ST: Důchodci závisláci

A taky to byla lodička na Prýgru, já to musím vědět!
Já jsem na ní dělal jako prcek za dozoru taťky a kapitána asi minutu kormidelníka.
Jenže pak mě musel táta odtrhnout neb jsem chtěl kličkovat, s čím ani kapitán rezolutně nesouhlasil!

A tady je ta lodička, možná že ji někdo znáte, hlavně Brňáci...



A takto roku 2008 končila...



​

 

Děti moje, vy jste mi mláďata!
herda: Tato informace byla v ruské čítance pro 5. třídu v roce ....

​

A ty oblečky:Tepláky a trička nosili členové turistických oddílů nebo mladých přírodovědců(Jo, maskovaní skauti, i Foglar je jeden čas vedl, měli hnízdo na Smíchově). Zelené kalhoty a košile byla v pozdější fázi Pionýra "pracovní uniforma právě na výlety, brigády a akce, slavnostní byla světlemodrá košile a tmavomodré kalhoty nebo sukně (ne džíny). Plus rudý šátek. A bacha, vzít si družební, třeba ten hedvábný nebo nylonový od Rusů nebo modrý od NDRáků nebylo povoleno, i když se to tolerovalo. Já jsem Pionýra sledovala z povzdálí, protože jsem nebyla hodna. A protože jsem vyrůstala na dělnickém Žižkově, dávali mi to všichni ti asociální grázlové, co v Pionýru byli, patřičně sežrat, tak jsem jen z povzdálí sledovala, o co jsem vlastně přišla. Na své jsem si přišla až s nástupem trampského období a nákupy vojenské výstroje v Kotcích. Zlatý časy!

 

Jo a kolem zoo v Plzni jezdil pionýrský vláček po železnici a i výpravčí byl pionýr ,-))))

 

Pitrísku, tak tam jsem se nikdy za dva roky co by Plzeňák nedostal.
V cestě bylo osm restaurací, dvanáct hospod, pět barů a jedna Helenka...
​

 

pechfógl Děti moje, vy jste mi mláďata!
herda: Tato informace byla v ruské čítance pro 5. třídu v roce ....

Tak já si ani nepamatuji na tu čítanku a to jsem prosím měla z ruštiny jedničku ! Na pionýrské schůzky si také moc nepamatuji - asi se tam nedělo nic podnětného...Jen jsem NDRákům záviděla ten šátek - modrá patří mezi mé oblíbené. Červenou nepoužívám vůbec... Ale na tábory jsem jezdila moc ráda od malé špuntky a až na jednu výjimku jsem měla štěstí na vedoucí, kteří nás učili táborničení. Některé věci si pamatuji dodnes a mnohdy se mi hodily

A teď z jiného soudku. Někdo tady nebo druhém fóru zmínil den blbec.... Už nějakou dobu se mi dostávalo drobných varování. Včera už bylo razantnější, zapomněla jsem, že BRANO (zavírá samo) u domovních balkonových dveří již svou funkci dávno neplní a odnesly to pohmožděné prsty...Neposlouchala jsem.... Nu a dnes - nutně (samozřejmě to nesneslo odklad ) jsem ještě před obědem potřebovala upravit jednu lištu, na kterou jsem při svých 160cm nedosáhla. I přistavila jsem si taburet (podotýkám stabilní); jak se stalo, že se mi ta pitomá dřevotřísková věc zvrtla a já na něj ještě slítla, to fakt netuším. Vyražený dech, hrudní kosti a částečně žeber se raději nedotýkám, cítím každé nadechnutí...ještě že nemám kašel. Nu a najednou všechno může počkat - že? Tak jsem nucena lenošit. Mámě jsem naštěstí nachystala léky na dva týdny a jednou se holt bude muset obejít bez úklidu.

Jejda, začal úkol a já se tady vykecávám....

​

 

Herdí...
Prcková už žvatlá a vím co by řekla..

"Teťo ťo ťo děláž"
"Ši ti to foukám joooo"

Takové dny znám, to hned poznám a odmítám cokoli dělat...

​

 

Jejda, naražená žebra... tak to bolí, když napíšu, že svinsky, je to slabý výraz. A dlouho! Zkus heparoid a takové ty masti jako Olfengel a Ibalgingel... Ale stejně se budeš až divit, kolik expresivních výrazů znáš....

 

Pechptáče:Což o to, když přijde do tuhého, tak i něco znám; ale popravdě, já se snažila popadnout dech a uvědomit si, co se vlastně přihodilo a pak sahala na hrudník, zda je celý na láteření jsem ani nevzpomněla...
Díky za radu. Doma jsem našla nějakou koňskou mast a vzala si homeopatikum pod jazyk. Zítra zajdu do lékárny. Teď se zabalím deky, pomerančový čaj a pustím audio či video. Nikam nejdu, nic nedělám....Nejvíce bolí ta hrudní kost...byla to pecka... Kdybych spadla přímo na zem, ale já na ten pitomý taburet...

Jonsdy, už teď je mi lépe, když slyším prostřednictvím tebe tu vaši malou dívčinku a cítím její pofoukáníčko

 

Měla jsem štěstí, že pionýrský věk na mne vyšel kolem roku 68, kdy povolili zase skaut, kam jsem se hned přihlásila, tak jsem v pionýru nikdy nebyla. Po zákazu jsme se přejmenovaly na TOM (turistický oddíl mládeže) a vydržely jsme se stejným zaměřěním ještě 10 let, kdy nám zabavili klubovnu. Oddíl bez klubovny nějak scházel na úbytě, taky už jsme byly středoškolačky, tak to skončilo setkáváním jednou ročně u ohýnku s písničkami. A setkáváme se tak dodnes. Letos budeme mít 50 let od založení oddílu, sláva bude veliká.

Jo a na střední škole jsme celá třída hned první den dostali zároveň s učebnicemi už vyplněné průkazky SSM, ale naštěstí to tím skončilo, žádná akce se nikdy nekonala, akorát z nás vždy na začátku školního roku vytáhli příspěvky.

herda21 - já byla takhle potlučená, když mě srazilo auto, tak vím, jak ti je a vůbec ti to nezávidím. Přeji brzké uzdravení.

 

Hmmm, tak to já jsem byla Jiskřička, Pionýrka a na střední jsem v SSM byla ve školní organizaci hospodářka... Všechno mělo své výhody - když jsem nevyčnívala z řady, nikoho nezajímalo, že občas chodím do kostela, jaké čtu knížky, co poslouchám za muziku, zapomínali i na to, že nejsem z dělnické rodiny a děda vrátil červenou knížku..., no a ta hospodářka byl bezva job, protože jsem se mohla kdykoliv ulít z vyučování s tím, že jdu odnést peníze správcové, aby je vložila do banky, že jdu pro nějaké povolení, potvrzení, na školení...

EDIT: akorát se mi to vrátilo i s úroky, když jsem se hlásila na vysokou, na pajdák, a nedostala jsem doporučení... oni nezapomínali a nemohli dopustit, aby budoucí generace vychovával jedinec, který má v kádrovém posudku větu: "Má svérázné názory na soćialistické zřízení." Nevěděla bych to, ale v mé první práci byl bezva předseda stranické organizace, normální chlap, tak mi ten posudek ze školy dal přečíst

 

No a tu dobovou báseň na téma Pionýrky znáte že?
My jsme malé pionýrky máme ještě...atd,atd...



Herdí tak aby Ti bylo ještě lépe...

PS: Sice často musíme překládat ale je to čím dál lepší.




​

 

Radku, ty jsi ale šikovný, taková kočena

 

ašada01
Děkuji ti, ale to jsi na tom byla mnohem hůře než já, to se nedá ani srovnávat....
Já byla také v turisťáku. Na jaře se začalo s akcí "100jarních kilometrů".... Mně se túry moc líbily...

A s tím pionýrem jsem to nejspíš trochu flákala - měla jsem hudební zájmy. Hrála jsem sólově na klavír, v klavírním triu, doprovázela několik kamarádů houslistů, v akordeonovém souboru a ještě ve velkém školním orchestru. K tomu zpívala ve sboru a jezdila na pěvecké a recitační soutěže, pracovala v dramatickém kroužku....
Původně jsem se hlásila na mateřinku. Talentové zkoušky jsem udělala výborně (až na přemet stranou neboli hvězdu - a dodnes jsem se ji nenaučila, ač jsem byla pohybově docela nadaná, neboť jsem baletila sotva jsem začala být jistější na nohou) přijímací zkoušky bez opraváků a myslela si, že to mám v kapse.. Neměla. Vzali slečnu jako kopyto, která dělala opravák z češtiny i matiky, ale měla velkou devízu, tatínka v bílém (rudém) domě....A bylo vymalováno. Ale někdy je zlo ku dobru věci...

Ynonko taky jsem byla na výšce v té úžasné organizaci, aby měl výbor na výlety a schůzovní žranice Opravdu velmi těžko se mi dávaly penízky z mého kapesného, zejména , když jsem měla obhlídnutý nějaký svetřík či šminku.-.... Děcka, já to měla kolikrát rozpočítané tak, že jsem měla odloženy 3Kčs a 60hal.na vlak, abych se v pátek dostala z kolejí domů. V neděli jsme pak s holkama vybalily proviant od maminek, rozdělily na týden.....pár jídel koupily v menze.... Večer studentský nářez, hořčici, chleby, vysypaly se drobáky, vyšrouboval kulatý kryt světla, aby mohlo být přineseno pivo z hospůdky....
Milovala jsem maliřské kursy, protože naši výtvarníci byli bohémové. Jeden náš úžasný profesor se vždy ujistil, jestli beru kytaru...když jsme šli brzy ráno s rozkládací stoličkou a složkou s výkresy malovat, na konci září už ráno byla docela kosa, zeptal se nás, zda máme plácačku v kapse. Koukali jsme jak vyorané myši a on nás pro ně poslal do blízkého konzumu Takoví jsme byli....!

Když jsme jeli zpívat s vysokoškolským sborem do Švédska, jel s námi Docent S., snad abychom neudělali socspol ostudu. V autobusu byla ideová přednáška, jak se máme chovat, abychom nevěřili západnímu pozlátku... a pak chudák chodil s očima navrch hlavy....
Hmm, i takoví jsme byli....
Nevím, jestli dnes nebudu nocovat vsedě Využila bych to lenošení na zapsání roztříděných textů či seznámit se s programem na úpravu mluveného slova, abych tu audioknihu pro syna vylepšila a třeba obohatila hudbou.... Ale chybí entuziasmus....Koukám na seriál Dva světy, přemýšlím o nesmrtelnosti chrousta...

Jonsdy - roztomilá princeznička... Já taky byla květinkové dítě. Kytičky, to bylo moje. V dospívání pak kopretiny ve vlasech a kytičky na sukni či šatech s volánkovými rukávky - to byla móda jistě pamatujete....

Mám vlasy po ramena, ale nechala jsem si jeden dlouhý pramen a v něm nosím alespoň maličkou kytičku v barvách dle nálady či oblečení. (v létě občas i větší)prostě to ke mně patří, stejně jako korálky, dlouhé sukně, tuniky, dlouhé náušnice a kamínky.... a mým dětem ve škole se to líbí, tak co

Jejda, to jsem asi přehnala, měla jsem vám to dát jako četbu na pokračování, viďte? Ale co kdybych to zapomněla, přece jen jsem již starší dáma Normálně tak povídavá nebývám, ale sem tam povolím stavidla - teď jako bych slyšela mého skvělého syna - "maminko, ty se nenadechuješ? Já jen že bych třeba také něco podotknul...." Tak už mlčím, už mlčím....

 

Tak to má můj zeť, když si povídáme s dcerou...

 

Herda - a jestli máš pohodlné křeslo, je lepší spát vsedě nebo aspoň v záklonu. Mně tohle udělala matka v předvečer Štědrého dne, kdy se, uprostřed Lásky nebeské, rozhodla, že půjdu vytírat předsíň a chodbu. Povolila jsem po půl hodfině, kdy už byl filmeček stejně v háji. Zapomněla mi ovšem říct, že rozbila kýbl a ucho přilepila izolepou. Spadla jsem ze schodů s podobným efektem. Moje milující rodička se jen zeptala: Co tady ležíš? a po půl hodině: Bolí tě to moc? Mám zavolat sanitku? Na mé odmítnutí pravila vztekle: Tak to budu zase muset vytřít sama! A Štědrý den se nesl v tónu: Sakra, sakra, ten brufen nám nějak ubejvá. Budou ještě dva dny svátků - a co kdyby někoho něco bolelo! No, dneska už se tomu směju.
A k těm studijním týpkům na škole: Já studovala s děvčaty jednoho velevysokého papaláše. Však se té naší škole taky říkalo polovysoká. Kdo nevěděl co se svým méněcenným zpovykancem šup s ním tam, aby měl papír na hlavu. Jenom pár nás tam šlo ze zájmu o obor a my jsme ten papír na hlavu asi opravdu potřebovali. No a tak si jednou děláme zkoušky, Julinka, tupá jak poleno, (ne)odpovídala, co je to črta.Předseda komise se snažil, pak v zoufalství řekl. Tak nám jmenujte nějakého autora črt. A ona se rozzářila a pravila: Hej, aj moj otecko písal črty! Docent beze slova přitáhl její index a podepsal. Já jsem pak za své Osvobozené divadlo dostala chvalitebně. Byl to opravdu nesrovnatelný výkon.

 

pechfóglinko, od Lásky nebeské by mně NIKDO nevyhnal něco zeglit... Když se dívám, vypínám telefon, na klepání na dveře nereaguju...
Ale zvládlas to... jako všechno ostatní, co je ti hozeno do cesty

 

pechfógl A víš, že jsem to měla v úmyslu? Musím vymyslet nějakou příhodnou polohu.

Děvče zlaté, nejspíš jsi to neměla v životě zrovna jednoduché... V takových případech se mi nedostává těch správných slov...věř, že mne to moc mrzí.... Přicházíme si tady odžít různé osudy...

 

Ještě že máme ten vzpomínkový optimismus, který nám umožňuje zbarvit to do vesela.

 

pechfóglinko, ano, ještěže tak; lepší, než se v tom ňahňat a pěstovat deprese Ty čekají na každém rohu a padají nám na hlavu

 

-pechfógl-
jako bych slyšela svoji mámu. Je jí 86, ale stále má tendence mě komandovat a kritizovat vše okolo. Když chce ke mě přijít, říkám: mami, můžeš pod podmínkou, že se budeš usmívat a co se ti nelíbí si necháš pro sebe. Ne vždy se zadaří. Třeba minulý týden, jak se trochu oteplilo, se rozhodla, že bych si měla hned umýt okna a ona že mi pomůže. Její pomoc ovšem spočívá v tom, že mi stojí za zády a radí, jak mám co udělat a rozčiluje se, že to nedělám dobře. Než se s ní dohadovat, raději jsem se vymluvila, že máme za chvíli domovní schůzi.