ST: Důchodci závisláci

Cože? Miluje měkké dárky? Holt nová generace. Jen se přiznejte jak jsme u dárků omakem zjišťovali, které jsou tvrdé a které měkké. Kdo nikdy nedostal k vánocům (a já i k narozeninám, jsem lednová) rukavice, ponožky a čepici? A světřík z chemlonu ručně upletý taky jednou byl

 

Napsala jsem, že miluje měkké a hebké věci. O dárcích řeč nebyla
Ale když jsi to nakousla, já jsem třeba nic zjišťovat nemusela. Když jsem byla menší, bylo mi šumák, co dostanu, hlavně že něco bylo Ty rukavice, ponožky, svetry, čepice a šály jsem si tak od šesté třídy štrykovala a háčkovala sama (a pro zbytek rodiny ), jediné dárky, na které jsem čekala, byly knížky. A pak kazety do kazeťáku, co mi koupil strejda z Polska. Všichni věděli, že nemá cenu mi kupovat cokoliv jiného.

 

To víš Inuš, evokovalo to ve mně to sváteční atmosféru, dnes jsem se s dojetím dívala na 10 palet vánočního zboží.Na dotaz, jestli to není poněkud předčasné jsem se dozvěděla, že co kdyby byl zase lockdown. Poznamenala jsem, že tento stát si nemůže dovolit lockdown a zastropování energí zároveň.Protože pak by lidi seděli za státní peníze ve vymrzlých bytech, kde by stejně něco chytili. Kecají, obklíčili loď, vybrakovali zásoby a teď to posílají po půlce Evropy, aby se to nedalo dohledat.

 

Taky jsem jednou dostala uštrykovanou chemlonovou soupravu, kalhoty a svetr. Nic horšího si nedovedu představit, kousalo to jak blázen. Nosit to bylo za trest.

 

Já jsem z chemlonu dělala jen kabátky a ponča. Ta umělá hmota dobře izolovala a přes první vrstvu oblečení se to prokousat neumělo A pak jsem chemlonem vyšívala polštářky na gauče a nástěnné obrázky, dal se použít místo nedostatkového sisalu na drhané závěsné květináče a závěsy do dveří... I když já jsem měla i toho sisalu dost, několik maminek mých spolužáků pracovalo v Jutě... Jo, to byly časy, nebyl počítač, u kterého bych trávila každou volnou chvilku a tak jsem tvořila...

EDIT: ty maminky poskytly tak půl klubka, protože zbytek jsem musela spotřebovat na protislužby na ty závěsné květináče a tak... Ale stálo to za to, chemlon se po čase vytahal, sisal držel tvar i délku a já jsem mohla s dobrým svědomím věnovat dárek...

 

Pravda, nedostatek peněz, zboží, ale dostatek času. Já zase šila na stroji oblečení pro sebe i mého muže. Dokonce jsem se pouštěla do takových věcí jako kostým se skládanou sukní nebo zimná bunda. Svatební šaty jsem si taky ušila sama, vzor jsem si našla v Burdě, kterou kdosi nosil pravidelně do práce a tam pak kolovala mezi spolupracovníky.
Dokonce jsem si i šitím přivydělávala. Když byly v módě bavlněné lacláče, barvila jsem prostěradla po babičce, šila jak divá a prodávala na tolerovaném černém trhu v Brně na Římáku.
Teď se zmůžu akorát na výrobu třídících pytlíků na Aljašku. Když jsem naposledy někdy před 15 lety chtěla ušít nové povlečení a zjistila jsem, že látka je 2x dražší než hotový výrobek, šití jsem vzdala. Stroj už slouží v podstatě na udržovací práce, jen na začátku covidu dostal zabrat při šití roušek.

Osobní věci před zabalením


Jídlo nakoupené ve Whitehorse před zabalením

 

ašada1: Pěkné, jen by mě zajímalo k jakému účelu to slouží, jistě cestování, ale zachraňuješ planetu nebo si plníš sny? Myslím, že jsem se to nikde nedočetl nebo přehlídl, jen info o tom, že jsi v letadle atd.
Jonsdorf se ze splněného snu asi ještě vzpamatovává nebo si ho stále užívá, neozval se.

 

To si umím představit, musel to být děs. Moje kreativní a zdatná babička z chemlonu dělala takové docela praktické bačkory, moc krásy nepobraly, ale užily se. Jednou se ale nadchla, že sousedka si vytvořila kožíšek - netuším jak, rozchlupatit se ta hrůza dala, ale jak to vytvarovala do podoby kožichu, nevím. Pak si babička ten "kožíšek" jednou vyzkoušela a už o něm nikdy nemluvila.

S tím šitím mám podobnou zkušenost, kdysi jsem si šila kdeco, teď už jen opravuji, případně tvořím roušky (doufejme, že to už nebudu). Naposledy jsem šila společenské šaty pro kamarádku, taky už je to pěkných pár let. A z ceny látky jsem málem dostala infarkt. Dávala jsem jí to jako dárek, tak mě to nemrzelo, ale kdybych jí bývala koupila už hotové šaty, výrazně bych na tom ušetřila.

 

Jsme vodáci a když po revoluci začali splouvání řek na západ a na jih od nás zpoplatňovat, zkusili jsme Norsko. Tam to ale na nás už bylo moc divoké, tak někdo dostal nápad zkusit to na Yukonu. Tam jsme objevili kouzlo neobydlené divočiny Aljašky a Kanady a od té doby tam jezdíme, letos po osmé. Máme spluto kolem 20 řek, na kterých jsme byli jen my a divoká zvěř. Krásně to pročistí hlavu, najednou nemáš jinou potřebu než plout krásnou přírodou, postavit stan, uvařit, posedět u ohýnku a další den nanovo. Kdo to nezažil, těžko pochopí.

 

ašada1: Díky za vysvětlení, pochopit se to dá, ale ne každý na to má .

 

Pitrýsek47
Když si vše zařídíš sám, je to v podstatě za letenku, půjčení auta na cca tři dny a nákup v supermarketu. Jinak nemáš kde utrácet. Brigádničím a můj měsíční příjem málokdy přesáhne 20 tisíc. Za dva roky nemám problém našetřit.

 

ašada1: To ano, kdo touží, zařídí si to finančně, ale ne každý na to má třeba fyzicky...

 

Pitrýsek47
Pokud je člověk na tom přiměřeně k věku zdravotně dobře, ani fyzička není takový problém, spíš je potřeba to umět v lodi. Po pohodových úsecích jsou občas krátké peřeje. Mám levou ruku po tříštivé zlomenině, tak mohu pádlovat jen na pravou stranu, ale vzhledem k tomu, že jsme pluli bez pádlování 7km v hodině a s pádlováním 9km (měřeno stopařem na mapy.cz), nechali jsme se v rovných úsecích jen unášet a odpočívali jsme. Na vodě jsme denně strávili cca 4-5 hod. Věkové složení letošní výpravy: 35, 63, 63, 68, 68, 78.
Taky je potřeba to mít srovnané psychicky, ne každý unese pocit, že nejbližší pomoc je třeba 100km daleko pěšky přes neprůchodný prales a signál žádný. Když jsme tam byli poprvé, snažili jsme se najít na tábořiště místo, kde by nebyly stopy mědvěda a vlka. Po dvou dnech jsme pochopili, že takové místo neexistuje.

 

ašada1: Právě, to taky, ale nechtěl jsem to slovo psát a udělal pár teček, ještě bys mně mohla napsat, že nejste žádní "magoři" a víte co děláte , ale lepší než lézt po skalách, nebezpečí číhá všude i na ulici .

 

Tuhle písničku zbožňuju. V rádiu mi ji pustili přesně včas, abych neusnula a nepropásla další sklizeň akčního plevele u mravenců. A ten klip k tomu nemá chybu...

​

 

Poslouchat se to dá, ještě tomu rozumět, že bych se začal učit?

 

Několik jazyků už umíš, tak s anglinou by neměl být problém, nikdy není pozdě začít se něco učit... Kdyžtak na karaoketexty to jde najít od nadšenců jako skoropřeklad

 

Asi nebyl, ale já už učení nechci vidět ať studují jiní díky, ale mezi nadšence nepůjdu, sociální sítě využívám jen v době "nejvyšší nouze" to já jen tak aby řeč nestála.
Edit: Jen víc takových mravenčích akcí, lidi se odnaučí spát, budou podávat stále větší a větší výkon až z nich budou roboti, kam se to ženou? Kvůli obrázkům?

 

Ahojky, dnes byla (a je i teď) kosa jak blázen. A v Krkonoších už napadl sníh. Devatenáctého září a sněží. Jestlipak se Skali už dnes klouzala do práce?

 

Zdravím všechny na tomto vláknu. Dlouho jsem nepsala a tak koukám jak se změnilo osazenstvo. Jsou tu nějací mladý důchodci V mém životě se hodně změnilo, ale farmě zůstávám věrná. Zatím se vyrovnávám s osamělým životem, je to hodně těžký.
Zase se někdy ozvu. Tady mám pocit, že mě alespoň někdo poslouchá. Milena