Malá hra k Velké hostině

Matlafousko, takže žijeme v Metrixu?
V jedné povídce jsem četla, že za pánem do jeho snu přišel človíček, který ho požádal, aby se neškrábal na jednom z prstů, neb jejich svět je v tom kloubu, kde se škrábe a pravidelně v jejich světě ničivý sloup zpustoší, co se dá. Tak si pán dal náplast, neškrábal se a tím poskytl druhé civilizaci několik století klidného rozvoje

 

Y_n_O Nevim, ale troufnes si to poprit?

 

Matlafousko, netroufnu, já těm zhůvěřilostem totiž strašně věřím. Když jsem byla malá, povídala jsem si s pár lidmi v televizi. Akorát že byla vypnutá a ani děda s babičkou je neviděli...

EDIT: špatně jsem to napsala, ne vypnutá, ale nic nevysílali, bylo tam jen "zrnění."

 

Jako ditě bydlící u hřbitova mi toto místo nepřipadalo nijak strašidelné, naopak mi přitahovalo... Přes zeď jsme se s kamarády dívali na poslední rozloučení, když vynášeli rakev z márnice a pak ji uložili do hrobu. Hrob zůstával nazdobený a takový veselý, promiňte možná špatný výraz..Jako dítěti mi ale přišlo, že toho nebožtíka měli opravdu rádi a hezky se s ním rozloučili. Na hřbitově ale byly hroby, staré a opuštěné, tam jsme nosili svíčky a třeba utrženou kytičku fialek, když už pozůstalí na hrob nechodili. To proto aby tam těm, co tam spali nebylo smutno . A protože jsme chtěli s mrtvými navázat víc spojení, rozhodli jsme se, že si je přivoláme. U nás doma v dětském pokoji jsme vše připravili, zatáhli rolety, na stolku nesměla chybět svíčka, knížka Boženy Němcové, provaz a pět kamarádů...Drželi jsme se malíčkama v uzavřeném kruhu. Seděli jsme okolo svíčky, která stála na té knížce, pomalu z ní stékal vosk. My upřeně sledovali její plamen a já pronášela slova : duchu Boženy Němcové, jsi-li tu s námi dej nám znamení... Nic se však nestalo. Tak tedy znova a ještě jednou. Všichni jsme už skoro v tranzu očekávali, to znamení. Najednou se rozlítly dveře od dětského pokoje, my vyplašeně, odskočili od stolku, svíčka se zvrhla na knížku a skoro ji zapálila...Zmateně jsme koukali jeden na druhého. No a za dveřmi stál můj táta. A nepřejte si vidět jaký mumraj pak nastal Na druhou stranu nechápu, jak je možné, že nikdo z nás neslyšel odemknout vchodové dveře. Pravda je ale taková, že vyvolávat duchy už jsme pak nikdy nezkusili. A ten flek od vosku je na knížce do dnes

 

Vidět některé události předem je pro někoho dar, pro někoho prokletí.
Tuto "schopnost" měla moje babka a po ní ji zdědil taťka... něco i já, ač jsem o to příliš nestála, totéž umění číst z karet.
Jednou, za mnohem horší naší finanční situace, mi chlap volal, že si na firmu vezme 300,- a večer mu je dovezu (nějak zapomněl doma peněženku)... Tak říkám tátovi, že tedy pojedu mu dát peníze do HK na depo, nechci platit 500,- pokutu, že mu nesedly dobírky. "Vykašli se na to stejně to zaplatíš!" "COŽE?! Asi ne, když mu je dám..." "Prostě těch 500,- zaplatíš, buď doma" ..... Samozřejmě jsem skočila ve smluvený čas do naší fábie a kousek za městem, v lese za obzorem na úzké silnici se ze zatáčky vyřítil kamion - jel jako do**tek - řepná kampaň, nejhorší kamioňáci na silnicích (ne všichni, ale většina)... Uhnout nebylo kam, leda poslat fábii do srázu, tak jsem kolem brousila krajnici, rána jak z děla a sklopené zrcátko u řidiče vysypané.... Náhradní sklo stálo 500,- .... Přijedu domů, říkám to tátovi a ten jen "Jsem ti říkal, že máš být doma...." Táta mě už varovat nemůže, ale jak mám před něčím špatný pocit, divné tušení, vzdám to.
A pro duchaře: Říká se, že zesnulý, přijde toho, komu potřebuje něco říct, navštívit ve snu.... Při zařizování všeho okolo pohřbu jsem také musela sehnat i hrobové místo.... Když jsem to šla zařizovat, ptala jsem se na konkrétní číslo hrobu 375.... Noo, ten je 2 roky volný. A kde je? Vedle Posdtatových pod Tím velkým stromem.... Táta mi to ve snu přišel říct, tak je vedle dědy. Chtěl pod strom.

 

Tak matýsková zaválela, dávám ji na druhé místo u mne, tak omluvte posuny, ale je to tak, šla mi husí kůže po těle

 

Jo, husí kůže....
Měla jsem babičku, taková pramáti rodu to byla a všichni, máma, já, sestra i můj syn) jsme na ní viseli. Umírala na tu nejhorší nemoc... Byla jsem za ní v nemocnici večer po práci a moc se mi nezdála, umínila jsem si, že hned ráno přijdu znovu. V noci jsem měla sen? babička přišla ve svého pokoje a říká mi: Už jsi mi přichystala šaty? Ještě ne. Tak si pospěš. Sen skončil, probudila jsem se. Byly dvě hodiny ráno a já vstala, šla do jejího pokoje a začala chystat to oblečení. Ráno zazvonil telefon, babička ve dvě v noci zemřela. Volala jsem to mámě a ona říká: Boty ne. Cože? lekla jsem se, že se pomátla. Babička mi v noci říkala, že boty se do rakve nedávají, vysvětlila máma. Volala jsem sestře a ona, že už to ví, že se ve dvě probudila. Její manžel, velice racionální tvor, prý ve dvě v noci vstal, šel k postýlce jejich novorozeného syna, vzal ho do náruče a řekl: Babička umřela. Pak se vrátil do postele a ráno o ničem nevěděl...
Helena Růžičková mi kdysi při věštění řekla, že jsem čarodějnice, ale že to nemám zkoušet před šedesátkou. A´t mi paní Růžičková odpuustí, ale nezkusím to raději nikdy.
P.S. Vím, že jsem sem toho napsala moc, ale ze začátku to bylo na rozjezd, aby se kolo hýbalo. teď, když to nabralo správné grády, jsem přidala tu historku nejsilnější. Howgh.

 

pechfóglinka zlatá, mala som zimomriavky a nakonec jsi se na druhé místo u mne vyšplhala ty

 

evoku57 Ja to vedela, ja to uplne presne vedela, co se stane (a to nejsem zadna carodejnice)! Ted jsem si na tebe vzpomela u vareni vecere a rikam si: "Ja ji tam musim jit po tom -pechfoglove- prispevku napsat, ze jestli zas prehodnoti poradi, tak ji roztrhnu jak hada". A co se stane, nez ujdu tech 20 kroku?

 

Jediná rada: Nezkoušej to před šedesátkou.

 

matlafousko, já za to nemůžu, bo jsou fakt dobrý, kam se na ně hrabu, to mi nemaj dělat, já tak nerada přehodnocuji a běda, jestli sem ještě někdo dá strašidelnější a čtivější příspěvek. A zimomriavky jsou víc než husí kůže, to je má rodná řeč a také se tak krásně čte a poslouchá, jsem ráda, že mám plno slovenských knížek

 

Mela jsem dnes trochu rozlitano, ale nezapomela jsem na vas

Je secteno a svym hodnocenim jste rozhodli takto:
Nejvic hlasu tj. 9 ma -pechfógl- a jeji pribeh s nebezpecnym kolem a u me pri pristi OaD dekorku Křeččí past
S osmi hlasy je na druhem miste MatysekKamilek a jeji hrobove misto, za ktere k ni pofrci Plácni zombie a Neotáčej se!
A Milce66 a jeji teticce a obesenci se sedmi hlasy patri Mocný portrét a Duchařský mýval. A vzhledem k tomu, ze jeji pribeh je muj osobni favorit, protoze dokazal skloubit hruzu a humor, pak pridavam svuj hlas a k nemu Žabí rybníček IV. růžový

Male darecky vsem ostatnim, kteri se zapojili a prispeli svym pribehem nebo zamyslenim, zacnu rozesilat zitra.
Vsichni jste byli uzasni a ja vam dekuju, ze jste se zde podelili s ostatnimi o trochu toho sebe sama!

 

Super, děkuji

 

Ešte raz som si pripomenula všetky napísané príbehy a zamyslenia - bol to pekný a zaujímavý týždeň, kedy som sa každý večer tešila na čítanie nových príbehov, skúseností ... Pekne to oživilo fórum a aj keď sme tu pomerne malý aktívny kolektív, na kvalite to nebolo poznať. Za uznanie a darčeky za môj príbeh srdečne ďakujem.

 

Matlafousko zlatá , my děkujeme tobě, bylo to neskutečně fajn číst si takové krásné příběhy, fakt to potěšilo a zpříjemnilo život i s trochou toho se bání a humoru, proto se mi také Milkin příběh tolik líbil

 

Jůůůů! Neděkovala jsem hned majíc zaracha za nevhodný vtípek v jiném vlákně (nekomentuji), ale o to víc děkuji teď - za cenu i za soutěž(e).

 

Také se přidávám s poděkováním - matlafous za nápad a zorganizování a ostatním za příspěvky všeho druhu, ráda jsem si početla.

 

Prosim zkontrolujte, zda darky dorazily a jestli jsem nekoho neprehledla a pripadne se ozvete

 

dostala, děkuju a neona-netopýra předávám Mileně1952 za čestné jednání.

 

matlafous123

děkuji za zaslanou svíci, došla v pořádku, teď bude čekat v liště, až se zas otevřou měsíční plochy
m.