ST: Důchodci závisláci

prepperka: Jo trefila jsi to. Jako literaturu doporučuji Církevní rok (Vonruška tuším) a Křesťanskou encyklopedii.
Co se agility týče: Jo, pejsci jsou nadšení. S mým kníráčkem Bertíkem jsme jezdili na cvičák do Počernic, tenkrát to ovšem nebyly agility, ale zkoušky z výkonu u Svazarmu, akorát že se platily výsledky a borci si honili triko, jak jsou nejlepší.... A když jsme přišli domů, celá rodina se vrhla na Bertíčka: Chudinko,ty jsi musel cvičit - a hned mu servírovali. Kdežto já upustila vodítko, zničeně se za obecného nezájmu doplížila ke kanapi a tam padla za vlast - ovšem jen na pět minut. Pak mi babička zatřásla ramenem a děla: Co tady chrápeš, něco ti je?

 

Svazarmem jsem si prošla taky, několikrát . Pravda je, že většina psů měla díky tomu alespoň základní poslušnost - i když člověk nebyl zrovna od rány, povely jako "ke mně" nebo "fuj" se naučil opravdu každý (člověk i pes ).
Ale chodili jste taky na tu úžasnou zábavu zvanou stopy? Tak zhruba kolem 4:30 ráno, člověk se tam plahočil cca 1,5 hod, než tu stopu připravil. A zrovna v případě kníračů (my je měli taky), což jsou stopaři od pánaboha, pak pejsek stopu prolétl za cca 1,5 min. a bylo to. Nenáviděla jsem to

 

Stopy -po poli ,na oranici? Tak knírač teda ne. Dokonce mě navedli, že mám sundat ponožky, že to pejskovi půjde líp.. No domů jsem jela bez ponožek, Bertik se na to prostě vyrezignoval. A dokonce ani ti ostatní pejsci čichači je v té oranici nenašli.

 

Tak k debatě o psech se opět ráda přidám. Stopy... pamatuju jak jsme na letním soustředění učili stopovat bernardýna
Byli jsme tam tenkrát čtyři vycvikáři, z toho dva opravdu specialisté právě na stopy. Nepomohlo nic, ani tzv. "vlečka" - tedy hodně dobře zamřelá vepřová kost táhnutá na provázku po nízké travičce. S bernardýnem to ani nehlo :S
A jako druhý extrém - kamarád s malinois, s kterým trénoval na MS ve stopách, dělal 24 hodinové stopy a stopy v běžném městském provoze. Pes byl opravdu fantastický. Ale ten opravdu pracoval denně na stopách, psa měl venku v kotci a přesto, že byl kuřák tak v blízkosti psa si nikdy nezapálil.

 

Jájinko, nezbývá mi než opakovat se: Když se mi přihodilo štěně buldoka, neznalá plemene , jsem rozhodla, že bude mít výcvik. Tak jsem zavolala na cvičák, že mám půlroční štěně a chci projít základním výcvikem. Velice mi to pochválili, sjednali jsme termíny a na závěr padla otázka: A jaké že je to plemeno? Odpověď: Buldok. Pauza a pak váhavé: No neříkám, že se buldok vycvičit nedá, ale ještě jsem nepotkal žádného, kterej by chtěl. Tak jsme to i s milovaným Průšou (ten buldok), odpískali.

 

Prepperka, je to pěkný mazlíček a na rošťárny , jak dělaný. Přeji dobré skoro poledne, využila jsem počasí a byla ve městě. Mám pocit, že už skoro nikdo nepracuje, město bylo plné lidí a všech věkových kategorií. Potkala jsem hodně studentů, ale ti šli do kina. Trochu se počasí začíná kazit. Koupila jsem pro vnučku čivavu, ale jenom plyšovou, protože živé zvířátko je moc pěkné, ale potřebuje hodně péče a lásky a já chci ještě trochu cestovat, tak to nepřichází v úvahu . Pročetla jsem novou akci, je to zase něco jiného, není ani popsáno kolik čeho bude potřeba, tak uvidíme až se to zítra rozjede. Pěkné odpoledne a pohodový den.

 

-pechfógl-
asi to bylo rozumné rozhodnutí, nicméně představa buldoka cvičícího pořadovku u mne vyvolala velmi široký úsměv. Nic ve zlém, ani rhodéským ridgebackům, kavkazanům a pod. se moc cvičit nechtělo a přesto je majitelé nutili. Většinou odpadli.

 

No, my jsme s malým kníračem zase dělali i zadržení pachatele. Byla to psina, když figurant běžel, kníračka vystřelila za ním a po pár vteřinách jí měl zavěšenou na rukávu. Ale je fakt, že měla tah na branku, který jí i ovčáci mohli závidět.

 

Ahojte, Argo prý bude taky chodit od jara na cvičák a velký prý nebude, střední plemeno do25 kg. V necelých šesti týdnech má 5. No uvidíme. Momentálně budu mít do neděle klid. Mimino odjíždí,vrací se v neděli, kocour sedí venku na kotci a čumí přes dvůr do okna, já jsem úspěšně v 99, co víc si můžu přát

 

Zadržení pachytele? Dodnes vzpomínám na našeho figuranta, jak brázdil cvičák s rukávem, na kterým se třepotalo pět malejch uslitaanejch bestií pepř a sůl. A ne a ne se pustit, jen jim v tom zákusu šla pěna od huby. Jo, to byly časy!
A k tomu našemu buldogáčovi: Jednou ho šel venčit táta - on měl Bechtěreva, Průša artrózu, takž si tempem vyhovovali. Po půlhodině se táta přišoural sám s děsem v oku a sdělil, že mu pes spadl do výkopu. Popadly jsme s matkou popruhy, trakař a petrolejku a mazaly na místo. Táta se tam mezitím odšoural taky, aby mohl radit. Když jsme přišly na místo, málem jsme omdlely. Ten blb buldok) se pokoušel vylézt, ale unavil se a - USNUL! Takže trčel do půl těla z výkopu a chrápal jak na lesy. Byl odnesen, očištěn, nakrmen a šel spát. Ke mně do postele.

 

dasa1143, gratulka k poslednímu dvojmístnému levelu. Teď Tě čeká ten nejdelší, ale to zvládneš. Přeji pěkný večer, odpoledne jsme nyly na procházce, bylo skoro jako na jaře, jenom všude se ještě válí nafoukané listí. Něco město uklidilo, ale stejně toho tam ještě hodně zůstalo. Západ slunce byl kouzelný, udělala jsem si pár obrázků, protože to opravdu stálo za to. Zasadím dlouhodobky a půjdu brzy do hajan. Popřeji dobrou noc a sladké sny.

 

dasa1143


Halo-letím ještě s jednounovinou: mojí sousedce přáníčko:

 

Měla jsem moc šikovnou ratličku, připravovaly jsme se na zkoušku, okolnosti nám nepřály, při našlápnutí stopy přivřeli rodiče druhému psovi čumák do dveří auta, po dni stráveném na cvičáku na překážkách, které absolvovala se všemi psími parťáky tisíckrát a nedala se zastavit "ochrnula" - totálně si namohla šlachy na nožičkách a 2 dny se nehla a přenášeli jsme ji na kožešince... tak jsem rezignovala a výcvik nedokončila pro neutuchající nadšení a sebevražednou touhu po cvičení. Ještě ve 12 zaslechla plaz (jako třeba had) během mluvy, sekla sebou a hbitě se plazila vpřed, ať byla, kde byla.
Povzbuzena tím jsem začala klasicky cvičit později i šarplanince a díky tomu a dobrému figurantovi nebyl nebezpečný a měl rád lidi. Kousal pro radost, já tehdy 60 kg, on 70 - dostali jsme čestné místo u betonového sloupku lampy, objala jsem ho, omotala vodítko okolo obou zápěstí a celým tělem se o něj opřela, pak mohl vylézt figurant a začít psy zlobit. Na bonitaci při testu povahy pak málem propadl, protože se radoval a chtěl si s figurantem hrát. Nicméně jakmile mě tento polekal zezadu mimo domluvené, už ho rád neměl a bonitační kód měl čistý, samé nuly.
Ale jak stárnu, najednou zjišťuju, že ta chrtička v župánku byl asi můj poslední perfektně vycvičený pes, nynější čubičky italačky jsou rozmazlené a čas od času se stydím, že jsem je necvičila. Ale třeba si ještě stihnu pořídit dobrmana, kterého jsem za časů Svazarmu moc chtěla a dnes je to jakýsi kříženec strýčka Fida se skalárou (pruhovaná promine, ale ten pes je fakt skoro 2D). Jen najít ten typ, který byl před 40 lety...

 

Zdravím do závislákova
Prvně bych chtěla pogratulovat všem postupivším.
Za druhé chci pogratulovat všem, komu se jen trošičku byť jen na chviličku povedlo nakouknout do TOPky
Za třetí gratuluji všem kdo se v TOPce udrželi.

A za čtvrté chci poděkovat všem sousedům i nesousedům (jmenovat nebudu, protože při mé smůle bych na někoho zapomněla) za podporu ať už materiální tak i psychickou.

 

flexka: Opravdového dobrmana už teď asi neseženeš, tedy pokud se pro něj nevypravíš k sousedům směrem na západ Ale docela to zachraňují jejich menší varianty - nemečtí pinčové a malí hladkosrstí.

 

kiki, jestli máš tip na nějakou chovku, není problém - zaletěla jsem si pro chrtíky do USA, pokud se domluvím anglicky, tak Evropa je v pohodě. Bohužel s němčinou jsem sekla v předškolním věku, měla mě učit babička, která chodila do německé školy, bo česká před rokem 1918 samo nebyla a nějak to nevyšlo.

 

Jen aby bylo veselo: Do třiceti jsem si myslela, že dobrman je hladkorstej vlčák.... flexka: Mně taky měla učit německy babička, neb byla v mládí na vychování v Ústí. Celkem to šlo, až na gymplu jsem zjistiila, že mě naučila jidiš - a němčinář byl rasista.

 

Já k tomu jazyku chytila odpor, když ho používala k probrání něčeho, co jsem neměla slyšet - děsně mě to štvalo, pamatuju, že za ní na přelomu století chodili kronikáři a z muzea, knihovny a četla jim nějaké listiny psané švabachem, aby věděli, co to vlastně mají a o čem se tam píše.

Nejsi daleko od pravdy, spolužákovi se sprskl vlčák s dobrmanem a v nadsázce je rozdával jako české beaucerony, takže varte, Sorbone!

 

No, jak já milovala Sorbonna (ovšem v románu to byl německej doga) - a Desgreze (mimochodem historická postava) a Jeana Rocheforta s tím jeho drzým ksichtem....

 

Milé dámy, trochu Vám tady nabourám kynologický zájmový spolek, za což se omlouvám, ale mám jeden dotaz ....

Nemáte náhodou některá z Vás doma knihu Báje a pověsti z kraje Jiráskova ... Antonín Krtička - Polický, první vydání ...?