ST: Důchodci závisláci

Dnes jsem po osmi dnech dodržkovala počítadlo. S županem se mi to nepovedlo ani po dvanácti. Prášek nemám předepsán, ani mimořádné okolnosti to neomlouvají. Na chirurgii je sypou pacošům jak lentilky. Když už pacient, tak u tebe, tvé lektvary by mi spravily figurku.
Lubka, o pomoc pro tu paní jsem zvonila a řvala deset minut-ne že by jí to ještě pomohlo, ale člověka leccos napadne.

 

Nevermore, ráda bych tě u nás v ústavu uvítala, pomohla bys mi bojovat s ostatními pacienty Tak s lentilkou je to na levačku, budeš muset využít nějakou alternativní metodu, třeba počítání oveček... Jo, to se mi dělají šoufky, když nejsem na tvém místě... Mám nápad - máš noťas, najdi si záznam z parlamentu, ze sněmovny, to tě uspí stejně dokonale, jako účastníky Co se lektvarů týče, u nás jsou akční splašky po osmnácti korunách. Ale tobě bych donesla ranní rosu z domácích zásob...

 

Ynuš, s tým záznamom z parlamentu by som to neriskovala. Našu Pech by to mohlo len rozčúliť, a to by už vôbec nezaspala (aspoň u nás je to tak - viď - voľby). Ale možno by pomohli nejaké rozprávočky. Len sa musíš rozhodnúť, či tie pre deťúrence, alebo tie pre nás v našom veku, kde nám ťahajú medové motúziky popod nos

 

A heč a já byl také v nemocnici!

Stolička vlevo nahoře se klubala na svět, mrcha jedna!
Paní dentistka jí pofoukala a už jsem zase nebezpečný!!
Ale i kdyby někdo chtěl tak myslím že až ráno...

 

Ľubinka, u nás je to jen na usnutí od únavy nebo na usnutí z únavy smíchem... To není nebezpečný žánr na sledování

 

Zlato moje, to sa máte. U nás je to výrazne zaujímavejšie. A rozhodne to nie je na "zadrichmanie". Aj keď tí naši páni (poniektorí) tam dve noci buvinkali, papinkali, popíjali...Ale - ono - iný kraj - iný mrav

 

No, já bych raději, kdyby to bylo zajímavé, aby se něco dělo a řešilo, ale u nás to zblahobytnělo a obyvatelstvo zlenivělo a částečně rezignovalo... Co už. Asi se fakt na stará kolena odstěhuju za zbytkem rodiny do Polska, tam to ještě žije se vším všudy...

EDIT: nebo emigruju... do Ruska. Ale dost, nebo nás moderátoři budou muset potrestat, politika sem nepatří a já jsem s tím začala a vy byste se svezli s mou chybou...

 

A jej jej, tam ( vtedy v ZSSR) som bola 3 týždne (cca 1985) Dokonca sme leteli lietadlom (dopadlo to dobre). Ale zážitky úžasné- v tom čase suchý zákon. Alkohol sa kupoval na našom veľvyslanectve, nikde inde ( ten tvrdý). Prebehli sme vtedy viac - dnes už samostatných republík ( Litovsko, Lotišsko, Bielorusko a samozrejme Rusko) Úžasný zážitok. Ľudia prajní, ale najkrajšia bola kontrola batožiny. Dežurnije ( niečo ako dnešné recepčné, ale na každom poschodí) mali prehľad o tom, čo v batožine je. V tom čase bol módny hit sieťkované pančucháče. Mala som ich asi trojo -jasné že používané- ale bola o nich bitka.
Babeny ich chceli za veľké peniaze. Nikdy v živote som si z dovolenky nedoniesla toľko ako vtedy. Parádny gramec( funguje do dnes), počítačovú hru pre syna (jednu z prvých - u kamošov bol hviezda.) a aj iné veci, na ktoré si už dnes nespomínam. Keď sme sa vrátili domov - prvý krát sme museli využiť taxi , lebo sme nedokázali prísť s batožinou domov.
No - a nakoniec, neviem, prečo to píšem, možno nejaký splín ?

 

Lubinko-píšeš to krásně,nádhernou slovenštinou,to abys nás tím sladkým jazykem potěšila.A také zajímavým obsahem.
Pechptáče-držím palce.A v souvislosti s nemocnicí a tvým nickem mě napadla-jak už jinak-kravina:Leť,holubičko,leť a potěš všechny domovy!Budovatelská.Těším se až osedláš havrana a bude ti dobře.

 

Mně zas napadlo, jak kdysi vyprávěl Josef Dvořák, že ho v ĆTV nahnali do Nedělní chvilky poezie. Rec itoval angažovaně a na závěr mu vložili do rukou holuba, aby to poselství míru odnesl. Počítalo se s tím, holub vyděšený studiem poplašeně vyletí... Tohle byl starej mazák. Otráveně žuchl na podlahu. Dvořák ho zvedl, opakoval slogan o míru a vyhodil ho do vzduchu. Holub žuchl dolů, otráveně zašilhal a odešel pěšky. Kameraman zabíral - tenkrát se tyhle taškařice vysílaly živě. Na Dvořákovi bylo i po letech vidět, jak je mu líto, že tenhle gag nevymyslel on.
P.S. Tohle jsem psala 20 minut.

 

-pechfógl- skoré uzdravenie prajem!

 

Priatelia moji,
som veľmi rada, že sa vám slovenčina páči. Asi je to vzájomné, lebo aj ja rada čítam vašu češtinu. Nie len tu, ale aj v knihách. No a samozrejme počúvam ju aj v telke. Je zaujímavé, že aj moje vnúčence (6, 3, 2 rôčky) s ňou nemajú problém. Nehovoria síce po česky, ale rozprávky v češtine pozerajú a ešte sa ma nikdy nespýtali, čo ktoré slovíčko znamená. Jednoducho rozumejú. A som tomu veľmi rada. Je to vlastne od začiatku ich života prvý "cudzí" jazyk, ktorému bez problémov rozumejú A mám pocit, že ho za cudzí ani nepovažujú. Všetci radi pozerajú na Macha a Šebestovú, Pata a Mata, Boba a Bobka a aj iné rozprávky. Bavia sa na "hláškach", ktoré tam odznejú ( aj keď Pat a Mat sú v podstate nemí). Neviem, ako je to u vás, ale u nás (aspoň si myslím) s češtinou nemajú problém ani malé deti.
A naša Pechfóglinka asi buvinká, keďže sa dnes neozvala. Dúfam, že sa jej zdravíčko zlepšuje.
Prajem krásnu, pokojnú dobrú noc.
Ľubinka

 

To jsi mi připomněla můj poslední pionýrský tábor ze základky. Měli jsme družbu s Harcery s Gdynie. Oni jeli na naši školní horskou chatu a my k moři, sice studenému, ale k moři. Rok 1980. Naše učitelky se divily a zlobily, když jsem si na nádraží odmítla obléknout stejnokroj. Po pár metrech pochopily - lidi šli kvůli našim rudým šátkům na druhý chodník. Ale o tom to není. Protože mám v Polsku rodinu, věděla jsem, co se tam shání. Tenkrát to byly obyčejné silonky. Tak jsem nakoupila a rozdělila mezi ostatní holky, protože mít třicet kousků na tři týdny sama pro sebe by mi celníci nezbaštili V chlebu s máslem jsem měla zabalené naše peníze, v pastě na zuby byly taky. Tenkrát frčely opasky s přezkami hudebních skupin, moherové svetry, fáčové sukně... Když jsem ten majeteček na tržnici a v přístavu vyměnila, vezla jsem si domů takových věcí, že učitelky skřípaly zuby. Mohly si dát tak akorát zmrzlinu a limču Holt neměly informace A už mě neměly jak potrestat, protože po prázdninách jsem už byla na střední...

EDIT: Ľubinka, můj rodný jazyk miluji, ale slovenčinu stejně, protože je mnohokrát výstižnější, je malebnější a libozvučnější. Jeden lidový příklad: my máme Záchytku, Vy máte Izbičku pre opitých

U nás je to naopak, nevím jak teď, lepší to asi nebude, ale už když moje starší dcera chodila na gympl, její spolužáci nerozuměli nic a smáli se každému slovu, co našli v učebnici... ona se jim smát nemohla, že, nezapadla by...

 

Ynuška, Ty si vedela čo treba, ja však nie. Môj manžel mal "zaručené informácie", že obnosené rifle. Zobral - a- doniesli sme ich domov. Ja - v tom čase - duša čistá - nemienim robiť žiadny kšeft, som si brala len veci, ktoré som rada nosila a samozrejme som bola presvedčená, že v nich dobre vyzerám. Vrátila som sa s polovičnou batožinou. Dodnes si pamätám, že tesne pred odchodom som si kúpila taký prechodný kabátik v maslovej farbe s čiernymi koženými vsuvkami a gombíkmi. Je to už fúra rokov, ale myslím, že ešte dnes by bol absolútne šik (len sa mi akosi scvrkol- potvora jedna -a to som ho neprala). Do Sojuzu sme leteli v auguste (pekné letné teploty - nie však také ako dnes) a vracali sme sa v septembri. Spoluzájazdníci, keď videli ten kabát, si klepali po čele, že mi asi haraší v hlave. Ale po kontrole batožín od dežurnich (vo všetkých hoteloch, vo všetkých republikách, ktoré sme navštívili), môj kabátik vyhrával. Ponúkali zaň nenormálne peniaze. Ale ja som ho tvrdohlavo nepredala. Ten môj sa so mnou vadil - predaj, veď je teplo - doma kúpiš znova. Za biele sieťkované pančucháče boli solídne peniaze, dokonca aj časť spodného prádla sa predala, nejaké tie šatôčky tiež padli za vlasť, ale kabát som nedala. Po prvom septembri z ničoho nič udrela taká zima, že všetci drkotali zubami, len ja nie. Mala som svoj kabátik a svoje teplúčko v ňom. A samozrejme, všetci - hlavne baby zo zájazdu mi ho závideli.
No a spomenula som si aj na to, že vtedy bola na vrchole ABBA. U nás sa nedala zohnať. V Sojúze sme kúpili ich LP platne...
Hovorilo sa aj o tom, že bez sprievodcu sa nesmieš ani pohnúť. Nepravda. V Moskve sme pokojne sadli do metra (bez sprievodcu) a išli sme kamkoľvek. Zažili sme veľa srandy a bolo to fajn.
Jasné, že sme nenavštívili len Sojúz, boli sme aj v kapitalistickom svete (neskôr), ale zážitky odtiaľ sú fantastické.
Peknú a príjemnú noc praje
Ľubinka

 

Děvčata, to byla romantika vzpomínky pěkné, stresující, ale ani náhodou zpátky kdepak děti, nerozumějí ani někteří dospělí

 

LubicaKrakova,-zdravím,krásné vyprávění zážitků a ještě lepší počtení.Pohladí to tak nějak po duši V tom dnešním nečase.

 

Připojuji se ke zdravici a přeji Pechtfoglové, ať je teď všechno den ode dne lepší, ať nic nebolí a ať je to jak v té říkašce o mravenečkovi - ráno skáče z postele
Jinak také přidám svou trochu do mlýna: V 15 jsem byla v Moskvě - metro krásné, ale fascinovalo mne, že ženské "létaly" po lešení a omítaly barák a chlap seděl v parku na lavičce a za rubl nechal kolemjdoucí zvážit na nášlapné váze.
Jinak foťákem, který jsem si tam koupila (v roce 1976 v přepočtu za 250,-) jsem fotila na kinofilm ještě asi 10 let a fotky pěkně ostré. Jára

 

Mně tam poslali za trest, abych prý pochopila že i Rusové jsou lidi, ne okupanti. Matka mi dala dvacet rublů s přednáškou, at neutrácím, protože pro ruského pracujícího to znamená měsíční výplatu... Nebýt toho, že jsem se ocitla v Soči mezi Gruzíny a Armény, hlavně jejich sklípky, bez maléru by se to neobešlo. Všem viníkům jsem přivezla busty Lenina, za tu výplatu ruského pracujícího.

 

Pechtfóglinko, to měli všichni určitš vééééélkou radost.
Také si vzpomínám na to, jak jsmě čučeli na podzemní "paláce" /výzdoba metra v Moskvě/, naše v Praze bylo ještě mladé a malé ...

 

Já jsem v Moskvě, bohužel, nebyla, ale metro znám z fotek a videí. Mně osobně se víc líbí metro v Budapešti. Tam se krásně propojuje historie s moderním světem, stejně jako v městské zástavbě. Je to krásné město a má pěkné metro a dobře promyšlené.