ST: Důchodci závisláci

Krásné pondělí všem závislákům. Vrátila jsem se z ORL, stále ještě problémy se zvukovodem,ale to se dořeší. Akce skončena už včera,přeji všem ať ji úspěšně dokončí, ještě je dost času. Dnes slunečno, půjdu na chvíly do zahrádky. Všem postupujícím gratulka.

 

Hezké dopoledne všem,
vidím, že nejsem sama, kdo se stále plácá po doktorech, já jako obyčejně na rehábku, čekám na sanitku. Musím se ale pochválit - protézku do oka jsem dostala sama bez dopomoci, doma ji ale nosit nebudu, tlačí to, máte pocit cizího tělesa v oku.
Tak jsem zvědavá, zda přijdou do šlechtící akce neon. chlívky, to abych lehce přeorala louku, kde jsou všechny - mě se totiž nelíbí, ale zase 4 kusy jedinců, to už je síla.

 

Dobré dopoledne,
ač je slunečno, tak dnes mi je skoro do pláče. Že by jarní depka? Možná.. Je hodně faktorů co jsou tomu nápomocni. A tak vám povím pohádku....
Bylo nebylo jedno malé království, kde vláda pevnou rukou královna, majíc dvě děti, dceru a syna. Dcera, ač byla chytrá, tak s oblasti lásky se chovala jako prosté děvčátko. Po prvním nezdařilém pokusu soužití se svým princem, šli po pár letech od sebe a jí zůstala v péči malá dcerka. Neměla se kam vrtnout a tak se vrátila pod křídla své matky královny. Znovuobjevení volnosti ji svádělo k nezodpovědnosti a tak si našla nového prince a svou maličkou dceru nechávala v rukou královny, jejíž láska k malé princezničce byla obrovská. Jednoho dne dcera uštědřila královně velikou bolest, rozhodla se odcestovat za velkou louži a vzít s sebou svou malou šestiletou dcerku a královně zůstalo veliké prázdné místo, které bylo zaplněno bolestí. Nesla útěk vlastní dcery jako zradu a v tom vstoupila na scénu jiná dívka. Veselá, plná života, čerstvě zamilovaná do jejího syna.
Měsíce běžely tak rychle, jako volné víkendové dny a šestého dubna léta páně dva tisíce dva si tato neznámá dívka vzala jejího syna. Svou novou mámu měla v oblibě, návštěvy v jejím paláci probíhaly skoro bezchybně. Vztah s paní mámou by se dal pojmenovat, jako přátelský. Jenže tato dívka neznala historii rodu a nevěděla co jí v nastávajících letech čeká za útrapy..
Po pár šťastných měsících přivedla na svět prvorozeného dědice jména. Těžký porod, kdy šlo o každou vteřinu a život maličkého visel na vlásku, byl ukončen rychlou operací. Ale to ji nezkazilo ten úchvatný hřejivý pocit, že se stala matkou. Měla syna, malý kousek štěstí, krásného syna vlastnící jméno svatého, patrona rybářů. A zde došlo ke zlomu, asi po čtrnácti dnech se stala významná událost. Nezdárná dcera se vrátila, s holým zadkem a dvěma dcerami. A život dívky, která byla čtrnáct dní matkou se obrátil vzhůru nohama. Nechápala, proč se najednou královna začala k ní chovat tak odtažitě, ale jelikož to bylo chytré děvče tak jí to velmi rychle došlo.
Uvědomila si, že byla pouhou náhražkou a po návratu vlastní krve, byla odstavena na několik let na poslední kolej. Nehrálo roli, že za pár měsíců přivedla na svět krásnou dceru, též při komplikovaném porodu, který byl opět ukončen operací, vlastnící jméno svaté. Patronky a ochránkyní matek a manželství, šťastného porodu, patronkou horníků, mlynářů, truhlářů, tkalců, krejčích, provazníků, také čeledínů. To vše bylo bezpředmětné, nízký zájem o její rodinu byl až ubíjející. Zvídavé dotazy dětí, proč nemůžou spát u babičky královny se velmi těžce vysvětlovaly. Smíření s tím, že dívka je až ta poslední, bylo malé vysvobození. Už dávno se přestala trápit, pod jakou přetvářkou královna žije, pouze ji trápily všetečné dotazy, na které sice znala odpověď, ale nechtěla zranit ještě více své děti.
Když paní máma královna s něčím potřebovala pomoci, tak jako dobře vychované děvče k úctě ke starším, šla a pomohla, zařídila s pokorou. Nahlodávající myšlenky o nespravedlnosti se čas od času vylouply na svět, ale zahnala je se slovy: "Smíření, jsi smířená, můžeš si vybrat partnera, ale rodinu musíš přijmout, takovou jaká je!"
Roky ubíhaly a nezdárná dcera porodila třetí dceru, její pozice v této zemi se zase pomalu, ale jistě stávala neudržitelnou. Ono se říká kdo chce víc nemá nic, i v jejím případě se to schylovalo k podobnému závěru. Stavíme barák, kupujeme byt, drahé auto.... Žít nad poměry se nevyplácí, a tak postupně přichází o parcelu s rozestavěným stavením, autem na leasing, dokonce i byt a jak je již jí vlastní, balí kufry a opět utíká za velkou louži. Své dvě mladší dcery bere s sebou. Její nejstarší si však postaví hlavu: "Matko jsem ve třeťáku, zůstávám u královny a hodlám dostudovat!"
A tak se opět matka královna dostala do podobné situace, opět ji dcera zradila, ale malou útěchou ji zůstala nejstarší prvorozená vnučka. Vnučka... v pubertě, takže divoká léta dospívání, vlastních názorů na život. A tu přichází na scénu opuštěná rodina syna... Zalepení prázdného místa po dceři a jejích dvou dcerkách, které odcestovaly do vzdálené Canady.
Jenže tento vztah již byl narušen, rozbit a pošlapán devítiletým nezájmem. Dívka z poslední koleje nehodlala ustoupit a nechat se vtáhnout do divadelní scény. Rozbroje v komunikaci s manželem, tlak z paláce v podobě vysílání bílých hrdliček smíření, hodnotné dary na které toto děvčátko z poslední koleje nikdy nemohlo naspořit..... Až jednoho dne ustoupila, rozhodla se dát paní matce královně druhou šanci, ale v očích a mysli ji nadále zůstal obraz dění na který se nedá zapomenout.
Časem se situace zklidnila, dokonce znovu nečekaně dívka počala. Královna vysílala depeše o jejím nerozumu, přivést třetí dítě do tohoto světa, když i teď máte finanční problémy. Apelovala a atakovala a jak mohla píchnout, tak píchla. Jenže nezmohla nic. Děvče od poslední koleje si vedlo svou, je to naše rodina, naše dítě, náš život. Bojovala jako lvice o své nenarozené dítě, bojovala s královnou, králem, dokonce i manželem. Neustoupila a prosadila právo na život jejího nenarozeného. Vztah s matkou královnou byl definitivně sečten a spočítán a z jejího pohledu už jen pouze formální.
A jednoho krásného zářijového dne přivedla na svět svého druhého syna, nosící jméno svatého, patrona tesařů, stolařů a řezbářů, též patrona šťastné hodinky smrti.
Měsíce ubíhaly, vztahy se postupně vyčistily, ale křivdy zůstaly. Až do dne, kdy přišla velká zkouška svazku manželského, zkouška rodičovství, zkouška životní. Den kdy benjamínek dostal přívlastek postižený. Děvče od poslední koleje se ocitlo v italském literárním prostředí od Danteho Alighieri, prožívala svůj vlastní očistec, své další smíření. A další boj s ocitnutím na křižovatce. Bojovat o manželství nebo o syna, nebo o obojí? Co má vetší přednost? Kudy se vydat? Co podniknout, jak se mám zachovat? Poradí mi někdo? Bezradnost.... až obraz neznámé známé tváře v zrcadle odpovídá... přestaň se litovat a postav se problému čelem.....
Trvalo několik týdnů, měsíců než se situace v rodině uklidnila, zdárně se děvče od poslední koleje vyrovnalo se situací a dalo by se říci, že již je zase šťastné. Vztahy s královnou zůstaly ochablé, ale našly se nové, s králem. Kterému děvče od poslední koleje je moc vděčné jak pomáhá s nejmladším členem rodiny.. Komunikace s manželem je již také na dobré cestě jen je tu další velká zkouška...
Nezdárná dcera se vrátila, že by už definitivně? Je tomu zhruba pár dní, dobrá dva páry tedy čtyři dny.
A dnes se děvče od poslední koleje rozjelo do paláce pozdravit po létech svou švagrovou, své neteře, které za posledních šest let se vyšvihly do krásy. Čekala nečekané, přijížděla s obavami a byla utvrzena, že minulost, minulost se vždy opakuje a že ji nastávají další roky "temna". Drobná štiplavá poznámka královny ji utvrdila, že obavy byly oprávněné.... Poděkování švagrové za rychlovarnou konvici, děvčátko vyvedlo z míry, než ji došlo že vlastní manžel bez jejího vědomí daroval dárek, který dostalo děvče od vlastní matky bez domluvy. Což se jí velice dotklo, nejde přeci o hloupou rychlovarnou konvici za pár stovek, sama bych ji darovala, vědět o tom....ale o narušení důvěry svazku manželského. Sama bych si nikdy nedovolila bez porady s partnerem darovat jeho věc co dostal darem. Takže pohádka zůstává s otevřeným koncem a děvče od poslední koleje se obává jak to bude plynout dál

 

​

Ahojky všem vespolek, ptáčci štěbetají ,holoubci pod střechou spustili své vrků, vrků jako o život,
sluníčko nakukuje do okna, venku je 19°C a psi na mě koukají a vrtí ocasem , div si ho nevyvrtí.
Uf, ten malý teď začal nadávat vrr, buf, buf a teď právě pokračuje "má-ma, má-ma" což znamená v překladu ,
že už mám vyrazit na kontrolu psích SMS zpráv.
Při mém krátkém dotazu : "Ven? Už ven? "
Odpovídá svým tlumeným hlasem : "Má-ma a-noo" a zívne .
To by jste museli slyšet na to se nedá odmítnout.

Prostě zlatíčka oba dva ... no (někdy) tři ...i s dědou ,pokud "nezlobí" a nemá "své dny"

A ještě někdo byl opět na mě hodný . Kubík kučeravý se opět vyznamenal

Takže Kubíkovi, moc děkuji
a vám přeji "happy - happy" dník.
​

anickamalirka , Pavlínko , hezký podpisek , jsi šikulka .

 

​

 

Ahojky, je krásně ale to neznamená že nemůže být depka, naopak podzim a jaro jsou krizová období nejen pro lidi co jsou na tohle náchylnější. Akci jedeme tak že moc nejedeme ale mám velkou radost z jiné věci, měla jsem strach co se stane po vysazení bioléčby, někteří vědí... a musím říct že děda se cítí mnohem lépe než s ní, nožky se hojí sice pomalu ale hojí, všechno co léči si musí kupovat sám takže balíček za 4tisíce ale mají na to nás. Stačilo tak málo...změnit nemocnici a říct už dost. Měla jsem strach že mu selže tělo, léta to do něho pumpovali hlava nehlava a nic, je o 100% lepší a cítí se lépe bez chemie. Sice se nikdy nevyléčí ale i ty bolesti se snášejí lépe když vidí že se celkově hojí. Takž všem s bolístkama na duši moc prima den, zázrak se někdy stane. Já vím, psala jsem tu že klidně farmu vyměním za to aby mu bylo líp. Takže to beru doslovně a když mi už nikdy nic na farmě nepadne mávnu nad tím rukou. A trošku pikošky..

*odstraněn nevhodný vtip*


Sedí žena u svého muže, který je na smrtelné posteli a ten jí říká: "Když nám vyhořel dům, byla jsi u mne. Když nás vykradli, byla jsi u mne. Když teď umírám, sedíš vedle mne. Tak si tak říkám - jestli mi ty potvoro jedna nepřinášíš smůlu."

Potkají se 3 žraloci a sdělují si své zážitky. První povídá: "Nedávno jsem sežral jednoho Američana a ten byl tak nacpanej hamburgrama, že mi bylo týden na blití."
Druhý na to:"To já nedávno sežral jednoho Rusáka, ten byl tak napitej, že jsem týden nedokázal plavat rovně."
A třetí povídá: "To nic není, to já nedávno sežral českýho policajta a ten byl tak dutej, že jsem se nemohl týden potopit!"

 

​

Z procházky jsme doma a jdu něco připravit k obědu.

Ještě jdu prohlédnout na netu e-shopy s nábytkem a zjistit , kde se prodává takový stůl a zda má na svém ovládači i jiné funkce ,
než automatickou velikonoční přípravu .

Docela by se mi hodil zvláště, když se nás sejde více.​

 

Krásné, slunečné a hlavně pohodové odpoledne přeji všem závaislákůmGratulka všem k dokončení akce a k postupům jak na baha tak na farměRovněž taky gratulka všem k narozeninám a svátkům a to i zpětněFarma jde dnes k ledu jde se na zahrádku

 

Anickamalirka - Pavlínka - moc smutná pohádka, ale Ty jsi silná osobnost a vše vyřešíš ve prospěch své rodiny, hlavně dětí. Ty tě moc potřebují a proto buď pro ně milující a silnou mámou. Moc držím pěstičky ať se vše v dobré obrátí a ty máš kolem sebe jen samé dobré lidičky se srdcem na dlani.

 

Pavlínko, smutná pohádka, ale život je někdy velmi spletitý, ale Tobě moc přeji, abys to všechno zvládla s elegancí Tobě vrozenou a věř, že boží mlýny melou...někdy pomalu, ale docela jistě!!! Přeji Ti, aby další dny byly pro Tebe a Tvé milé plné sluníčka a bez velkých problémů! V duchu jsem s Tebou a držím Ti palečky , ty to dáš! U nás je pod mrakem, sluníčko jsme skoro vůbec neviděli, vypila jsem si kávičku u smutné pohádky a je mi tak nějak smutno. Také bych chtěla trochu toho hřejivého sluníčka!!! Všem přeji pěkné odpoledne a užívejte si sluníčka. Zdena

 

Ahóóój všichni.
Akce dokončená, venku je hezky- jdu uklízet balkón.

 

lacrima: A vážně se ti chce mít po celý rok velikonoční výzdobu?
anickamalirka: Tak to jsem dneska ještě fakt potřebovala: spouštěč. Řvu jak želva, protože svět není narůžovo. A nepomáhají ani obvyklá těšítka. Ani můj oblíbený citát z filmu Lev v zimě, kdy královna Eleonora, poté, co se ji manžel pokusil vyhodit z okna, leží na zemi a říká: "V každé rodině jsou občas malé neshody...." A že by mužskýmu něco došlo? Tuto ideu už jsem dávno opustila.

 

Hezké odpoledne,
tak už doma z péče lékařské, oko se strašně líbilo, sedla jsem na chvilku na farmu, že prodám zemědělské přebytky, trochu šok - dnes už se neprodává cca po 100 kusech, ale po tisících a nejlépe alespoň 10x opakovaně za sebou a to i ovoce, které se v družstvu vyžaduje po 25 ks, pravda v úkolech jsou to množství větší, ale prodávat 9.900 ks kytek či jiného zboží? Co dělají farmáři v nižších lvl, ty na to ani snad nemohou dosáhnout

 

anickamalirka , Pavlínko,tvoje pohádka je velice smutná,ale ty to vše zvládneš,jsi houževnaté děvče a máš báječné děti a když ti bude hodně moc smutno,tak oni tě podrží aniž by jsi si to uvědomila. Neboj,vše se časem srovná a nakonec budeš Ty ten vítěz. Tak hodně moc štěstíčka v dalším boji s osudem Lída

 

Viky007 - Farmáři v nižších lvl to pěstují Když z farmy vše vyhodím, 9000 mrkve jsou tři otočky za půl hodiny No a zvíře, který roste půl či celý den, si pak za ty vydělané peníze koupím
(Oprava - vlastně bez Baha je to víc otoček za necelou hodinu, ale i tak se to dá.)

 

krakoramaja - dík za vysvětlení, nejsem hráč, ale pěstuji a chovám, a to i v reálném životě, kde jsem ze zdravotních důvodů přestala zvládat chovatelskou stanici s odchovy štěňat, takže představa zbourání a fofr pěstování není pro mne, to víš, jsem starý důchodce a chci mít pohodu

 

Pohodový večer vám všem !









Gratuluji děvčata !



Řádek v nebíčku maká , děkuji za dárky .
Kompasy již nepotřebuji , tentokrát padaly jak po máslíčku.
​

 

Krásný podvečer, milí kamarádi.
mám toho pro dnešek nějak dost, pracovala jsem, až se ze mě kouřilo,
ale nedodělala jsem všechno, co jsem chtěla.
Už pro dnešek končím a zítra se bude pokračovat.
Zatím máme chalupu vzhůru nohama.


Anickamalirka, přiznávám, že i mně ukápla slza a to se mi moc často nestává.
Budu ti držet pěsti, abys to ustála a věřím, že vše pro tebe dopadne dobře.


Tak a teď už budu jenom sedět u PC a televize a budu si užívat krásného pocitu
z vykonané práce a hezkého slunečného dne.
A taky slupnu, na co přijdu, protože se držím hesla:
Jak k dílu, tak k jídlu a dnes si to zasloužím.
Mějte hezký večer
​

 

Dodatečně bych chtěl popřát své sousedce pajaable.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Evi,krásný život plný zdraví,štěstí a radostných myšlenek.Protože v životě prožíváš to,na co myslíš.
Všechno nejlepší.
Richard.​

 

anickamalirka -