VT: Důchodci závisláci

Prepperka z mých dlouhodobých zkušeností s křečky vyplývá, že někteří to mají asi geneticky dané. Prostě jsem je to nebyla schopna odnaučit. A to ani když jsem je začala brát do ruky od 14dne narození. Prostě když byli rodiče kousaví, tak i potomci byli též
Právě ta jedna ubikace byla naší Žoužvičky a teď tam bude Honzík. V tuto chvíli mám křečky pouze 2 a více už jich neplánuji Žoužvička to braní do ruky moc nemusela, ale když pak věděla že dostane něco dobrého, tak to tedy pár sekund vydržela

Zrzinka11 to měl Alfons veliké štěstí
P.S. Honzík je nějakej divnej slunečnicová semánka loupaná jí, ale vyloupat si je sám tak to né
Nevím co ho ti předchozí majitelé naučili Vůbec mi nechce běžné krmivo jíst a pak tam hrabe jak zběsilej

 

Skali ptáčci jsou nádherní, nemáš náhodou návod na háčkovaného grinchiho a sněhové vločky. Děkuji

 

kutilko, nic není náhoda, určitě vám Honzíka poslala Žoužvička Jinak Honzík není divnej, ale chytrej, co by se s loupáním namáhal

S křečky nemám žádnou zkušenost, u nás by s kočkami asi dlouho nepřežili ani v terárku, jsou totiž dost vynalézavé... Ale jednou jsem se s křečicí (asi) setkala ve volné přírodě, když jsme šli na ostružiny. Stála tam na větvičce a prskala na nás, tuším, že to byla matka bojovnice a bránila hnízdo, tak jsme ji nerušili a šli jinam, přece jí nepolezeme do obýváku Byl to pro mě ale fakt zážitek, vždycky mám radost, když mám tu čest se ve volné přírodě potkat s divokými zvířaty, když to tedy zrovna není medvěd nebo smečka vlků Třeba letos jsem poprvé naživo viděla plcha, byla jsem úplně nadšená, protože vždycky na zahradě nacházím jen ořechové slupky, které před tím spořádali, ale nikdy jsem ani jednoho nezahlídla, letos se mi to povedlo hned 2x Takováto setkání to je fakt nádhera, velká úcta a respekt

Nicméně slunečnicová semínka, ta se u nás kupují po pytlích ptáčkům, ta jdou na odbyt nejvíce.... jen se mě zdá, že těch ptáčků teď (dva/tři týdny) nějak ubylo, tak nevím, jestli začali krmit někde i někteří sousedé nebo co se stalo, nemáte někdo podobnou zkušenost?

 

dinoalesi náhoda je Bůh který nechce být poznán
Jinak určitě Žoužvička přesně den před tím než zemřela

 

dinoalesi ptáčci se naperou na začátku, když je začneme krmit u nás už v polovině října a pak v zimě mají období, že týden, dva nepřiletí a najednou se objeví. Já mám spotřebu slunečnice nejvíc zkraje, teď už tak ne, létají jen občas, ale naučily se na krmení i hrdličky a to pak ubývá, určitě ještě budu dokupovat a to jsem už 2x koupila, dokonce i vrabci se naučili na krmítko
Křečky jsme měli, když byli děti malé, když jsme si pořídili psa, tak už křečky ne a teď tři roky jsem dostávala křečka od dcery na hlídání, když někam odjeli, to byla také zábava, když jsem ho venčila, ale vnuk už trošku povyrostl, tak dalšího nepořídili
Jooo zvířátka, to je radost, já už pejska dalšího nepořídila, stačili nám dva, skoro 30 let s pejskama a třetího jsme měli u dcery. Tak už mi nezbývá než pozorovat rybičky a ptáčky, to je lepší než televize

 

evoku57, díky, tak tedy nemusím plašit, že se jim něco stalo....
My krmíme ptáčky už celoročně, vím, že někdo to nerad slyší, ale krmiva jim ubývá, tak nám to nedá... Kdybych viděla, že se tady roznáší nějaká nemoc, tak bych to utla, ale daří se jim dobře, tak proč jim nepřilepšit. Ovšem je fakt, že bylo období, tak cca začátkem podzimu, kdy jich tady létalo opravdu hodně, to jsem musela doplňovat krmítko i 2x denně, teď jsem si říkala, je zima, zprovoznila jsem tedy raději i druhé krmítko a ještě koule v závěsu a oni někam zmizeli, možná někam víc za teplem. Takže teď doplňuji tak jednou za tři dny....

 

No tak ještě, že to neslyším a jen čtu sýkorky i jiní opeřenci létají v menších hejnech, většinou se na jednom místě zdrží pár dní a letí dál. Až přituhne, bude jich na krmítku zase víc. Není sníh, mají ještě plno semínek, bobulí na rostlinách v přírodě.

 

Semínka a bobule měli i před tím, jich právě spíš ubylo, když přituhlo a to mi bylo divné... ale stačí vzpomenout a dneska jich tady lítalo už zase víc.

 

mamka1111 - ahoj, poslala jsem ti sovu s poštou, tak snad dolítne

 

Moji rodiče je taky krmí celoročně. Zpočátku plnili krmítka pro všechny, ale jak už sousedi přes léto nekrmili, slétalo se jim tam rodičů ptáčků víc a víc, že ani nestačili doplňovat zob. Tak to po roce dvou zatípli a pořídili zavírací box. Do něj nasypali směs, a box mají nastálo venku v altánu. Ale zavřený. A když si jdou do altánu sednout, box otevřou, a sýkorky (které chtěli krmit hlavně) si tam létají na slunečnici.

A vůbec jim nevadí, že rodiče sedí metr od boxu. Dokonce jim často přistanou na rameni, na noze, dohopsají do boxu po ruce. Jak jsou rodiče v důchodu, sedí v altánu celé léto a ti ptáčci už je začali brát jako součást vybavení. Ale stačí když si na křesla rodičů sedne někdo jiný, už se ptáčci bojí a jsou hodně obezřetní, většinou si i ta semínka raději odepřou. Věří jen těm známým tvářím.

A když si rodiče ráno přispí a nedorazí do altánu k ptačí snídani včas, sýkorky přilétnou na okno a ťukají na ně dokud jim naši nedojdou box otevřít. Dokonce to došlo tak daleko, že když je velké teplo a rodiče mají otevřená okna už od rána, vletí si sýkorky k nim do obyváku, sednou si nedaleko okna a švitoří dokud jim zase naši nedojdou box otevřít.

Když mi to naši vyprávěli, nechtělo se mi jim moc věřit, že by se divocí ptáci takhle hodně ochočili, natož sýkorky, které žijí jen docela krátce, tak je na to chočení dost málo času. Naše jsem vždycky vyslechla, uznale pokývala hlavou, myslela si při tom své, ale nic jsem jim nevymlouvala, přece jen už mají nějaký svůj věk, tak se s nimi přeci nebudu dohadovat. Jenže pak jsme u nich byli v létě na návštěvě, a já viděla na vlastní oči, jak si pro ně sýkorky létaly když jsme seděli mimo altán. A když v altánu, a my cizí si odsedli, tak jak po nich hopsají a vůbec se jich nebojí. Takové soužití mi přijde neuvěřitelné, je to jako z pohádky, kdy okolo Sněhurky samá zvířátka ať se hnula kam se hnula. Je krásné vidět divoká zvířata takhle důvěřovat člověku.

 

Je to tak, sýkorky si brzy zvyknou, moc se nebojí a jsou pěkně drzé.