ST: Důchodci závisláci

Tak já ty jejich kuřecí kyblíčky můžu, a hodně... ještě že je to tak nechutně drahý, že to i přestane chutnat Ale jednou za čas zhřeším a pustím chloupek... Já bych taky mohla do některého z vedlejších měst, ale to bysem se pak, nemaje vlastní přibližovadlo, musela rovnou někde hotelově ubytovat; večerní spoje vlaků a autobusů končí dávno před koncem filmového představení, noční začínají někdy ve tři ráno... tak to by asi vyšlo dráž než to multikino i s kyblíkem v největší velikosti

 

Tak to já přibližovadlo vlastním... Bez něj tu byla asi jako pes u boudy... Všude daleko, vlak 6 km, bus 2, obchod 2,5km... Ovšem HK je jen 15km.

 

Já jsem se přibližovadla i volantu vzdala před pár lety... dvakrát mne na dálnici naboural ospalý kamioňák, jednou vyhodil z kruháče (shodou okolností v Hradci, cestou za prací do Nového Bydžova ) namachrovanej puberťák se suprfárem od zploditelů, který neuřídil... mám se ráda, jezdím vlakem, autobusem a MHD

 

No, nebýt to tu nutnost, tak už mám řidičák 5 let v šuplíku...
Vlakem jsem jezdila hodně za ex... on výpravčí, tak jsem měla režijku.... Teď jsem už dlouho nejela, v buse to nedávám, MHD taky ne... v autě jen vepředu a pootevřené okno. Když je pohoda a čas, tak jdeme pěšky /máme rádi takové ty dlouhé procházky okolo 10 - 15 km. S barákem, dětmi, a jeho ježděním to nepořídíme častěji jak 5 - 10 x do roka....

 

No a u mne to naštěstí nutnost není, všude se dostanu... tak neřídím... krom pár bláznivých zimních projížděk s kamarády, kdy si dáme na závěr na nějakém odlehlém parkovišti opakovací školu smyku Krásně se tak s nimi vracím do mladých let...

 

​

 

Maminky,babičky a další ženské pokolení,Ti děkuje za krásnou kytici

 

Jonsdorf je jeden z mála vzdělanců mezi muži, který nespojuje MDŽ s jistým dějinným obdobím. Stejně to je jen výmluva, aby pánové nemuseli opatřit kytku nebo bonbón..... Takže, chlapče:

​

 

No Magdi za indiánů se vyučovalo vše o svátku aspoň tedy v naší škole.
Učilo se o tom kde i proč a za co ženy dělali stávku.
Že se to za indiánů zvrhlo není se co divit když se to odehrálo v US.
A ať už to proč bylo a je slavit je potřeba připomínat hlavně mladým.

 

Všechno se může zvrhnout: Pionýři taky začínali v US.

 

Neblbni, to už je dávno pryč-myslím-

 

Jen vysvětlím že za pionýra musíme považovat třeba už pravěkého člověka.
Ten první překonal strach z ohně a naučil se ho ovládat ve svůj prospěch.
Pionýrem byl lovec, který se prvně naučil používat luku a šípu, byli jím i ti, kteří prvně začali obdělávat půdu a sít zrní.
Pionýrem byly i první obyvatelé nového světa, kde bylo možné získat půdu a prohlásit jí za vlastní.
Pionýrem může být každý, stačí být první nebo mezi prvními.
To že význam slova u nás pokroutil indiáni bylo dobou, no hlavně pokroucenými lidmi...
Tak že radím, moc to nekroutit.

.

​

 

A nedávat jim rudé šátky kolem krku ,-))))

Jo, dávno pryč, ani bych neřekl, derou se sem pořád ,-(
A nikomu přát nebudu, taky bych mohl od některých dam dostat přes tlamu ,-)))))

 

marketka47, pechptáče Krásně jste za nás ženy Jonsdymu poděkovaly... Palec nahoru.

Já také neberu tento svátek jako tenkrát ten zprofanovaný. Beru ho jako oslavu ženy, protože je krásné být ženou a oceňuji ty muže, kteří to berou na vědomí. Ale že jich není mnoho...bohužel....
Jonsdy, indoši nejspíš neznali původ slova pionýr, jinak by si ho snad ani nevzali k používání, ne?

 

Představ si, kdo jim to navrhl: Sám velký Lenin! Asi to u něj Amerika tenkrát ještě neměla tak rozlitý...

 

herdi já mám kamarádku a ta mi jednou říkala že na pionýry chodila se svými kamarády Albert a Richard a že měli nějakou sešlost v lese a učili se zapalovat oheň nebo už nevím je to už nějaká doba co mi to říkala

 

Honzulka05
..byli i normální vedoucí, kteří nacvičovali na schůzkách prospěšné věci a nevtloukali dětem do hlavy ideové kraviny... Nedá se zapomenout, jak jsme schovávali různé činnosti a aktivity do ideově výchovných názvů...Já jezdila s dětmi na tábory, jako skupinová a měla jsem na starosti báječné vedoucí, také jsme se často bouřili - těšili jsme se kupříkladu na naše klasické bobříky a přišlo nařízení, že musíme plnit plameny a cesty. A chodily kontroly (snad abychom nekazili naši budoucnost národa...) Byli v nich lidé normální, ale i tací, kteří měli tak nesmyslné připomínky, že nad nimi rozum zůstával stát. Je to pryč, stačilo, víckrát už ne!

Pechptáče - tak to jsem nevěděla, no vida...to jsou mi věci

 

Já jsem do pionýra chodila, naše skupina se jmenovala Stezka... nenosili jsme šátek červený, nosili jsme zelené košile, kraťasy... od jara jsme byli venku v přírodě, učili jsme se vázat uzly, uvařit čaj z maliníku nebo jehličí, oběd uvařený v ešusu bez maminky chutnal jak mana nebeská, učili jsme se poznávat přírodu, plnit bobříky (ten mlčení byl sakra těžkej), přespávali jsme v lese pod širákem, drželi noční hlídky. Po opuštění místa, kde jsme byli celý víkend by nikdo nepoznal, že tam byla tlupa dětí. Zahrabat oheň, odnést všechny odpadky bylo samozřejmostí....Každý z nás nosil krabičku KPZ (krabička poslední záchrany). Učili jsme se samostatnosti a spolehnout se samy na sebe. Všichni jsme měli přezdívky, které nás charakterizovali. Možná jsem měla štěstí na vedoucí, ale myslím, že toto období mého dětství mi hodně dalo a vzpomínám na něj ráda. Třeba pokaždé když štípu dříví a rozdělávám oheň... Ráda u ohně sedím a koukám do plamenů...

 

U nás to bylo stejné, jen místo zelených košil jsme nosili vytahaná trička Vedoucích jsem zažila několik a všichni byli tohoto druhu. Byly to bezva časy z mého pohledu

 

jindrasofr: to vypadá na skauta a ne pionýra ,-)))) záleží také na ročníku narození a Pionýr existuje pořád u nás je oddíl, ale trochu s jiným zaměřením ,-)