ST: Důchodci závisláci

evoku57 - to mi je jasné,len už asi nič nezostalo!


Edit: To už sú ozaj všetci u Teba? Veď sem písať môžu,aj keď je zákaz vychádzania!

 

Pozor jsem obezřetná... jsou na slanince nebo s brynzou. Jaké zelí použila? To že tvrdí, že jsou vynikající nemá žádnou vypovídající hodnotu.. bylo to křemické nebo nošovické? Nebo to co na podzim našla na záhonku ?

 

No,najlepšie sú bryndzové s liptovskou bryndzou a slaninkou!,ale u evoku57 už aj tak všetko schlamstali !

 

Peto121 aj s kyslou smotanou (namiesto bryndze) a so slaninkou su vyborne

 

Ahojte, já brynzu nemám ráda na haluškách, max na chlebu. Na halušky dávám ke slanince strouhanou Nivu a zakysanou smetanu nebo Lučinu. A všem chutnají Teď přemýšlím, jak to přejmenovat, aby to nebyla reklama... Takže plísňový sýr, co se jmenuje podle křížovek básnicky louka. Zakysaná smetana je v pohodě, no a ten tvarohový sýr... mno, taky louka, jen končí na -čina
Ale já mám nejrači červené, s lečem...

 

alexandrakerulova00 - asi áno,ale ja kyslú smotanu eeeéééé!

 

Ještě zbylo dnes k obědu a u nás jsou oblíbené se zelím, tak je máme rádi, brynzu muž nemůže, já jo

 

To se nedá číst!Slintám jak bernardýn,zítra budou halušky i kdyby čert na koze jezdil!S bryndzou a s pálivou paprikovou klobásou nadrobno nasekanou.V téhle úpravě jsem je poznala kdysi dávno ve Zvoleni v restauraci-nezapomenutelná lahůdka.Ale ráda vyzkouším i výše uvedené způsoby-to bude ale krásný podzim.Mňam.

 

no teda evoku57 ... se mě po přečtení, že děláš halušky, splašili chutě



Taková škoda, že nejsou brynzové a já si hned večer starý kobereček vyprášila,

až z bahamky se na něm rychle vypravila, nový obleček si k tobě pořídila a že nebudou?

​

​

vilm4 no ještě ty začínej ... to jsi tomu teď fakt pomohla

 

Když někdo nesnáší brynzu, může ochutit vajíčky. to nám dělala babička jako dětské jídlo.

 

Tož já halušky můžu na moc způsobů. Ty červené s lečem mám nejraději, se zelím, se slaninou a výše uvedenými ingrediencemi, s čočkou (ale to ty trhané, čipetky z nudlového těsta), s houbami, se slepicí na zelené paprice (takové trošku polévkové to je), s červenou fazolí... to se vlastně dá jíst se vším. A další moje milované jsou halušky s bramborama. Prostě se dají vařit do vody brambory nakrájené na plátky a jak měknou, přihazují se halušky. Dohromady se to vybere do mísy, připraví se cibulka s kořením, jako by se připravovalo maso (kmín, pepř, červená paprika, česnek), zaleje se tím bramborovohalušková směs, zakape troškou polévkového koření, promíchá a to kua žraso Člověk se nacpe, chutná to a ještě to stojí jen pár korun
Akorát mě mrzí, že jsem se nenaučila od mé bývalé tchýně, než zemřela, párance, na ty vzpomínám doteď. Většinou je dělala se zelím. Udělala nějak nějaké nudlové těsto, strašně dlouho to trvalo, než to uhnětla, potom vyválela postupně vždycky malý váleček a z toho odtrhávala tenké nitě, jako špagety, do vařící se vody...

 

Haló, haló....
hlásím že jsme negativní.. a obrovskej šutr spadl ze srdce,
dnes jde Pepík poprvé po karanténě ven a čeká ho velikéééé překvapení,
pořídili jsme mu draka a ouplně poprvé ho bude pouštět.
Já se tááák těším, venku je naprosto vymalovaně.

K obídku domací knedlíčková polévka
výpečky se zelím a chlupáče (střapáče, klouzáky, jak je komu po vůli).

Včera jsem byla s manželem přivrtat garnýže
a v plánu bylo sestavení nové sedačky,
porozbalila jsem sotva třetinu a zjistila zjevné viditelné vady...
jako by do mě blesk švihnul
a nálada v trapu, ještě v době očekávání výsledků testů.
No zítra někdo nebude mít pěkné pondělí....
jak rozlepím oči budu žhavit dráty...​

 

Jejda,tady se dělaj chutě.My máme ledvinky s bulgurem(rýže mě dusí)Pavlí držím palce,to je na zabití,taky jsem to zažila,ale s moji vzteklou povahou to vypadalo,že to dřív rozmlátím než si proto přijedou.Jé takové chlupáče s bůčkem a s červenou kysanou hlavatkou o bože,na hlavatku si musím ještě chvílku počkat.Tak se mějte ,jdu čekat na poštáka,má mi doručit odpadkový koš(na fšechen ten bordel)

 

Tak nám ministr vyhlásil, že děti do školy nepůjdou .... ach jo, kam tohle povede?? Další povolání na plný úvazek trvá - učitelka...

 

Na všem hledej něco pozitivního. Jak jsem si stačila všimnout, tak někteří z nás, včetně mě, si potřebují zopakovat lekce z gramatiky a počtů

 

Od včerejšího návratu z brigády až doteď brouzdám po síti, tuctuc muzika jako zvuková kulisa funguje, semtam někam přepnu; chvíli se dívám na své odmašťovací serirály a občas někde něco přečtu... Jak napsala Gordonka, hledám pozitiva Jeden článek sem dám, kdo chce, může rozkliknout, je to o

Spoiler: gramatice

Blog: Nevěřte lidem, kteří dělají pravopisné chyby
MILOŠ ČERMÁK
Komentátor
Kdo dokáže pravopisně správně napsat zadání slovní matematické úlohy, dokáže takovou úlohu i vypočítat. Takhle jednoduché to je.
Anglickému spisovateli Martinu Amisovi vyšla nová knížka a při té příležitosti řekl v jakémsi rozhovoru, že psaní je zvláštní druh umělecké činnosti, protože k němu nepotřebujete žádnou dodatečnou dovednost. Psát umí každý.
Ke všemu ostatnímu potřebujete určitý druh talentu. A řemeslo. K malování obrazů, komponování hudby nebo třeba tanci. Když chcete sdílet své emoce či myšlenky těmito způsoby, klade to na formu sdělení poměrně vysoké nároky. Psaní nabízí přímý pohled do autorovy mysli.
Když musíte zvládnout nějaké řemeslo, nutí vás to k pokoře. A vytváří to určitou vstupní bariéru pro ty, kteří pokory nemají dost. Chybí jim i pracovitost a vytrvalost. Proto je spousta grafomanů, ale mnohem méně těch, kteří nás zahrnují špatnými sochami či symfoniemi.
Samozřejmě i jazyk je svým způsobem nástroj, který lze zvládnout lépe nebo hůře. Větu lze napsat dobře i špatně, a také ji prošpikovat chybami, které čtení činí obtížným a nepříjemným. Aby se to nestávalo, mají profesionální autoři k dispozici redaktory a korektory. Jejich úkolem je očistit balast a vyladit napsané věty tak, aby daly vyniknout kráse myšlenek.
Mezi autory nejsou tito profesionální opraváři jazyka moc oblíbeni. Jak napsal ve svém románu o novinářích Na sklonku rána anglický spisovatel Michael Frayn, redaktor je člověk, který „opraví fakta a pravopis, škrtne poslední i první větu a také přídavná jména, a odstraní všechny pokusy o vtip“.
Upřímně, ironii stranou, kdyby redaktoři opravdu důsledně odstraňovali pokusy o vtipy (včetně těch mých, nepochybně), bylo by na světě mnohem méně špatných textů. Ale píšu o tom z jiného důvodu. Myslím si, že opravování chyb je tak trochu klamáním spotřebitele. Protože kde chybí krása jazyka, chybí i krása myšlenek.
Nemyslím teď chyby ze spěchu či přehlédnutí, které děláme všichni. Anebo hrubky těch, kteří používají jiný jazyk než mateřský, nebo aspoň perfektně zvládnutý. Ale jsem přesvědčen, že úroveň jazyka je hluboce, neoddělitelně propojena s úrovní myšlenek.
Úkolem dobrých redaktorů a korektorů je naleštit karoserii, a maximálně tak seřídit chod motoru. Ne se snažit udělat z vraku fungující vůz. Znám redaktory, kteří se moří s cizími texty a snaží se z nich nějakým magickým způsobem vydolovat něco zajímavého a smysluplného. A někdy se jim to i povede. Ale pak je to větší zásluha jich než autora.
„Když takové texty opravuji, tak se na jejich autory nezlobím. To by se zase někdo jiný mohl zlobit na mě, že neumím počítat. Jsem hloupá na matematiku, byť dnes by se asi politicky korektně řeklo, že jsem dyskalkulik,“ pověděla mi s úsměvem Martina Gregorová, korektorka známá na Twitteru jako Jazykovědma. Na svém účtu píše právě o častých pravopisných chybách, ale i mnoha tajemstvích a záhadách jazyka.
Jenže tomu já nevěřím. Když někdo má tak krásnou češtinu jako Jazykovědma, znamená to, že stejně dobře funguje i jeho myšlení. To je ta zmíněná výhoda i nevýhoda jazyka či potažmo psaní. Že vám o svém nositeli rychle prozradí, co od něj můžete čekat.
Nevylučuji, že si Jazykovědma a ostatní můžou myslet, že nejsou chytří na matematiku. Nebo na cokoli jiného, co s jejich pěknou češtinou nesouvisí. Ale je to jen proto, že jsou pohodlní. Že to pořádně nezkusili. Nebo třeba měli někdy dávno ve škole blbého učitele matematiky, jehož přičiněním se čísel zalekli.

 

Klobúk dole pred všetkými, ktorí majú doma deti a musia sa s nimi nielen učiť, ale im aj vysvetliť, že majú zostať doma. Tá nevybitá energia sa niekde odventilovať musí. Vnuk ma rok a voľačo, ale keď vidí že je vonku pekne, ide mlátiť na vchodové dvere a kričí pa pa, chce ísť von. Lenže nie je kam, parky zavreli a v kočíku sa mu voziť nechce. No je to zaberák, keď nie je k dispozícii rodinný dom. A čo si pamätám, keď boli chalani pubertiaci z každej izby sa ozývala iná hudba, niekedy aj so spevom a sem tam sme vypli telku, chvíľu počúvali a potom buď vyrazili do lesa alebo sa zavreli do izby a čítali s vatou v ušiach
Inak vďaka tomuto som sa pustila do kníh, ktoré dlho čakali na moju pozornosť, mám za sebou prvú časť o Kedrigernovi, kto má rád fantasy odporúčam.

 

Ahoj Ynuško,
nádherné čtení, převážně dnes, v tak sváteční den. Děkuji :*

Bojuji s rychlou dobou ve formě mých dětí, které když chatujou, nehledí na gramatiku. Na dotaz proč po r napsalo měkké i, mi dítko řekne... já vím, že je tam tvrdé, ale tohle je jen pokec. Postesknu si, apeluji, že je jedno o jakou psanou formu se jedná, má se dbát na správnou gramatiku, ale bezúspěšně.....
Dokonce již přede mnou schovávají své slohové práce se slovy.. ale mamko... dneska se to už tak nebere.....¨
Smutno je mi...
Když pohlédnu do své minulosti a tam na mě křičí pylník ze šesté třídy, často připomínaný můj pravopisný prohřešek a také hovězý. Smát se mi chce, ale rodiče nezapomínají na chyby z našich dětských let a rádi je vytahují na rodinných oslavách.... Ale no tak Pavluško... jen si vzpomeň na pylník a hovězý.... A celá má vybudovaná autorita je v trapu...

Přátelé, kamarádi, dostala jsem konečně nabídku na byt, kterou jsme s manželem včera přijali. V danou chvíli jsem zrovna seděla u své devadesátileté babulenky, tlakoměr na paži a z telefonu na hlasitý odposlech slyšela.... Dostali jsme nabídku..... Pozorujíc zvedající se hodnotu mého právě měřeného tlaku společně s rudnoucí pokožkou a spuštění slz. Změny výrazu obličeje mé již také plačící babulenky. Milí přátelé, spadl obrovitánský kámen, jako celé Kérkonoše, ze srdce... V této nejisté době, se mi plní životní sen a já tu furt jen pláču štěstím, že mé závazky vůči stavební firmě budou vyrovnány. A jako Nevěřící Tomáš, pobíhám po bytě s nafouknutou hlavou plnou myšlenek co vše ještě musím zařídit, zrušit, přerušit či odpojit, nahlásit ba dokonce přepsat.

A to vše se děje přesně osm dní, před našim dvacátým výročí,
našeho prvního společného večera,
který se převrátil ve společnou cestu životem.

Krásný sváteční den Ančííí​

 

Já jsem se bohužel spřátelila s virem a byla zaizolována v místnosti s pěti puncovanými cvoky, kteří teda řádí daleko víc než celá korona. Musím, říct, že už mi dochází kyslík a v duchu si sestavuji seznam bližních, kterým bych tenhle zážitek přála.

 

nedej se,Ty na to máš !!!