ST: Důchodci závisláci

dasa1143: Pán se ve zverexu ptá: A je ten pes opravdu dobrý hlídač? Prodavač na to: Ovšem, jen co ho probudíte, hned začne štěkat!

 

Zdravím do závislákova
Všem postupujícím a oslavujícím veliká gratulace.
Chtěla jsem se zeptat, zda někdo nemá zkušenosti s nočními děsy běsy a můrami u dětí. Prostřední začal poslední dobou bl.nout. Už jsme se dostali do fáze, kdy nechce chodit spát a večer vymýšlí různě anomálie na těle. Celý vyděšený a rozklepaný přijde, že "se mu hýbe břicho, že se mu zastavilo srdce" a včera dokonce přišel, "že se mu rozvazuje pupík" Já vím také se směji, když to takhle napíšu, ale večer mi do smíchu moc není. Asi tuším, že to bude na odbornou pomoc, ale mám strach, aby ho nechtěli začít cpát nesmyslnými léky. (mám zkušenost s nejstarším, kdy mu cpali léky na astma a když jsme přešli k jiné Mudře tak nám bylo řečeno, že je vůbec nepotřebuje a nejspíš ani nepotřeboval). No teď sjíždím net a zatím nic moc .

 

Dcerka měla takové období, napřed jsme jí vysvětlovali, že si musí uvědomit, že je to sen - to bylo, jestli uvidí berušku, když si představila berušku a byla tam, věděla, že je to sen, ale pořád to nepomáhalo. No a pak jsme jí řekli, že když si umí představit berušku, tak ať si představí cokoli, co jí pomůže a že uvidí, jak to strašidlo ženou pryč. Třeba chrtíky, andělíčka strážníčka... A pak jednou vstala celá rozzářená a líčila nám, jak směska psů, andělů a možná i my, babičky, dědečci a vím já kdo všechno zahnali strašidla.
A jako když utne, byl klid. No a možná i to, že má v posteli psa (živýho), ehm. Tenkrát jsme jí vysvětlili, že by ji nedala a že ji ochrání, protože psi jsou přece věrní až za hrob. Dnes by se možná zamyslela, že jako chrtík váhy králíka by možná zkusil štěknout a pak by rychle zdrhal. I když možná holkám křivdím, třeba by nás zkusily bránit, kdo ví? Každopádně by toho moc v reálu nezvládly. Zato ve snu se vytáhly, holky šikovný!

A pro lenochy koblížky nekynuté ultrarychlé:

0,25kg tvarohu
0,25kg polohrubé mouky
1 prášek do pečiva
1 vanilkový cukr
3 celá vejce
cca 8 lžic mléka
3 lžíce rumu

fšecičko smícháme, mléko podle toho, jaký je tvaroh, musí vzniknout těsto ne řídké, ale ani tuhé a lžící vykrajujeme bochánky a hážeme do rozpáleného tuku. No a pak jen nechat okapat na papírové utěrce, pocukrovat a máznout nahoře marmeládou rozmíchanou s rumem, šlehačkou, jak kdo chce a konzumovat.

 

Tomuhle receptu říkáme "myši" a na ostatky je dělám vždycky, jenom je nemažu marmeládou ale obalím v cukru s rumem a vanilkovým cukrem. Všem moc chutnají.

 

vavovi, ortodoxní matky mě asi ukamenujou, ale co noční světýlko? Já si pamatuju dramata z dětství, kdy jsem měla strach, že mě honí a dohoní kostlivec. Dědeček z babičkou mi nechávali svítit pidilampičku, moderně smýšlející matka ji zhasínala. Dědovi a babičce jsem spala dvanáct hodin, u matky jsem proječela noc a následně usínala ve školce.

 

vavovi
Ahoj, já bych osobně zvažovala, kdyby to mělo ještě nějakou chvilku trvat, návštěvu psychologa, ale ideálně takového, který je zároveň psychoterapeutem (tj. má navíc ke škole výcvik). Sny mají takovou reparační funkci pro psychiku, takže se v nich zpracovává materiál z bdělého stavu. A když toho prožíváme moc a je to pro nás těžké, tak se to objeví ve snu (někdy ale může sen ukazovat i na nějaký zdravotní problém), takže má smysl se zabývat i tím, co je v těch snech. Ve snech je samozřejmě konfliktní materiál zakamuflovaný, takže je potřeba se dopátrat k tomu, co nám sen chce říct - a s tím by si měl poradit odborník, pokud s tím umí pracovat (tj. ideálně psychoanalyticky orientovaný psychoterapeut). Zároveň ale tím, že dítě toto prožívá, tak na sebe poutá vaši rodičovskou pozornost (a to i v případě, kdy by si to vymýšlel), a tu z nějakého důvodu potřebuje. Takže bych nenápadně sondovala, jestli se mu něco neděje, třeba ve škole, jestli ho něco netrápí, víc bych si ho všímala. I ty "symptomy" navádějí k úvaze, že se může s něčím obtížně pasovat, může to být banalita, ale to, co pro někoho může být banalita, může být pro jiného těžké - když lidé nemohou něco "strávit", mají potíže s trávícím systémem, srdce se nám zastaví, když se něčeho lekneme, záda nás bolí, když toho musíme unášet hodně atd. Dětský psychoterapeut si s dítětem většinou hraje, povídá, takže to pro dítě není žádné trauma, no a odborník postupně přijde na to, co dítě prožívá - a případně s tím může - zase formou hry, pracovat (ale musí to být ten psychoterapeut, ne člověk, co jen vystudoval psychologii). Léků bych se nebála, není důvod (a ty ani psychologové nepíšou, navíc psychoterapie je alternativou k medikamentózní léčbě). A jinak to, co psala flexka, mi přijde bezva - zkompetentnit dítě. Určitě to nebagatelizovat (co si zase vymýšlí), ale mluvit s ním o tom, hledat cesty, jak by se mu mohlo lépe usínat, aby se nebál, plus to co píše flexka...i normálně za bdělého stavu s tím příběhem ze snu pracovat, jak by mohl dopadnout jinak....aby dítě vidělo, že se s tím na vás může obrátit a nemusí s tím zůstávat samo, že vás to zajímá a že vám to není jedno. Omlouvám se za zahlcení vlákna dlouhým textem, ale protože je mi to blízké, tak jsem chtěla trochu přispět...sama jsem psycholožka a psychoterapeutka a vím, že se nás někdy lidi bojí , nebo si myslí, že je to k ničemu, no já si myslím, že tak, jak bychom se měli starat o svoje tělo, tak bychom se měli starat i o naši duši, protože je to propojené a když je nemocná duše, je i nemocné tělo a naopak. Snad jsem tě nevystrašila...nemyslím si, že by to bylo něco vážného, jen si myslím, že je dobré věnovat pozornost tomu, když si dítě o ni říká - a to ty děláš, což je úžasné, ne každý takto bere vážně své děti.

 

​

-pechfogl- to Iglů je úžasná věc, si vzpomínám dřívější život na slovensku, přesně v pohraničí ... tehdy byla ohromná zima, mrzlo až se lepil nosík k sobě při nadechnutí a sněhu bylo vážně moc. Kdy to bylo si přesně nepamatuji, ale vím, že nemuseli děti do školy a pracovní doba byla hodně omezená kvůli kalamitám a jít něco nakoupit bylo tehdy hodně vysilující.
Měli jsme nové byty (paneláky/bytovky) a kolem nic jen velký zasněžený prostor. Byla nuda a s dětmi jsem šla stavět sněhuláka, když mého syna napadlo postavit "Iglů". Měli jsme bedýnky z umělé hmoty a tak jsme je nacpali sněhem, vyklopili a dávali na sebe jako cihlu ... Z oken na nás koukali sousedé a za chvilku se přidali další děti a pak i dospěláci kteří přiběhli s čímkoli, kam nacpat sníh.
Bylo to vážně úžasné, během několika hodin jsme postavily ohromné "Iglů" kde se vlezlo plno dětí. Chlapy to polévali vodou, aby to namrzlo a děti si tam tahali kousky koberců, nebo kartony na sedění ... si tam hráli vážně hodně dnů a mi je jen sledovali přes okno.
Můj maličký syn tehdy hodně povyrostl, protože mu dospěláci blahopřáli k dobrému nápadu, jak se zabavit a hlavně zaměstnat zlobící děcka Ráda na to vzpomínám


A co se týká toho spaní, jsem jako malá byla vážně strašpytel a nedala nohu z duchny. Rodiče jsem budila každou chvilku, kvůli žízni, nebo jsem se bála a nakonec dali do předsíně elektrické světýlko. Já šla sama na záchod a někdy si troufla i napít nachystaného čajíku v kuchyni ... sem se asi trochu bála, ale žízeň byla silnější a postýlka mě vždy zachránila. ​

 

vavovi - já sama jsem se jako malá hodně bála. Mamka mi musela nechávat rozsvíceno na chodbě (měla jsem v pokoji prosklené dveře), nechávat pootevřené dveře a ještě jsem vždy v posteli ležela tak, abych ihned po otevření očí viděla na dveře, takže lehnout si zády ke dveřím nebo jen do prostoru pokoje nepřipadalo v úvahu. Dodnes si moc dobře pamatuji, jak jsem toužila abych nemusela v pokoji usínat sama, aby tam se mnou mamka zůstala. A kdyby mi k tomu ještě četla pohádky, to bych byla na vrcholu blaha. Takže když pak měli podobné období moje děti, řešila jsem to stejně. První pomoc - svítit celou noc (něčím malým) a pak buď být s dítětem dokud neusne nebo naše děti milovali usínat při namluvených pohádkách (tehdy na CD) - ale pouze audio.
A stejně popravdě dodnes neusínám sama ráda, jak si každý večer vážím manžela, když se k němu můžu zády přitisknout a vědět (teda spíš doufat ) že mně v případě potřeby ochrání.

 

Děkuji za rady
Noční světýlka máme po celém baráku, takže v noci nenajdete místečko kde je úplná tma. Kluci jsou chromáci o všechno zakopávají a já jsem chromák také strašně špatně chodím, když si nevidím pod nohy - to pak nohama jen šoupu.

 

Pre vavovi - každý večer sme zobrali metlu a vyhnali všetky strašidlá spod postele, spoza skríň a z každého rohu izby. Neuveríš, pomohlo to. Vyháňali sme spolu so synom, ktorý sa tiež bál.

 

Zrovinka včera jsem na téma usínání narazila s mladší dcerou. Teď má 9 let. Od malička se v noci bojí, měla období, kdy ji trápily noční můry (plakala, dívala se na mně vytřeštěnýma očima a nepoznávala mně, křičela... bylo to hrozný). Světýlek má kolem postele asi 5 a všechny průběžně používá. Noční můry už odezněly, ale dřímou, to tuším. Nicméně jsme si povídaly o tom, že když se jí zdá něco ošklivého, má si před spaním říct, že se probudí, nebo si v tom snu přivolat někoho na pomoc (potvrdila mi, že to pomáhá). Před spaním si představuje vždycky něco pěkného, co ji potěší (nová hračka, blbnutí venku, cokoliv hezkého). Vždycky jsem jí ale říkala, že bubáci jsou jen v její hlavě, nikde jinde nejsou, a když se rozhodne, že je nechce vidět, půjdou pryč.
Včera mi povídala, že si někdy představuje její barevný jídelní talířek s 3 princeznama, že si představuje co má která na sobě a tak... To mně překvapilo (ten talířek). Má výbornou paměť. Jo a máme před spaním pusinkovací rituál, bez toho (přesně provedeného) nejde spát. No, teď už občas usne
Na ty noční můry nejde zapomenout, jen jsem se s tím naučila trochu jinak zacházet. Ze začátku jsem ji budila potichoučku (když plakala ze spaní), ale protože to nepomáhalo, tak jsem to začala dělat tak, že jsem rovnou rozsvítila, a normálním hlasem, až křikem na ni začala mluvit. Že ve snu to špatné odchází a že už je vše v pořádku atd...
Je trošku "jiná", ale kdo z nás není, že jo, každý nějak.
No a ta starší akorát vykřikuje ze spaní - "Počkej na mněéé" a "Nahraj" a "Hoď mi ten míč!" a podobně

Ty dvě jsou jako nebe a dudy. Nebo spíš oheň a voda.

 

vavovi - říká se, že prostřední děti to mají ze sourozenců nejtěžší. Nemají privilegia nejstaršího ani výsady nejmladšího. Tak se třeba může upínat na hrdiny z knížek nebo PC her. Možná kluci mluví o hororech a pak se večer bojí.
Nedošlo u vás k nějakým změnám právě v té době, od kdy začíná "blbnout"? Třeba si jen s něčím neumí poradit. Není ve škole nějaká šikana?
Anebo vidí duchy. Citlivější jedinci je vidí. Že je nevidí 99,9 % populace neznamená, že nejsou. Taky by to možná chtělo nějak upravit pokoj, kde spí, podle feng-shui. Případně koupit lapač snů. A určitě s ním o tom mluvit. Třeba jen jeho kamarádi chodí spát déle a on se jim chce vyrovnat, tak odchod do postele prostě prodlužuje.
Možná by také stačilo omezit maso a uzeniny. Máte hospodářství, určitě byl svědkem konce nějakého zvířátka, možná i to v něm vyvolalo strach, zvlášť pokud by měl sny podobného ražení. Maso souvisí s násilím a agresí. A třeba viděl v novinách, televizi, na netu nějaké strachvzbuzující situace, i to by mohlo být spouštěčem.

No a protože jsem ty koblihy udělala, tak jsem zjistila, že jsem počet kusů blbě odhadla. Ze 1/4 kg mouky jich bylo 32 (první zkušební jsem samozřejmě spálila).

​

 

Syn byl od malička akční a zvídavý, takže se mu ty zážitky promítaly do snů. Asi do 3 let ze spaní plakal nebo se nahlas smál. Pak začal ze spaní vykřikovat (podobně jak píše tydýtková) a mluvení mu vydrželo až skoro do 15, kdy např. po matematické olympiádě přišel do obýváku ( ještě jsme se dívali na Tv) a ptal se kde jsou ta čísla, že tu nikde nejsou. Tak jsme ho jemně probrali a divil se proč a jak se do obýváku dostal.
U dcery se tohle nedělo, ale až do "dospělosti" měla otevřené dveře do pokoje. Potřebovala vědět, že tam není sama a zvuky které slyšela jí při usínání uklidňovaly. Ráno cestou do MŠ mi třeba vyprávěla že než usnula, tak slyšela že umývám nádobí.
Moje mamka - chytrá to žena - mi říkala, že hlavně nemám nic lámat přes koleno, ať na té křehké dětské duši nenadělám víc škody než užitku.

 

Děkuji za příspěvky, ale mám dojem, že u nás to bude složitější. Dneska jsem z něj vymámila proč se bojí. Má hodně ošklivý a opakující se sen a nejde o žádné "příšerky z filmu", ale o reálné osoby v jeho blízkosti těžko vyženu koštětem jeho brášku, nebo tátu a už vůbec se mi jen tak nepodaří ho přesvědčit, že když půjde spát tak že neumře. Když mi to vyprávěl tak jsem měla husinu i já. Už se nedivím, že vymýšlí důvod proč nejít spát. Jo budeme muset najít nějakou pomoc. Je mi ho hrozně líto a už se zase blíží noc. Je mi do breku. Houby už bulím.

 

Moje dcerka když byla malá v noci vyváděla když jí ve školce šikanovali.Když jsem na to přišla vlítla jak saň do školky a trvala na tom aby jí dali do jiného oddělení byl klid.Byl tam jeden kluk který ubližoval malým holčičkám a naše Lidka byla druhá nejmenší.Jak tu už někdo psal snažila bych se zjistit jestli se něco neděje,oni se dost neradi svěřují i ti malí ve školce.

 

vavovi: Držím palce. A to hodně.
Než vyhledáš pomoc (viz larelay), nechceš zkusit něco změnit? Aby spal s tebou, nebo s bráškou, nebo prostě jinde než normálně, s jinou peřinou, nebo koukal na dvd, nebo poslouchal hudbu, nebo všechno jinak ? Třeba až se mu bude chtít. Je to trápení...

vrku: Ano, to jsem zapomněla - ta starší se taky občas v noci zjeví ve dveřích pokojíčku a hrozně se diví, nebo něco hledá po bytě a ráno o ničem neví... máme stejné exempláře :-D

 

Právě jsem zkusila uvařit "speciální" maminčin čajík proti špatným snům (je to hloupé, ale zkouším ho oblbnout). Celý se rozzářil a s chutí pije tak uvidíme. A ta hudba také není zas tak špatný nápad. Díky

 

skalara.v susedo, veliká gratulace ke krásné 100.

 

Susede můj milý, děkuju moc . Teď už jsem vééélká cholka Mám obrovskou radost - jednak z toho, že už nemusím tak chvátat a pak taky, že jsem to stihla dřív, než jsem si stanovila Dobře já
A už můžu pěstit kopretiny - aspoň zase pohnu trošku s úkolama v družstvu

 

vrku1990-Tak to noční bloudění má asi víc dětí za sebou.Také jsem si vzpomněla na kluky.Ten nejstarší,šel v noci na záchod,což o to,ale on si otevřel na chodbu (záchod byl napravo a chodba rovně)přešel patro a naproti u sousedů normálne zabouchal a probral se áž když mu soused otevřel a zeptal se co chce? A ten prostřední šel na záchod ráno v 5 také jaksi rovně,na tom bylo ale horší to,že si zabouchnul dveře a ocitnul se na chodbě jen ve slipech a to už mu bylo 16 letMy se dost divili,kdo to zvoní tak brzy ráno. A onto syn v negliže