FarmOraculum

Archivace a inventarizace - to je účetních černá můra. Místo adventních víkendů se hrbí nad "záživnými" tabulkami... Snad to nepostihne obyvatele Farmičky??? Jsem zvědavá, jestli se náhodou nebude někdo stěhovat? Jára

 

V krbu oheň hřeje
čas dárků už tu je
na krbovou římsu
pověs punčoch pár.

Co v nich najdeš?
co tam dáš?
dárky pro své blízké
vždyť přec rád je máš.

Kniha, dárek pro tátu
xylofon je pro Máťu
plyšového medvídka
dostane zas Hedvika.

Je tu ještě koník,
taky flakón pro mamku
šála dědu zahřeje
tyhle věci v punčoše
rodině dají pohodu.

Tvoje štědrost blízkým
zahřeje ti srdce
něco zbude pro radost
v punčošce i pro tebe



​

 

Jooo, Amerika je veliká a kdo kliká najde v punčoše kromě díry i poníka
Ježíšek jen kouká co se to z nás souká ,
a z čokošky Mikuláš napsáno má "Zimní muž" příště bude "Santa " už
ještě že zůstaly Vánoce pro všechny ten milý čas ,kdy
i bez dárků a hromady jídla, jsme si k sobě na chvilku blíže zas

 

Kuličko, kam to čučíš do dálky,
u nás máme nazdobený stromek
a od Ježíška dárky
pro hodné i nezbedy
Jablíčka a koledy,
a radosti plný domek ))

 

​

Vánoční pohádka o kouzelných sáňkách
Daleko za Polárním kruhem žil čaroděj Farmosino. Mezi lidmi byl oblíbený pro svoji dobrosrdečnost – svého kouzelného umění užíval výhradně pro dobro lidí. Přesto se jeho sláva nerozlétla do celého světa. I konání v dobrém úmyslu se totiž může minout úspěchem, a Farmosino to za svou třísetletou kariéru věděl lépe než kdo jiný.
Třeba ty sáňky. Farmosino dlouhou dobu pozoroval ztrhané eskymácké ženy, jak se brodí hlubokým sněhem několik mil na trh, vlekouce za sebou pytle s rybami, losím masem a tuleními kůžemi.. Celé dny se Farmosino radil s kouzelnými knihami, i ledními skřítky a nakonec sestrojil nesmírně užitečnou věc: na dvě povoskovaná prkýnka připevnil sedátko a řídítka a tajným zaklínadlem sáně oživil. Z řídítek vykoukly dvě zvědavé oči. Pod nimi se zazubila ústa.
„Že tady ale máte zimu,“ zajektaly sáňky.
„Však se zahřejete,“ zasmál se Farmosino a pustil sáně ze svahu, aby dojely přímo do eskymácké osady. Lidé vzdali čaroději hold a s jásotem začali na sáně nakládat zboží, které mělo putovat na trh.
„Fuj,“ ušklíbly se sáňky. „Cítím rybinu, pach kůží a shnilá jablka“
A začaly ze sebe náklad shazovat. Když je chtěl jeden z farmářů přidržet, koply ho do kolene. Využily všeobecného překvapení a ujížděly pryč. Farmáři vyrazili za nimi, ale vysoký sníh jim pronásledování znemožnil.
Na vrcholu kopce nad osadou stál čaroděj Farmosino a smutně shlížel dolů.
„Neumím kouzlit,“ povzdychl si.
Kde se vzala, tu se vzala stařena v otrhaných hadrech.
„Ale umíš,“ řekla. „Jen jsi jim dal moc svobody.“
Když viděla, že se Farmosino propadl do ještě hlubšího smutku, dodala: „Nic si z toho nedělej. Tuhle chybu udělali jiní.“
„Kdoví, kam dojedou,“ vzdychl čaroděj. „Někde si otevřou pusu a lidi je rozštípají na otop.“
Stařena chvíli přemýšlela.
„Já na ně dohlédnu,“ ujistila nakonec čaroděje a zmizela.
„Okamžik,“ napadlo starého muže, „kdo vlastně jsi?“
Odpovědi se ale nedočkal.
Sáňky uháněly dolů a dolů, jižněji a jižněji. Krajina se změnila: trochu se oteplilo, sáně míjely lesy, louky a úrodná pole. Sáňky uznaly, že by mohly zvolnit tempo. Zastavily se před chalupou místního dřevorubce a nechaly na sebe dopadat paprsky zimního slunce.
„To dnes máme hezky, viďte!“ ozvalo se za ním. Sáňky se ohlédly. Ve stínu stromů stál necelé dva metry vysoký sněhulák
„Mně sluníčko nedělá dobře na pleť, ale rád se dívám, jak se v něm celá krajina třpytí,“ pokračoval sněhulák a zasněně se rozhlížel kolem.
„Hele,“ odsekly sáně, „my se tady opalujeme a nemáme chuť se bavit s podivným stvořením, které má místo nosu mrkev!“
„Říkají mi sněhulák,“ odvětil nevzrušeně sněhulák. „Mrkev je prý zdravá.“
„Hloupost,“ zavrčely sáně. „A teď nás nech na pokoji, huhuláku.“
„Huhuláku?“ rozesmál se sněhulák. „To je mi roztomilé slovo! Tak pěkně mi ještě nikdo neřekl. Huhu!“
Sáňky už měly na jazyku další jedovatost, když vtom z chalupy vyšel dřevorubec, v ruce sekyru, a obhlédl je znaleckým pohledem.
„Hleďme, sáně,“ zamumlal si pod vousy. „Přijely jako na zavolanou. Budou z lesa tahat dřevo.“
„Tak moment,“ promluvily sáňky. „Jaké dřevo? My jsme sem přijely na rekreaci a rozhodně nemáme chuť něco tahat.“
Dřevorubec se sice zarazil, že sáně mluví, ale poněvadž byl zvyklý od místních slýchat historky o sněžném muži, trpaslících, trollech i tancujících bílých myškách, rychle novému jevu přivykl.
„Jste nějaké drzé,“ rozlítil se. „Sáně jsou od toho, aby vozily náklad. A já potřebuju dřevo.“
„Sám jsi dřevo!“ vyplázly sáňky na dřevorubce jazyk.
„Počkejte!“ zuřil muž. „Já vám zatopím! Anebo ještě lépe, zatopím vámi!“
Rozmáchl se k úderu sekyrou a jistě by byl sáně přesekl vejpůl, kdyby mu na hlavu nespadla sněhová lavina. Sněhulák totiž v pravou chvíli zaklepal větvemi nad sebou a shodil na dřevorubce sníh usazený na stromech.
Sáňky byly trochu v šoku. Poprvé poznaly nebezpečí, a zároveň i pomoc v nouzi. Nevěděly, co říct, a hleděly na sněhuláka rozpačitě.
„Co koukáte?“ houkl na sáně sněhulák a naskočil na jejich sedátko. „Jedem honem, ať jsme pryč!“
A sáňky nečekaly, až se dřevorubec vyhrabe ze sněhu, a upalovaly zasněženou plání, na jejímž povrchu se leskly zlatavé odrazy slunečního světla. Jely a jely, stále na sever. Nakonec se vrátily do eskymácké osady a ochotně vozily ryby, tulení kůže a ostatní zboží na trh.

 

Hezká pohádka, ta se ti povedla, kouličko. Ale co se stalo s tím sněhulákem?

 

Co se stalo se sněhulákem?
To nechám na vás já tu pouze z koule čtu nějaké možnosti
a zbytek je na vaší fantazii

​

 

Takže jablka, mrkev, ryby, tuleni, dřevo - co ještě? Hrnce? Třpytivý prášek proti smradu? Plachty?

 

No jestli neroztál tak tam stojí dodnesty neznáš pohádky fogl? Jsem zvědavá co z toho vyklube.

 

Taky jsou tam ty bílé myšky .

 

Na obrázcích je sob, medvěd, tučňák, křeček. Třeba o nich bude jen povídání a plnit se bude něco jiného. Ale pokud to tak bude, i vánoční akce kolem mne projede jako Šinkanzen. Medvědy jsem nestihla doplnit od jejich šlechtění, soby nemám od nějakého úkolu z dřívějška, tučňáci by se nějací našli, padly oranžové stáje, ale na hitparádu to není. A křečky taky nemám, sežraly je trezory, které šly na trh...

 

Teda Orakulum, ta povídka se ti moc povedla, krásně se to četlo. Škoda kvapného konce, chtělo to víc poučení, kvůli kterému se vlastně pohádky vyprávějí. Ale jinak je to na knižní vydání, fakt příjemné počtení takhle k vánocům.


A co s toho plyne do akce jsem fakt zvědavá. Jak píše Y_n_O ve stodole leda tak průvan.

 

Ta první 3 zvířata (sob, medvěd a tučňák) jsou ještě v zimě vidět, ale co křeček, ten chrápe pod zemí, velmi nesourodá skupina a po TOPce stále stodola nepřetéká.. Opět nás kulička napíná, asi jiná nebude. Pěkný víkend, třeba prozradí něco dalšího. Jára

 

Jara268: třeba budeme křečkovat za křečka, aby nám do "Jara" nepošel hlady, když měl nastřádáno málo... budeme suplovat malovanou Greenpeace

 

Rodina, blízcí a přátelé, spousta dobrého jídla, klid a pohoda, čas vzpomínat a přemýšlet, to vše mohou být Vánoce.
Vánoční náladu pro farmáře, pro jejich farmy o které celý rok pečují, se teď chystá nová práce.
I když venku skučí a bodá ledový vítr, na našich bláznivých farmách budou kvést. Sníh umoří kdejakou rostlinku, ale farmáři mají a .
Plnit dárky pro blízké bude brnkačka. Taková může být skvělým . Aby farmář venku nezmrzl a práce šla lépe, má tu kupu pomocníků .
Pole, obklopená sněhem, nebudou plodit jen ty krásné , ale sem tam dají farmáři i , aby měl do čeho zabalit
do pro své blízké.
Pěstovat v zimě, to chce určitě velké uznání a odměny - pro pilné a šikovné farmáře.

 

Plán co kdy koupit a co kdy udělat, aby Štědrovečerní večeře pro celou širokou rodinu klapla už dávno mám. Samozřejmě skoro každý má nějaký úkol, tak, abych já nepadla na ústa a ostatní se váleli a čekali na jídlo a zábavu... Ale na Farmě je stále všechno ve hvězdách, tak budeme improvizovat. Ještě 2 týdny a je to tady. Jára

 

No hlavně abychom nemuseli opravovat ty sáně - taková akce už tu jednou byla. A protože nářadí (hlavně prkna) je nedostatkový materiál, byla by to akce se stupněm náročnosti vysoká

 

čaro - nestraš s fošnama - já nedám. Sama mám málo Ale ráda dodám vrtačky, ozubený kola, štětce a nějaký ten spray ...
Pořád přemýšlím, kde ti Eskymáci vzali shnilá jabka, kouličko naše milá

Edit: tak dobře kiki - kde vzali Eskymáci jabka ?
-leda, že by PPLka....

 

No tedy čarodějko, teď jsi mě trochu zarazila, protože to s těmi prkny mě napadlo taky , tak to už jsme 2. Že ono to tak nakonec bude
Skali, nechali ta jablka rozmrznout a to je pak hned

 

Eskymáci, Inuiti, Evenkové, Laponci - i tam je chvilku jaro,léto podzim.... Nebo jim je přinesli polární badatelé. Nebo Santa. Aby se jim nezošklivil rybí tuk.