ST: Důchodci závisláci

Ahoj marketka47,

už to je skoro správně jen použij asi raději tento odkaz http://www.pictu.cz/image.php?di=X0CB

 

vvanilka, Viky007
taky jsem toho svýho mobilního miláčka vykoupala
tak vykuchat, baterku a simku ven, vysušit vodu a šup s vykuchaným do kilovky rýže. A na topení.
Brouček dostal rozum a šlape dál. (klep klep na hlavu, pro jistotu )

 

Hezký večer, tak jsem se zadívala na všechny krásné obrázky a anickomalirko-není to náhodou jablonecká přehrada?

 

Babi49 jistě že je to Jablonecká přehrada, klenot mého rodného města, získáváš 5 bludišťáků ))
Y_n_O - no já spíše ujížděla na Červeném trpaslíkovi ale děkuji za tip, ráda kouknu na něco dalšího, sice moc času nemívám, ale když je na návštěvě paní Lenora, tak pak nenji na co koukat
PS: chybička opravena Honzi , docela bych ráda viděla nějakou tu stránku z Tvé knihy

 

Mobil jsem utopil 2x. V obou případech byl vodotěsnej a v obou případech jsem ho tam nechal. Po prvé když jsem si řekl,že cca 3 km je velká hloubka i na mě a v druhém případě byl moc silnej proud..Jediné štěstí bylo,že docházely baterky,neb ryby by mohli kecat po celém světě,možná i do jiné galaxie.

Jelikož není do čeho píchnout,chovám sobíky na kšeft.Což ovšem znamená jednou až 2x se přihlásit,klikklikklik a odhlásit.Náhodou sem otevřel i tu zelenou šipku a koukám jak je RT štědrý.

Asi jednou,dvakrát vynechám Pajsefku.


PS: Bendr je bůh.

 

Ahojda závisláci,
tak východní Krkonoše jsou na tom bledě. Asi nějak takhle . V práci to stálo za starou bačkoru, bo kýchám asi v minutových intervalech. Hrůza. Vážně se zabývám myšlenkou věnovat se zítra namísto rachoty pocení pod duchnou. Však ono se to tam nepo...a jestli jo, tak to bude po..., no. Snad se vylížu z nejhoršího. Domů bacil přivleklo dítěto, jak jinak. A ptž není žádná krkna, vždycky se se mnou spravedlivě rozdělí. Zrovna teď před svátkama to fakt potřebuju...
Na posílení imunity jsem si koupila Včelku. Na kašel Kalobu (fakt to pomáhá, člověk se i vyspí), na pak něco na rýmu a paralen.Tata stále věří, že mně pomůže grog a důsledně mě podlévá. Snad mi neztvrdnou játra dřív než bacil odezní...

 

Tolik kuponů chci taky

ok.. trošku sem hodím, ať si počtete

Tuto:
A tak zastavili na úpatí Mount Everestu. Vystoupili z auta. Shakeel si navlékl termoskafandr a druhý podal robotovi. Ten si tu příšernost také musel navléci, aby na své ohřátí nespotřeboval příliš energie – mohly by mu zamrznout klouby a potom upadnout ruce a nohy. A tak se vydali nahoru na horu. Pomalu lezli, po několika desítkách minut byli 500 metrů nad zemí, po nějaké hodině už měli pod sebou kilometr hory. Shakeel nadšeně mluvil do vysílačky o tom, jak jim to krásně jde, že tam za pár hodin budou a o tom, co by tam mohli najít, pokračoval líčením svých představ o setkání s matkou, když vtom přišla ona – Bouře s velkým B, Ledová Bouře. Když Shakeelovi do rukávu narazil první ledový krystal, věděl, že je to špatné, že s tím nic nezmůže a že může jen doufat, že přežije, protože krystal přiletěl rychlostí okolo pěti set kilometrů v hodině.
Ledová Bouře, to je zvláštní přírodní úkaz. Vzniká na obou zemských pólech současně, když se odlomí kusy ledovců. Vzdušné víry je poté vynesou do vzduchu, kde se začnou pomaličku točit. Na severním pólu se točí po směru hodinových ručiček a na jižním naopak. Velké kusy do sebe začnou narážet a rozpadat se na menší a ty potom na ještě menší, až se z nich vytvoří krystalky o průměru jen několika desítek milimetrů, které se ale točí rychlostí okolo sedmi set kilometrů v hodině. Tyto krystalky vytvoří val, který je vysoký asi 50 metrů a tlustý přibližně 20 metrů. Pohybuje se směrem k rovníku rychlostí asi 10 centimetrů za hodinu. Val se pomalu roztahuje a cestuje k rovníku a to samé i val na druhé polokouli. A potom, nad rovníkem, se oba dva protichůdné valy srazí, krystalky se rozpadnou a po celé délce rovníků napadá sníh. A Shakeel byl v té pozici, kde ledové krystalky rotovaly rychlostí okolo pěti set kilometrů v hodině, ale hrozně pomalu se pohybují směrem k rovníku. Samozřejmě že Shakeel nešplhal nikde jinde, než na severní straně hory.
Schoulil se kolem lana pod maličkým skalním převisem a přitiskl se co nejvíc k hoře. Vykřikl do vysílačky, když do něj začaly krystalky v plné síle narážet. Potom se uklidnil a ještě více, nejvíce, jak to šlo, se nalepil na Mount Everest.

...

A ještě kousíček:

„Dáte si čaj?“ zvolal téměř vesele Albert Einstein. El Vastro ušel pár kroků jejich směrem, potom se skrčil a v momentě se výrazně zvětšil. Začal podivně kroužit rameny. Náhle mu z lopatek vyrostla křídla. Jejich rozpětí mohlo být přibližně tři metry. Bestie se narovnala a upřela svůj pohled na Shakeela. Postupně přejela pohledem po všech, kdo stál před Einsteinovým domem. A zatímco vraždila pohledem, v ústech se jí objevily obří špičáky. Z rakety však ještě někdo vyšel - byl to El Vastro. Ještě než se jeho nohy dotkly povrchu planety, začal se smát. "Já jsem tak geniální, že?" začal s vychloubáním. "Než vy jste se sem dostali, vytvořil jsem svůj klon, udělal jsem z něj vraždící bestii, sestrojil jsem novou raketu, lepší, než tu předchozí a dostal se s ní sem. No nejsem génius? Co, pane Einsteine?" Avšak dříve, než někdo stačil něco říci, otevřela bestie svá ústa a začala podivně chrčet. Chrčení za chvíli ustalo a bestie promluvila. "Vy… jste nežádoucí. Já vás zničím, protože já… jsem pomsta!" Jen co tato slova dozněla, bestie máchla svými obrovskými, černými křídly a poslala k zemi Shakeela, roboty i Alberta Einsteina. Druhým máchnutím se vznesla metr nad zem. A třetím máchnutím byla rázem několik metrů nad jejich hlavami a poryvem vzduchu přimáčkla k zemi i robo-draka. Bestie nad nimi začala létat ve velkých kruzích.

...

A ještě jeden, jen abyste věděli, že jsem skutečně šílený:

„Já… se… pomstím!“ zachrčel El Vastro, kterému již docházel dech.
„Za co? Můj syn ti nic neudělal!“
El Vastrovo pravé oko se rozzářilo. „Ach, tak já mám tu čest poznat Sheilu Delacque, tu dávno ztracenou manželku…“
Sheilina tvář zobrazovala její myšlenky. Nyní na ní byla vyobrazena stoprocentní nejistota. „Manželku? Vy… jste znal Seana?“
„Sean Delacque… Já se pomstím. Když ne jemu, tak jeho synovi!“ vyhrožoval El Vastro, který měl náhle v plicích více vzduchu, protože Sheila vstala.
„A za co?“
„Mé jméno je Pedro Alostro… Těší mne…“
Sheila nejprve vykulila oči, poté se zhluboka nadechla a zase vydechla. „Vy… vy jste… můj muž mi o vás vyprávěl. Ještě jako ředitel ústavu pro duševně choré osoby pro vás zařídil úplně novou místnost, ze které se neměl nikdo dostat. Měl jste tam být zavřený až do konce života. Za ty vraždy jste si to zasloužil. Ale… co děláte tady?“
„Prchl jsem. Několik let jsem žil na planetce Ceres a trpěl neskutečnými depresemi. A najednou, jako blesk z čistého nebe, kolem prolétá raketa. A tak jsem ji přitáhl na povrch planetky. A kdopak z ní vystoupil? No ano, Shakeel Delacque, syn člověka, který mě zavřel do blázince… Ale já tam neměl být. Já ne… Já nikoho nezabil. Víte, kdo to udělal? Ne? Můj bratr, José. A potom mě donutil, abych se k tomu kajícně přiznal já. A on mezitím prchnul a stal se váženým kosmonautem společnosti NASA. A já byl zavřený v ústavu v Phoenixu. A tak jsem prchl, pěšky se dostal do Kennedyho střediska a přespal v raketě. Jaké pro mě bylo překvapení, když jsem zjistil, že jsme v kosmu! Byl jsem na záchodě a čekal, až někdo přijde. A někdo přišel. Rychle jsem toho člověka omráčil, sundal z něj skafandr a navlékl si ho na sebe. Potom jsem té omráčené osobě pohlédl do obličeje. Připadalo mi, že se koukám do zrcadla. Nemohl jsem uvěřit tomu, že je to José. Ještě chvíli jsem tam stál a koukal na jeho tvář. Tvář vraha, který se vydával za nevinného. Vztek se ve mně pomalu hromadil. A tak jsem ho zabil. Nechal jsem citům volný průchod. Ve vražedné ráži jsem vtrhl do kabiny, kde jsem zabil nebo omráčil všechny ostatní kosmonauty.
A zůstal jsem sám, sám na palubě stroje, který jsem nedokázal ovládat. A tak jsme ztroskotali na Cereře, já přišel o nohu a téměř i o oko a stal se ze mě zoufalý člověk s černým svědomím, který se začínal děsit sám sebe. Nakonec jsem svůj vztek odbourával tak, že jsem ze všeho obviňoval toho, kdo mě zavřel do toho ústavu. Obviňoval jsem vašeho manžela. A když se Shakeel objevil na Cereře, měl jsem chuť se mstít. Ale zjistil jsem, že nemám sílu ho zabít. Ale když prchl, zjistil jsem, že to zvládnu. A tak jsem tady. A já ho prostě musím zabít! Musím! Jinak má duše nikdy nebude klidná!!!“
„Vy do toho ústavu patříte, Pedro. Víte to? Uvědomujete si vůbec, že teď už jste úplně stejný vrah, jako váš bratr?“
„Ne!!! Nejsem! Nikdy nebudu jako můj bratr!“
„Ale jste. Přiznejte si to! Proč jste se vlastně přiznal místo něj?“
„Kdybych to neudělal, byl by v tom blázinci on… A on by utekl… Našel by si mě… A pak by se mi za to pomstil. Měl jsem z něj strach.“
„Měl jste strach z pomsty a sám se chcete mstít?“
„Ano! Vlastně… Ne! Nebo ano? Já nevím! Jsem sám sebou znechucen a začínám být zmatený. Co vlastně chci?“
„Chcete přestat s pronásledováním mého syna, že?“ otázala se Sheila. Už znovu klečela na El Vastrovi, byla předkloněná a zblízka mu hleděla do obličeje. Bublavě si odkašlal a z úst mu vytekl pramínek krve. Sheila se odtáhla od jeho obličeje a snažila se přijít na to, co se El Vastrovi stalo. Příčina se nacházela kousek pod klíční kostí a byla krvavá. Jednalo se o El Vastrův nůž z tvrzeného skla, který byl až po rukojeť zaražený do těla Pedra Alastra alias El Vastra. Vrah spáchal sebevraždu. Umíral.

...

No a určitě to chce popis hlavní postavy, ne?

Na Shakeelovi nebylo vše normální. Už na první pohled jste si mohli všimnout, že část jeho lebky je tvořena kusem kovu (byl plešatý). Před několika lety mu totiž na hlavu spadla část lešení, když pod ním procházel a prorazila mu do lebky díru, do které mu lékaři museli voperovat kovovou destičku. Další věc byly oči, postrádaly jakékoliv bělmo. Pokud jste se na ně podívali z menší vzdálenosti, viděli jste, že každá jeho panenka má jinou barvu, jedna je sytě modrá a druhá spíše zelená. A pokud jste se podívali z ještě menší vzdálenosti než předtím, zjistili jste, že každá z jeho velkých zorniček má také jinou barvu - modrá panenka obklopovala normální, černou zorničku, kdežto uprostřed zelené panenky se podivně leskla zornička tmavě hnědé barvy.

Je to jen takový letmý popis... Jinak, je to už šedesát stran.. supééér

Příběh se odehrává ve 23. století a na začátku 24. ... Hlavní postavou je SHakeel Delacque, dvacetiletý mladík hledající svou matku... Ta žije na měsíci Jupitera, Callisto




A ještě vtip:
Babička se vrátí z obchodu a vnučka Anička se ptá: "Babi, koupilas mi tu limču?" a babička říká: "No ne, Aničko, víš, babička má sklerózu." Na to Anička říká: "To neva, tak mi nalej trochu té sklerózy, mám žízeň."

 

skalara,ty taky musíš mit všechno brzy se uzdrav

 

A zase jsem všechno prospala a vzbudila se před půlnocí.
Je mi to nějako divnota, že poslední dny takhle spím , odpoledne odpadnu
a vzbudím se v noci . Ale zatím se nic jiného než únava neukazuje.
Přečetla jsem vše za celý den...a mobil ? ...vypraný, dokonce na 60°C,
další leží ještě na dně rybníka, možná ho tam někdy někda někdo najde.
Nejhorší mobilní smrt měla Nokia , která mi spadla kdysi do drtičky dřevního
odpadu. Kdyby měly mobily odborovou organizaci , na 100% by vyhlásily
stávkovou pohotovost , za účelem zákazu prodeje jakéhokoliv jejich člena
jedné lesní důchodkyni. U mě prostě mobilní telefon nemá dlouhý život,
chuděra.

skalara.v ..... brzy se vymaroď !

Y_n_O ... gratuluji k postupu na Baha !



A jdu zase spát, jestli ona tady kolem neproletěla moucha "čééčéé" a nehodila po
mě kousadlem, že mám spavou nemoc.
Dobrou noc a krásné ranní probuzení...

​

 

Dobré ráno a příjemný den přeji všem. Odtajnila jsem sazeničky a z 8 ks. byl 4x buk v různém provedení a stromy které bych potřebovala tak ty se nekonají. Nevadí třeba někdy budou. Vám přeji hezký den a pohodu. Ola

 

Pěkné ráno všem, marodům co nejrychlejší uzdravení. Včera jsem na Baha postoupila do 289. U nás pod mrakem,ale bez sněhu, je to trochu smutné pár dnů před svátkama.

 

Hezké předvánoční dny, mně se zase povedlo spálit si mobil s listím. nějak mi vypadl z kapsy a už to bylo. Ani jsem to nevěděla, až při odklízení popela-černej škvarek. Dostala jsem nový dotykový a stále mně to dělá potíž si na něj zvyknout. Mrholí a je škaredě.

 

Ahojte, jsem ráda, že jsem zvládla nevyprat ani neutopit mobil ale můj první mi ukradli v práci ještě v Havířově nějací zákazníci a ten předposlední odešel při havárce, když jsme přerazili sloup-dřevěný- a na mě poprvé v životě vyskočil ten balon hnusnej a málem mě udusil. Poslední je dotykáč, bezva hračka, v pravé ruce nereaguje-nervy nefungují- a levou mám prostě levou ale zase napsat zprávu mi zabere moooc času a mám v dlouhých zimních večerech co dělat

 

Zdravím, nebyla jsem tu asi 14 dní a když jsem viděla to množství stránek tak jsem si přečetla jen poslední dvě já jsem si utopila mobil v létě a to jsem si fakt nezpívala... To jsem si jen nadávala...
Baroušku, mít takové zásoby jako ty tak si pískám místo toho přestavuju a lopotim se, nemám pomalu žádné zásoby hodil by se Arabelin prsten, to by pak stodola praskala ve švech

 

Krásné pozdní dobré ráno všem milým. Nějak nezvládám, dostala jsem se až dnes! Včera odpoledne jsem hlídala a potom jsem byla nějaká unavená, tak jsem to brzy zalomila a pak v noci strašila, protože už jsem nemohla spát! Všem postupujícím dodatečná gratulace a mám radost, že dcera budčky49 je už doma a určitě každým dnem to bude lepší. Marůdci, vymaroďte se brzy, ale počasí venku je opravdu ošklivé, chvílemi poprchává, mlha a sluníčko nebude zase dlouho vidět! Prožijte říjemné odpoledne, teď si jdu udělat kafíčko a potom vyndat nákup! Pa Zdena

 

Bodré podoledne, milí závislí
Tak ráno jsem sice vstala, ale uvařila jsem si čaj a znovu zalezla. Vstávala jsem až teď Je mi, jak kdyby mě něco důkladně přežvejkalo a následně vyplivlo Tak jdu sklidit to tajemno, ať mám nějakou radost ze života
Jinak je hnusně, ještě, že jsem doma

 

Milé dámy, nevím, jak se stavíte k předvánočnímu úklidu jako jedinci, ale teď čumím naproti na barák a nějakej chlap tam šůruje balkón a jeho drahá omývá parapety. Z toho plyne, že já jako jedinec zdám se být nepřizpůsobivá. No řekněte, takle šíleně blbnout?

 

Přeji hezký den.​

Tedy , pro mě ráno nebyl, myslela jsem , že mě šlehne , zcepením, fláknu sebou a nevstanu,
nezaseju, nepohnojím, nevykydám chlívky, leknutím umřu a bude to.
Pro vysvětlenou. Vlezu ráno na net, jdu na svoje přihlášení k internetovému bankovnictví,
zadám potřebné údaje a málem mě to zabilo. Vyjelo na mě upozornění, že mi byl přístup
odepřen kvůli opakovanému chybnému zadání přihlašovacích údajů. No, to byla darda...
Nejprve jsem to musela rozdýchat, protože představa, že se mi někdo naboural na účet
a vybral ho, ze mě málem udělala mrtvolu na místě. Pak jsem se trochu probrala a začala
jednat. Přes mobil již vše odblokované, oni neví, proč se tak stalo. Já nevím, já snad vše
vyberu, pořídím si trezor nebo pořádnou matraci a tam si budu střádat.
Ufff, už je mi hej , ale bylo mi ouvej !

Počasí ...zataženo, 4°C , venku mám však pocit, že je pod 0°C.

Dnes jedu pro děti později, mají nějakou akci ve škole , pak na nákup a co bude až
dorazím domů ještě nevím, dnes nemám žádný plán .... budu se asi poflakovat.


dododo53 ... už jsem tu jednou psala - vánoční úklid jsem již dávno vypustila.
Uklízím průběžně po celý rok, tak nemám potřebu ze sebe před vánocemi dělat
otroka. A jestli mám o svátcích okno k lesu či na louku vypulírované nebo ne, je laním či divočákům či jiné zvířeně , úplně putna...





Velká gratulace k Baha postupu!

 

skalara předpokládám, že tajemno už není tajemno, kdyby ti chyběli buky-normální XL XXL atd.- pošlu komukoliv v jakémkolv množství-komukoliv-

 

pajaable, to bych na tom byla stejně jako ty... radši odpočívej po takové dávce nervů...
dododo53, když se uklízí průběžně po celý rok tak se to až tak hrotit nemusí... Přece se komplet úklid nedělá jen kvůli jednomu dni v roce stačí, že v práci nestíhám a mám pocit, že mi hlava asi praskne nebo si můj mozek dá dovolenou někde daleko.. a kudy budu chodit tak budu volat mozku mozku...