ST: Důchodci závisláci

Krásný, značně pozdní večer,
ozývám se pro ty, kteří nechodí často do Uměleckého koutku, abych sdělila, že ode dneška se mohu zařadit mezi ty šťastlivce, kteří se mohou pochlubit podpiskem vytvořeným astridkou888. Je to vskutku skvělá, vnímavá osůbka......

 

Astridka je prostě skvělá na entou.

 

Zdravím do závislákova

Přišla jsem se pochlubit jaký pěkný jablko nám vyrostlo.

 

vavovi
šmarjáááá vy bydlíte u Černobylu? A nebo to hnojíš kozíma bobkama? Jestli jo, tak si pro pár metráků bobků klidně přijedu
P.S.: a nebo jsi Mičurin a vypěstovala jsi mutanta? Jen zabodnout brčko a máš dýňovo-jablečnou šťávu?

 

JÁji jasně, že hnojíme VÝHRADNĚ kozíma bobkama. A klidně si přijeď

PS to by jsi ráda věděla

PS: JÁji já zásadně jedu na mrkvovo- jablečnou marmeládu dýňová mě tolik nebere

 

vavovi

no, na chalupě mám kyselou půdu, tak nevím jak by fungovaly ty kozí bobky, ale mladé jablůňky, které tam mám by to možná ocenily.

 

Myslím, že určitě ano

 

vavovi, tak ty kozí bobky by zasloužily metál a patentovat, když jinak lenivou dýni, která se plazí, naučily šplhat

 

Odkedy manžel na chate chová sliepky, tak začal pestovať aj tekvice, ktoré im potom strúha cez zimu na spestrenie stravy. Nemusia byť ani kozie bobky a tekvičky majú podobné nápady. Minulý rok jedna vyliezla na záhradnú liesku, druhá si vybrala jabloň a tretia to vzala cez plot preskokom k susedovi. Najviac som sa bála, že mu niektorá z nich padne na hlavu, keď tam pracoval - obrába a sadí niečo všade kam sa dá, takže plel burinu a nad hlavou mu visela minimálne 10-kilová tekvica. Keď som to videla, až sa mi oči pretočili z predstavy, čo všetko by sa mohlo stať. Tento rok nasadil hlavne hokaido-tekvičky a tie nie sú až také veľké, ale i tie by vedeli ublížiť. A keby niektorá padla na sliepku počas ich "venčenia" mimo kurín, tak máme z toho zaručene pohreb.

 

Milka66: áno, pohreb v hrnci A jako bonus skvělý vývar

 

My používali bobky všeho druhu hlavně na pěstění hlívy a žampionů. Bohužel, slepičky i zahrádka zmizely v propadlišti dějin..... Jo a dýně jsme přestrojovali za ananasovej kompot.

 

Zdravím Holky...
Kozí bobky, kozí bobky...
Někde jsem četl že se používají i v kosmetice?
Jsou prý výborné jako pleťová maska. Pleť se po delším používání napne a mizí i vrásky.
Jediná nevýhoda prý je, že po užívání přípravku nikam nesmíte!
Problém je že se nepodařilo úplně odstranit z přípravku kozí odér.

 

Bítlsáku, tak o kozích bobcích nevím, ale už před mnoha lety jsme prodávali českou kosmetiku z kozího mléka, jedna řada se jmenuje francouzsky koza a druhá koťátko (všichni myslí, že je zahraniční, tak kupují ). Teď ji vídám jen v lékárnách a za neskutečné ceny... Ale je výborná.

pechfóglinko, také jsme zavařovali ananas z dýně. Ale sehnat tu ananasovou tresť byl celkem problém. Naštěstí jsem jako dítko bydlela na předměstí, kde paní vedoucí v drogerii dokázala sehnat úplně všechno, co bylo jinak těžká podpultovka

 

Také byla u vás taková bouřka? Naše městečko je v údolí, takže to práskalo do okolních kopců....Úžasná energie. ...
Mám ráda bouřku, když jsem v bezpečí domova ),dokonce mám na ni moc hezkou vzpomínku...
Vypínám zásuvky, zapaluji světýlka....
Tentokrát nejspíš moji objednávku tam nahoře přijali, protože celý den bylo přívětivo, až večer se spustilo boží dopuštění..... Zahrada je zalita perfektně... Možná zajdu navečer procházkou...
Využívám deštivého počasí a budu se věnovat dalšímu zútulňování bytu (v úterý mi konečně přijdou vyměnit dva radiátory za nové; protočily se mi panenky nad náklady, ale je to k dobru věci). Vypíšu ozdobným písmem kolegyním uvítací listy pro prvňáčky, pak budu vybírat a popisovat fota do almanachu, projdu ještě články....
Pro dosažení stonečku mi chybí tři hry a pokud budou padátka (právě došla), budu pak vyzobávat věci z obchodu, které se hodí.
A teď si jdu vypít moji ranní (o víkendu dopolední) kávičku.
P.S.: Po dlouhé době se usmálo štěstí a vytočila jsem 200% do stodoly. Sice "jen" na 12 hodin, ale bezva....

 

A ještě :
Jako malý prcek jsem šel kolem plotu jednoho staršího opuštěného baráčku dnes už neexistující vesnice.
Když na mě začal dorážet velký černý pes, štěkal tak až mu lítala od tlamy pěna!
Já chráněn vysokým pleteným plotem jsem mu štekot vracel a dělal na něj posunky které ani dnes sem nemohu prozradit.
Jdu, jdu a jeho štekot narůstal když tu naráz pár metrů předemnou plot končí..!
No nic, dopadlo to dobře, já jen že tehdá jsem měl taky plný trencle bobků!
Tak že o bobcích něco vím...

 

Jonsdorf:
Tak to jsi dopadl dobře. Úplně tu situaci vidím a v barvách
Já odmala mám moc ráda psy i kočky...Cestou na zahradu se zdravím s několika pejsky, když jsem v Čechách u syna, chodím venčit jejich bišonka Badíka a už znám i jeho kamarádíčky, sousedčin pejsek mne cítí i přes dveře a panička mu musí otevřít, aby mne pozdravil, přesto mám za sebou bohužel jednu hodně nepěknou zkušenost.

Šla jsem takhle přes naše náměstí, jiným směrem, než jsem původně zamýšlela. U domu, kde jsou řeznictví a rychlé občerstvení, bývá venku "letní zahrádka". U ní seděl obrovský pes bez náhubku. Procházela jsem kolem něj v bezpečné vzdálenosti. Zaregistrovala jsem, že se zvedl, ale byl na vodítku.....jenže, bylo mnohem delší, než by člověk čekal. Uslyšela jsem výhružné temné zavrčení a naprosto nečekaně se mi zakousnul do nohy a strhnul mne na zem. Já, i přes úlek, neztratila duchapřítomnost a snažila se mu rozevřít čelisti. Člověk by nevěřil, kolik má ve vypjatých situacích síly... Povolil, ale stačil mne ještě zachytit zubisky za zápěstí - kousek od tepny... Ještě jsem stihla najít majitele, než začala přicházet šoková reakce. Záchranka mne odvezla na chirurgii do okresního města a když jsem pak šla podepisovat na policii protokol, dozvěděla jsem se, že mám štěstí, že mi pes nezasáhl kost, protože by mi ji hravě přecviknul.
Nohu mi prokousnul durchum durch, ale mimo kost. Několik týdnů se rána hojila...musela jsem ji několikrát denně pročišťovat....

Nezlobila jsem se na pejska, ač jsem nějakou dobu chodila kolem velkých psů se šimráním kolem žaludku, zejména když byli na volno, ale na jeho majitele.
Jak jsem se později dozvěděla, byla to desetiletá fena z útulku, ale kdoví co si předtím prožila.... prý se ve městě pohybovali od rána, v šíleném vedru, kdoví zda pila, zřejmě byla i hladová a seděla u řeznictví....To musí zacloumat s každým, se zvířetem obzvlášť. Ne, na pejsky jsem kvůli té zkušenosti nezanevřela....
Víte, že i přes bolest a komplikace jsem byla ráda, že jsem tudy šla? Kousek za mnou totiž šly dvě malé děti - šestileté a tříleté...hrůza pomyslet, že by fenka (možná ne, ale...) zaútočila na ně.... Inu, všechno se děje z nějakého důvodu....

 

Nojo, kosmetika s franccuzským názvem, českou selskou dívkou na bilboardu a sloganem: Ty naše kozičky české.... Přiznám se, kupovala jsem ji kvůli třem mušketýrům a oblíbené postavičce paní de Chevreuse, čili z Kozomína. V historických souvislostech pěkná mrcha. No řekněte, vy byste se s takvým jménem hrnuly/i do politiky?
Ad velký černý pes: Jednho jsem taky znala, možná, že je tu někdo ze Stráže nad Nežárkou. Byl to novofundlandďák a něžnějšího tvora jsem neznala. Vždycky, když jste ho oslvili, zavalil vás svou přízní, a to doslova zavalil. Válet se po náměstí s novofundlákem v náručí bylo mým každotýdenním potěšením. A to jsem byla táborová vedoucí. Jednou jsem mu koupila pět buřtů. Jako třešně pro vola. Ale ta přízeň! Vrhl se na mně, přirazil mě ke zdi a začal olizovat. Zpočátku dojemné a milé. Až po pěti minutách mi došlo, že s rozhodl vylízat mě z povrchu zemského, tak jsem začala volat o pomoc. Kolem stály mé chichotající se dětičky a pilně fotící turisté, tenkrát ještě ne japonšt í.Myslím, že jsem, co co úspěšnosti překonala sexappeal všech pánů z Růže, co jich tam kdy bylo. P.S.: Adámek se ten mazlík jmenoval.

 

Ach jaj, len tak letmo pozriem čo nového a už mám mokro pod očami - najprv zo skúsenosti herdičky a potom pre zmenu od smiechu z Adámka, tak sa idem poutierať a o hodinku pokračujem v pexese, pauza nutná pre duševné zdravie, namlela som na 36 hier a furt sa mi do toho nechcelo, no teraz už musím ... tak aspoň prestávky v tom robím.

 

Když jste začali s těmi historkami...
Na základní škole jsem měla spolužáka Miloška, který měl nádhernou vlčačku (německou ovčačku) jménem Greta. Jednou jsme s druhým spolužákem Jirkou šli za Miloškem, nesli jsme mu úkoly, protože byl nemocný. Já jsem zůstala na ulici za plotem, protože jsem o Gretě věděla, ale Jirka otevřel branku a šel ke dveřím od domu. Greta se vyřítila zpoza rohu domu a šla Jirkovi po sedínce... Jiřík si dal dlaně na zadek a začal utíkat... ne k brance, kolem dvorku Mezitím už stál ve dveřích Milošek a prohýbal se smíchy. Kdo by taky ne, když vidí kluka, který utíká, drží si rukama zadek, křičí "Maminko! Maminko!" a za ním s klapajícími tesáky tiše kluše vlčačka. Milošek nechal Jirku oběhnout ještě kolečko a potom Gretu odvolal.

 

Magdi...
Škoda že to nebyly Japonci a o pár let později určitě bys byla k dohledání na netu.