ST: Důchodci závisláci

Když ráno odcházím do práce, jsou to dostihy, protože Greedo zavazí všude... vleze na záchod, jakmile otevřu dveře a musím ho vyhánět. Vleze mi do koupelny, musím ho vytahovat z koše s prádlem na praní... Prosmýkne se mi do pokoje, musím ho tahat zpoza gauče... No a potom hlídat vchodové dveře, aby mi neutekl na chodbu a nemusela jsem ho honit z patra do patra Poslední problém jsem už vyřešila - dám mu na botník pochoutku a než si pro ni vyskočí a sní, já už z venku zamykám Pak už jenom slyším, jak brečí za dveřma...

 

Y_n_O Ty jsi tedy "kruťaska" To máš pěknou průpravu do zaměstnání. A dokonce s ranní rozcvičkou A místo povděku chudáčka kocourka takhle podvedeš

 

Casey - ......................... (tie bodky sú to, čo by som inak napísala, ale rešpektujem Tvoje želanie). No Tvoji dvaja noví mňaukáči sú farebne úplne mimoriadni, to sa tie farebné gény do poslednej chvíľky asi hádali, akej farby bude mačiatko. Hlavne nech sú zdraví a prinesú čo najviac radosti a veselých zážitkov.

 

Příroda se na nich pěkně vyřádila, jsou tak zvláštní až jsou roztomilí ,-))))) vypadají jako by vypili nějaký lektvar od čarodějky ,-)
Moje čiči má 13 let a je pořád jako odrostlé kotě, hravá a mazlík, hafan 11 let, na něm je vidět, že už je senior, ale velký přítel, ani nechci domýšlet co bude až nebude, ale život jde dál ,-))

 

Kostěná královna jede na pořadník, lektvary neumím vařit - žádná novinka Ještěže mám ty svoje seriály. The Last Ship, The Gifted a The Man in the High Castle mi nepříjemný zamračený den venku a ten stejný na farmě ukončily příjemně.
Doufám, že ostatním se v tom našem virtuálním domově daří lépe

EDIT 21. 10. 22.10: Nuda jak v Brně je i tady... co už... du dovařit mládežníkům na zítra papu. Makali tři dny, tak ať si pospí...

 

Casey27: ....... respektuji tvoje přání...
Máš 2 krásné kočičky. Jistě přinesou spoustu krásných zážitků.

Tak vás také pobavím, po té, co jsem přišla o kocourka, tak si sháním nového, prostě mazla. Měli jsme (ano měli) 2 starší koťátka, 3 mladší a 2 mimča. Nejstarší na noc chodila ven, 5 menších kočka odtáhla na půdu. No a v neděli obě nejstarší nepřišla, kocourek, celý černý, Mikeš, měl zůstat doma, začínal být pěkně vymazlený, doprovázel mě k autu a chodil naproti. Kočička "Škodovka" - byla zadaná, pořád kejchala jak startující škoda 105 v zimě. Ráno fuč, obě. A nikdo nic neví

No a ty malý? Postupně je tahám z okapu a nosím domů. Je mezi nimi kocourek, rezatý s bílými ponožkami... děsím se toho, že ho rozmazlím a opět záhadně zmizí.

A Moura? Svoji nehodu přežila, packu používá, už jen trošku pajdá a jinak je v pořádku, jen pomalejší. Něco asi dělá i věk....

 

Zdravím
Y_n_o a pechfógl, holky jedny... Pochopila jsem to.... Podle průzkumu jsem prostě kočka křížená s veverušou... I když se nad tím zamyslím tak pokud nezačnu cvičit tak nebudu mít daleko do vačice a mamuta... A proto jsem to podpořila a snědla 3/4 čokošky, ale stejně na mě čeká rotoped... Jinak Y_n_o, děkuju za tip, zkusím ty rybičky až budu mít na ně chuť, momentálně mi stačí až tak za rok... Nejsi sama koho šidí Kostěnka taky žádná novinka... Hrůza s ní asi na ní vybafnu...
Casey, tvé 2 kočičky jsou nádherné tak ti přeji ať se spolu nenudíte a zažijete spolu spoustu veselých zážitků...

Já zase řeším, co je s Rozinkou... Včera mi zmlátila mojí Enušku a nic jí neudělala, je jí 10 let a je kápo u nás s nikým se nikdy nemazala jestli cítí, že je teď slabší to nevím... Nicméně i na Štístka je zlá a kolikrát na něj napřáhla, Štístkovi je 6 let a vychoval jí, když to udělala posledně tak už se po ní ohnal 2x a ona uhnula... Je sice mohutnější než oni dva, ale je jí 2,5 roku....

 

Zrzí Ty s tou čokoškou nepřestaneš!
Ty, Ty ,Ty... Že to řeknu Ježíškovy a na Štědrý den bude dieta!

Jinak zdravím všechny přítomné i ty co jen čtou.

 

Zrzinka11: nemůže čekat koťátka? To jsou pak dost agresivní na všechny okolo.... Mimi se také takhle chová... Jakmile trochu odrostou je zase ta fajn micka

 

Když jsme se přestěhovali do baráku, dostali jsme darem 2 koťata, sourozence. Kočka a kocour (a taková byla i jejich jména ). Kocoura jsme nechali vykastrovat, ale od Kočky jsme chtěli koťata. A tak se také stalo. Jedno jsme si nechali, máme velký pozemek, hned za ním pole, sousedi jezdí jen na víkendy....říkali jsme si že 3 kočky se do toho teritoria v pohodě vejdou, a i myší bylo i se dvěma stále dost, takže tu třetí to uživí taky. To kotě co jsme si nechali (a takové bylo i její jméno ) bylo krásné, celé černé, jen bílé konce tlapek, čumák, vousky a náprsenka.
Ale už od mala to s ní nebylo jednoduché. Kočka (máma) porodila u nás v domě, takže kotě bylo hned od začátku zvyklé na lidský pach i kontakt, přesto když jsem si ho vzala do ruky, tak na mě vždy prskalo. Po čase si teda milostivě zvyklo, a dokonce zjistilo, že to hlazení od lidí je celkem fajn. Takže od nás se pak rádo nechalo. Ale jak přijela nějaká návštěva, tak od příjezdu jejich auta až po odjezd naše milé Kotě nikdo nespatřil. Zalezla a nic s ní nehlo.
Když jsem ji třeba zrovna měla na klíně, a někdo přijel na dvůr (i naše auta), nebo soused hodil na zem prkno, nebo nad námi přeletěl pták, nebo se za plotem mihl cizí pes (a to byla od začátku zvyklá na našeho vlčáka) nebo i samotný soused, vylítla jak kdyby jí za zadkem vybuchla bomba. Při tom do mně zaťala drápy (ne že by mě chtěla poškrábat, ale byla tak vyděšená, že se potřebovala co nejúčinněji odrazit), takže v létě jsem měla nohy samý šrám.
Ale nás milovala, chodila všude s námi (na našem pozemku). Když jsme třeba pleli záhony, lehla si opodál a spala tam celou dobu co jsme byli venku a pak s námi šla zase domů.
Ale jak rostla, začal vyvstávat ještě jeden problém. A to, že její nevinné kotěcí hraní s mámou nebo strejdou, začalo s přibývajícím věkem přerůstat v dost divoké bitky. Číhávala na mámu třeba za stromem, pak prudce vyběhla, skočila mámě na záda a už metaly kotrmelce dokud mámu nezahnala ze zahrady pryč. Dělávala to tak často, nejen jednou za čas. Zlobila jsem se na ni za to, mámu jsem chránila, takže když jsem byla poblíž, tak si to nedovolila, ale stejně si potvora vždycky našla příležitost kdy jsem nebyla v dosahu. S kocourem to nebylo tak výrazné, ten často nebýval doma a navíc brzy skončil pod koly auta (cizího). Tu samou techniku zkoušela i na našeho psa - počíhala někde za rohem nebo přikrčená za trsem trávy, a jak se pes dostal do rozumného dosahu, vypálila a se vztyčeným ocasem naježeným jak štětka, záda jak s velbloudím hrbem, a hopkala psovi přímo před "ksicht". Jenže on, nerozumíc kočičí řeči, navíc trochu trouba, ani nevěděl že by se mělo něco dít, a tak si žral to svoje jablko nebo klacek dál naprosto nevzrušen. A tak to s ním to naše Kotě ještě občas i po těch letech zkusí (asi jí dere že nemůže zvítězit když vůbec nedojde k boji), ale nedosahujíc valného úspěchu, odejde zklamána a zase si dá s dalším pokusem načas.

Když dávali v televizi pořad, ve kterém figuroval znalec kočičí duše Jackson Galaxy (Má pekelná kočka), hltala jsem každý díl a hledala návod jak na ni. Díky tomu asi už chápu proč se chová jak se chová, ale nevím jak udělat abychom si k ní mohli bez obav pořídit dalšího kočičáka.

Ale důvod, proč jsem vlastně začala tenhle příspěvek psát, byl, že jsem ti chtěla poradit zkouknout pár dílů od výše jmenovaného pána. On je fakt super, kočkám rozumí, a navíc si ví s každým problémem rady. Třeba ti některý díl pomůže porozumět "proč" a "jak na to".

A to jsou oni - aktéři z mého vyprávění. Kočka, Kocour a Kotě (když tak na ni koukám, vlastně celá kočka Kadabra )

 

Tak tohoto psychoanalytika na kočky nesleduju... zkusím Kdysi dávno, když jsem měla v provozu televizi, tak jsem se dívala na jakýsi júesej pořad o zvířecích záchranářích. Tam je měli, pro psy i kočky... celkově se mi líbilo. Asi zkusím postranní kanály na netu, jestli to najdu. Předplatné za TV obnovovat nebudu...

 

Y_n_O na youtubu se dají normálně ty díly najít, a dokonce v češtině, TV netřeba. Určitě na něj koukni, kočkám opravdu rozumí a ví co potřebují. A pak to umí předat i páníčkům, což je ještě důležitější. Jen je lepší to hledat pod tím názvem pořadu (Má pekelná kočka), to najde v pohodě česky.

Stejně tak ráda sleduju zaříkávače psů Cesara Millana. Ale toho určo znáte.

 

Prubnu. Dík

EDIT: Cézara zas znám jenom toho, co hrál kostky, než přebrodil Rubicone

 

Prepperka, vďaka za pekné rozprávanie o mickách, sú to proste osobnosti a život s nimi je všetko, len nie jednoduchý - no bez nich si to ťažko vieme predstaviť. Možno ešte lepšie by bolo prihlásiť sa priamo do relácie, kde sa riešia vzťahové problémy zvierat a ľudí, resp. zvierat so zvieratami. Dokonca aj ČT má pekný program tohto druhu (Kočka není pes) a práve hľadajú nových aktérov na natočenie ďalších častí. Má to výhodu - riešenie "ušité" priamo na konkrétny prípad, no aj nevýhodu - treba mať aspoň trošku odvahy hodiť do placu nielen svoje mačky, no aj seba ako ľudského účinkujúceho. Ak sa niekto (Ty alebo Zrzinka) však rozhodnete prihlásiť, tak držím palčeky, aby si vás aj vybrali a hlavne pomohli.

 

Zdravím
Jondý, to mi nemůžeš udělat respektive to by jsi mi neudělal... Vánoce bez rezeně a bramborového salátu nejsou Vánoce... No jo, ale co jsem měla dělat, když na mě čokoška volala, sněz si mě... Tak jsem jí poslechla...

MatysekKamilek, to bych si pískala kdyby je čekala jenže se už delší dobu nemrouskala a já s ní nebyla na krytí... Místo toho tahá chlupatou bambuli, co mají na hraní a tak 3x za den u toho řve... To dělala i Enuška... Je nějaká náladová celkově... Chvíli u ní svítí sluníčko a pak je zamračeno...
Prepperko, děkuju za radu, kouknu se na to... Člověk se s nimi fakt nenudí...

Milko, ona Rozinka je i taková rozumbrada, odmala nám pořád něco povídala tak u něčeho vím, co tím chce říci, ale co bych potřebovala vědět, to prostě nevím... No, učíme se celý život...

Teď se tu plácám s dalším referátem, který je z knížky a jen z některých kapitol což jsem si zaškrtala, ale nějak mi to nemyslí...

Rozálie rozinkatá a Štístko - Jeho císařství...

​

 

Zrzinka11: ten pořad jsem také sledovala chvilku (má pekelná kočka)... opravdu jim ten pán rozuměl. Mrkni, třeba tam najdeš tip, co s ní. Ale jsou opravdu náladové, když nechtějí, umí to dát pěkně najevo.
Jestli se nemýlím, máš modré britky, tu jsem vždy chtěla. No snad časem. Mimi (alias Gestapo), až nebude, budu muset sehnat kočku, co chytá myši... což britky nejsou. Opět kočku domácí, nejlépe májové kotě - nejvíc chytají myši, na statku je taková šikovná kočka potřeba. Mimi je májová, v květnu jí bude 11let.
Náš pes Johny (německý nebo kanadskoamerický ovčák - to nikdo neví, štěně dovezl brácha, miluje děti) myši nesnáší, loví jak je, tak potkany. Ovšem Mimi toleruje i u misky se žrádlem, chytá mu tam myši a jeho granule neužírá...
Viki myši nechytá... rozmazlená, spíš doma než venku... kříženka britky s bůhvíčím .... povahově zlatá, dříví na ní lze štípat, ale na venkov nepoužitelná...
No a ještě jak dopadla zbývající 2 miminka.... jedno dotáhla domů kočka (začalo se ochlazovat) a druhé jsem také tahala z okapu. Takže jsou zase všechna doma.... koucourek Zrzunda je čím dál větší mazel.... Takže se začínám bát, až bude mít kocouří toulky, aby se mi pokaždé z nich vrátil.... Mikeš 3letý jednou zmizel, Čertíka 3letého mi u baráku přejelo auto.... Asi mi není souzeno mít kocoura. Jednu kočku mám přes deset let, tátova tu vesele vegetí minimálně 13roků... Ale kocour... 3 roky a dost

 

MatysekKamilek, určitě se na to kouknu... Někdy i po mě jde... Jj, mám modré britky 3 a dva nalezence tak jednou ročně mívám víc kočiček, když nechám Rozinku připustit, předtím jsem měla 3 vrhy od Enušky, je to jen pro zachování plemeny a pro radost... Jsou jak plyšáčci... No, na myši je moc neužije... U nás je májová jen Enuška To chápu, na statku je vždy potřeba koček, co chytají myši... Jé, to máš doma veselo... Měla jsi ty kocourky vykastrované? Prý se pak drží spíše při domovu, vrátí se... Ale jestli to tak je, to netuším... Já jsem Štístka do 6 měsíců vozila na barák, ale co jsme ho pak museli honit po střechách a hlídat ho, aby ho někdo nečapnul tak jsem ho pak už nechala doma... Já stála na jedné straně a táta na druhé na žebříku a snažili jsme se ho nalákat všemožně a on vždycky přišel, ale tak, že nám chyběl milimetr k tomu abychom ho chytili a to nemluvím o tom jak jsem slyšela nějaké lidi jak říkají, hele britská modrá jdem jí chytit a já řvala, ani náhodou to je moje kočka.... Po hodině usoudil, že má hlad a tak normálně přiběhl... Ale nervy to byly... U tebe je zajímavé, že už 2x po 3 letech...

Dnes jsem byla na výběrku ráno, přišla jsem, odpověděla jsem na všechny otázky a odešla jsem, tvářily se jak citrony, že jsem myslela, že se ve dveřích otočím a půjdu hned sbohem... Byla jsem tam 15 minut... Bylo mi sděleno, že si po 10:00 h. mám přijít pro výsledek, aby se ušetřilo... Tak jsem byla doma asi hodinu a půl a jdu tam zpátky abych se dozvěděla, že si přebírám jen protokol o průběhu výběrka a výsledek mi přijde poštou... Málem mě trefilo... A tak jsem si Jondý musela dát půlku čokošky na nervy... A to ještě na mě hupsnul nějaký bacil, že jsem myslela, že ani nedojdu domů a ten vichr mě odnese... No, vypadá to chřípu.... A dneska mám jít k ségře za neteří a synovcem tak hold nikam nepůjdu...

 

Někteří kocouři si toho, že jsou kastrovaní moc nevšímají. Dokonce jsem četla, že ti čerstvě kastrovaní ještě stihnou oplodnit kočku, než jim to celé dojde. Múj Ťulda byl po operaci trošku poníženej. Ale po čtyřech hodinách stačilo zašeptat "večeře" a rázem byl jura. A ráno už vesele visel za drápky nahoře na zácloně.

 

Zrzinka11: nene, kocourek ani jeden nebyl kastrovaný. Jen v řadovce jsem měla kočku, Mikeše (prý "je to kocour" tvrdil ex, dokud mu do kufru od akordeonu nevrhla 5 koťat ), tu jsme pak vykastrovat nechali, dožila se 15 let. Povahově se nezměnila, vesele dál mrouskala, lovila kde co - ptáky, žáby, ještěrky, myši... 2 x nás zachránila před povodní (neumíte si nikdo představit ten kravál ve 3 ráno, co dokázala udělat, aby nás vytáhla z postele, když kanalizací stoupala ve sklepě voda).... Naše dáma. A její povaha... panička a nikdo jiný. S nikým se nekamarádila. Kluci když byli malí a zlobili jí, odešla jinam... když nedali pokoj, tak jim packou takových nafackovala, až se divili (nikdy nevytáhla drápky) a dali jí pak pokoj... měla svá místečka, kde spala... v ložnici na křesle (na dece), v koupelně na osušce a v obýváku na křesle měla též svoji deku....
No ono odlovit to poslední kotě byl také horor... prvního jsem lovila Zrzundu, ten přišel na čičiči, druhá dvě doběhla ke konci okapu a tam počkala... No a tohle poslední? Tomu jsem pak už nadávala "pocem ty uřvanej ....", nešel, vyděšený, sám a vysoko. Dopadlo to tak, že jsem jednou rukou se snažila udržet vidlemi dvířka vikýře, druhou tam nasunout žebřík těžkej jako kráva a kotěti slibovala, že z něj udělám mňaukanou. Vylezla jsem na půdu, odlovila kotě, strčila pod mikinu (klepalo se jak drahej pes), slezla dolů a šla uklidit žebřík... to šlo lépe.... zavřela vikýř, kotě donesla na chodbu a teď si už třetí den chrápe na topení v krabici na sběr papíru. Ven nejde ani jedno.... Kdo by tam taky lezl, že jo... zima, že by psa nevyhnal....

 

To mi připomnělo, jak jsem přišla ke své kočce zakladatelce: V práci, kde jsme přijímali klienty, takže to byl do jisté míry průchoďák, na WC někdo odšrouboval mřížku ventilace a naházel tam koťata. Vyváděla a mňoukala, jenže dostat je z potrubí nešlo. Nakonec jsme je vyťukali, šla po zvuku k nejbližší mřížce a tak jme je dostali ven. Byla hodně malinká, rozhodně ani dva měsíce a my je málem zabili v slepé víře, že kočky a mimina zvlášť mají pít mlíčko. Naštěstí pro všechny jsme jim servírovali tatramléko do kafe, takže přežila. Jenže - nastaly svátky a nějak se to nakumulovalo, take koťata by zůstala osm dní v kanceláři a ve skleňáku, kam pařilo slunce.... No co mám povídat, skončily u mně. Jedna se při návštěvě kamarády přivěsila na ni a oznámila jí, že bez ní neodejde. Druhá, řečená černá svině, byla neudatelná. Kdykoli jsem ji nesla někomu představit, vybalila jsem ji pročůranou, prokakanou a zblitou. Tak u mně zůstala a deset let mi dělala ze života peklo, včetně toho, že mi znásilnila kocoura, který pak musel na kastraci,a vrhla mi v posteli pět koťátek.