ST: Důchodci závisláci

vavovi, to je mi moc líto, jak se říká naděje umírá naposled a vy už znáte smutný konec. Doufám, že jste si to vše špatné na dlouho vybrali a sluníčko vám začne svítit na lepší dny!!! U nás také začalo pršet, zdržela jsem se ve městě, ještě jsem dokoupila nějaké maličkosti a hlavně jsem sehnala pletací dráty, chtěla jsem pro jistotu dvoje, ale bohužel byly poslední a jiná galanterie v našem městě není!!! Udělám si kávičku a budu pokračovat v pletení, ještě jsem sehnala vlnu a upletu něco pro miminko. Mám na růžový i modrý svetřík! Pěkné odpoledne a v 15 na hřbitově, to se ještě uvidíme, ale v 16 už je taková tma, že vás ani neuvidím, ale budu tam!

 

mamča50: Tak upleť svetříček pruhovaný, univerzální - a dva.

 

Krásný dník všem, ale pro mě den bl... Takto sem se cítila před chvilkou
po příchodu domů, tak rychle něco udělat na oběd. Proběhala město a
úplně zbytečně . Nějaké papíry pro účetního, který mi po půl
hodině zvedl mobil a prý už jede. Šéfík něco nepodepsal, tak zbytečná
cesta
V jednom vyhraněném copy centrum sem měla vymyšlený dárek pro
kamarádku na stříbrnou Svadbu. Samozřejmě neobdrželi dostatečný počet
objednaných věcí a už mám obavy, že se to nestihne!
Jde o šampusky - celá sada - jemně zbarvená, kde budou "momentky"
z naší pevné a skvělé party. Sem si nechala udělat dopředu jeden kousek
a vypadá to úžasně .. je to trochu průhledné, foto do ztracena, no prostě
počítačový zázrak . Majitelka slíbila, že to zvládnou a já ji snad
donesu velkou bonboniéru ...
Ale to není všechno, sem ráno nějak zapomněla deštník, pršelo a že mám
drobet mokré oblečení by šlo, ale při vyhýbání se kaluží se nějaký škodo
-radostný řidič podepsal na levé půlce mého JÁ ... páni, to vypadá jako
spalničky a já s tím proběhala půl dne
​

flexka ... si mě pobavila a se přiznám, že sem taky tak jednou zaváhala
Viky ... tak to je mi vážně líto, docela krutý běh života a moc vám všem držím palečky, ať to zvládáte . Ať už v tom bylo cokoli, mladý člověk by měl žít a prožívat slasti i strasti života ... proto jsme snad tady ​

​

 

Vavovi to je velmi smutnéškoda lidského života.Ten svět je nějaký divný.Někdy si říkám že jsem už asi moc stará a nějak se sem nehodím.Ale zase ty nádherný vnoučátka stále si říkejme že třeba bude líp.

 

evainfo: Takovému řidiči se u nás doma neříká škodoradostnej, ale škodoblbej (podle mého syna, když byl ještě malý a roztomilý).
flexka: I mně se to nedávno stalo: Nákup domů, přijel frajer, složil tašky a odcházel: A co zaplatit? Tážu se já blbka. Mávl rukou: To je v pořádku, odmávl mě. Za půl hodiny se vrátil, že by si to přece jen proplatit nechal.
N a aby ten týden začal pěkně: Bylo mi usneseno, že nemám mít šicí stroj v předsíni, neb tam zabírá místo. A že když si ho dám do pokoje, mohu si na něj postavit televizi a koukat s na ni z postele. Vyžaduje to jen minimálně úprav a trošku šoupnout nábytkem. Což jeden ochotný mládenec učinil, za mé dočasné nepřítomnosti, abych nepřekážela. Když jsem se vrátila, ukázalo se, že nemám kudy se vrátit, nábytek byl nastaven tak, že se nedá vozíkem projet. Vyjádřila jsem nelibost, bylo řečeno, že je to maličkost a že se mám vzdálit. Učinila jsem, jediný důvod, proč jsem s nevzdálila do nejbližší osvěžovny, byl, že otevírá až v sedmnáct odpoledne. Po přísleušné době jsem se opět přiblížila. Lidi, nepoznávám to. Co bylo vpravo, je teď vlevo, Postel jinde, stůl jinde, zvířata zmatená, neb jim zrušili pelechy. Na vykázaném, místě ovšem trůní šicí stroj a na něm televize, podložená hromadou knih, aby na ni bylo z postele vůbec vidět. V druhém rohu u knihovny je hromada neidenitifikovatelnýc předmětů, které tak různě vyplynuly ze šoupání nábytkem a podobná hromada v předsíni. Ano, ta bude krásně prázdná, až to zlikviduju vidlema, ale může mi někdo vysvětlit, k čemu mi bude prázdná plocha v předsíni, když se tam nesmí a nedá nic dát? Asi kluziště.

 

-pechfogl- no já sem ho chtěla nazvat i jinak a teď při vytáhnutí riflí z pračky bych byla hodně vulgární, protože ty neštovice na nich (i když jsou bledší) stále přetrvávají .... tak teď přemýšlím kudy sem šla, ale to byl vážně chodník
No tvoje nové image bytu ber jako vánoční nadílku ... jen nevím, jak budeš číst knížky pod tou televizí

 

Právě se vracím ze hřbitova,kouknout co je nového v Závislákově.Dneska na mě doslova sedl nějaký prevít
od rána zvracím a běhám tam a zpátky,už jsem celá omlácená od futer,protože jsem slabá jako čajíček.
Šíří se nějaký bacil větrem,i dědek je mimo,už to má chudák taky.Čekám až mi syn doveze nějaké dryjáky na břichobol,no co už
jak přišlo,tak i odejde.
Chybí mi jen pár světlušek ke splnění dalšího úkolu v družstvu,tak se musím činit.
Blahopřeji všem postupujícím a přeji hezký večer,pá,pá

 

Vavovi - síce som na Tvoju veľmi smutnú správu klikla "oceniť", ale neberiem to tak, že sa mi to páči - to určite nie, no než som sa dostala k napísaniu, bol to skôr symbol "registrujem to". Doteraz tie vianočné sviatky, pokazené na všetky možné spôsoby, u Vás zrejme dosiahli vrchol - prijmi úprimnú sústrasť. Je to až k neviere, že sa to takto kopí ... Prajem veľa síl na zvládnutie najbližších dní a hlavne nech to týmto už konečne skončí ... Až sa začínam báť toho môjho, doteraz skoro ničím nepoznačeného, života ... keď si pán Osud na mňa spomenie, že mi je už dlho dobre a začne mi nakladať podobne, vydržím to? Zrejme áno, však človeku ani iné neostáva a pri spomienke na všetky strasti, ktoré tu zažívate a zvládate, tak mám malú nádej, že to dokážem tiež.

Pechfógl - pri popise úprav v byte ma napadlo len jedno - Pat a Mat ožili a namierili si to rovno k Tebe

 

Přeji klidný večer.
Sněží . Venku -2°C , ale já si nahřívám kotlík , tak je mi to fukna.
K děsivce jsem se dostala později , ale to mě nijak zvlášť netrápí.
Jinak stále sázím květiny do extra farmářských úkolů a že je jich tam třeba...uf.

Milka66 - moc hezky napsané . Věř tomu, že člověk vydrží hodně , neskutečně moc.

Povím vám takový příběh.
Byla jednou šťastná rodina , mladí, úspěšní manželé , děti jako obrázky.
Vše jim vycházelo , žilo se jim báječně , na mladou rodinu se dalo říct, že
se jim žilo nadprůměrně dobře. Jednoho dne zůstala maminka s jedním
prckem doma kvůli nemoci , když zazvonil zvonek a za dveřmi policie. Po
oznámení, kterého se jí dostalo z úst policisty , se s ní vše zatočilo a myslela,
že její život končí s životem jejího manžela. Měl nehodu , nepřežil . Další šok
jí čekal , když se dozvěděla, že spolu s ním v autě zemřela i jeho spolujezdkyně.
Kdo s ním jel , co byla ta osoba zač, to vše se dozvídala kousek po kousku a
myslela, že se zblázní . Nezbláznila , přestože se nakonec dozvěděla , že muž,
kterého milovala a věděla, že on miluje jí , měl s sebou v autě milenku, sestru z
nemocnice , která s ním sloužila. Vydržela vše a odpustila. Tím to ale neskončilo.
Po vyšetřování vyšlo najevo, že spolujezdkyně měla doma malého chlapečka.
Jenže se ukázalo, že ten chlapeček má tatínka a to jejího zemřelého manžela.
Jak a kdy se na to přišlo, je celkem jedno . Byla tak zoufalá, že nevěděla, jak dál.
Pak se rozhodla....byl to přece syn jejího manžela. Překonala všechny úřední
nástrahy a chlapce dostala do své péče. Starala se o něj jako o vlastního, nedělala
rozdíly mezi dětmi , které porodila a mezi synem svého mrtvého muže. Jak by
mohla, byl mu tak podobný a ona ho i přes vše, co vyšlo najevo, stále milovala.
Chlapce vychovala , tak jako vychovávala ostatní děti. Bohužel se nestal takovým
člověkem, jakého si přeje každá máma - čestným, dobrým . Chytil se party, kradl
doma peníze i věci , opíjel se kdesi s chuligány , nepracoval a domů se chodil jen
převléknout , najíst a něco lohnout. Jednou jí nebylo v práci dobře a jela domů dřív.
Dveře od bytu pootevřené , vlezla dovnitř , všude nepořádek, vyházené věci, hluk
byl slyšet z obýváku. Vešla tam a byl tam on, její adoptivní syn . Raboval jak šílený.
Oslovila ho, otočil se a ona se zhrozila ...to nebyl ani on, ztrhaný , šílený pohled,
zuřil. Chtěl peníze, vyhrožoval, snažila se utéct , utíkala přes kuchyni, tam jí doběhl.
Přežila několik bodných ran , jeho odsoudili na dlouhou dobu , kde je a jestli ještě
žije, to ona dnes neví . Jediné, co jí ho připomíná jsou jizvy po noži na těle, ale ta
největší bolest je v jejím srdci . Nikdy se nezahojí . Takže tímto příběhem ženy,
kterou velmi dobře znám, chci říci všem, že člověk dokáže vydržet všechno, dokonce i víc.


Slyším auto, Lišák dorazil od pacienta, jdu připravit papání a kávu.
Mějte krásný večer , nesmutněte , foukám bolístky.


​

 

NO co říci Evi - pajaable...
mě když je ouvej, tak zabrousím k pár řádkům, které mi uvolní slzné kanálky a dodají další chuť pokračovat i já se o ně podělím..

Většina žen se stává matkami spíše náhodou, některé si to zvolí, malá část výsledkem sociálního tlaku a pár z nich z tradice.
V tomto roce se jen ve Spojených státech stane téměř 100.000 žen matkou dítěte s postižením. Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak jsou tyto matky ke svým dětem vybírány?
Já si představuji Boha, který se toulá světem a vybírá si nástroje pro propagaci své velké péče a rozvážnosti. A zatímco vše pozoruje, dává pokyny svým Andělům, kteří je zapisují do obrovské knihy:
„Armstrong a Beth – syn. Patron – dáme jí Gerarda. Je zvyklý na světské věci.“
„Forrest a Marjorie – dcera. Patron – Cecílie.“
„Rutledge a Carrie – dvojčata. Patron – Matiáš.“
A pak řekne Andělovi jedno jméno a usměje se: „Dej jí dítě s postižením.
Anděl vyzvídá: „Proč téhle? Je tak šťastná.“
„Právě,“ usmívá se Bůh. „Copak bych mohl dát dítě s postižením matce, která se neumí smát? To by bylo kruté.“
„A má dost trpělivosti?“ ptá se Anděl.
„Nechci aby měla příliš trpělivosti, protože by se mohla utopit v moři sebelítosti a zoufalství. Jakmile šok a zlost pominou, zvládne to.“
„Dnes jsem jí pozoroval. Je si vědomá svého Já a je samostatná – to je tak vzácné a tak důležité pro každou matku. Víš, dítě které jí chci dát bude mít svůj vlastní svět. A ona jej bude muset vpustit do svého světa a to nebude jednoduché.“
„Ale pane, myslím, že ve Vás ani nevěří.“
Bůh se usmívá: „To nevadí, to se spraví. Tahle je ta správná – je tak akorát sobecká.“ Anděl nevydrží: „Sobeckost? Je to snad nějaká ctnost?“
Bůh vrtí hlavou: „Když se nedokáže čas od času odpoutat od svého dítěte, nezvládne to. Ano, tohle je žena, kterou požehnáme dítětem které není dokonalé. Ona si to zatím neuvědomuje, ale bude mít něco, co jí budou lidé závidět. Slova pro ní nebudou vším. A žádný krok pro ní nebude obyčejný. Až její dítě řekne poprvé „máma“, bude svědkem zázraku a bude si toho vědoma.
„Dovolím jí jasně vidět věci které sám vidím….. nezájem, krutost, předsudky.. a povznést se nad ně. Nikdy nebude sama. Budu po jejím boku každou minutu každého dne jejího života, protože ona vykonává mojí práci tak jistě jako by byla zde, po mém boku.“
„A kdo bude patronem?“ ptá se Anděl, připravený s knihou.
Bůh se usměje: „Zrcadlo jí bude stačit.“

Autor: Erma Bombeck

 

Evi - pajaable, silný príbeh ... v jeho závere ma napadla len jedna skeptická myšlienka (niekto z farmárov má aj v podpise podobné motto) "každý dobrý skutok je po zásluhe potrestaný". O to viac oceňujem všetkých, ktorých ani táto často pravdivá veta neodradí a dobro konajú.

Pavlínko - však to je predsa o Tebe

 

Ahojky bandoDnes jen popřeji "Dobrou noc"

 

Pěkný večer, jdu jen pozdravit a lezu k rozdělanému filmu
Pajaable ... se mi při čtení sevřelo srdíčko a přeji jí už jen to hezké v dalším životě.

Hezký zbytek večera a krásné sníčky

 

Pajaable a Aničko malířko ty příběhy byly nádherné.Moc děkuji za krásné čtení.Závislákov je to nejhezčí co si na PC dovedu představit.Hezký večer a dobrou noc.

 

Jak se říká: Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech a bohužel některým toho nepěkného život nadělil až až !! Ale smutné příběhy musí také skončit, aby mohly být nahrazeny těmi pěknými!!! Ze srdce všem přeji, aby se na bolístky brzo zapomnělo a bylo zase dobře!!Proto je tady náš Závislácký deník, protože sdílená bolest je menší a o radost je dobře se podělit s ostatními!!! Hned se člověku uleví, když ví, že zde má spřízněné duše!!! Zítra opět musíme k notářce, tak to bude zase zabité dopoledne!! Popřeji pěkný večer a dobrou noc!

 

Krásný pozdní večer .​

 

Vánoce.....každý je má s něčím spojené natrvalo, většinou hezké vzpomínky zapadnou a zůstanou ty co je změní. I my máme letos první "divné" svátky a netěším se na ně. Jedině kvůli malé. Ovšem pozor, myslíte si že se dá 5letý pes naučený pomalu na lanýže převychovat na granule? Dá a docela lehce, je to náš první pes v rodině co šel dobrovolně z lepšího na horší. Ta větší byla špatná, všechno co snědla jí škrudlalo v břísku a ven to vyjelo v nezvedací formě na naběračku, tak se sedlo do auta a jelo se k paní doktorce. Dostali jsme džiganec a granule co zlepší trávení. Jenom jsem si pomyslela no tě péro, jak to do ní po tom hovězím, kuřecím a vánočce dostaneme? A? Mohla se po tom utlouct, ze začátku jsem použili naše letadýlko letí do pusinky (máme pro malou když něco nechce) a pak se Adi vybodla na letadlo, bylo moc pomalý a pustila se do toho sama. Její dcerka je baba co závidí a aby nezůstala pozadu tak se pustila s ní. Máme najednou 2 hafany na granulích, žádné vyvařování a starost co si dají. Je to fajn a kupodivu ani nedělají alotria když jíme my. Dobrou noc a....život většinou bolí od narození až po konec. Každé trápení by mělo mít svou mez a konec aby se dalo žít. Asi i proto chodím farmařit a dělám ještě jednu věc co se nesmí ale psssst...a dobrou noc. Martina

 

Přeji pěkný večer,
nebudu k těm smutným událostem, které se tu dnes objevily přidávat strasti mých posledních 5 let. Ale je pravdou, že jedno neštěstí jako by táhlo za sebou další. Vavovi, věřím však tomu, že ten smolný kruh se uzavře a zase bude dobře. Já, sice se strachem, ale doufám, že ten můj se uzavřel v loňském roce (neteř, matka dvou dětí skočila pod metro a opustil mě už druhý bratr).
Viky, macechu vygumuj ze svého života, nestojí ti za trápení, máš starostí se svým zdravím až nad hlavu.
anickamalirka, patříš mezi ty vyvolené, požehnané matky a tak se na sebe dívej, jsi skvělý človíček.
Potřebujeme čtyři objetí denně,
abychom přežili. Potřebujeme
osm objetí denně, abychom
vydrželi. A dvanáct objetí denně
potřebujeme, abychom rostli.
Posílám vám jedno z těch objetí a nevadí, že je to na dálku, je o to vřelejší.

 

​

 

Krásné dobré ráno, jak pro koho. Měla jsem dnes jít k notářce, ale od 1/2 4 mám nějaké střevní potíže, běhám jako tryskomyš, vzala jsem *odstraněna reklama*, tak se to trochu zlepšilo, ale jet do města, to jsem si netroufla. Bude to asi zase přechod na naši dobrou českou kuchyni! Přeji pohodový den všem!