ST: Debata o všem možném

proč já žádné takové trauma z dětství nemám? mimochodem - úplně ten nejpravější cibulák je Míšeň; nezapomeňte na jednu věc: tehdy se kupovaly věci, které měly hodnotu... dnes běhají všichni do nejmenovaného obřího obchodu, dokonce si k nám do Prahy do toho krámu dělají weekendové výlety, a všichni kupují stejné skleničky, stejné koberce, prostě všechno stejné, něco, co hodnotu nemá, je to laciné, tváří se to západně a báječně, přitom to vyrábějí dělníci kdesi na východě za mzdy, za které by tady nikdo neřekl ani dobrý den, teď to ale všichni mohou mít a lacino...pak to vyhodí, aby mohli nakupovat znovu... jiný obchod nás přes reklamu nabádá, abychom rozbili a vyhodili náš kvalitní porcelán, nakupovali u nich, získávali body a pak si od nich odnesli jiné, "báječné" nádobí, které nás v konečném efektu přijde na víc, než kdybychom si koupili soupravu Villeroy et Boch...navíc tu reklamu vidí vaše malé děti, nebo vnoučata, kterým se to líbí a pak vám za zády shodí ze stolu na zem dobrý porcelán jen proto, že to viděly v televizi....není tohle podle vás zvrácené?

 

Ahoj, kdo na porcelán měl nebo našetřil třeba koupil, ale to bylo asi dřív, ještě před plastovou mánií ...
Dnes nemusíš nic shánět a čekat na podpultovky ,-)
Na reklamy nekoukám.
U nás bylo a je broušené sklo (sklenice, vázy) a keramika. To je kombinace ,-), ale hlavně keramika z Tupes na Moravě a z Modré (ta míň). Ale byly to dary, ne koupě.

 

Přeji hezký den vespolek, krásné vzpomínky - děkuji všem, vrátili jste mě do mládí. Sice jsme neměli takový krásný lustr jako lacrima, ale i ten náš v kombinaci kovu a čtyř koulí z růžového mléčného skla stál za to a cídit ho, to byl úkol pro nejvyššího ( a že já, potvora, tak vyrostl). Odjakživa jsem miloval babiččinu kuchyni, místo tajemné, krásné vonící a neskutečně mě přitahovala polička s kořenkami a zásobníky na mouku, ocet, kroupy, včetně válečku - vše s krásným švestkovým vzorem, ale něco rozbít - asi by mě vydědila.... a tak jsem ji jednoho smutného dne zdědil a nostalgicky z ní utírám prach a vzpomínám.
Jó, knížky - 6 knihovniček po prarodičích a rodičích, radost uklízet, ale na druhou stranu, když se vrátím na Moravu, tak mám pořád co číst a nacházím nové věci.
fugger64 - Ty jsi mi připomněl scénku z Pupenda, kde debatují Bolek Polívka a Jiří Pecha a končí to tím, jak Pecha vytáhne z kapsy ten růžový porcelán a řekne:"A takové věci dnes lidi vyhazují."
Jó, peřiňák, tak to byla skrýš všech skrýší, tam se vešlo věcí.... pokud možno takových o kterých rodičové nesměli a neměli vědět, to byla věc, kterou jsem uklízel rád.... i z důvodu toho, že kdyby ho otevřela mamka, asi by jí trefilo z toho, co by našla uvnitř.

 

Babička sbírala skleněné zvířátka z celého světa. Slon, papoušek, hroch, žirafa, lední mdvěd, srnka, jezevec atd. Měla jich něco přes 80, a já si naivně myslel jak "velká" sbírka to byla, ale 300 ?? To si teda neumím představit.
Její sbírka byla zvláštní a když umřela, přijela nějaká paní a odvezla si to všechno někam do muzea. To bylo tenkrát haló jak blázen, protože krkavci z rodiny zavětřily unikající zisk a hnaly to přes soud, protože to babička dala tomu muzeu zdarma.
Co vím tak to bylo ohodnoceno na pár tisíc korun. V roce 1994 !
Naštěstí ta paní z muzea měla potřebné papíry a tak rodina utřela hubu.
Jak já je všechny v té době nenáviděl jen proto že se dokázaly celé hodiny hádat o takových prkotinách jako byly obyčejné příbory.

Druid : taky si pamatuju na ty věci se švestkovým vzorem. To měl snad v té době každý

 

Bezejmenný
prasátek bylo opravdu (dost) přes 300 kusů, některá byla opravdu "spořící" tzn. že mála na zádech otvor pro vhazování, některá byla bez. Průšvih byl, že v každém, které bylo "duté" vězelo pár mincí pro štěstí, takže se ta prasátka nedala jen tak dát do vany a osprchovat. Sbírku mamka časem porozdávala, pár nejhezčích kousků si nechala, ale už toho moc není. A k těm starým věcem. Moje babička měla nádherný mosazný hmoždíř a svícny, naleštěné Sidolem vypadají úchvatně a o Vánocích zdobí svícny štědrovečerní stůl. Přes rok jsou pečlivě uschované v mezipatře

 

No tak o takové "rodině" vím své. Otec měl dvě sestry a co jsme přinesli jeho matce (mé babičce) do domku,to oni obratem odnesli.Po smrti stařečků byla "nemovitost" oceněna na 130 000 Kčs (cca v r.86),neb stál v zatáčce,metr od frekventované silnice a byl řádně oštréchán.Patřilo k němu sice kus pole,ale to nemělo tenkrát žádnou hodnotu jelikož na něm hospodařilo JZD. Původní dohoda byla,že oni dostanou po 40 000 a otec 50 protože platil pohřeb dědovi a že ho zaplatí i babičce. To si brzy rozmysleli (přeci 2 pohřby nemohou stát 10 tisíc,že áno? -ani s občerstvením pro půl dědiny-děda byl řezník a zabíjel v ní všem.) Došlo to pomalu k soudu.Viděl jsem jak to otce mrzí,tak jsem tetám navrhl odkoupení nemovitosti po 50 000 Kčs,ovšem musí se vzdát všeho ostatního. (pár metrů zahrádky,pár metrů polní cesty a odmítl jsem rozprodávat zvířenu (králíky,slepice,prasea pod) Peníze zafungovali a táta pak jezdil léta pracovat na tu zahrádku jako ODPočinek. Když po revoluci vraceli pole,nabídl jsem ho místnímu kulakovi (blbých 20 kč za metr) Jak se to dověděla jedna teta, měl jsem obsílku. V té době otec už nežil,tak jsem se nas.štval,předal vše právníkovi a přidal i doklad,že doteď nezaplatili daň z domku. Co bylo dál jsem se nezajímal,jen vím,že i s penálem je to stálo více,než tenkrát dostali ode mě.
Jo a domek(pozemek) jsem daroval obci když chtěli tu silnici rozšířit.Suma sumárum,Co jsem dal tetám se mě vrátilo za pole a otec měl dlouho chaloupku na víkendy. Není na rodinu !!!!

 

*JÁ*: a není škoda, že jen o vánocích???

 

fugger64
možná ano. Ale... po té co jsem koupili, spojili a totálně rekonstruovali dva byty jsem bez váhání zrušila veškeré zbytečné bytové textilie (záclony, závěsy, ubrusy, dečičky, cingrlátka a pod.) Protože jsou v domácnosti dva velcí, dlouhosrstí psové vzali konec i koberce. Děkuji komukoliv za vynález marmolea, dlažby a dřevěné podlahy. Líbí se mi sice staré a hezké věci, ale protože jsem až nechutně praktická, zrušila jsem opravdu veškerá cingrlátka a to dokonce i několik desítek výstavních pohárů, plaket, kokard a diplomů svých psů.

 

CHichi, visí tam dodnes Pořád mám v paměti : vatička, líh...Vánoce, Velikonoce...A ta stěna v pozadí je narvaná skleničkama, porculánem a různýma pi...tomostma. Bože, jak já to nenáviděla
A babičin předvánoční dotaz, zda bych jí nepomomohla omýt lustr, mě přivedl málem do mdlob Řekla jsem, že jí s ním ráda pomůžu, ale do popelnice

 

Já mám taky ráda staré věci, ať už kvůli vzpomínkám anebo jen tak. Ale mám je ráda schované někde v bezpečí před prachem - nahlas říkám, že před zničením - a stačí mi jednou za čas (dlouhý čas) je vyhrabat, zkontrolovat a zavzpomínat.

Baroland: U nás v rodině se traduje, že dva strýčkové se po smrti svého otce pohádali o jeho klobouk tak, že spolu nepromluvili asi 10 let. Vždycky jsem to považovala za rodinnou legendu, ale po tvém příspěvku začínám trochu pochybovat

 

Díky moc všem, při čtení některých vzpomínek jsem brečela smíchy.
Taky mám toto trauma z dětství (dvakrát do roka mě mamka donutila a nespravedlivé bylo, že brácha to dělat nemusel). A přiznám se, že veškeré podobné dědictví leží už pěkných pár let bezpečně zabalené v bublinkách v bedně.

Při pohledu na lustr jsem si ale vzpomněla na mou bývalou skorotchýni. Po smrti manžela se rozhodla uklidit. A tento lustr rozebrala (poprvé) na jednotlivé dílky. Blo jich tam tuším přes 600 a trvalo jí týden než ho dala dohromady (Byl to božský klid). Málem ji u toho šlehlo a ještě měsíc potom, sebou při cinknutí lustru škubla.

Peřináček mám taky a stěhuje se se mnou, brácha mě do něj zavíral a léčil z naivity (Ježíšek není, babička nemá svoje zuby apod.) Jeho nedílnou součástí je sbírka Čtyřlístků. Dnes stojí v hostinském pokoji a návštěvy málokdy odolají a po Čtyřlístku nadšeně sáhnou.
Díky za zpříjemnění dne, ať se daří. Pa.

 

Také jsem při čtení vašich vzpomínek zavzpomínala, my měli peřiňáky dva, ale nikdy v něm peřiny nebyly. Našlo se tam pokladů mnoho, hlavně jsme tam měly, my, jako děti našich rodičů (jsme 4) , naskládané různé hry. No a je to cca 4 roky, co se manžel asi klepnul do hlavy, vynesl jeden ten peřiňák ze sklepa, a že si pořídí slepice a udělal z něj kotce (nevím jak se to pojmenuje) , no tam kde slepice sedí a snášejí vajíčka. Slepice už nejsou, ale kurník stále stojí, co kdyby se zase někdy do té hlavy klepnul že? To by pak musel zničit i ten druhý, co ještě někde určitě bude.

 

sakra....nemáte někdo volný peřiňák? dal bych si do něj spoustu věcí......
skalara.v: kam zmizela ta Tvoje milá rybka????

 

Já jsem nikdy nic nesbíral. Nikdy mi to nic neříkalo.
Bratr síral známky a sestra mince, ale byly to takové ty sbírky bez hodnoty i když toho měly oba strašně moc.

Jediná věc která by se dala nazvat sběratelstvím, bylo LEGO. To jsem si dokonce z kapesného kupoval i sám a několik lidí to po tátově žádosti vozilo i z dovolených, takže jsem toho za pár let nasbíral opravdu hodně. Ale že bych byl nějaký zapálený hledač všeho co lego vydalo, to ne. Normálně klasické kostičky.
Asi před 3 lety, jsme dělaly pořádek na půdě a koukám že tam pořád ta bedna od banánů je. No nebudu se stydět a klidně přiznám že jsem tam na té půdě seděl dobře 3 hodiny.
Když jsem to položil na stůl, tak partnerka jenom zakroutila hlavou a mumlala něco o tom že už jsem se úplně zbláznil a dcera mi řekla že puberta už mi měla dávno zkončit. To ale nevěděly že mám velký plán. Normálně jsem to zabalil do papíru a poštou poslal sestře, která má 11 letého prcka. Když to prcek rozbalil, tak prej ho málem trefilo a měl to snad týden nacpaný i v posteli

Tady mě malinko zamrzelo že se dcera o takové věci nezajímala a našla si jiného koníčka, kterého provozuje dodnes a dokonce si skrze koníčka našla i kluka, který jak se ukázalo je stejný blázen jako ona.
Dala se na modelovou železnici.
Prozatím to po 9 letém nadšení, zabírá skoro jednu místnost v horním patře - to mi nevadí, stejně tam nikdo nebydlí.
Ale pozor, ona nesbírá všechno, ona sbírá jen určité dobové věcičky, tak aby to všechno k sobě pasovalo.
To jsem třeba nevěděl a koupil jsem jí pár věcí. To jsem si naběhl. Dostal jsem přednášku a od té doby se raději ptám co a jak.
Když jsem se z koupeným dárkem vrátil do obchodu, prodavač mě zasvětil do světa modelářů. Teda věděl jsem že je toho hodně, ale že existují katalogy třeba jen na kamínkové podloží okolo kolejí nebo cest, tak to mě teda dostalo.
Pár tisíc už v tom je. A vypadá to hezky, to zase musím uznat, a jsem úplně fascinovanej že si hraje celé hodiny z každým detailem.

 

Bezejmenný - tak jako Ty jsi propadl Legu, tak jsem já propadnul stavebnici Merkur, měl jsem základní třípatrovou ( dostal jsem ji kdysi dávno k Vánocům) a postupně k ní přibývaly další a další, včetně koleček s pneumatikami, souprava s motorkem a převody - no byl toho velký kufr, takový ten, co s ním kdysi rukovali na vojnu a dostal to do ruky syn.... to bylo jásání a montování všeho možného.... ale pak dospěl, dnes má jiné zájmy, ale Merkur čeká na jeho syna ( mého vnuka) až trošku povyroste a získá zručnost do prstíků.
Hmm, modelová železnice, tak to je věc! Před mnoha lety jsem viděl v nějakém domě dětí v Praze na Žižkově jednu skutečně obrovskou a přiznám se, že jsem na ni koukal jak Němec na orloj a to mi se mě nějaký vedoucí zeptal jestli jsem viděl modelovou autodráhu - no, to bylo něco super - vytuněné tribuny, počítač kol, svodidla a ta auta, no paráda.... zajezdil jsem si a vyblbnul se jak malé děcko.
Sbíral jsem známky, ale jenom české, dokonce sháněl podle katalogu, chodily mi známky z POFISu.... mám je doposud dobře schované a říkám si, že se k nim jednou vrátím.... známky od roku 1918, ještě rakouské s českým přetiskem, až do roku 1980, každá malé umělecké dílo...... a jak říkal kamarád, co je ještě sbírá, našel by tam i pár unikátů a že kdybych s tím šel na burzu, ale peníze jsou sice dost, ale nejsou všechno a tak mi to zůstane. Třeba se k tomu doopravdy vrátím.....

 

fugger - něco do sbírky: Sedí dva přátelé v kavárně a čtou noviny.
"Tady čtu, že Etna už zase soptí," řekne jeden.
"No a?" řekne druhý.
"Jaké no a?"
"No a... je to pro nás Židy dobré, nebo špatné?"

 

pechfógl: hi hi tak dobře:
Silberstein potká Roubitscheka a povídá: "Roubitschek, kde byli tak dlouho?" "Ále..." povídá Roubitschek..."musel jsem na deset měsíců odjet". "Roubitschek Roubitschek..." povídá Silberstein..." kolikrát jsem jim říkal, že na advokátovi nemají šetřit...."

 

tak konečně hotovo,4 trojúhelníky zbyly,což není moc,přeji těm co mají plno klíčů navíc a ten pravý ne ane přijít,ať se jim zadaří

 

tak jsem konečně dosáhl 500 milionů na účtě.... na nejlepšího mi chybí maličkost 11 miliard

 

pechfógl, fugger64 - moc hezký a hned takto po ránu. No, tak já taky přispěji svojí troškou do mlýna

Advokát Stein vdává svoji dceru. Jeho nastávající zeť - také advokát - dostane místo věna přepuštěno několik prominentních klientů. Po čase se chlubí tchánovi:
- Tak ten proces s Josefem K. jsem už vyhrál a ta věc s tím Pickem je na nejlepší cestě...
Tchán se rozčílí:
- No to začínáš to věno brzo roztáčet! Takoví klienti by ti měli vystačit na deset let!