ST: Debata o všem možném

To mě napadlo taky, ale to už s češtinou nemá souvislost. Kdežto coby děvče poslušné kdybych to vzala jako pokyn, no?! To bych se pak neustálým větráním nedoplatila za dodávky tepla.
Štěstí, že to tak často nevídám, jen v případech, kdy se na konci akce vyrojí spousta nespokojených userů a já ze zvědavosti jdu kouknout, jak dlouho už tu jsou mezi námi. No, někteří si fakt už za ty dva tři roky mohli o farmaření něco přečíst. Třeba téma - jak na padátka
Y_n_O - češtiny? A chudáku, to se za teplo taky nedoplatíš

 

Tak tomu klidně věř. Ta naše "princezna" je opravdu hóóódně vybíravá. Kdysi jsme byli jejími otroky a vyvařovali jsme - nudle i když jsem je namačkala byla schopná oddělit od masa, než jsme přišli na TOP granule, které ji tedy šmakují, tak to trvalo skoro rok a rčení "ona si vezme, hlad ji donutí žrát" na ni opravdu neplatí. Nevezme . Však taky má "herečka" ve svých 3 letech 26 kg. Kolikrát jsem nad ní brečela a říkala jsem ji, že nám ji vezmou ochránci zvířat, že ji týráme - ale ani to s ní nehlo.
Zato náš "dřevorubec" je opravdu ovčoun jak ho popisuješ - ten zblajzne kde co. Ani zelenina není před ním v bezpečí.

 

Tak já jsem spíš psí chovatel než vychovatel. Chtěla jsem napsat user, ale ti psi a kočky spíš (vy)užívají mně. Každej loztomilej dlobeček, kterého si přinesu v dlaních domů, po mně loupne vyčůraným pohledem a řekne si "měkkejš" a podle toho se mnou taky zachází. Co se jídla týče, kočka jí "příborem", obědvá i tři hodiny, ale eseticky. Pes jen polkne. Ve svých jarých jedenácti letech se konečně odnaučil hupsnout do pytle s granulema a pokusit se sežrat celých deset kilo naráz. Zato když jsem měla buldoka.. neřekli byste, jakej to byl frfňa. Moje mrňavá babička měla zvláštní slovníček. Bulďovi říkala Balvan - fakt je, že vždycky seděl či ležel v cestě, kam jste se hnuli. A když žral, volávala na mně: Už zase pitvá, musíš mu to načechrat! Což znamenalo, že vybírá nudličky z polévky, mrkev z dušeného apod. a to druhé, že si hmotu v misce ulízal do tuhého tvaru a pak nebyl schopen to pozřít.

 

Aby nevznikl dojem, že jsem nějaký nelida (pardon, vlastně nepes)
Jsem sice panička přísná, ale milující. To, že u nás doma psi nespi v posteli ani na gauči, že nesmí krást ze stolu ani žebrat a že se dlabe vše, co dostanou do misky je opravdu jen pro jejich dobro. Pes má rád (už z podstaty své šelmovitosti) řád a pořádek. Potřebuje vědět, kde je jeho místo ve smečce, jaká má práva a povinnosti, že mu vůdce smečky zajistí obživu, zábavu a spoustu lásky a když tenhle řád má, nebývají s jeho chováním žádné problémy. To nemělo vyznít jako poučování, spíš jen jako vysvětlení že lze skloubit řád s láskou a citem ke zvířatům

 

A no jo. Já každého svého psa naučím základy, ale sama disciplínu postrádajíc, stěží ji mohu vštípit psovi. A vždycky se zařeknu, že psa už ne, když to neumím. Takže ke mně přicházejí zoufalečci, které jsem sebrala hrobníkovi z lopaty, protože jsem nesnesla to pomyšlení. Průšu (buldok, od slova průšvih) jsem odebrala majiteli, který ho nesl uspat, protože měl ochrnuté zadní nožičky a zápal plic. Tři měsíce jsem ho piplala jako mimino, krmila po třech hodinách a masírovala mu nožičky, až jsem ho dopiplala k titulu. Majíc doma malého lorda, chtěla jsem mu dát i vzdělání a chodit s ním na cvičák. Zašla jsem se domluvit, sdělila, že už jsem s jedním psem výcvik prodělala a náramně jsme se shodli. Ovšem pak padla rozhodující otázka, kterou měli položit jako první: A co je to za rasu? Po odpovědi se pán lehce zapotácel, odkašlal si a pravil: Víte, on buldok vycvičit jde, když chce - ale ještě jsem nepotkal žádného, který by chtěl... A bylo jasno. A měl pravdu. O buldočí povaze bych mohla vyprávět eposy.

 

Tak už sa na tie eposy fakt teším, alebo aspoň kratučké poviedky, aby Ťa ruka od písania veľmi nebolela. Takéto rozprávania o zážitkoch so zvieratkami, a hlavne psíkmi, milujem. A súdiac podľa zloženia hráčov-farmárov nebudem sama ...

 

Taky jsem měla psíka(haha)neapolského mastina,v dospělosti cca90kg.,načetla co se dalo,a pobírala rady z chovné vyhlášené stanice.Tak prý nehrabe-do 10min.mě podhrabal i s lavičkou,nehoní-přines sousedovic kohouta až domů,nejde rozmazlit páč je to bojovej pes-omyl,jde a jakprostě a jednoduše jsem z bojového udělala rozmazleného.Jednoho krásného dne se šel sám vyvenčit a dotách si kotě,pak chodili ven spolu.Bylo to ůžasné obr pes a malá kočka.Když dožil už jsem si jiného nepořídila(moc jsem ho milovala a asi bych pořád srovnávala)ale koček mám pět.

 

To jsou předsudky, že charakter a povahu psa lze určit podle rasy - sice existuje nějaký udávaný standard, ale jak jsem se přesvědčila, mnoho psů ho nečte, takže se chovají jinak, než by měli Např. jeden z největších milovníků gauče, jakého jsem poznala, byl dobrman - dle standardu temperamentní pes překypující energií
A mezi pejskaři se u nás traduje případ manželské dvojice předdůchodového věku, co si pořídila rotvajlera, aby se v domě nebáli. Z okna pak nevěřícně zírali, jak jim dvojice lotrů vykrádá zemědělskou techniku - jeden z pobertů odnášel věci a druhý si s rotvajlerem házel plyšáka

 

Já toho se psy doma moc nezažila, spíš v dospělosti u kamarádů nebo u klientů v rámci práce; když jsem vyrůstala u babičky, měli jsme doma pudlice, postupně tři. Střední, hnědé. K té poslední přibyla smíšená maltézačka. Ale jídlo jsem s nima měla jednoduchý - tenkrát se uvařilo hovězí nebo kuřecí maso s těstovinama, postrouhala mrkev, zakáplo olejem a jez. Za odměnu byly i vařené vepřové nožičky. To by člověk nevěřil, jak to těm kudrnatým aristokratickým potforkám chutnalo Případně se v lékárně zakoupily ty suchary, co pechfóglinka mlela na mlýnku - nezávidím, byly fakt hutný Zajímavější to bylo s výcvikem nečůrání doma. Bydleli jsme v přízemí. Když jsem našla loužičku, vymáchat čumáček a za kožíšek šup z okna v kuchyni Chvíli to čučelo do okna, pak to nabralo rozum, takže jsem si psí mimino vyzvedla u dveří na dvůr. A když párkrát proletěly tím oknem (babička brala jen fenky), tak se naučily stepovat u dveří a hlásit potřebu

kiki2305: pitomějšího psa jsem nepoznala, než byl pitbul mé kadeřnice. Houby bojové plemeno, seděl pod sušákem s balonkem v tlamičce a každou příchozí osobu hypnotizoval: "Půjdeme si hrát?" Ano, chodili jsme si hrát, přišla jsem pokaždé alespoň o půl hodiny dřív, aby mi kadeřnice stihla udělat na hlavě alespoň polovinu potřebného, než začal kníkat, že se nudí

 

Jo, to je fakt, k pitbulům by se opravdu mělo psát "inteligence nic moc". Navíc jsou často paličatí, takže kombinace pitomý+umíněný je pak naprosto vražedná. A u pitbulů tedy možná výjimka potvrzuje pravidlo, protože asi to lze kutečně vztáhnout na celé plemeno - chytrého pitbula jsem totiž nepotkala Buď byli hodní nebo nevychovaní, ale chytrý nebyl ani jeden

 

Bez debat jsou mezi psy rozdíly a silná individualita může postavit rasové představy na hlavu, ale část těch "pitomostí" může vyplývat z chybných očekávání. Na příkladu pitbula kadeřnice - co lze očekávat od psa, který leží řadu hodin na jednom místě a zřejmě je veden k neobtěžujícímu chování zákaznic (opak by asi vyvolal v provozovně vakuum), že bude projevovat jako zájem o zábavu? Každý, kdo psa měl, zná projevy psí nudy, pokud není ve volném prostředí. Když jde o očekávané chování stylu hlídání-ostrahy, pak to bez výcviku a výrazného posílení právě těchto vlastností (včetně bohužel v tomhle nezbytného nerozmazlování a nehýčkání v dorosteneckém věku) asi na psovi málokdo uvidí. Mám dost známých, kteří žijou v tom, že pes přirozeně projeví sám od sebe v případě potřeby charakteristiky své rasy. Od labradorů jedna známá čekala, že v případě nouze jistě zachrání tonoucí dítě, pominula, že psa k vodě vůbec neberou, že labrador zde koupený je pravděpodobně od předků, kde x generací zpět u otevřeného moře nikdy nebylo, natož aby pomáhalo s rybařením či čímkoliv podobným, a velmi se divila, že pes za dítětem padnoucím do vody neskočil - úplně neznámé prostředí ten pes asi nepobral a nechci se labradorů dotknout, najde se mnoho velmi světlých výjimek, ale pronikavou inteligencí zrovna nevynikají a toto byl obzvlášť nechápavý reprezentant rasy.

Mě kdysi nejvíc překvapovaly rozdíly v chutích psů. Dostali jsme jakési info od chovatele, co pes má dostat, co naopak nesmí, u toho pudla nám jmenoval mezi zdravotně škodícím rajčata a ten bratránkův kousek by byl nejradši živ jen z rajčat, ostatní zeleninou nepohrdnul, ještě v nejhorším pojedl nějakou tu rýži, v polévce třeba si fifáčkem tu rýži pečivě vybral, aby nepozřel kousky hovězího, syrové maso vedlo k odporu vstoupit vůbec do dané místnosti, ale za syrové rajče nebo okurek by byl dal obě oči. Mrkev, květák byla vítána... tehdy nám to absolutně nikdo nevěřil a všichni tvrdili, že toho psa tím zabíjíme, ač to jaksi nešlo ovlivnit, bez těchto bonusů by pes snad pošel na podvýživu...

 

Sovinko, nechtěla jsem zmiňovat tu záležitost, že než se dopracoval k tomu sezení pod sušákem, tak dostával těžký drill... oni ti pitomci mají i snížený práh bolesti, ruka nestačí, to člověk musí vzít pantok, aby ten trouba pochopil, že něco nesmí. Kdyby nedostával bití, neseděl by s balonkem v papuli, ale na každého zákazníka by se vrhnul... je to jejich přirozenost, chránit teritorium a pána... Pochopil, neútočil a rád si hrál.

Naše pudlice "sklízely" jahody. Děda musel udělat plotek na zahradě, mezi stromy měly na běhání prostoru dost, na záhonky se už nedostaly

 

Můj pesan miloval bramborovej salát,prý brambory nemaj,ale jak mu to vysvětlit.Sežral brambory,cibuli,kys. okurky,mrkev,ale jak jsem tam dala hrách tak ten pěkně tou svou velkou hubou vodumlal a krásně čistej vyplvl na talíř.Ta má poslední nalezená číča blondatá dnes měla hubičku v zadělávaných kedlubnách,jak pochvora mlaskala

 

Já bych mlaskala taky a to nejsem číča najitá, pouze mlsná člověčí potfora

 

Ony brambory jim nevadí, jen prý si z nich neumí nic vstřebat. Ale ta cibule nebo květák jsou prý opravdu škodlivé, ovšem psi asi mají jiné informace. Náš knírač totiž taky měl rád cibuli, dokonce i syrovou a samotnou, což byl tedy opravdu unikát, o květáku nebo kedlubnách nemluvě. Jahody nebo borůvky spásali všichni bez rozdílu, kdykoli se v příslušném období šlo do lesa. Ten současný se spásáním neobtěžoval a kradl je přímo z bandasky

 

Náš šmudla žere úplně všechno. Jak to spadne na zem, už to není tvoje ale jeho a může to být klidně i suchý chleba. Nedávno jsem hledal hodinky. Sice je nenosí ale .....
Takže si dáváme hodně pozor aby nám nic nepadalo

 

kiki, nejen psi, náš starší kočičák syrové brambory miluje... sedí mi u nohy a somruje... kdežto ten mladší ohrne pysk a odkráčí.
Nic z toho asi taky nemá, ale nedej mu to, když se tak smutně dívá

 

***Mrkev, květák byla vítána... tehdy nám to absolutně nikdo nevěřil a všichni tvrdili, že toho psa tím zabíjíme, ač to jaksi nešlo ovlivnit, bez těchto bonusů by pes snad pošel na podvýživu...
Pokud by tomu tak bylo, byli by všichni (a zvláště moje stávající psí babča) dááávno mrtví. Mrkev považují za lahůdku a odměnu, kvůli jablečným slupkám a jadřincům (které mi "padají" z rukou při výrobě štrůdlu) by byli schopni i kousnout (jablka samozřejmě dostávají i celá) vítán je i celer, hadovky, jakékoliv ovoce - včetně nepovoleného (tuhle mi upadl kousek manga - už jsem ho nedohledala a psice se podezřele slastně olizovala.
Labradorů se musím trochu zastat, oni sice nejsou nadprůměrně inteligentní, ale - většinou - mají skvělé povahy, jsou snadno vycvičitelní a hlavně ovladatelní a ve svých "pomáhajících" profesích coby asistenti či psi vodící jsou naprosto jinou rasou nenahraditelní.
Zážitků a příhod s pesany je nepočítaně, třeba ta, jak mé dvě psice (jedna z nich už je tam na zelených pláních) si zaběhly na balkon a obě svorně se pustily do štědrovečerního salátu uloženého v obrovském lavoru. Div nepraskly, bylo jim blbě, ale ... prsotě retřívří žaludek zvítězil. Já dělala nahonem salát znovu.

 

On buldok nemá do pitbula daleko, ale že by byl pitomej? Je to prostě zvláštní způsob psa. Neuměl plavat, ale když jsme se šli koupat, vrhal se za námi v marné snaze nás zachránit, takže nakonec jsme ho tahali po rybníce na matračce, aby nám byl nablízku. Furt lepší, než ho imrvére zachraňovat a dávat mu umělé dýchání.
Ten výcvik pudlů byl boží, ovšem já čekala jiné rozuzlení: Vyčůrá se v obýváku a za trest sám vyskočí oknem.
A co se potravy týče: Můj pes miluje sterilované okurky a kočka zelené olivy. O spásání zahrady a okusování muškátového vína ani nemluvě.

 

Tak ale pak je to pochopitelné, že po náročném výcviku byl pes vlastně víc než vizitkou majitelky, když tak upozadil svoji přirozenost - tohle bych já nenazvala "pitomej pitbul" , za tím byl kus solidní dřiny. Je to věc majitele, mě by i hodný pitbul do provozovny nelákal, se mi ti psi vůůbec nelíbí .

*JÁ*, nemám to nejmenší proti retrívrům a úplně souhlasím stran jejich silných stránek. Já spíš mířila na obecné očekávání některých lidí, že psi tyhle vlastnosti projeví automaticky, bez posilování výchovou - zkresluje se význam toho, co je to rybářský pes a podobně. Jsou zlatí a v jejich případě bych spíš použila termín sociální inteligence, i když je to blbost, když se to týká psa jako živočišného druhu. Ale očekávat, že ten pes sám od sebe skočí do vody, když předtím snad nikdy ani neplaval, to cítím jako chybu v očekávání a ne jako změnu charakteristiky rasy, což bylo přesně to, co se snažila jeho majitelka tvrdit. Pejsek byl spontánně klidnej a hodnej, nijak ho ale necvičili a naštěstí teda nečekala, že by začal sám od sebe vodit - ale přijde mi to v něčem podobné.

S tím žraním zeleniny jsou ty pokyny, co jsme tehdy v 80.letech poslouchali, poplatné době, ale ani ten náš nezdechnul po užírání syrových brambor a že kvůli němu musela babička úplně zrušit zeleninovou zahrádku, nechala jen rybíz, ten mu nešel česat nepozorovaně . Dožil se v plné chuti asi 12 let, pak už mu začalo být jedno, co žere. Byl to správnej kámoš...

EDIT: Kiki, a jo kedlubny, na ty jsem úplně pozapomněla, když si vzpomenu, jak jsem si ji loupala a on panáčkoval na ty šlupky... to jsme se báli mu dávat, většinou byly dřevnaté, ale jak se tu píše, co upadlo, to jsme nezachránili, takže jsme se taak snažili, aby se k žádné nedostal... ale pak z nás vyloudil regulérně kedlubnu a špatně mu nikdy nebylo. Jsou to s nima věci.