ST: Důchodci závisláci

Ahojky,už od založení tohoto vlákna vás čtu,přemýšlím,zda se k vám přidat,jsem důchodce, ale zatím jen ČI a jsem i dost závislá na farmě.Bavím se nad vtipy ,ráda čtu vaše životní příběhy.Ani se mnou se život nemazlil,ale musím to překousnout a jít dál a teď jste mne dostali vzpomínáním.90 % toho,na co vzpomínáte, jsem také zažila a byla to opravdu,pro nás,jako děti,doba skvělá.Děkuji vám za toto vzpomínání a připomenutí doby minulé.

Ještě jsem si vzpomněla,my jsme často a rádi skákali gumu,to tady ještě nikdo nepsal.

 

Ahojky...to se stává . Nejlépe to okomentovala Halina Pawlowská :
Neuvěřitelné! Něco na chvilinku pověsíte do skříně a ono se to o dvě čísla srazí.
A další z jejich vtipných citátů :"Chceš býti štíhlá v pase? Nežer jako prase!"

Což já klidně vybílím i v noci ledničku ...a já prosím také Eva ...

Tygřice1970 ... vítej !

charlie.b46 .... no, konečně také zástupce mužů

 

Tak krásne tu všichni vzpomínáte na zašlé časy, že se musím i já přidat. Tak jako kluk jsem chytal všechno možný kobylky, pulce, žáby, chrousty a na žížaly v lese v jednom jezírku i čolky, jedině pavouky moc nemusím. Zbíral jsem nedřív známky, potom nálepky od sirek a nakonec tovární odznaky, které ještě mám někde ve sklepě. Hodně jsme s kamárády jezdily na kolech a lezli na triangulační věže odkud byl krásný výhled. Na střední škole v zimě, to se ještě topilo v takových vysokých kamnech, jeden spolužák hodil navrch těch kamen Olomoucký syrečky asi si dokážete představit co se stalo. Celý den se třída větrala a neučilo se.
Kuchynku a pokojíček jsem se pokusil vyrobit pro svoje 3 dcery, které se pěkně hrály byla radost se na ňe dívat.
Tak to bylo pár vzpomínek z mé minulosti.

 

-pechfógl- co je na tom divného? Testosteron může za většinu problémů západní civilizace, s tím se nedá nic dělat - kastrovat samečky nemůžeme, to by se nám brzy vymstilo degenerací populace....a vůbec by zavládla nuda....

 

Aničko, památník je někde u známek a mám ho stopro doteď, měla sem tam moc krásné obrázky, někteří spolužáci a kamarádi umí prostě nádherně malovat.

danda

PS: byl bílej a byla na něm kočička
PPS: jéje a na gumu sem taky zapomněla, přitom jsme se tolik vyblbnuly

 

Ahojky, jak se sem tvoreček zadívá - už je ponořen do vzpomínek Úplně vidí sebe ve škrobené modré košilce s červeným šátečkem slibující kdoví co. Dokonce, Dandi, si vybavím i to " Poupátovské" švihadlo s bambulema ( či co to mělo být ), všude hlavu na hlavě,chaos nad chaos a uprostřed hrdý průvod cvičenců všech kategorií a najednou se ozve : "Krásný úděl máme dnes.... " a sakra kde je to moje místo na hopsání
Ruštinu pamatuji také - hlavně ty jejich básničky.Stěží jsme chápali o čem jsou,ale naučit jsme se je museli. Pamatujete i tzv. "Svátek písní" ? U nás byl povinný, takže z plných plic musel zpívat úplně každý, i když byl vyloženě " pěvecký talent " či měli naši dospívající spolužáci(chlapci ) menší problémek se změnou hlasu - hotová Hvězdná pěchota v Superstar
Joooo, to byli časy

 

Jo, dámy - s těma plavkama - jedna moje kamarádka říkávala, že nemůže zhubnout, ptž by jí pak plandaly plavky
(krásná filozofie)

 

dobrý. Já zase vzhledem k tomu, že si můžu nacpat žaludek v
kteroukoliv dobu a bez následků , mám raději toto a držím se toho, jak slepičí
trus pantofle .
"Nač si tělo ničit sportem, to se radši udav dortem!"

 

Milé dámy já se taky musím přiznat, že pěstuji tzv. „bílý sex“ v noci otvírám a zavírám chladničku,
zatím téměř bez následků.

 

čarodějka: No já se jaksi mylně domnívala, že s korupcí souvisí spíš něco jiného. Ale buď to ženy mají míň testosteronu nebo více pudu sebezáchovy.

 

Farmeráci, byli jste u Bucifálka ? Jsem napjatá jak guma u spoďárů

 

Zítra jedu zase trajdalat, Mariánské lázně čekají , doklady už mám
pro jistotu v brátošni , nerada bych se opět točila zpět k domovu.
Jdu do hajan , mám toho dnes plné gumáky.
A milý Kubík už mi fakt leze krkem..opět 2 940 BZ , to má i vnučka
od něj víc a je o 18 levelů níž . Už se s ním nebavím, asi s ním rozvážu
přátelské vztahy. A šup do pelíšku. Přeji dobrou noc.

U Bicifala se bylo.

Francouz klidně pojídá svou snídani (káva, croissanty, chléb a džem), když se k němu posadí Američan žvýkající žvýkačku.
Francouz ho ignoruje a tak Američan, kterého to netěší, začne rozhovor: "Jíte celý chléb?"
Francouz (rozmrzele): "Samozřejmě."
Američan: "My ne. My jíme jen to, co je uvnitř, kůrky sbíráme do kontejneru, recyklujeme je, vyrábíme z nich croissanty a prodáváme je do Francie."
Francouz tiše přežvykuje.
Američan pokračuje: "Jíte s chlebem džem?"
Francouz: "Samozřejmě."
Američan: "My ne. My jíme k snídani jen čerstvé ovoce, potom posbíráme všechny slupky a zbytky do kontejneru, recyklujeme je, vyrábíme z nich džem a prodávame ho do Francie."
Francouz se zeptá: "A co děláte s použitými kondomy?"
Američan: "Vyhazujeme je, samozřejmě."
Francouz: "My ne. My je sbíráme do kontejneru, recyklujeme je, vyrábíme z nich žvýkačky a prodáváme je do Ameriky."

Povídají si dvě kamarádky. První si stěžuje. Můj manžel má maturitu a pořád si plete mě, mně a mne.
A druhá na to: "Jo to můj muž má dokonce vysokou a plete si mě se servírkou z Brna."


Na kole jedoucího pána, zastaví v noci policejní hlídka:
Kam jedete tak pozdě v noci?
Jedu na přednášku o špatném vlivu alkoholu, tabáku a nočního života na lidský organismus.
Policista se ptá nedůvěřivě:
Prosím Vás, kdo organizuje takovou přednášku ve dvě hodiny v noci?
Muž odpoví: Jako obyčejně, moje žena..

 

Nejvyšší čas zalízt do hajan - dobrou noc

Stojí opilec u výběhu šelem a hází dlažební kostky po vlkovi. Přiběhne hlídač a rozčileně se ho ptá: „Proč po něm házíte ty kostky? Co vám to ubohé zvíře udělalo?”
Opilec se na něj podívá kalným zrakem a odvětí: „Mně nic, ale sežral Karkulku, .ajzl jeden.”

Jdou dva šneci po cestě. Jeden říká: „Pojď, přejdem silnici!”
„Neblázni, za 4 hodiny jede autobus!”

 

Zahájení 30 dnů léta a Světový den oceánů se nám blíží
nemohu se dočkat , ale teď se mi už oči klíží .
Nějaké oblečení jsem si nachystala , ale nevím, zda modré trenýrky mi v dnešní době postačí ,
když nás čekají procházky po pláži.

​

Manželka se ptá svého manžela : "Miláčku , co si mám vzít na pláž , aby jsem zaujala ostatní ?"
Manžel odpoví : "Zkus si vzít třeba lyže ..."

Chytil rybář zlatou rybku a nahlas dumá: "Budeš na másle se šalvějí, trochou tymiánu..." Rybka ho přeruší: "Když mě pustíš, splním ti tři přání!" "No tak dobře, chtěl bych abychom měli v parlamentu jen samé slušné, poctivé a inteligentní poslance." Rybka se smutně podívá a zeptá se: "Říkal jsi na másle se šalvějí a tymiánem?"

Přeji dobrou noc a hezké sny.​

 

Čauky farmařice a farmaříci. Musel jsem se trochu proletět,abych odzimoval pastoušku.Jak tak koukám s většinou dětských zálib se ztotožňuji.Včetně vlasů po lopatky,i když pravda,ty až v cca šestnásti, zárověň s 45cm zvony na kalhotách.Já sbíral kde co,většinou proto,že se to dalo za ledasco vyměnit.Ze zvířátek jasně vedli chrousti.Byli každý rok v hojném počtu a samozřejmě každé 4 roky obzvláště.A právě v tomto období někdo přišel z úžasnou zprávou že (lékárny,či kdo) vykupují krovky za šílené peníze.Šílenci se stali i z nás,zlatá horečka hadra.Sbírat je bylo v pohodě,to šlo lopatou pod každým osvětlením,ale ty krovky !! to byla piplačka....Celou hůru jsem měl zabranou na jejich sušení...dodnes nevím proč jsme pak toho v.o.la co s tím přišel neumučili u kůlu. Známek jsem měl plná alba a jakých!,co by roztomilý synek uřednice v rozbujelé administrativě,mě jich nechávali na kraji stolů a byly z celého světa.Alba mě pak vydrancovalo mé dítě.Nálepky od sirek jsme dostávali ve zběrně papíru,-onehdy jsem je dobře zpeněžil..
Snad jen krabičku s panenkou jsem nevlastnil,tu nahradil vláček.Sám o sobě jsem ho nakoupil a postavil docela dosti a když jsme jednou v domě připravovaném k odstřelu našli obrovskou krabici TT kolejí,musela se vyklidit celá místnost na postavení nádraží.Kruci,kam to pak všechno přišlo ?
Když o tom tak přemýšlím,ono se vlastně nic nezměnilo.Pořád něco sbíráme,pořád něco měníme a pořád si hrajem.Dokonce i ten písek mám věčně po kapsách.

 

Já sbírala pohledy,nálepky od sirek,ubrousky a nálepky od sýrů.Známky mne nějak nechytly.Ty sbíral až můj syn.Kde je těm věcím konec.Do Ruska jsem také musela s někým psát.Dostaly jsme každý 1 dopis při ruštině.Psala jsem si s tou holkou docela dlouho.Jmenovala se Táňa a přestala jsem jí psát po srpnu 68.To už mi bylo 18 rusáci mne děsně naštvali a z ruštiny si také nic nepamatuji.

 

Jsem tu snad stařenka největší? Já pamatuju ještě, když pionýrské košile byly bílé. modré až ty svazácké.... Co se ruštiny týče, na škole jsme měli povinnou státnici - a kdepak je? Když mě osloví nějaký ruskojazyčný "turista" omezím se na znakovou řeč - ukážu prstem a řeknu sjudá!

 

Ahij a hezký slunečný den přeji. Pionýrský kroj se skládal z bílé košile, modré sukýnky a rudého šátku. Před pionýrem byli ještě jiskřičky to bylo pro ty z prvních a druhých tříd. Do pionýra se mohlo vstoupit až ve třetí třídě. Rusky už neumim neb sem ji k životu nepotřebovala.

 

Ahojte, samozřejmě jsem byla v pionýru a chodila přednášet na svatby a různé soutěže. Později jsem sama vedla malé pionýry a jezdila s nimi na tábory. Přesto, že to byl pionýr, děckám se to líbilo. Jako asi 13ti letá jsem byla na celostátním setkání pionýrů na Rovišti, kam přijel tenkrát někdo z vlády. Vypadlo mi z hlavy kdo

 

Tak já a ruština, to byl boj. Kámen úrazu byly tvrdé a měkké znaky. Na tom jsem vždy shořela jak papír. Na dvouletou ekonomku jsem nastupovala právě v r. 68 a měli jsme tak dobrého učitele a říďu, že nám ruštinu ze dvou ročníků vměstnali do prvního, aby nám v tom výstupním druhém nekazila vysvědčení. Bohužel na to pak ředitel doplatil. Ani to dopisování mne moc nebavilo. psali jsme si asi půl roku a pak jsem s tím sekla.
Z dětství nejraději vzpomínám na ty víkendy na mlejně, protože jsem byla městské dítě a přírodu jsem měla nejblíž jen městský park. Dodnes jsem vděčná našim, že nás zabavili přes týden výtvarkou, hudebkou a sokolem. neměly jsme čas na na lumpárny A dalo nám to cit pro estetično a výtvarné umění, lásku i k vážné hudbě, jen v tom sportu jsem byla a zůstala nemehlo. Zato jsem bývala nadšený čtenář, kdyz jsem po stromeček dostala knížky, byla moje radost největší. Četla jsem pořád, dokonce i po večerce, když táta zavelel zhasnout a spát, tak jsem si četla pod peřinou při baterce. A když mi na to přišel a baterku zabavil, sedla jsem na okno a četla při pouliční lampě. Dodnes mám knihy ráda, i když dnes je raději poslouchám. To u toho můžu i něco dělat, zatímco, když sednu ke knize, tak po stránce a půl usnu

Pionýrská košile byla opravdu bílá, modrá až ta svazácká. Naše svazácká organizace v mém prvním zaměstnání byla fajn. Byli jsme bezva parta, organizovali jsme pro děti zaměstnanců výlety a pravidelně ve středu jsme pro ně dělali v klubovně kino. Půjčovali jsme hlavně Disnyho Kačera a Pepka námořníka, ale i jiné hlavně kreslené pohádky. V kantýně jsme nakoupily pamlsky a ty jim pak bez zisku prodávali.

V jedné zoologické zahradě pozorují návštěvníci v kleci vlka a beránka, jak si vesele žijí v ideální harmonii.
„Prosím vás, jak jste to dokázali?” ptají se s obdivem zřízence.
„No docela jednoduše. Každé ráno dáváme do klece nového beránka.”

Potká šnek šneka a ten druhý je strašně pomlácený, má rozbitou ulitu, ohnutá tykadélka, no hrůza.
„Prosím tě, co se ti stalo?”
„Ále, to se jednou takhle ženu fofrem z kopce, nestíhám koukat napravo nalevo, vítr mi fučí kolem uší... A najednou přede mnou vyroste houba!”