Předvánoční úsměv fóra s JC

Pokud můžu vybrat,tak růžové krůty , díky

 

Náš pětiletý kocour Murysek byl veliký dobrák a dobrodruh.Každé ráno se naše schůdky hemžily kdejakou
tou havětí počínaje malýma myškama,ještěrkama a konče krysama.Jakpak by né,doma statek a pod
sadem kravín.
Právě jsme s mamkou skončily s ranní prací kolem zvířat a usadily se ke stolu vychutnat si zasloužený
ranní doping.Dveře ,až ven otevřené ,ať si hezky vyvětráme,vždyť je venku tak hezky a teploučko .
Murysek měl misku plnou ještě teplého nadojeného mlíčka a my jsme pokukovali kdy se uráčí přijít
tu dobrotu vychlemtat.Přišel,ale nějak divně skroucený,očiska vypouklé,jako když leze žába z prachu
a vyluzoval nějaké divné zvuky.Mamka na něj koukla a hned spustila : ,,Propána,děcka mu uvázaly nějaký
provázek kolem krku a on se chuděra dusí ,,.Hodila jsem brýle na nos a v tu ránu by ze mně neukápla ani
kapka krve.Ten filuta měl zakousnutou hadí hlavu v tlamě a ten háďák se mu zbytkem těla obtočil kolem krku.
Mamka,teď už také s optikou,hupsla na židličku a začala řvát ať s tím něco dělám že prej se hadů bojí.
Tak jsem hada začala obtáčet kolem krku,ale on se jako na potvoru začal svíjet ještě víc.Čapla jsem jen konec
a začala ho i s kocourem tahat ven až nakonec povolil.Už ani nevím co bylo dál,jen dveře třískly a já s okna
sledovala Muryska a jeho neuvěřitelným apetítem .

​

 

Vcerejsi darky rozdany... ke kerryhill poputuji ruzove kruty a ruzove krute jsem odeslala cukinak. Vsadim se, ze se na nej ted tvari stejne jedovate, jako jeho zena na nej pri prijezdu z buse (te predstavy se nedokazu zbavit a chte nechte se na jeho ucet rechtam, jak kun, jeste dneska)

 

Držím v ruce z brusu nový pas a vzpomínám.....

Dovolenou mohu trávit v lese,v písku,pralese,nebo i pod vodou,ale záásadně v tichu.Proto mě oslovil letáček s pronájmem ostrova.Docela prťavej kousek písku u Sumatry.Skutečnost předčila reklamu,tři bungalovy dosti daleko od sebe,každý s vlastním personálem a plážičkou.A ten klííídek....bohužel jen do rána.
V tom jednom bývali hosté ze západu od hranic,v tom druhém,západně od Pelhřimova.Rodinka se dvěma dětmi,tak 5-6 let,co se vyjadřovali jen pištěním a ti dvá?,bože chraňmě,všude byli,vše viděli a jelikož se nikde nedomluvili,přifařili se k nám.
Od rána jsme poslouhali,jak tady je to takové,ale TAM to bylo jiné (lepší),Tam toho bylo víc a TAM....do večera už jsem věděl,že to TAM je loňská (zároveň i první) dovolená a jinak dál,než za humny nebyli.Druhý den,stejné pokračování.
Kdo mě zná,ví,že chytám mořskou nemoc hned jak vidím loď uvázanou u mola,přesto jsem si začal raději domlouvat týdení plavbu po okolí.Těsně než jsem si z kapitánem plácl,přišla žena a povídá pojď se mnou.Odvedla mě na pláž,zahrabala do teplého písku,do ruky strčila koktejl a prej: Přijd až na večeřu.
Večer "doma" klid,ráno klííídek,v poledne mě to už nedalo.
"Tys jim dnes zaplatila nějaký výlet?"
"Ale kdeže,půjčila jsem jim naše pasy.Sledovala jak otáčí list po listu a ztrácí barvu.Pak jsem si je z třesoucích rukou vzala zpět a jemně špitla.Až uvidíte aspoň část z toho...,přijďte nám o tom povykládat"
Viděli jsme je až na letišti....

Teď otáčím pannesky čisté listy a říkám si, co by se asi stalo, kdybych mě sebou tady tento. Asi by mě už dávno žraly ryby.....

 

Baroland - stretnúť krajanov v ďalekom svete - na nezaplatenie!

 

Někdy před časem jsem to psala do Závisláckého občasníku... tam není předplatné nějak ohromující, snad se zasměje někdo další...

Na základní škole jsem měla spolužáka Miloška, který měl nádhernou vlčačku (německou ovčačku) jménem Greta. Jednou jsme s druhým spolužákem Jirkou šli za Miloškem, nesli jsme mu úkoly, protože byl nemocný. Já jsem zůstala na ulici za plotem, protože jsem o Gretě věděla, ale Jirka otevřel branku a šel ke dveřím od domu. Greta se vyřítila zpoza rohu domu a šla Jirkovi po sedínce... Jiřík si dal dlaně na zadek a začal utíkat... ne k brance, kolem dvorku Mezitím už stál ve dveřích Milošek a prohýbal se smíchy. Kdo by taky ne, když vidí kluka, který utíká, drží si rukama zadek, křičí "Maminko! Maminko!" a za ním s klapajícími tesáky tiše kluše vlčačka. Milošek nechal Jirku oběhnout ještě kolečko a potom Gretu odvolal.​

 

Uterni vypraveni nam uzavira 23. hodina....
anvan 13 hlasu
kerryhill 12 hlasu
Beznoska 12 hlasu
Baroland 10 hlasu
MatysekKamilek 7 hlasu
Poprosim tudiz nasi veteranku anvan, aby si vybrala jako prvni svuj darek Na druhem miste mame shodny pocet bodu mezi beznoskou a kerryhill, takze jakmile sem anvan vepise sve prani, je na vas dvou, kdo budete rychlejsi
Jako 4. voli Bara a MatyskovaKamilkova se necha prekvapit.

Y_n_O Mila nocni poletucho,... doufam, ze zitra se k nam pripojis o neco driv (treba hned v 00:01, jestli do te doby nezaberes)

 

Hraběnko, já nehraju, jen mne tak napadlo, že by se třeba někdo pobavil, kdo důchodce a závisláky nezná... Až budu chtít vytěžit něco z tvých statků, zapojím se zavčas... nabízíš víc než dost... proberu pamětní knihy Ale termín jsem dodržela, ne?

 

Byli jsme na rodinné dovolené v jižních Čechách a navštívili jsme tamní minizoo. Kluci pobíhali od jednoho zvířátka ke druhému a moc se jim tam líbilo. Po hodině však už 14 měsíční dvojčata měla dost a začala pofňukávat. Dali jsme je do kočárku a každý dostal dudlík. Po chvíli jsme se zastavili u klece s opičkami a pozorovali je, jak se honí a hrají si. Najednou jedno mládě prolezlo mříží, skočilo do kočárku, sebralo Jiříkovi dudlík a zmizelo nazpět do klece. Bylo to tak rychlé, že jsme vůbec nestačili zareagovat. Koukali jsem na Jiříka, že začne brečet, ale on to vyřešil nonšalantně - obrátil se k bráchovi, sebral mu jeho dudlík, strčil si ho do pusy a spokojeně se usmíval. Takže řval nakonec Honzík. Naštěstí byl v tašce dudlík náhradní a za chvíli byl klid. Opičátko dudlalo za mříží a kluci v kočárku.

.

 

Dobré ráno,
děkuji všem za ocenění a pokud si tedy mohu vybrat, tak papouščí stromek.
Matlafousku, díky!!

 

Ahojte,tak já tedy růžový kachník,pokud to půjde.Díky.

 

Dobre rano vsem, ašada01 nam ho krasne otevrela
Y_n_O Jasan, ze dodrzela... hrn sem, co se vejde - legrace neni nikdy dost
anvan a Beznoska Darky jsou vase!

 

Zubatá,nic mě neposílej ! Jsou vánoce,tak to dej potřebujícím,ať si mohu odškrknout kolonku charity.

To mě připomělo....

Sedím skrčený na jakémsi nouzovém sedadle,obložen balíky podivného obsahu a okénkem pozoruji nýtek na křídle jak vybruje v souznění se zvukem motoru.O tom,že vypadne nepochybuji,bude třetí v řadě.Buch! zuby mě klaply o sebe,to mě probralo z tranzu a zároveň přineslo uspokojení,dnes nespadnem.Pak se ozvalo stakato dvou hlasů.Jeden bědující v Mende a druhý rozčílený v češtině.Pro stálý řev motoru jsem neroměl ani jednomu,ale to nevadilo,ani oni si nerozuměli.Jedno jsem pochopil,tady se přistát nemělo.
Původně jsme se měli dostat o jedny hranice dál,ale ta stará rachotina tam prostě nedoletěla.
No nic,přeškrtnuté esko berou všude a dýmající károu po ještě rozhrkanější silničce se ocitáme v Bo. Je to docela velké město,tak se raduji,konec trápení.Ale ouha,to teprve nastalo.V zemi je tyfus,nebo mor,nebo co a dostat se kamkoli je nemožné.Navíc defakto ani nemáme vízum a soukromí přepravci ? -zlatý voči.
Nakonec nás více méně zatkli a po různém strkání sem a tam a hlavně díky tomu esku ($) se ocitáme,no neříkejme tomu ambasáda,ale něco podobného to bylo.
Protože jsme nechtěli domů,ale jen do sousední země,cca 80 km,atašé nám briskně zařídil přepravu.Jelikož byl v dobrém rozmaru,požádal jsem ho o možnost něco pracovního si vyřídit v přenosu dat. Uvedl mě do vlastní kanceláře a odešel.
Sotva jsem se přihlásil na Farmu,byl zpět,vypl PC a vystrkal mě ze dveří.To jsem si mohl myslet,že budu sledován.On ale dal prst na rty a odvedl mě kamsi jinam.
"V kterém jste levlu ?",překvapil mě otázkou.Ani jsem nemrk, "skoro mám stovku"."To já začal nedávno a dobrý,že ?" Probrali jsme možnost sousedství,já dokončil úkol,poradil mu pár fint a spěchal uklidnit ženu.
Nikdá hold nevíte na koho ve světě narazíte a jak vám může pomoci.

 

Baroland Ale zes to letos stihl jen tak tak! Toz odskrtavej!
Poprosim holky v poradi kerryhill a MatysekKamilek, aby si vybraly darecky a ten tvuj pocka pod stromkem (kdyby ho chtel nekdo pro sve pilne kure, piste si... jinak ho presunu do darku utechy). Bwt doufam, ze uz pises svou dnesni historku z nataceni a nebudes nas natahovat, jak ksandy az do vecera

 

matlafous123: Mně by se líbila sýrárna Pokud jí nebude chtít kerihil, kdyby ano, tak královský věnec. Děkuji

Mizím do HK pro stromeček, když už jsem si to vymyslela, tak si ho taky musím sehnat, že. Letos jsem chtěla živý.

 

Bylo,nebylo.Stalo se.Když měla moje dlouhovlasá vnučka první letní prázdniny,byla mi svěřena na hlídání a bylo rozhodnuto že pojedeme na chatu kde spolu budeme pár dní,jen my sami.Doma jsem nafasoval zmražené jídlo,něco ke svačinám a plno rad do života:Nezapomeň ať se večer umyje,nezapomeň ať si vyčistí zoubky,nezapomeň jí dát najíst,nezapomeň ať nosí brýle.Jasně,odpověděl jsem nejsem žádný mejdlo,viď otočil jsem se k vnučce. Jo dědo,zvládnem to,odpověděla.
Odjeli jsme na chatu,byla sobota. Tam už byly sousedé,mimochodem moji příbuzní které zde také mají chaty. No a slovo dalo slovo a že večer uděláme ohýnek a opečeme buřtíky(první sezení a pečení buřtů mé vnučky) Tak jsme si večer sedli,asi tak 10 lidí, povídalo se,opékali buřty,popíjelo pivko.Zahradu jsem měl uzamčenou,takže když vnučka odbíhala od ohně tak jsem po ní občas mrkl kde lítá,ale neměl jsem obavu že mi někam odejde,tak to zase tak občas nebylo.Již se setmělo,a já vidím jak se vnučka pomalu šourá k ohni.Zadíval jsem se na ní a něco se mi nezdálo.Říkám,pojď sem.Přišla a já myslel že mně omejou.V chatě našla nůžky tak si ostříhala své dlouhé vlasy. Ale jak!Někde 20 cm jinde proužek půl metru.Říkám si hmm to bude malér. Ptám se jí,pročpak si to udělala?Dědo já jsem si chtěla vyzkoušet jak by mně slušely krátké vlasy.
Druhý den jsem vzal nůžky a upravil do jakž takž snesitelné podoby. Pak jsem vzal mobil a volal dceři(její mámě) a opatrně jsem začal,víš potřebuju ti něco říct.Dcera hned co se stalo,stalo se něco malé?Já ale nééé,víš jenom tak trochu.(myslel jsem,že když jí pak řeknu co se stalo,že jí spadne kámen ze srdce,že nedošlo k nějakému úrazu).Pak jsem řekl co udělala malá.No samozřejmě to začalo.Příval výčitek.
V pondělí jsem malou naložil do auta zajeli jsme ke kadeřnici,vylíčil jsem co se stalo,kadeřnice vykouzlila slušivý účes,já zaplatil 250.-Kč a vrátili jsme se na chatu. No,máma to zkousla a teď už vlasy zase dorostly. J

 

prosím dekoraci ingridin student , děkuji

 

Bylo to takové to pravé jézéďácké středisko se vším všudy.U brány hlavní budova,pak kravín,
konírna,garáže se spoustou traktorů,kovárna,dílny a samozřejmně spousta lidiček.
Z těch patnácti traktoristů,bych vybrala jednoho o kterém Vám chci napsat.Byl to neuvěřitelný stydlín a
nemehlo,no když dokázal na padesátihektarovém poli porazit jediný elektrický sloup,není se čemu divit.
(bylo toho ale mnohem víc).Každé ráno se na šatně u šoférů rozdávaly denní práce a pokyny,když tu se zachtělo Vláďovi
navštívit onu místnost,ale jelikož byl stydlínek,rozhodl se potřebu vykonat za dílnama hned vedle kovárny.
Nenápadně se šoural kolem zdi dílen,našel vhodné místečko a stáhnul montérky.Ale to už mezitím zaregistrovali opraváři ,
jeden potichoučku čapnul lopatu a podstrčil ji pod zadek kadícímu Vláďovi.Pak opět tichounce i s lopatou zmizel jak pára nad hrncem.
Vláďa,se slastným úsměvem na tváři,natahoval gatě a ještě se přitom otočil,aby skontroloval onu hromádku,ale ejhle....
kde nic tu nic.Znovu rychle stáhnul gatě i trenýrky,nevěřícně přitom kroutíc hlavou.Ale to už chlapi z dílen řvali smíchy
tím se prozradili a nepřejte si slyšet ten traktoristův slovník,i dlaždič by se styděl.Od té doby Vládík navštěvoval jen
to klasické wécko,co kdyby......
Ještě doplním,že u té kovárny byli připravení tažní koníci k překování,a když slyšeli jak tam Vláďa řve, začali řehtat,
a já se nepamatuji že by kdy bylo na středisku tak krásně....smíchy jsme bránici trápili ještě hodně dlouho.

 

Jeden známý vozil tatrovkou písek. Rušná křižovatka, celkem dlouhý interval a on potřeboval, co čert nechtěl na wc. Nebylo kde, čerpačka daleko.... křeče v břiše... Tak vylezl na korbu náklaďáku a vykonal potřebu do písku. Rozhlédl se a u křižovatky stála dívčí kolej... Snad všechna děvčata se na něj koukala... Přes onu křižovatku prý víckrát nejel.... kdo ví proč...

 

Nasi psi se za sveho zivota dopousteli spousty jinych a ruznych opicaren, ale tahle mi utkvela v hlave asi nejvic:
Mivali jsme 2, obcas 3 RTW a delali s nimi zachranarinu. S nejstarsim psem jsme tehdy doladili plochy (pes samostatne nebo s obcasnymi pokyny psovoda prohledava vytyceny teren a po nalezeni ztracene osoby ji oznacuje vystekavanim az do prichodu psovoda), ziskali 3. místo v Poharu prezidenta Svazu zachrannych brigad CR v kategorii druzstva, najeli jsme na sutiny a pripravovali se na zkousky. Tzn. pes v zaprahu a zvykly porad nekde po nekom jit a jeho pohledem „tahat nekoho z prusvihu“. Pak se narodilo ditko a kdyz zacalo lezt po ctyrech a pozdeji smatlat po dvou (zachranarina sla bokem), se pes citil nevyuzity a nevytizeny a od ditete se prakticky nehnul (a ono se ho navic drzelo, jak to povestne tamtoono kosile)...

... a neustale dite odnekud (z pod nabytku, ze zahonu atd.) tahal, za dupacky a posleze jine casti obleceni, ven. Ditko nikdy neprotestovalo, takze jsme tomuto jevu nevenovali pozornost. Mladsimu psovi nasledne plochy ani sutiny nesedly, takze jsme s nim delali vodu (od prineseni upadnuvsiho padla, pres odtazeni clunu ke brehu, zachranu tonouciho a vyhledavani zivych i utonulych pod vodou). A tak si jednou takhle v lete cvicime na rybniku, starsimu psovi nikdo nevenuje az tak pozornost a kdyz ho zaregistruju uplne mimochodem, tak tahne odkudsi dite. Bezny jev, netreba se vzrusovat…. venuju dal pozornost tomu, jak pracuje mladsi pes…. Nez mi seplo, ze to dite v hube naseho psa neni nase, protoze nase dite s sebou nemame, tudiz musi byt logicky… a do prcic…. CIZI!
A zacal se mi ten prusvih odvijet v hlave. Vteriny se meni v minuty, ja cumim tupe na breh, tam sedi usmudlany cizi decko, taha psa za nohu, nikde nikdo a ja si rikam: „Ty kraaaaso, uz se vidim, jak ted nejake hystericke matce vracim (a probuh kam vlastne?) dite a policajtum vysvetluju, ze ho nas pes proste nekde ukrad“.


Dneska uz se tomu samozrejme smeju, ale tenkrat bych se v zadni casti tela videla!
Potom, co jsme se dostali ke brehu se zjistilo, ze to cizi dite neni az tak uplne cizi, ale patri jakymsi znamym nasich kamaradu, kteri s nami trenovali a prijeli se na ne podivat…. vykecavaji se pod hrazi za krovim u aut a ze jim pes ukrad decko maji uplne na haku, protoze na ne celou dobu vidi.