ST: Důchodci závisláci

Tak mejdlíčko mi taky nic neříká, ovšem šumáky byly super (tuším dvě příchutě byly). Vitacit se sypal přímo do huby či oblizoval z ruky . A šuměnky - tedy jako bonbóny - tak ty neměly chybu. Tak krásně se přicucly na jazyk . Děda ujížděl na lesněnkách a v autě jsme vozili pikslu s nějakým drobsem. Bylo to krásně spečený do sebe od sluníčka....Letní směs se to, myslim, jmenovalo
A kondenzovaný mlíko v tubě - aááách (malkavo a pikavo ? Už fakt nevím. Ale prodávaj to snad dodnes)

 

u nás byla jesenka a ta se prodává dodnes, si taky na ní občas ujedu a pikao a piknik, má dvě příchutě.
já si taky ujížděla na šuměnkách, ale ty sem taky objevila, ne úplně stejné, ale.... taky je to šupr.

Mejdlíčko není můj šálek kávy, v té době ho taky nepamatuju, ale někde na nějakém jarmarku sem měla tu čest okusit.

Jinak takový ty homole, burisony.. to sem taky nemusela.
Prostě zmlsánek co zbožňoval salko

D.

PS: čaro - tak tím to bude, to porevoluční byl totiž fakt opravdovej humus a fialky máš pravdu, taky sem okusila až na tom jarmarku a nikdy víc...

 

tak dámy....mejdlíčko je toto: jako dítěti mi to chutnalo, ale když se tato cukrovinka objevila po revoluci znovu na trhu, chuťový zážitek byl děs

a podobnou zkušenost jsem prodělala s bonbony fialkami...

 

Vitacit - to je jako novověk vůči pravěku. Malý pytlíčky se šumákem byly ty původní. A ty ovocné dřeně od dandy, to je totéž. Ty naše byly takové vodovo-malinové v malých kelímcích z voskovaného papíru. A když k tomu pak začali přidávat umělohmotné lžičičky, to byl nářez-ne jako ty novodobé lopatičky.
Jo, dámy a pánové, a co takový turecký med, ne z pouti, ale taková ta tyčinka, co z ní nešel sundat papír.... nebo kávová zrnka-hnědá a zelená. A fialky a maliny a měkké jahůdky..... Já snad začnu brečet. Nebo jak jsme chodili do mlíčňáku na koktejl! A vodové eskymo a polárka v kině.... a limonáda v pytlíčku s brčkem....
Radši obrátím list. Taky nemáte na farmě co dělat? Já jsem po ofiku zasadila dlouhodobky a teď se přííšerně nudím!

 

-pechfógl- stejně nejlepší byl cucavej špalek, co se dal olízat do špičky a pak s tím ohrožovat spolužáky....

jo a ještě meruňková zmrzlina na klacku, politá čokoládou, myslím, že se to jmenovalo Nšo-či

 

Dámy co, dáme si špalek? za korunu?
(na tohle nesmím zapomenout a na lízátka)

Sem hledala obr. nenašla, měl takovou tmavě zelenou vojenskou barvu a dobře rozdíral patro a jazyk a taky měl barevné proužky oranž a červený. Vím, že sem vyváděla to samé, taky do špičky byl a dělali jsme si z něho dýku.

 

Mám dotaz k pamětnicím - vzpomenete si některá, jak se jmenovaly takové ty maličké lékořicové bonbony v plechové krabičce?

Lekorky nebo tak nějak....plechová krabička s červenočerným potiskem

 

až do rozdrásání jazyka jahodový a citrónový vedl

Teda Dando nejsi ty mé dvojče????
milovala jsem sušené mléko, kolikrát jsem dostala přes prsty, že jsem potajmočko ujídala mamce ze spíže Dále piknik dodnes ho miluju turecký med ooou... já chci na pouť hnééééd Jenže dnes už to není stejné zboží.
Ještě jsem občas chodila do pojízdné prodejny na nugát na váhu a pamatuji, že taťka měl známého v LIPU a sem tam mám přinesl pytel ano pytel lipa toho kulatého asi jako dvoukoruna...
a naše babí nám dělávala karamel na špejli dóóst nebo vlítnu na tu studentskou pečeť co mám na kritické chvíle

 

Tak tohle lízátko pamatuju taky (a nejen to) . A přesně jak píše Danda - vycumlat pěkně do špičky a pak "bojovat".
A šumák - to bylo něco, s tím se taky dalo válčit . Nasypat do žloutku od Kindervajíčka, troška vody, rychle zavřít a hodit . A pak taťkové brigádně malovali ve škole

No a jako dítě jsem taky sbírala kdeco - zůstaly mi pohledy. Ty sbírám dodnes - z každého místa si nějaký přivezu a vozí nebo posílají mi je i má rodina nebo kamarádi (od sestřenky mám i pár z Karibiku,kde pracovala na výletní lodi, a z Indie, kde byla tam na svatební cestě u Tadž Mahalu. Tuhle vášeň jsem zdědila po mém taťkovi a jeho babičce. Ty oba je sbírali taky. Nevím kam přišli všechny, co měla, ale vím, že některé, ještě z dob první republiky, zdědil taťka. A zatím marně se je z něj snažím vymámit (a nejen ty). Musím na ty pohledy něco vymyslet, zatím dřímají v krabicích

 

tak Vitacit a sušené mléko - teda vy jste byly zmlsané....já ujížděla na kvasnicích (tenkrát se kupovaly na váhu) a na oždibování kůrky z ještě teplého chleba, zpravidla jsem z nákupu donesla z kvasnic za korunu pár drobků a chleba ožranej kolem dokola

EDIT: pechfógl, myslím, že to bylo Doritky....ale jistá si nejsem...

 

čarodějka: ty lékořicový ti napíšu, v krabičce mám dodnes špendlíky, jenže kdo by se v noci vloupával do šicího stroje, žejo? Hele a lipo - taky jste si z něj dělaly upíří zuby? Mně to vydrželo ještě dlouho do dospělosti - jednou jsem to naučila kolegyně v práci a když vstoupil šéf, mile jsme se na něj zazubily. Kupodivu hned věděl, koho to napadlo....

 

už jsem si vzpoměla...a i našla obrázek:

 

Krom šumáku bylo taky Tiki - kostičky. Měla jsem jazyk rozedředný z olizování až do krve. Bonbóny se prodávaly na váhu a mejdlíčko bylo snad za 20 hal???

 

Taky sem dostala za to přes prsty , ale neodradilo mě to potajmu na ňamku chodit dál.
Ten jahodový si právě pamatuju živě, milovala sem i roksová lízátka (ale ty jsou k mání i dneska) a taková ta karamelová lízátka, co se dali ukousnout a i ty sem nedávno našla a koupila na zavzpomínání dětem.
Asi už to tak bude a jsme vzdálená dvojčata
Zajimavé je, že v dospělosti sladkému neholduju ani kafe si nesladím, ale občas, když mě honí mlsná, spáchám nákup a koupím jesenku Budete mi to věřit, ale dostala sem hroznou chuť na ten špalek a co teď s tím

 

S konvičkou se chodilo pro mléko ,( já jsem měla takovou malou asi na 0,5l,protože jsem všechno co se dělo prý komentovala slovy :
"já šama, já šama" ) a v té druhé bandasce nosil děda guláš nebo polévku ,když ještě chodil do práce.
Bandasky sloužily také když jsme jeli na borůvky.

​

Z cukrovinek jsem si právě teď vzpomněla na kávová zrnka .Malá kávová zrnka , čokoládové a světle zelené s nějakou
likérovou trestí ... mňam. Také vedli hadi a pendrek.

 

A co takhle Tuzex? Jak se nevracely drobné, ale vracely se čokoládičky Velim nebo americké žvejkačky, buď placaté nebo polštářky, jen se dvěma příchutěmi. Skořicí a peprmintem. No a pak éra hejbacích obrázků a žvýkaček Donald s minikomiksy..... A jak jsm sháněli ABC, protože do něj psal seriály Foglar, Technický magazín, protože v něm vycházel Vinnetou, vůbec černobílé fotky i rozmazané barevné s Vinnetouem (já začínala s Gagarinem) a Repertoár malé scény, protože tam byly texty a noty, a Kino kvůli fotkám herců a polský Ekran..... A jak se jezdilo do Karlových Varů, protože tam byl stánek s fotkama filmových hvězd (taky se prodávaly v papírnictví takové malé bločky třeba s Gérardem Philipem, Maraisem, Gabinem, občas nějaká ta Bardotka....)
A to mlíko se nalévalo z konví a měli na to dvě odměrky, malou a velkou, Vajíčka se prosvěcovala, jestli nejsou zkažená, droždí i máslo se krájely na váhu... A zmrzlina se čepovala do termosek, ve kterých stejně nevydržela....
Jo, teď jsem si všimla svého titulu na fóru, prej že Stará škola - no aspoň že škola, ne něco jiného.
Taky je vám vedro a nemůžete spát?

 

Tahle hliníková konvička s ouškem na víčku. V první třídě jsem mermomocí chtěla jít do mlékárny pro mléko sama, jenže když mi paní prodavačka podala konvičku na pult, já ji vzala právě za to ouško na víčku a konvička spadla, mléko se rozlilo - dlouho trvalo, než jsem šla zase kupovat mléko. To už si pak pamatuju konvičku z UH. A pak začaly sáčky - půl litru a litr. A když se podařilo si ho v tašce o něco propíchnout, to byl mazec

 

Sáčky s mlíkem byly výborným bojovým prostředkem. To se ve škole šouplo na radiátor, nechalo důkladně zesmrádnout a pak se to obloukem vyslalo do prostoru...

 

Ty sáčky s mlékem byly fakt strašné .Některé byly propíchnuté nebo prasklé už v obchodě ,jak ležely v přepravkách.
Z přepravek crčelo mléko, kolem přepravek rozšlapaná louže a člověk uchopil z hora jeden pytlík a dostal pěkně z boku spršku.
Děti u těch půllitrových ukously růžek a cucali mléko přímo z pytlíku. Rohlík za 30haléřů k tomu a hajdy ven.

​

 

Tedy dámy, nechte už toho vzpomínání. Sedím u pc, koukám na monitor a culím se jako blbínek, vidět to někdo, tak si řekne, že nejsem normální. To ty vzpomínky. Krájené máslo a mléko v bandasce z opravdové mlékárny a k tomu čerstvý(ne gumový) rohlík nebo sladký loupáček. mňam. No nic, jdu spát a třeba se mi o tom bude zdát.
Přeji dobrou noc a zítra hezký start do nové akcičky. Na farmičku polezu až ve 14 hod.
Pá pá