ST: Důchodci závisláci

Krásná málo známá písnička a suprový hlas R.I.P

Kdyby nepadal déšť,také ze starší tvorby.
pechfógl- tak tu písničku slyším poprvé,v té době jsem měla ale úplně jiné zájmy

 

Tak, děvčata, odpusťte starému cynikovi, kterým dík své minulosti jsem. Jelikož jsem nakoukla do zákulisí takových událostí, mám možná příliš lehkovážný pohled na dění kolem tak smutné záležitosti. Takže cokoli je psáno, překládám si do jiného, méně patetického jazyka.
A pro pamětníky - moje oblíbená: Je z Revue pro banjo z roku 1963, jmenuje se Camptwonské dostihy.

 

Myslím si,že poslední rozloučení kohokoliv by mělo být v kruhu nejbližší rodiny nebo s jejím souhlasem
Zbytek je humbuk pro veřejnost
Co jemu pomůže účast všech?-už není- I když je ikona, rodina si to musí odžít sama.
Věta "Je mi to líto nebo Upřímnou soustrast" jenom znovu rozjitří ránu, která zbyla po milovaném člověku.
Přeji celé jeho rodině aby co nejdřív všechno utichlo

 

Stojí za to, přečíst si rozhovor s psychiatrem H. na netu.

 

Hmmm ... , môj názor je taký, že Ivana a aj jej dcérky, sú si vedomé toho, že odchod božského Káju, bude ťažký nielen pre nich, ale v podstate pre všetkých jeho obdivovateľov a fanúšikov. Tých nikdy nebolo málo. Pri odchode svojho blízkeho do iného sveta, každý pozostalý počúva to isté : vyjadrenie úprimnej sústrasti. U nich to bude a aj je v enormnom množstve, ale najkrajšie na tom bude, že dievčatká si uvedomia aký bol ich otecko... Milovalo ho množstvo ľudí, ale on najviac miloval ich. Vôbec sa nečudujem Ivana, že aj s deťmi zobrala nohy na plecia a zmizla z Česka. Počúvať a odpovedať na stupídne otázky novinárov, miznem aj ja! Viem, že vy v Česku ste ju nemali radi. Ale - napriek všetkému - starala sa o neho, pomáhala mu a - koniec - koncov, darovala mu dve dcérky s ktorými si to užil. Tie prvé dve - boli, pomohol im, staral sa, ale nežil s nimi...
No a božský Kája by bol veľmi smutný keby rozlúčka s ním bola len v kruhu blízkej rodiny. Žil pre potlesk, miloval potlesk a aj na onom svete očakáva potlesk...Doprajme mu ho. Či už štátnym pohrebom, aj štátnym smútkom (brala by som aj na Slovensku). Jednoducho - pán Karel Gott zasiahol do života mnohých ľudí ( v dobrom) a mnohí ľudia majú potrebu sa s ním rozlúčiť. (pre mňa oveľa väčšiu, ako s Dianou, Jaksonom, či inými hviezdami)
Toť môj názor. Ukameňujte ma!

 

Lubinko, proč by tě měl někdo kamenovat... byl na trhu šedesát let, oslovil a možná ovlivnil několik generací. Jaký byl doopravdy vědí jen ti nejbližší, rodina, přátelé, známí... ale dlouho potrvá a tuším se už ani nestane, aby někdy někdo nahradil jeho místo.

 

Zlato moje Ivinka, akosi to stále neviem "prežrať". Mám osobné a nepríjemné zdravotné problémy, a je celkom možné, že toto prežívam viac, ako ktokoľvek iný.
Ospravedlňujem sa

 

Neomlouvej se. Není proč. Když má někdo k něčemu či někomu vazbu a ta se rozbije, přeruší, je to pokaždé složité. A když je to něčím v osobním životě znásobeno, víc to trápí. Tak si to tak neber, raduj se s Maroškom a Katarínkou... A drž se

 

marketka47: A představ si, že jsem byla při natáčení (jedna z camtownských dam byla moje máma). Gott mi tehdy připadal jako s prominutím pošuk, furt se hejbal, poskakoval... já byla zvyklá na ty kráčející sochy jako Cortés, Vašíček, Adam, Kavka, ba i Chladil. O Miky Volkovi jsem vůbec nevěděla, před tím mě rodiče chránil, to ještě netušili, že za tři roky přijde Neckář....i. V té banjorevui je ještě jeden Gott (Lásko lehkomyslná)a pak, samozřejmě, následoval Roháč-Svitáček: Zdvořilý Woody, to je označováno za první videoklip u nás.

 

pechfoglinko.mě bylo v té době 17 let,byla jsem na internátě,kde byla společná televize,kam jsme málokterá chodila a doma jsme televizi neměli.Když si vzpomínám,tak naši ji neměli nikdy,prostě na ní nebylo. Až když jsem se vdala v 69 tak jsme si ji pořídili a až u mě ji vlastně viděli poprvéPísničky jsem registrovala jen z rádia a Gott mi připadal jak ušaté torpédo (prostě to nebyl můj typ na kluka)To Matušku už jsem zaregistrovala lépeNa té písničce o dešti,mě zaujal,na něj,ten jeho poměrně hluboký hlas.Jinak jak jsi si zvykla na Posázaví?
Tak jsem se podívala na celé ty písničky,je to nádherná vzpomínka na mládí

 

A tak už Karla holky nechte spát, myslím že si to za svůj život a co pro lidi udělal zaslouží.
Naštěstí nám tu zůstalo i dost jiných, pravda jiných...

​

 

Jejda, Radku, ty máš rád našeho topiče?
Tak já třeba sama sobě si dočítám kapitolu o tom, koho už nemáme jmenovat, s touto písní... a není jeho...

​

 

Ynočko já mám rád všechny topiče, to v první řadě. Obzvlášť když je vyučený zámečník.
Tím ale nápadná podoba s Kájou končí a ůplně se obrací ve tváři která není vůbec vývozní.
Co mám však rád je že texty a hudba je v drtivé většině vlastní a rozumná.
Což se o mnoha hudebnících říci nedá.
A to je to proč budu obdivovat každého třeba zámečníka nebo i elekrikáře kteří si umí vybrat.


​

 

Souhlasím a to tak že velmi. Akorát neberu toho jednoho, co se dostal až na prkna Zlaté kapličky... Asi moje chápání nedorostlo k jeho projevu

 

S tím trpajzlíkem s velkou hlavou, co v ND nenapravidelně poškodil Shakespeara, naprosto souhlasím. Mimochodem, je autorem hitu Srdce nehasnou.
Na něco jsme ale v tom kvílení nad Mistrem zapomněli - a to byla velká chyba:

 

Tak ten společný hit jsem doopravdy ještě neslyšela. A teď když vím, kdo to napsal, ani neuslyším...

 

O hluboký umělecký zážitek tím určitě nepřijdeš - já si to poslechla, když nad tím všichni kolem mne tak jihli. Na rovinu, je to mizerné a nebudu tvrdit, že ne jen proto, že interpret byl miláček národa.

 

Ho, ho, hóóóóóó...
Miláček národa byl a je odjakživa Josef Kajetán Till
No a pokud jde o píseň "srdce nehasnou" je potřeba na ní citově dospět.
Nebo co je horší varianta třeba nevyléčitelně onemocnět.

Hele Holky a ten znát nemůžete?
Přijde Karel Gott před nebeskou bránu a Bůh se rozzáří do širokého úsměvu i radostně zvolá!
"Konečně střídání..!"

​

 

Bítlsáku, za ten vtip 1*, za Tyla -5 Till byl třeba Eulenspiegel, který musel zaplatit za to, že čichal na trhu páru z hrnce s masem a přikusoval vlastní chleba...

 

Tak kde jste všichni? Nemám si čím pohladit dušičku