ST: Důchodci závisláci

Skali a to prý že za socializmu bylo špatně..!

Dnes na krajnicích nestojí ani ty holky...
​

 

Ty holky mě nemrzí,ta cukrová řepa ano,ta byla zadarmo.

 

Jo zadarmo,jak pro kohoKdyž jsem byla malá,tak 10 let. Dostali jsme míru řepy na starání a pak za to cukr,deputát od JZD Ta míra bylo 12 nekonečných řádků každý tak asi200 metrů dlouhý,ne li víc,odhad už přesně neslouží,ale byly tak dlouhé jak to pole a moje práce s mamkou byla: Vyjednotit,tak 15 cm vzdálenost od sebe po 1 kousku,pak to okopávat,pak to vyorali a my museli vytrhat,oklepat o sebe a dělat kupky,pak osekat,hlavy na jednu hromádku a chrást na druhou. Pak se to sváželo na velikou hromadu,vozilo do Modřan do cukrovaru a pak se vozily řízky ještě teplé v nich jsme se mi děti váleli a zahrabávali až po uši(doma z nás měli radost) a silážovalo se to a prokládalo tím chrástem,pro krmení pro krávy.Pak se vozila do kádí melasa, (mimochodem ,dobrota) zase jsme si ji stáčeli a mlsali, dnes se tomu říká řepný sirup Jinak to byla velmi úmorná dřina a nekonečné lezení po kolenou. Tak moto:našeho nejmenovaného klasika ,,Děvčata,kdo na to dnes má" ( a kdo si vzpomene)
Od té doby řepa je u mě propadák na celé čáře.
Tak také pro mne jedna vzpomínka.A omluva,že jsem vám vstoupila do receptů

 

Markétko, dobře že jsi vstoupila, ty nekonečné řádky na jednocení si pamatuju taky - ze střední školy. Každá třída dostala svůj rajon na řepných lánech, ten se rozpočítal mezi studenty, muselo se to stihnout za týden. Naštěstí se už nemuselo chodit okopávat, to už obstaral oborávač. Ve čtvrťáku si pamatuju nekonečné pole vedle chemičky v Dluhonicích... Čtrnáct řádků, pole cca 250 m, do mírného kopečka a zase z kopce, takže nebylo vidět na konec... Ale naše parta to vymakala - první šel ten se širokou motykou, který dělat "hrubý prořez" - prostě shrnul všechno, co motyka zabrala, za ním šel sběrač, který sbíral odkopnuté rostlinky a kontroloval, aby co těch 12-15 cm jedna rostlinka zbyla. Pak šel kopáč, který prokypřil okolí. Dělali jsme všichni u jednoho, pak u druhého a tak dál, za tři dny bylo hotovo a dva dny jsme chodili po hospodách a smáli se ostatním poctivcům, kteří jeli jen sami za sebe
A melasu jsem, stejně jako všichni ostatní, ujídala v teletníku z kádě, jinde jsme se k ní nedostali. Vozili nám ji z cukrovaru v Prosenicích, který byl pár kilometrů od školy. A řízky? Ten sladkokyselej smrad nejde zapomenout. Aby se na školním statku ušetřilo za pohonné hmoty, nahnalo se studenstvo v holínkách do silážní jámy šlapat... Jedna vrstva čerstvá sladce smrdící, spodní kvalitně kvasící... extáze hadra...

EDIT: a když jsme u těch receptů z brambor... já a moje dcery, když byly malé, jsme milovaly "lepenec." Někdy jen tak, občas s kouskem uzeného.
Jsou to uvařené rozšťouchané brambory, do kterých se zamíchá dušené kysané zelí na cibulce se sádlem. Přiměřeně sůl a pepř. A je to mňamka mňamkovitá

 

Y_n_O, marketka47 řepné brigády v mé paměti nefigurují, zato ty bramborové ano. Ty jsem fakt neměla ráda. Navečer mě bolel celý člověk. A to se práce nebojím. Jako studentka jsem si různě přivydělávala - továrna, nemocniční prádelna, tábory...V rámci studentské aktivity jsem musela pracovat v ostravských dusíkárnách - nezapomenutelné po všech možných stránkách. Včetně výplaty, kterou jsem dostala. Více než třikrát větší než později můj nástupní plat
Byla jsem i na chmelu, ale ten rok byly strašně malé šištičky, česali jsme ručně, takže výsledek vůbec neodpovídal vynaloženému úsilí. Zpočátku jsme mnozí vypadali jako Indiáni na válečné stezce. Než jsme se naučili obratně strhnout štok, často jsme nestačili uskočit, spadl na nás a poškrábal....Vždy, když jsme se na sebe podívali, vyprskli jsme smíchy..Ale naučili jsme se to. Jen jsem neuměla šikovně natřásat věrtele, jak to uměli zkušení česáči...

Bílý cukr nepoužívám, když tak třtinový; ale stejně vše sladím medem, na ten vskutku nedám dopustit. Červenou řepu mám moc ráda - šťávu, salát, a grilovanou na ghíčku ! no to je mňamka... nebo malé řípky nakládané....

P.S.: zítra si musím opsat ty vaše receptíky... teď už mířím do pelíšku, tak dobrou...

 

Mno, s tím platem to bylo různorodé asi všude... Na poslední praxi před maturitou v jé-zet-dé jsem měla výplatu stejnou, jako později ředitel v mlékárně, kam jsem po škole nastoupila do myší práce... Asi se tenkrát opravdu snažili o to "Podle zásluh."

 

​

Hezké ráno závisláčkům jsem něco hledala na netu a viděla dojemné video


Takové mňamky tu píšete a bramboráky ze syrových brambor, hodně česneku, majoránky,
třeba i s uzeninou (dobrou), nebo plněné s masovou náplní a posypané sýrem ... júú

Bramborové placky na sucho na plotýnce jsem nejedla, ale s bráškem jako malí, jsme si krájeli syrové
brambory na plátky, dávali na plotýnku a jak se ukázaly puchýřky, je odhazovali vidličkou ... lítalo to všude

Škubánky nám dělával táta když jsem byla malá a co si pamatuji, tak to bramborové těsto (spíš kaši)
vykrajoval lžící na kousky, promazával sádlem na pekáči jako buchty a pak to dal péct.
Posypal mletým mákem s cukrem, nebo polil sirupem. Křupalo to a moc chutnalo .


Tak přeji všem pěkný dníček, ať se daří v akcích - je jich čím dál víc ..
.. taky hlavně hodně těch prokletých mincí a já zase lezu směr práce




​

 

Eviku nechoď...
Bramborové placky miluje asi každý, tedy přesně kdo je ochutnal.
V Brně na Vápence kde žila moje Babička to vždy vóóóónělo jak blázen!
Když zavonělo, byl odvolán mnohokrát i přesun do Zádrdovického koupaliště.
To vám byla mňamka!

​

 

Jo, bejvaly to časy, kdy si člověk vydělal i prací, že?
Co se řepy týče: Moje matka furt snila, že si zařící malé hospodářství. Nakoupila slepice, kachny a prasátko (nikdo ji neupozornil, nakolik to čuně doroste). A pak začal teror: Po sklizni nás honila o víkendech paběrkovat na pole, řepnou kampaň nevyjímaje. Kdo nenaplnil pytel, by peskován celý týden. Celá ves z nás měla srandu, když se pak táta ptal v hospodě proč, vysvětlili mu traktoristi, že když jim dá stovku, přijedou mu až před barák a může si nabrat kolik chce.
P.S.: A co bramboráčky jako příloha ke gulášku?

 

Zdravím
MatysekKamilek, fakt? Tak to je síla... Jak na tom může někdo profitovat asi nevěděli jak ještě lépe přijít k penězům do kasy... Neboj, mučit tě nebudu...
Y_n_o, tak to se možná z toho už probrali třeba to bylo nějaké letmé poblouznění... Pokud ne tak víme kam nejet na dovolenou...
Jondý, povedla se, byla výborná akorát byla skoro hned pryč... Poznamenal jsi si do bloku všechny recepty od holek?

Co se mi včera nestalo... Jela jsem vlakem do Ústí na pohovor, který jak jsem se dozvěděla má 3. kola z čehož mě málem trefilo... Při cestě zpátky jsem se radši ptala na infu, na které nástupiště mám jít, nebyla jsem z toho totiž moudrá... Fajn, bylo mi porazeno a tak čekám vesele na vlak, který jel v 11.58 h., vlak přijel a já vesele nastoupila, sedím si a najednou přijde průvodčí a problém s jízdenkou a co se stalo? Jela jsem na Děčín takže na úplně opačnou stranu, vystoupila jsem v nějaké vesnici a čekala půl hodiny na zpáteční vlak, kde byl moc hodný průvodčí a řekl mi abych si z toho nic nedělala, že se to stává... Dle něj to tam mají zmatené...
Takže celou cestu si ze mě dělal srandu... Mě fakt málem trefilo, dorazila jsem domů o hodinu později ve 14.15 h. Byla jsem od 7.00 h. pryč, skoro celý den v háji zeleném... A to jsem si netroufla jet autem...

Jinak svíčkovou mám ráda, ale na rybičky mě moc neužije...

 

Jak by tohle bylo možný? Takových kočiček v avataru a ona lybišky nerada.... to ty naše číči se po nich mohly utlouct, myši prý dají mně a já jim za ně rybičku. Ty asi budeš opravdu veverka jak praví Jonsdorf

 

Prepperko, u nás se jede asi na mlsnou, ale nikdo je to nikdá neučil... Až na jednu číču, která rybičky nejí vůbec tak ostatní je jí... Já osobně nejím rybičku na přírodní styl, grilovanou a obalovaná je pro mě za trest... Nesnáším ty kostičky tam, když dám sousto do úst a plno kostiček vybírat... To si prostě nevychutnám vůbec... A kdybych jí dostala na návštěvě tak pokud bych začala jíst, garantuju, že všichni budou fuč... Jedu rybičky na uzeno, jednou za čas zavináče, ale ne v majonéze... A matjesy si někdy dám... Je to tak 10 - 11 let, co vůbec sním rybičku... Jednou jsem u kamarádky jedla žraloka... Oni z toho byli nadšení jak je to vynikající a pro mě to bylo jako každá jiná rybička... No, já nevím jedině křížená s veverušou...

 

Tož tedy toho krásného titulu "Vládkyně duhy" jsem si dlouho neužila njn

evainfo :Takové mňamky tu píšete a bramboráky ze syrových brambor, hodně česneku, majoránky, třeba i s uzeninou (dobrou), nebo plněné s masovou náplní a posypané sýrem ... júú
No vždyť, to jsou ty správné bramborové placky (tyhle jsou ještě vylepšené uzeninou a sýrem) - syrové strouhané brambory, česnek a majoránka.....Já milovala bramborové placky s mlékem.... Teď už mléko do sebe nedostanu...
U nás je to ještě řízek Ondráš - plátek vepřového obalen v bramborákovém těstu a osmažen na oleji nebo ještě lépe na sádle.

P.S.: Včera jsem byla na zahradě a opět mi tam narostly další másláčky (klouzek sličný). Kde se mi tam nabraly, netuším. Rostou tam už asi třetím rokem....

 

herdi, to já teda rači ty lokšopatentovépřesňáky Bramboráky jsou výborné, ale mastné. Dřív jsem je baštila všude, kde jsem na ně narazila, ale pokročilý věk a protestující žlučník... Dám si je u nás na dědině, kam chodím do práce, tam je dělají na lávovém grilu. To je pošušňáníčko... A Ondráš je různý, někde s plátkem pašíka, někde s kuřetem, bohužel někde se směsí. Člověk se těší na kus masa a dostane placku naplněnou zeleninou s nějakým masem
Zrzinko, tak kupuj lososa či pangasia... tam kostičky nejsou, chutnají skvěle a naučí tě jíst rybky a pak ti nebudou ani vadit kostičky třeba u pstruha na másle a kmíně

EDIT: jo, matjesy bysem nesnědla ani za úplatu... slaný, mastný, slizký... to už bysem šla do ústřic... a zavináče v remuládě (čili v majonéze) miluju od dětství, rodiče snědli rybky a na mne zbyla zelenina s omáčkou, mňam, teď si to už dopřávám i s těmi rybkami Njn, co jedinec, to zvláštnost...

 

Zrzi, a uvažovala jsi někdy o tom, jestli nejsi vačice?

 

Ta co je vlastně mamut? A tudíž neví, kam patří?

 

Tak.

 

Hlavně že jsme se my chopopily, teď ještě Zrzinka, kam se zařadí...

 

Svolávám poradu. Mojí sousedce, osmdesátileté paní, včera umřela pejska. Bylo jí čtrnáct let a sousedka se jí před rokem ujala, aby nemusela jít na injekci. Krátce předtím ji opustil i kocourek. Shodli jsme se v baráku na tom, že potřebuje nové zvířátko, ale jaké? Na pejska ani kočičku už nemá energii, ptáčka v kleci by nevydejchala, o potkanech taky nejsem přesvědčená.... Máte nějaký tip?

 

-pechfógl-
zakrslý králíček? To je tak mezi psem a kočindou. Ani krmení neleze do peněz a v případě nouze může být králík v přepravce (kleci)