Předvánoční úsměv fóra s JC

Matlafous: Tak jsem tomu svýmu nekecala, že máš rotwajlery.... Ho pobavím psem, co krade děti

Ale zažít v reálu bych to nechtěla....

 

Tak jsem si vzpomněla na školní docházku: naše škola měla část polností kousek od části chráněného území Žebračka, lužní les, mokro všude... V klidu popocházíme za vlečkou, řežem zelí a házíme na korbu. Když tu si jeden z nás všimnul, že máme díru v řadě - Tomáš přestal řezat zelí a zaříznul to pod keřem na kraji pole. Pár se nás taky z řezací řady vytratilo, pochytali jsme nejbližší žabky v okolí a všechny jsme mu je daly pod tričko. Chvilku trvalo, než se vzbudil, ale ten tanec, kdy se snažil žabuchy vytřást, by nezvládl žádný šaman na světě. Ještěže to byl junák ve vývinu a nedostal infarkt, protože žáby nesnášel i na obrázku... njn, mládí se baví a nepřemýšlí

 

Streda, 19.12., 23:00 hod.
Baroland 13 hlasu
Beznoska 13 hlasu
ašada01 10 hlasu
kerryhill 9 hlasu
MatysekKamilek 9 hlasu
Y_n_O 5 hlasu

Bara s Beznoskou maji stejny pocet hlasu, takze kdo driv prijde, ten driv mele. Jako 3. vybira asada. U kerryhill s MatyskemKamilkem plati to same, co u kluku.
Nocni poletuse posilam kralovsky venec, ktery si uz Baroland stihl urcite odepsat z dani a rano se zas budu tesit na dalsi pri/nehody

 

Ahojte,Matlafousová bral bych eugénii ale pokud by jí někdo tady chtěl, nechám mu jí, jednu mám.

Jedna příhoda na dnešek.
--------------------------------
Na chatě ke mně zaskočil můj bratr,dali jsme si pivko,povídáme a najednou bratr říká,tady je silně cítit kopr.Kouknu na záhon a pár koprů polámaných.Otočím se na vnučku a říkám:Kdo to udělal? Asi vítr dědo ona na to(pohotová odpověď).Žena říká tak zítra uvařím koprovku.Malá na to ummm,ňam koprovka.
Druhý den žena uvařila koprovku, zasedneme ke stolu a malá:Blééé,fuj koprovka tu já nejím.Dodnes, když žena uvaří koprovku tak oba dva říkáme umm,ňam koprovka.

 

Beznoska Mas ji zapsanou Kdyby jste si pred OaD chteli mezi sebou neco cenzovat, staci mi dat vedet.
Baroland Vstavat a cvicit paratkama po klavesnici! Charita odskrtnuta, takze zahudrej, jaky chces darek.... A hlavne kde mame dnesni kruti vypecenost?!

 

Jednou přišel brácha na pokec a cigáro, s Honzou seděli na chodbě a kecali... Jirka se celou dobu potutelně usmíval... bylo mi jasný, že z něj něco vypadne.... Jirka automechanik (náklaďáky, busy Man), Honza řidič MKKD, má renaulta midlum, takže téma auta.... kecaj a kecaj, a najednou :"Nojoo, když ty máš to auto s pí... na kapotě a čur.... za volantem!" ............

 

Tak ještě jeden zážitek s dvojčaty.
V létě jsem si je vzala na týden k sobě, aby měl starší bráška maminku aspoň chvíli sám pro sebe. Když se narodila dvojčata, měl jen 15 měsíců a dost dlouho se nemohl srovnat, že už se vše netočí jen kolem něj.
Snažila jsem se připravit byt tak, aby neutrpěly ani věci, ani dvojčata. Když jsem si je přivezla, hned se vrhli na prozkoumávání všeho v dosahu (byli u mě poprvé). Máme obývák 6x5 metrů a v něm 4m širokou knihovnu. Dvě spodní patra jsou zaplněna archivními krabicemi. Kluci celkem rychle přišli na to, že lístečky s popisky na krabicích jsou přilepeny jen za horní okraj a dají se lehce strhnout.
Vysvětlovala jsem, že lístečky strhávat nesmí, že bych pak nevěděla, co je uvnitř. Ale jen jsem se otočila už bylo zase pár popisků dole. Zase vysvětlování, hoši na mě koukali a pokyvovali hlavičkami, ale pokaždé, když jsem je na chvíli opustila, zase bylo pár lístečků na zemi. Už jsem nevěděla, co s nimi, tak jsem pohrozila plácnutím. Jiřík se tak na mě poočku koukal a "nenápadně" sundával další popisku. Se slovy - řekla jsem, že se to nesmí, jsem ho plácla po ručičce a stržený popisek dala k těm ostatním do krabičky. Jiřík si sedl a ani nemukl, jen se na mě tak zkoumavě díval a bylo vidět, jak usilovně přemýšli. Po chvíli vstal, přiběhl k další krabici, strhl popisku, hodil ji do krabičky a pak přišel ke mě s nataženou rukou, abych ho plácla. Musela jsem se zuby nechty držet, abych se nerozesmála. Tak jsem rezignovala a do konce návštěvy bylo všech cca 80 krabic bez popisek. Kluci je ale vzorně dávali do krabičky, tak až budu mít náladu, pokusím se je zase spárovat s krabicemi.

.

 

S dětma je sranda-mám 2 14 měsíců od sebe,starší je syn a pochopitelně tvůrce všech zlepšováků a lotračin. Když jim bylo tak 6-8 roků,tak mladší dcera si dost ošklivě odřela koleno,jenže děti jsou pořád v pohybu,tak na koleno se zapomnělo. Taky jezdily na kolech,dcerka vyfasovala nové tepláky-no jaké bylo moje zděšení,když po chvilce přijela a na koleně čtveratá díra...........na můj dotaz,co to jako je,mě kluk poučil-no víš,mami,jak ona jede na kole,tak aby jí vítr foukal na to odřený koleno,tak jsem jí tam vystřihl díru
Vyčerpávající odpověd´, tou mě dostal...........je to dávno,dnes se tomu smějeme

 

Zdravím,pokud nikdo nechňapne banánový sen,tak jej poprosím.

No co si ten řidič busu k ženám dovoloval,bylo někdy na pováženou.Typ ,přesně takový švihák
lázeňský,mužík menšího vzrůstu s prošedivělou a plešatou hlavou,ksichtík nic moc.Ke každé nastupující ženě měl
nějakou tu sexuální narážku a připomínku.Samozřejmně chlapi z toho měli vždy jen srandu,ale jednou se stala taková věc .
Jednou nastupovala do busu postaší paní,něco kolem šedesátky,hezky oblečena a její vlasy nádherně zářily
černou barvou jak havraní peří. Šofér se na ní mlsně kouknul a říká :,, Paní,krém na obuv patří na boty,né na hlavu,,.
To už se chlapi opět začali chechtat,ale to nečekali pohotovou reakci té postarší ženy.Mile se na šoféra usmála
a řekla : ,, Čur.. patří do kalhot,né za volant ,,.A to už v autobuse vřelo smíchy.....řidič zčervenal,zavřel dveře a pak
už s ním až na konečnou nebyla řeč.

 

Tak já bych růžový kurník.... anakondy jsou nenažraný.

 

MatysekKamilek Jeste cekame na krutu k veceri... nez se vyvoriskuje

 

Já dnes nestíhám ani vlastní smrt....snad k věčeru... jo a včerejší cenu rozdej.


Některé výpravy plánujeme celé měsíce a sebou berem tuny materiálu,na některé jen kartáček na zuby.
Nejvíce ale mám rád ty okamžité nápady,co přináší nejkrásnější dobrodružství.

Onehdy se v neděli po ránu vyvalujem v pelechu a pozorujem modrou oblohu.
"Co budem dělat ?" zeptám se nevinně.
"Já bych se chtěla podívat na zvířátka,pojdme do ZOO" a dodala,"třeba do Prahy"
"Tak to aby jsme vyjeli hned" Je to tři sta km.
Po třiceti km mě bleskla hlavou myšlenka,vyhodil jsem blinkr,minul ceduli vyhlídkové lety a zaparkoval u hangáru.Domluva šla rychle do doby než se pilot zeptal, co by jsme chtěli obletět.
"My chceme do Prahy do ZOO"
Trochu se zarazil,pak prý moment a na půl hodiny se vytratil.Když se vrátil,řekl "OK,ale nad Prahu nemohu,co tak safary ve Dvoře Králové"
"Perfektní "dí můj obrázek... a cena?
"Sedum a půl tisíce"Notojefantazie ani ho nenechá domluvit,letíme.
Po půlhodce bezpečnostního školení se vznášíme helikoptérou nad zemí a báááječně si let užíváme.Vlastně si užíváme celý den.Nikam jsme nespěchali.Povozili jsme se vláčkem mezi zvířátky,dali báječný oběd,pohladili mládátka,zbytek prošli pěšky a kolem šesté odletěli zpět.
To byl ten nejhezčí víkend v tomto roce,rozplývá se žena večer.
Vydrželo ji to celý týden,v pátek se přiřítila ke mě do pracovny (kam jindy zásadně nechodí) a povídá
"Tys to věděl,že je to cena za HODINU ??!
Co na to říct...každá sranda něco stojí...

 

Baroland Ceho jsi se to letos dopoustel, ze mas tak vysoky odpustky?
Tve prani budiz mi rozkazem a jak je na tom ašada01? Zahlidla jsem ji v akcnim vlakne, tak doufam, ze jeste prihopka (zbyvaji nam cervena zavazadla a dekorka)... tak co k tobe poputuje?

 

Už jsem tady, já se vzdávám. Dekorku, co bych potřebovala, nemáš, tak pošli dle svého výběru nějakému kuřeti.
A děkuji za zpestření předvánočního času.

 

Ok Akorat kurata nemam (kvocnou me RT dosud nejmenoval), tak jestli nemate nekdo navrh na kure, tak cervene kufry a dekorku odkladam zatim bokem... treba si jeste tenhle tyden nekoho najdou

A muj dnesni prispevek? Tenhle si taky nekoho nasel...

Nas letosni vanocni stromecek - sedi si v pisku v keramickem nocniku po babicce, je vysoky plnych 35 cm, zezadu mu chybi vsechny vetvicky a je to vlastne celkove takovy maly mrzacek, ktereho pri tezbe zchrochtal harvestor, tak jsme se ho ujali

EDIT: Tak si ted micham v kuchyni masem, premyslim nad tim, jak jsme tu kazdy uplne jiny a presto hrajeme stejnou hru, kdyz mi doslo: ašada01 Devce, vzdyt my jsme te v tom zmatku preskocili! Takze nehled na to, kdo ma co napsane a pokud se ti neco z darku libi, tak sup sem s tim hned

 

Ctvrtek 20.12., 23:00 hod.
ašada01 10 hlasu
milteska 10 hlasu
kerryhill 8 hlasu
Beznoska 6 hlasu
Baroland 4 hlasy
MatysekKamilek 2 hlasy

asada s milteskou vybiraji darky jako prvni. asada ma navic na vyber jak z darku z 20.12., tak i ze vsech darku z 19.12., tak sup ke stromku, holky Nasledovat vas bude kerryhill, Beznoska, Baroland a pro dva kluky v jednom se tady urcite taky neco najde

 

Já bych si tedy vybrala santalovník - mám to za oba dny.

A teď zase něco z dalekých krajin.
Jsme vodáci a když se po revoluci otevřely hranice, začali jsme sjíždět všechny dostupné evropské řeky. Jenže když místní viděli, jaký je o řeky zájem, tak ty nejzajímavější zpoplatnili a to za nemalý peníz. Hledali jsme tedy, kam jinam bychom mohli jezdit a někoho napadla Aljaška. Začali jsme hledat informace a za rok jsme vyrazili na první expedici na řeku Stikine. Největší strach jsme měli z medvědů a první den jsme hledali na přenocování místo, kde by nebyly stopy medvěda. Pak jsme pochopili, že takové místo neexistuje a nezbylo nám, než se se stopami smířit. Zpočátku jsme moc klidně nespali, stále jsme poslouchali, co se kde šustne. Nakonec jsme si zvykli. Když jsme po třech týdnech dorazili do civilizace na ostrov Wrangel, bylo nám nakonec líto, že jsme ani jednoho medvěda neviděli. Místní rybář nám nabídl, že nás zaveze k potoku Anan, kde táhnou lososi, medvědů je tam spousta a je tam vybudovaná pozorovatelna. Po asi hodinové plavbě jsme dorazili do zálivu, kde začínala 4km dlouhá stezka k pozorovatelně. Měl tam stanoviště rančer, od kterého jsme dostali školení, jak se na stezce chovat, kdybychom potkali medvěda. Moc se nám do tmavého lesa nechtělo, ale co nám zbývalo. Asi po půl hodině se za zatáčkou objevil medvěd, který na stezce požíral rybu. Tak jsme přesně podle pokynů vytvořili semknutou skupinu, zvedli ruce nad hlavu (abychom vypadali větší), pomalu couvali. Byli jsme moc rádi, když se nám medvěd ztratil z dohledu. Když jsme však otočili, radost nás okamžitě přešla. Po stezce si to směrem k nám rázoval druhý medvěd. Naštěstí se lekl ještě víc, než my, sedl si na zadek a koukal. My byli hodně vyděšení a nevěděli jsme, co dělat. Kousek jsme se zase vrátili, abychom viděli na oba medvědy a doufali jsme, že některý z nich odejde. Stáli jsme tam nejméně 20 minut a medvědi se ani nehli. Nakonec nás zachránila skupina Japonců, kteří se vraceli z pozorovatelny a navíc sebou měli rančera s puškou. Tolik lidí už bylo na medvědy moc a tak vyklidili pole. Další cesta už proběhla bez komplikací a strávili jsme několik hodin pozorováním medvědů, jak loví lososy a ani se nám odtam nechtělo. Natočili jsme moc hezký film, který nám to místo stále připomíná.
Aljaška a severní teritoria Kanady se staly naší srdeční záležitostí a stále se tam vracíme. Na většině území nejsou žádné cesty, je tam ale spousta řek, které se dají sjíždět a žádní lidé, jen divoká příroda.

 

Malá perlička z WC, tentokrát něžným způsobem..
Když bylo mému vnoučkovi asi tak 4-5 let, byl u nás na pár dní a měl nějaký "zažívací problém" - zkrátka nebyl už asi tři dny na velké. Bříško ho bolelo, kroutil se pořád jak píďalka. Snažila jsem se ho přesvědčit, že "to" prostě musí ven a bude mít pokoj. A tak seděl na míse a tlačil a koulel očima až se nakonec podařilo. Byl z toho úplně šťastný a evidentně se mu okamžitě ulevilo. Povídám mu: "Vidíš, teď už ti bude dobře". On si stoupl k míse, kouknul do ní, pak na mě, očka mu svítila štěstím a blaženě povídá: " Babi, ten je ale krásný, že..."
Není nad to se občas sám pochválit...

 

Asi tak před půl rokem,večer,když se šla moje devítiletá vnučka osprchnout tak mi říká dědo,mně už rostou prsa,to už tady nebudu moct lítat nahatá.Říkám jí:Ano,budeš se převlékat v koupelně jako já nebo babička. A ona dědo já ti je ukážu jaký je budu mít ale jenom JEDNOU!

 

Aby jeden něco zažil nemusí ani nikam jezdit.Stačí když zrealizuje drobný projekt,šak on už se sám rozroste a dá mu co proto.
Já jsem ho nazval: Jak jsme chovali drůbež.
Díl 1. Kurník
Začalo to vaječnou krizí,vejce buď nebyla,nebo byla drahá a pak ta chemie ! Rozhodli jsme se mít vlastní,kdykoli,BIO a za pár šupů.
Jednoduché,postavím kurník.Jenže ejhle,už "přidělené" místo hatilo mé plány do večera začít s chovem.Bylo nutno provést terénní úpravy,vydláždit plácek a vybudovat patky na které ho usadím.Také jediný přístup na toto místo vedl mezi skleníkem a velkým stromem-ten je klíčový,proto mu říkejme Stará Jabloň. Mezera byla 123 cm,takže kurník postavím u domu a kolem altánu po sušícím plácku ho přesunu na místo.Sedl jsem k PC v autocadu nakreslil plány,asi 6x je předělal a objednal materiál. Druhý den vyložil trámky,óesbé desky,ipu,šindele,polystyrén,pletivo,laťky,různé vruty,panty,šubry a jiný materiál z auta a dal se do díla.Jelikož desky měly rozměr 125x2500 cm,upravil jsem šířku na tento rozměr,přece nebudu řezat 2cm,no né? Jak práce přibývalo,dílo těžklo a než bylo hotovo,do tří metráků moc nechybělo.Dva nosné trámy dole sloužily jako lyže,takže se dobře tlačil kolem altánu až ke skleníku.A tam jsme se zasekli,já i kurník.Kruci strom !Co včíl...jinama to nešlo,kolem buď stromy,nebo ploty,zídky,budovy,v nejlepším případě obejít okruh velký jak fotbalové hřiště.A rozdělávat obložení,sundat zateplení,zkrátit...néé,nikdy. Pak to přišlo,rampa! Z nedaleké výkupny jsem půjčil liazku plnou palet,z nich postavil schody,dal přes ně fošny a dotlačil/dostrkal budku nahoru,přes,dolů a na místo.Musím upozornit,že to bylo v červenci,přes 30 stupňů ve stínu a trvalo to celý den i s vrácením palet.K večeru ležím absolutně strhán,spocen,špinav,s rukama až na zem ale nesmírmě štasten,že jsem to dokázal,pod altánem a říkám si už nikdy.Vtom kolem prošla žena,okoukla dílo a povídá.
"Chtěla bych tu několik úprav." Fakt zpozorním,za prve to většinou znamená spoustu práce a za druhé se z toho nelze vykroutit.
"Když posuneš sušák ke skleníku,můžeš si to svoje brouzdaliště dát sem na plácek a nebudeš mě ničit trávu pod oknem"
"To nejde" dím,"vedle skleníku není dost místa"
"Coby,zítra pokácíš tady ten polouschlý strom a máš tam místa dost"
Spadla mě brada,mám pokácet Starou Jabloň?, tak proč to složité stěhování.....někdy mám fakt chuť ju .....