ST: Důchodci závisláci

jéje Y_n_O děkuji za ponaučení....zkoušela jsem celer snad na všechny způsoby, ale prostě mi ta výrazná chuť nejede tak ani tak.....kdybych ho musela sníst, tak ho pohopitelně sním, ale pokud nemusím, nejím ho vůbec...
a masožravec nejsem od svých 13-ti...a to už je let, panečku.....čili je zřejmé, že maso už ani jíst nezačnu ..to ale na mé nechuti k celerovým pochutinkám nic nemění

 

Já jsem se ho taky přejedla, jak jsem psala, máti měla tento výrazně smrdutý druh zeleniny ráda, tudíž se ho snažila naučit jíst i mne. Nepovedlo se. Až teď, na stará kolena, jsem díky skvělé radě od aničkymalířky začala tuto nedobrotu vnímat jako dobrotu. Ale chápu, jiné zeleniny a dalších nemasových věcí je na výběr dostatek...

 

... hezký večer, vás jdu pozdravit a kouknout co je nového


mamča50 a marketko máte úžasné podpisky, vážně si Astridka
pohrála, ta tekoucí voda je parádní a moc hezky se na to kouká


A už se tu zase baští a to ráda sleduji ... zeleninu mám ráda, v jakékoli podobě
samozřejmě nejvíc k masu celer je supr i smažený, nebo jako salát ve
sladkokyselém nálevu. Občas dělám hodně prošpikované plecko vším
možným (veškerá kořenová zelenina, cibule, česnek, porek ..) jen pepř a sůl,
aby to vonělo tím daným, hodit do trouby a péct. K tomu jen brambory a
nějaký lehký salát je to dobré i nakrájené na plátky za studena.


Přeji hezkou dobrou noc a ještě gratulka ke kulatému.





​

 

medved222 - s rodiči jsme bydleli s dědou, který míval tak 20 včelstev a já mu často pomáhala. Po těžké bouračce už chodil jen o berlích, takže jsem mu vozila dvoukoláček s cukrem nebo s plástvemi kam potřeboval. A při vytáčení medu jsem samozřejmě nesměla chybět, vycucat si med přímo z plástve..... není větší pochoutky, to se s medem ze sklenice (byť poctivým) nedá srovnat. Ale děda už není a já na jeho zálibu nenavázala. Jsem moc velkej posera, bojím se žihadla.

flexka a ostatní - máte pravdu, tohle znečištění od včel mně nenapadlo. Bydlíme teď sice na vesnici, ale nevím o nikom kdo by tu choval včely a ani je moc často nevídáme. Dobré na tom je, že moje prostěradla jsou i po usušení venku stále jako sníh. Ta vaše kropenatá vám nezávidím, i když ten hlavní rozdíl asi nebude v kropenatosti ale v sušičce, že? No někdy je nevýhoda vlastně výhoda.

A ještě se tak trochu vrátím k rybám. Nedávno jsem v TV viděla dokument o potápěčích, hledali poklady na dně moře. A najednou se k nim přiblížil žraloček (tak 2 - 3 m dlouhý, už nevím jaký druh). Nejdřív se mu potápěči moc nevěnovali, hleděli si svého dna. Jenže žraloček plul stále za nimi, byl velmi klidný a připlouval k nim stále blíž. Až si všimli, že má okolo hlavy omotaný vlasec a v tlamě zaseknutý háček. Potápěči z něj měli respekt, tak ho chtěli nechat být, ale on se stával čím dál neodbytnější až jim připlaval na dosah ruky. Odvážnější z potápěčů se ho pokusil dotknout. Žralok se při tom úplně zastavil a koukal jakoby čekal jestli to už tomu potápěči konečně došlo a začne mu sundavat vlasec z hlavy. Tak se potápěči paryby zželelo a vlasec mu opravdu sundal. Celou dobu se žralok ani nehnul, a to už byl vlasec někde do kůže dost zařízlý. Volný vlasec ustřihli těsně u zabodnutého háčku a potápěč si myslel, že žralok už odpluje. Jenže on, jako by opravdu rozuměl, že mu lidi můžou pomoct, stále čekal ve stejné poloze. No potápěči chca nechca museli holýma rukama žralokovi skoro do tlamy, háček byl poblíž koutku, ale zaseknutý pořádně. Potápěčům dalo zabrat než se jim podařilo háček uvolnit, přece jen žraločí kůže je hodně silná. Ale podařilo se jim to a žralok byl celou dobu úplně v klidu, neměl tendence ani uplavat ani útočit. Po vyjmutí háčku ihned ožil, mrskl ploutví a zmizel mezi skalami. Že se zvířata co s lidmi žijí naučí různé kousky, že se naučí dorozumět se s páníčkem, že vymyslí kdejakou hovadinu jen aby dosáhli svého, ale od divokých zvířat, a ještě "ryb", které žijí úplně v jiném prostředí, kde je jejich kontakt s lidmi velmi omezen, bych něco takového nečekala ani náhodou. Jak ten žralok mohl vědět že mu lidé pomůžou? Jak to že se jich nebál nebo se jich naopak nesnažil kousek sníst? No docela zajímavý případ.

 

Dobré ráno,

jak píše Yno, celer, když je připraven "jinak", je luxusní záležitost. A naprosto souhlasím s tím, že celerové hranolky je neskutečná mňamka, natož kuřecí karbanátky s celerem
s manželem jsme na prahu 24tého dne očisty a můžu hrdě hlásat, sbohem pětikilo ))
tedy né to papírové, ale tukové ))

k akci, už jen 574 padátek ) a je hotovo
tentokráte mi jarní akce nadělila dráčka jupíííí a santalovník
další TS a TCH teprve rostou na ploše,
nahodila jsem ořechy, nějak jsem je jak v reálu tak na farmě zřejmě všechny snědla již se zmiňovanou očistou ))

včera večer jsme s dcerkou měly kreativní večer
a vznikly přáníčka k blížícím se Velikonocům

Krásný pátek a víkend

​

 

Prepperka - možná to měl vymyšlené - buď mi pomůžou, tak je nechám, nebo ne a bude aspoň svačinka

Celer, ten mi v mládí znechutili telecím na celeru, doteď nejím telecí, celer jsem už vzala na milost. Pod svíčkovou, do vývaru, do bramborového salátu. No a naši si ho dělali normálně jako řízky v trojobalu. To se dalo pozřít, ale že by to bylo lepší, než kotletka, nebo kuřecí prso, to teda ne.
Ale jestli někdo neznáte, to jsem měla boule za ušima, jedna paní v hospodě dělala nějakou pikantní zeleninovou směs, tu dala mezi dva plátky celeru a obalila v trojobalu a to byla teda bašta, škoda, že neznám recept na tu směs. Neděláte někdo?
Já byla 10 let vegetarián, bylo mi líto zvířátek, ale moje tělo to nezvládalo, tak to teď 20 let doháním a předháním.

 

Ahoj závisláci,
teeda anickamalirka - to jsou krásný přáníčka, kde pořád děvče ty nápady bereš?
Někdy jsem chtěla být vegetarián, ale nepodařilo se ni to. Nejsem masožrout a nejím uzeniny, ale jen proto, že mi nechutnají,
ale maso tak 4x do týdne jím, asi by mi chybělo. Celer mám ráda ve všech podobách a někdy, když ho krájím, sním i syrový.
Diety a ostatní jsem nikdy nedržela (i když v poslední době je to znát), tak nemám zkušenost.​

 

Krásné dobré ráno, dnes i u nás od rána svítí sluníčko a hned je ten den krásnější. Už jsme ho potřebovali, protože skoro celý týden jsme ho neviděli, někdy jenom vykouklo z mraků a hned se zase schovalo. Mlžný opar ale je. Já jím všechno, maso mám ráda, jenom nějak zapomínám na ovoce, to bych snad ani nemusela. Vůbec mi nepřijde, že bych si to jablíčko moha dát, když už tady je, tak z nich potom udělám štrůdl. Ale říkala jsem si, že bych se měla polepšit, Nějaké to kilo bych potřebovala dát dolů. S Jiříkem jsme pořád někde byli, jezdili, chodili na zámky, procházky a dnes tak jdu jenom s malou na procházku nebo na hřiště. Chybí mi to, hlavně když je venku tak krásně, jako je dnes. Pěkný den a krásný víkend.

 

mamča50 - jen mně napadlo, u nás ve městě funguje turistický kroužek pro seniory (ale přiberou zájemce jakéhokoli věku). Výhoda je v tom, že nejdou po sportovních výkonech, ale procházky a výlety jsou přizpůsobené pro starší nebo nějak pohybově omezené lidi. Buď jdou někam po okolí města nebo udělají výlet autobusem. Některé pravidelné účastníky znám a moc si pochvalují jak motivaci k pohybu, tak i sociální kontakty. Zkus se kouknout jestli nemáš v okolí něco podobného, za zkoušku by to určitě stálo, jaro je krásné, zvlášť ve dvou a více.

 

K tomu celeru - začala jsem ho používat při prvních pokusech o vyrobení "číny" - jako náhražku bambusových výhonků. A od té doby ho můžu. Předtím mě brzdila vzpomínka na celerové řízky ve školní jídelně - myslela jsem, že když se celer tepelně zpracuj, bude z něj mazlavá hmota obalená ve strouhace, jako tehdy.

 

Jsem našla v mražáku ještě kus kapříka, ale to už asi není akční,
a jak se píše ... má to svoji dobu po zmrazení, tak nevím ...
no dostala jsem na něho hroznou chuť ​

Hezké už skoro poledne a teď se musím dívat na tu vodičku, protože je mamča50 zrovinka nade mnou ... je to uklidňující a jsem si vzpomněla na krtečka jak házeli len do vody (myslím se žabákem) asi dětinštím, ale když krteček pláče se mi sevřou oči

Diety taky né, ale dříve při sedavém zaměstnání jsem byla pevnější (i když hodně sportovala) a každý pátek jsem chroustala jen zeleninu a ovoce bez přípravy. Docela to pomáhalo se udržet na své váze a když k tomu přičtu páteční zábavy (taneček, ponocování ...) ... mě nevadilo, když si tam přítel dal dvojitou večeři, já si dala více střiků ..

Jo jo ... školní jídelny, jsme tam s bráškou museli ... nabrali jídlo, odložili a utíkali pryč máma se večer divila, jak hezky jsme po večeři vylízali talíře. Hlad byl, ale lítání po venku s kamarády bylo silnější

Mějte krásný dník, ať se v akcičce všem daří a právě na mě vykouklo sluníčko ...

 

Krtečka jsem měla ráda jen doby, než mi začal devastovat travičku pro mofčata. Od té doby sním o tom, jak mu stáhnu ty modré kalhotky a zarazím lopatičku - snad jiné úchylky nemám . Sice jsem jeden kapitální úlovek (bez gatí a lopatky) zapsala, ale na jeho místo přišli 3 další. Takže pasti už nedávám a pouštím si díl Zničit krtka! (ovšem bez happyendu) jako inspiraci.
Dnes mi došla síť, tak když nebude pršet ji o víkendu natáhnu a založím nový trávník. Jestli i přes to mi ten kousíček, ubohých 13 metrů čtverečních bude devastovat, tak to vybetonuju a natřu na zeleno. Jak se na tom bude pást 8 morčat nevím, ale už jsem tomu dacanovi dovolila rýt v bramborech, malinách a pod rajčaty, tak co by nechtěl?

Já už diety vzdala, vždycky jsem byla taková mohutnější, ne sádlo, ale kus ženské, pak jsem se zbláznila a fakt krutou dietou a tvrdým cvičením to stáhla na hubenost a asi 10, 15 let to držela. Jenže teď se mi to vrátilo jak bumerang, tělo prostě přivyklo a jak je námaha menší, tak kynu a kynu a nejde to moc zastavit. Jíst už moc míň nejde, v obezitologické poradně mi říkali, že musím naopak pravidelně a víc jíst, hlavně bych ale potřebovala spravit záda, už ani chodit nemůžu, jak bolí. No a to se pak blbě hubne. Ovšem jak to není plotýnka, tak doktoři nic nevidí a svádí to na psychiku. Jenže když doma posedávám, polehávám a popocházím, tak to je docela dobré, ovšem chůze, nebo nějaká námaha a hned ani nemůžu spát, jak to bolí. Že bych zanevřela na procházky v přírodě, nechtělo se mi po té, co jsem veškeré prázdniny a dovolené trávila na vandrech a mám prošlou Malou Fatru plus u nás na Moravě snad všechno? A venku jsem raději, než doma? A dávala jsem i 30km za den?

 

Krásný pátek
Hurááá mám volný víkend. A opovažte se mi někdo do něj něco nacpat
Dva zuby spravené, další příště.
mamča50 - podpis úúúúžas
malinkami - gratulka. Já bych tu třístovku chtěla na farmě
anickamalirka - dík za tajenku. Já se totálně zasekla na tom vlčím máku. No lidi, pochopili byste to???
A ty Tvoje velikonoční výtvory, to nemá chybu

dasa1143 - podrobnosti neznám, ale mě když dcery přijedou občas na část víkendu, jsem z toho celá nervóza. Samota není nic moc, ale na plno lidí v baráku už se mi špatně zvyká. Ale zvykneš si, jen asi přijdeš o kousek soukromí.

evainfo a ne a ne tu rybku chytnout. Boží

Školní jídelny? Přišla mi z ní dcera a hned mezi dveřma - mám hlad. Moje mamka nechápala. Pochopilo se, až nám někdo bonznul - jak tady píše evainfo - nabrat jídlo, odložit a utíkat pryč. U jedné z dcer to tak bylo doslova. Jen by bylo možná dobré připsat - před odložením vyčíhnout chvilku kdy se úča nedívá

Joooo a gratulka pezt. Zase nám utekl o další level

 

No to je pravda janaj, pezt už zase postoupil
a dobrou chuť k obědu, my máme dnes čočku s volským okem

​

 

Školní jídelny - za mých dob stávaly u dveří bachařky a kdo nedojedl, musel se vrátit a ten studenej blaf dožrat. Tak na to jsem měla igelitovej pytlík pod sukní, do kterého jsem to bystře naházela a frnkla. Ale nebyla jsem žádnej geniální zločinec, protože jsem blaf sice splachovala do záchoda, ale pytlík jsem přece jenom musela odhodit do koše. Takže se na to časem přišlo. Jo, zlatý časy. Dnes mají sice děti na vybranou ze 2-3 jídel, ale jeden se nedoplatí. Mně se to zaplaťpámbu netýká, ale vnučce odkládám finance na jídelní fond - jsou jí dva, takže do školky to nasyslím. Ale děsím se doby, kdy budu bezmocná a nesvéprávná a budu muset jíst kterýkoli blaf, který mi pečovatelka naservíruje. Pokud mě násilím nakrmí.

 

Zdravím z Krkonoš, milí závisláci .
Venku je krásně, tak aspoň větrám a venčím se na balkóně. Ven nemůžu, leda by mi někdo půjčil galuzky. Nemůžu stále hopkat. Včera další obstřik do paty a zase bolí jako sviňa. S levou rukou nic nového, ale už chodím na RHB. Po včerejšku taky pěkně bolí. A pravý kyčel ani nekomentuju. Dojal mě tata, když říkal, že bych potřebovala chodit ven na procházky (se asi udeřil do hlavinky)
Chtěla bych být had, bo ten když jde, tak u toho leží
Vařit nebudu. V lednici je ještě porce rizota - to šoupnu tatovi, dítě dostane tvarohové knedlíky s meruňkama - kupované, mražené
- včera jsem mu je uvařila k večeři a konstatoval, že je to jak bláto Ale snědl je. Už to nekoupím.
Zítra udělám halušky se zelíčkem, slaninka, klobáska. Mňam, ty máme rádi všichni. Snad to jednoruč zvládnu
Na Baha jsem dnes hupsla na 333. schůdek To číslo se mi moc líbí
Školní jídelny bývaly za trest (jsem o tom přesvědčená). Museli jsme taky dojídat Narvala jsem vždycky tlustý maso do tváří jak křeček, vrátila prázdný talíř a prchala co nejrychleji z jídelny, oči vytřeštěné zoufalstvím, abych nevrhla dřív, než budu venku (a nepoblila učitelku)

 

Joo, školní jídelny,
na to máme myslím všichni, kdo tam chodil, nezapomenutelné vzpomínky.
Většinou se to nedalo jíst, ale nenašla jsem způsob, jak to udělat.
Pechfóglová, že jsem tě neznala, určitě bych to dělala taky tak.
skalarko, te je krásné číslo
​

 

K tomu všemu co tu píšete o jídle a jídelnách mě napadá snad jen to, že jak tak na to koukám, jsem pěkný nenažranec. Mně obědy v jídelně sice taky nechutnaly, ale prostě jsem měla hlad (ten jsem teda měla pořád a vlastně to trvá až dosud), tak jsem to do sebe zcela dobrovolně naházela. Dokonce i hrachovou či čočkovou kaši, která pro mně byla utrpením, ale bylo to jídlo, tak jsem ještě vylízala talíř a občas něco dojedla i po kamarádkách. Takže jak píše Pechfóglinka, že ji ve stáří budou muset násilím krmit obecními blafy, tak jí to závidím, jestli se něco zásadně nezmění, tak jim budu spíš nadávat že toho přinesli málo než že je to hnusný. Ono, jak už podobně pravila Skalára, když jsem ještě coby dítko bydlela s rodiči, tak mi maminka často říkávala: "Ty bys chtěla být hadem, viď? Ten i při jídle leží." No a můj manžel jí ještě raději než já, což je skvělý že máme stejnou zálibu ve který si rozumíme, ale z toho by měli radost spíš manželští poradci než dietologové. Na tom všem mi přijde nejparadoxnější, že když jsem se vdávala, tak jsem si myslela že jsem tlustá. A teď mám o nějakých 25 kg navíc, myslím si to samý, ale o té době svatební jsme změnila názor, že tam jsem ještě byla štíhlá. Jak je to vnímání v tomhle subjektivní.

flexka - ale tloušťka může být paradoxně důsledkem podvýživy. Jestli jíš fakt málo a přesto jde váha nahoru, měla bys asi odborníky poslechnout a zkusit jíst častěji v malých dávkách, ne jíst co nejmíň. A taky složení stravy - nejen masem živ je člověk

 

Zdravím do závislákova
Jojo školní jídelny na ty se nezapomíná. Ale jak zde bylo napsáno nikdo neví čím nás budou krmit v DD. Byla jsem svědkem, kdy jsem byla na návštěvě u babičky, kdy ošetřovatelka přinesla babiččině spolubydlící svačinu - buchtu s čajem. Spolubydlící to trvalo dlouho než bez zubů tu buchtu rozžvýkala a tak ošetřovatelka tu buchtu namočila do toho čaje a vrazila jí celou do té bezzubé pusy a násilím zavřela. V ten moment jsem myslela, že vrhnu - nesnáším jíst rozmočené věci.
A celer ten já mohu. Osmažím jen tak na přírodno s grilovacím kořením a kluci k tomu mají rádi brkaši.

 

Prepperka, to máš asi pravdu s tím jídlem, můj manžel hodně zhubnul, když začal jíst pravidelně po 3 hodinách menší porce. Za dva měsíce zhubnul asi 5 kg. Když chodíš do práce, tak to není možné, ale jako důchodce si to mohl dovolit. Jedl všechno a ze začátku si dával budíka, aby v tu správnou dobu něco slupnul, ale potom už si tělo zvyklo a vůbec se nemusel dívat na hodinky. Skončilo to tak, že mu lékařka zakázala další hubnutí, tak začal jíst větší porce a nepřibývá.