ST: Důchodci závisláci

Taky si můžeš pořídit bezdrátová sluchátka - taky fungují přes tůtůt...

 

Našemu psovi kupuju vepřnožky po 4 Kč za kilo. Vařit mu je teda nedávám, miluje je za syrova a nejlépe ještě pěkně zasmrádlé. A do toho kila se jich vejde 3-4, což je super, pes jak tele, ale na penězích se to nepozná.
A co se týče brouků, tak třeba v Americe je to velký hit posledních let. Dávají cvrčky nebo švábi v čokoládě na každou zmrzku. A ono se není čemu divit, brouci jsou nejvýživnější maso vůbec, prase, kráva ani kuře se mu nevyrovná. Takže jestli máte příležitost, určitě do toho jděte. A navíc si i pochutnáte, takoví mravenci prý chutnají po oříškách.

 

Prepperka, když tě tu vidím, vzpomněla jsem si na kočičí pelíšek na radiátor. Pořídilas?

 

Blee, proti gustu .... mám český žaludek ,-)))
Brouk a maso? proteiny tam jsou o tom žádná, ale jen ve stavu nouze ,-)

Na Festivalu jídla v Plzni je taky prodávali, obloukem jsem se stánku vyhnul.

Edit: asi jo, nutrii já rád, lepší než králičí maso ...vraní polévku jsem viděl, voněla, ale neochutnal ,-) ale jen představa cvrčka, kobylky, červa, mravence a chrousta, jen tak opečeného to ne, zvedá se mi žaludek i teď, čili hlava i žaludek.

Edit2: mořské potvory taky ne ,-))

 

Pitrýsku, to vůbec není o žaludku, ale o hlavě...

EDIT: někdo by třeba nesnědl nutrii, protože vypadá tak, jak vypadá, a přitom je to chutné a dietní maso...

EDIT2: nene, pořád je to o hlavě Ty sis prostě zvolil, že je to nenormální, a tak žaludek poslouchá

Taky mi třeba byla protivná představa na jazyku se třesoucího slizu, když mi kdysi v minulém století, za dob mého mládí, vychvalovali ústřice... Ale řekla jsem si, že to musím zkusit, když to ostatním chutná Žaludek nezlobil, jen mám pořád stejně raději krevety, chobotničky a cokoliv dalšího z moře, toto nemusím. To si rači dám tlačenku... taky rosol, ale chutná mi rozhodně víc, protože mezi rosolem je maso a ještě to je finančně jiná liga

 

Ahoj ve spolek
také se přidám se svou troškou do mlýna )
je to už pár let co známí přivezli z Indie sušené červy
a pod pohrůžkou moci mě svěřené.....,
né teď zase přeháním, zkrátka kapka alkoholu, kapka naděje a sázka byla na světě
"A vo co, že to nesníš... A vo co že jo!"
Jej tenkráte jsem vyhrála flašu zlaté kaktusovky a kilo pomerančů k tomu

Jinak moji drazí
má mladší kopie si z osmičky donesla vyznamenání
oo jak jsem se dmula pýchou,
aj synátor se pochlapil a přestál přestup ze základu o příčku výš, bravurně
a to nejmenší škvrně vízo ještě nevidělo,
skolila ho chřipka

O pár dnů později skolil bacil i mě a nejstaršího synátora zase bacil střevní
čili dalo by se říci...
máme na výběr, stavte se
od zánětu horních cest dýchacích, přes klasickou chřipku až k té podporující pohyb
nejen střev, ale rychlých nohou ​

 

Pavlínko, tvoje děti jsou Tvým zrcadlem... cos jim dala, vracejí v sobě tobě. A děláš to výtečně. A Pepča to určitě zvládnul levou zadní, když má takovou maminku
Bacily jsou ne to na "S", to tady nemůžu, tak jsou vepři... Ale ač se mi momentálně nakvartýrovali do života, nestěžuju si... vyspinkaná, odpočatá... Mňo, ještě dnes a zítra, pak už mám zas po srandě...

 

aničkamalířka: zajímavá nabídka, ale s díky vynechám
Dětem k výzu gratuluji

nutrie - měla jsem je asi 2x, pak mi to dokonale zprotivili svými kecy a dnes ji "nesežeru", leda omylem. A to jsem měla chovatele, co nám je prodával za velmi slušné kč. No čert vem ty chytráky.

No a já se teď klepu, co "chytí" naše holčička. Vše taje, všude mokro, chtěla ven za tatínkem, za půl hodiny mi ji přinesl promáchanou i plínou! Měla punčošky, tepláčky a kombinézu. Sedla si do kaluže! Tak svléknout, usušit, honem suché oblečení, vše naházet na topení, aaa, děsnej řev, přitáhla si druhý botičky a chce ven. Za půl hodiny promáchaná znova. Pak už nešla ven, nějak neměla, co na sebe (třetí kombinézu nedostala, měli jsme odjíždět a neměla by v čem).....

Y_n_O: No, mořské bestie umím prý velmi dobře upravit /tvrdil ex/, ale jíst to nebudu. Ovšem děti mohou kde co, to že nejím "vagón" věcí, neznamená, že oni to kvůli mně nebudou jíst také. Dokud jsou ve věku, kdy baští výmluvu, "jsem měla když jsem to vařila", jedí to s tím, kdo to může /táta/, ostatně se mnou mají krupicovou kaši - tatínek ji nesnáší moc.

 

Ynuš,
i mě bacil přinesl spíše pozitiva, než-li negativa.
Už jen to že jsem se zastavila je velkým přínosem pro mou schránku...

Ale návštěva lékaře se neobešla bez "za uši"
jéj to bylo keců

"Můžete mi pacientko vysvětlit, jak to že jste se od léta nestavila pro léky na tlak?"
"No víte pane doktore, jsem myslela..."
"Myslela???? "
"Ano myslela, že když přestanu kouřit, jako že už půl roku nekouřím, se ten tlak víte.. no.. nějak se upraví sám
Protože z duše nejsem nastavená čekat někde v čekárně když se cítím zdravě na nějaký recepis, ještě abych něco chytla a onemocněla."
"No víte paní pacientko, že se dají recepisy posílati již SMSkou."
No sklapla jsem nejen podpatky k sobě a s pokorou držíc recepis v rukou odcházejích s dozvuky doporučení a "Nezapomeňte se na mě přijít za měsíc podívat... podívat. at .at.at..." i ozvěnou ​

 

Ta hmyzí debata mi připomněla vyprávění Heleny Růžičkové, o tom, jak ji jednou jako VIP pozvali kuchaři do zákulisí té byvší jediné čínské restaurace v Praze, kde se nacházely různé specialitky, obyčejným hostům nepřístupné. A ona ochutnávala, debužírovala.. nejvíc jí zachutnaly krásné, propečené vepřové škvarečky, splivla celou pánev. Pak požádala o demonstraci na úpravu. Kuchař kývl,zašel do špajzu a přinesl láhev od okurek plnou krásně vypasených červíků svíjejících se na shnilém masíčku....
Mořský potvory, jo, ty já můžu, tedy když neodejde nějaký spotřebič a vyjdu s důchodem. Vždycky vzpomínám na zlatý česy, když jsme pro to chodili do Severky, za cenu rovnou jedněm cvičkám jarmilkám. Dneska vyfasuješ za cenu měsíčního nájmu trapnej pytlíček z supermarketního mrazáku, pořídíš k tomu kvalitní víno a zeleninu, pak dvakrát skousneš a mažeš k vietnamci pro krabičák, abys měla čím spláchnout ten žal nad tím, jak jsi zbytečně utrácela.
Co se toho, že nám děti vracejí, co jsme do nich vložili, tak to tak docela neplatí, taková macecha jsem nikdy nebyla!

 

Nepořídila. Když jsem to nadšená ukazovala manžílkovi, řekl, že na radiátory se nic dávat nebude, že to kazí proudění tepla. Nepomohly ani fotky od tebe, kde si kočíči krásně lebedí. Myslela jsem že mu to zahraje na city a bude chtít aby ta naše se měla stejně dobře, ale prý peletky nepálí jen tak pro srandu koček, a že té naší bude muset stačit gauč.
Jako správná ženská se ale jen tak nevzdávám, a vymyslela jsem plán B. Koupit pelech v létě když se netopí, umístit na topení, a pak v zimě, až se topit začne, ho tam jako zapomenout. Ale ještě rozmýšlím jestli mi to za to stojí.
-------------------------------------

No a ještě k tomu hmyzu. Mám doma dvě agamy, takže si pro ně chovám šváby a cvrčky. Musím říct, že to, že "vyšší živočichové" mají každý svou povahu, to už dnes asi nikoho nepřekvapí ( i když když jsem byla malá, tak mí rodiče měli názor že ovce jako ovce a králík jako králík - holt asi důsledek chovu čistě na maso). Ale že by i hmyz měl každý svou povahu, a to nejen mezidruhově, ale i v rámci toho jednoho, může být pro leckoho minimálně zajímavé.
Vždycky jsem ráda pozorovala přírodu, tak to dělám i dnes. A když jdu ty své hmyzáky krmit, tak se zájmem sleduju jak se chovají. Třeba když jim dám okurku. Člověk by řekl hloupý šváb. Ale přijde první, obsadí okurku. A ostatní mají smůlu, nepustí je tam. Normálně ostatní nožičkama kope, snaží se naparovat aby vypadat větší, a vůbec se chová jako že: "to je moje, to je moje, to je moje" (kdo by neznal - výjev geniálního chování kocoura ze seriálu Červený trpaslík ). Jenže švábi jedou podle motta: "na množství nehleďme", takže nakonec je okurka brzy znárodněna.
A stejně se chovají i když už jsou všichni najedení ale dostanou třeba nějakou mňamku. Už se do nich nic nevejde, břicha sotva valí po zemi, ale jeden dva tu kost z kuřete prostě obsadí a hlídají. A třeba se snaží ji odtáhnout do úkrytu, aniž by jim ale zase došlo, že tam čeká celá banda loupežníků, takže o to zase přijdou.
Jak říkám, člověk by neřekl jak zajímavé je je pozorovat a občas se s nimi i zasměje.

 

Tedy holky!
Dnes když je mezinárodní den pizzy?
A vy tady o červech a cvrčkách...

Ale už za komančů koloval vtip o tom že pro důchodce nic levnějšího nebude...

​

 

Jondý jestli to je pizza Havaj tak tu moc nemusím vyhovuje mi chuť sýrové pizzy každý má nějakého favorita ze světa pizz

 

Jonsdorf: Fakt je den pizzy? No tak to já nemusím. 1 x za rok je 1/4 až dost. Ze mě by radost v Itálii neměli.

No jdu dát schnout boty a kombinézu na radiátor, bylo krásně, sluníčko, malou jsem "neprozřetelně" vypustila ven, aniž bych si uvědomila, že je jaksi dvorek plný louží. Takže v té největší (na dně ještě led) přistála na zadku a mohla jsem ji dát do ždímačky. Nechala jsem botky na sluníčku na schodech, teď je jen dosuším, kombinézu hodila přes plot vykapat. Usuším a ráno vyperu. Ještěže má 3 kombinézy, jen botky má dvoje, na ni se ty 20tky blbě shání.
Tak jdu naložit a přivřít kotel a pojedeme pro tatínka... snad už má hotovo.

 

Třeba by ti ta pravá italská pizza chutnala

 

Pravá italská chtná určitě. Co nesnáším, je ta americká, jakou tu jednu dobu produkovala PizzaHut, ale už z toho vycouvali, protože to bylo tlusté kynuté těsto s připáleným povrchem a nechutnou uzeninou.... Taková pravá italská, tenoučká, křupavoučká a zároveň měkkoučká, tažená.... Nikdy nezapomenu, jak jsem vzala svého mladistvého pizzožrouta v Itálii do hospůdky. Vždycky to probíhalo tak, že jsme si každý objednali pizzu, já si vzala dva trojúhelníčky a on splivl zbytek, byl ve vývinu. A v téhle hospodě zjistil, že tak pro vyžrané Němce dělají speciál asi metr v průměru. Hodně těžce nesl, že jsem mu objednala jen jednu (sobě ne), ale když jsem viděla tu porci, rozhodla jsem se ty tenkrát ještě liry proměnit za stolní bílé muškátové....

 

pechfóglinko, já taky říkám, že u nás není pizza, ale masové koláče... Ale jak kde... u nás doma, v pizzerii U Jana, je pizza tažená, z pece a jako z Taliánska... kurnikšopa, asi vím, kde budu příští víkend - na návštěvě "doma."

 

Já si dokonce ze Sicilie přivezla pravou lopatu, syn se za mně styděl, s tím, že příště povezu pícku umístitelnou na balkón. Nojo, jenže pak skončilo zaměstnání, dostavily se zdravotní potíže, na Sicílii bouchla Etna (ony tam tenkrát bouchly i jiné sopky a vulkanologové vyhrožovali, že se chystá i Vesuv) a bylo po žížalách. Ale ta poslední návštěva stála ekonomicky za to. Vlítla jsem tam do domácích potřeb a ti ze mně měli druhé vánoce, například takové sítě na sklizeň oliv, to byl kauf. Samozřejmě, na okraji Prahy nám je okamžitě někdo rozřezal a zcizil, ale moje kreativní matka je začala nahrazovat starými záclonami, do kterých jsme chytaliy mirabelky, nakládaly do barelů a vozily do palírny. Když se pak barák prodával, musel být nový majitel u vytržení, proč jsou na zahradě ty jámy - no dědicové vykopávali kořalku.....

 

Slova nemám, tož tak

 

No holky, -pechfóglová. Y_n_O- : ani tak ne, měla jsem italskou na Lidu, kapučíno chutnalo milionkrát víc....