ST: Důchodci závisláci

​

Jedna po půlnoci...vylezla jsem z vany, něco málo sezobla a už půjdu do hajánek.
Venku zima , fujavice ...než jsem pozamykala hospodářské budovy, málem jsem
zledovatěla. Brrr...
Hezky se vyspěte ..dobrou.

Blondýnka hraje Milionáře a na poslední otázku si vybere posledního žolíka a volá přítelkyni, též blondýnce:
„Ahoj Marto, tady Katka, hraju Milionáře a poslední - milionová - otázka je:
Který z těchto ptáků si nestaví hnízdo? Orel, vlaštovka, kukačka nebo bažant?“
Marta na beton tvrdí, ze kukačka a Katka vyhraje milión. Když to večer zapíjejí, ptá se Katka:
„Marto, jak sis mohla být tak jistá?“
A ta ji poučí: „Přece každý ví, že kukačky bydlí v hodinách… “


Zloděj vyloupí banku, vezme dva muže jako rukojmí a ptá se prvního:
"Viděl jsi mě jak vykrádám banku? Muž odpoví: "Ano".
Zloděj jej okamžitě pistolí střelí do hlavy.
Potom se ptá druhého muže:
"Tys mě taky viděl jak vykrádám banku?
Muž odpoví: "Já ne, ale moje stará Tě viděla a řekla to tchýni!"


Babka táhne po ulici za sebou dvě igelitové tašky. Z jedné jí občas vypadne tisícikoruna.
Všimne si toho policajt a zastaví ji: "Matko, padají vám peníze z tašky..., odkud je máte? Neukradla jste je?" praví žertovně.
Babka na to: "No, víš synáčku, já mám zahradu, která sousedí přímo s parkovištěm u stadionu. A chlapi co tam parkují, chodí čůrat přes plot na moje květiny. Já jen tak stojím, čekám za keřem se zahradnickýma nůžkama a vždycky, když některý strčí svého..hm ehm.. skrz díru v plotě, chytím ho za to a zavolám: "Tisícovku , nebo stříhnu!
Policajt se usmívá: "Hm, to zní fér. Tak hodně zdaru babi! Jo a mimochodem, co máte v té druhé igelitce?
"Babka nato:"No, najdou se takoví, co nezaplatěj..."


Inzerát: „Je mi 33 let, hledám ženu k vážnému seznámení. Profese: 11 let poslanec ČR.
Vlastnosti: usilovnost, ochota těžce pracovat, spravedlnost, čestnost, neúplatnost, pravdomluvnost, boj za práva chudých.“
Odpověď: „Je mi 30 let. Profese: 15 let prostitutka.
Vlastnosti: panna, věrná, oddaná, skromná, nezkušená, rodinně založená.

​

 

Dobré ráno,
jak vám jde oblékání zvířat. Mně teda moc ne, i když si myslím, že se snažím a tahle akce mě docela baví. To bude asi tím, že se zvířata oblékat nemají.
Dnes ráno, při obhlídce terénu, jsem potkala pajaable. Hledala nějakou veterinární ordinaci.
Tak hezký den a večer ahoj. Eva

 

Dobré ránko, dnes jsem narazila na jeden příběh neuvěřitelně jsem se nasmála prosím modíky o shovívavost, pokud uznají že text je již hranicí pravidel, klidně smažte Díky A.

Jak jsem chtěla mít sexy klín....
Otevřu dveře do čekárny a můj pohled spočine na prázdné židli. Dobelhám se k ní, ale pak si to rozmyslím. Raději budu stát. Z představy, že si sednu na něco tvrdého, a to doslova, se mi postaví všechny chlupy na těle. Cože? Řekla jsem chlupy?
„Pojďte se posadit,“ poklepává rukou na prázdnou židli nějaká paní, která nemůže odtrhnout pohled od mé namodralé nateklé nohy.
„Děkuji moc, ale já prostě nemůžu,“ pousměju se a opravdu má noha je to poslední, co mě trápí.
Druhá, zdravá noha začíná bolet taky od toho, jak drží celou mojí váhu, a já začínám kňučet. Horko k tomu taky moc nepřidává. Potím se. A kňučím.
„Pustím vás přede mě, slečno.“ Ozývá se pán, co je na řadě. Musí být na mě žalostný pohled.
Poděkuji a odskáču imaginárního panáka rovnou do ordinace. S každým skokem přichází tiché zaúpění.
Doktor si nasadí brýle, zeptá se mě na jméno a rodné číslo. Zběsile něco ťuká do počítače. Pak se otočí na své židli a sepne ruce. Jeho zrak spočine na mé noze.
„Tak povídejte. Co se vám stalo?“
A mně se v tu ránu před očima promítne celý včerejší večer.
Hladká pokožka až dva měsíce, hlásala tenkrát reklama na voskové pásky ve všech časopisech a televizi. Hmmm, léto se blížilo a moc se mi zamlouvalo, že své nenáviděné kamarádky žiletky na nějaký čas odložím. Připravená jsem byla na sto procent. Protože pásky byly vhodné na delší chloupky, tak jsem se na nějakou dobu vzdala šatiček a kraťásků. Zarostlá jsem byla jak opička. Ale co. Celé léto se pak nebudu trápit holením. Natěšená s několika krabičkami v ruce jsem byla připravená na večer, kdy svou srst jednou provždy, tedy na pár měsíců, strhnu ze svého těla.
A večer přišel. Ovšem nečekala jsem, že to bude jeden z mých nejdelších večerů v životě.
Byl to ten typ vosků, co se používá za studena. Totiž, třete proužky v dlaních, dokud se nezahřejí, oddělíte od sebe a pak si je přiložíte a rychle strhnete. Jak jednoduché, ne? Hmm, to hravě zvládne i malé dítě. Vytáhla jsem první papírek, třela dlaněmi, dokud nebyl horký, nalepila a trhla. Paráda. Po chvilce byla má lýtka bez chlupů, hladká a krásná. A tak jsem přešla k severnější části svého těla. Když mám teď hladké nohy, proč ne i klín?
Boj proti chlupům začal a já se cítila jako profík. Dlaně mě už bolely od zdlouhavého zahřívání papírků, tak mi bleskl hlavou geniální nápad, že papírky nahřeji fénem. Jo, chytrá holka já jsem.
Dobrá, svlékla jsem si kalhotky a jednu nožku položila na okraj záchodové mísy, abych měla dostatečný prostor na nalepení. Pořádně vosk nahřála, odlepila proužek a přitiskla ho podél třísel tak šikovně, že víc jak půlka mi přikrývala můj „poklad“ a pásek končil u vnitřní části mé hýždě. Zhluboka jsem se nadechla a trhla.
„Dopr…..e!“ Vykřikla jsem a noha mi sklouzla do záchodu. Před očima mi běhalo tisíce teček a já si v jedné chvíli myslela, že jsem oslepla a ještě si k tomu zlomila nohu. Po chvilce, když se mi zpět vrátil zrak a přestalo hučet v hlavě, jsem opatrně vytáhla pochroumanou nohu ze záchodu. V jedné ruce jsem držela onen pásek a druhou rukou jsem se snažila osušit nohu. Bolela jak čert. Ale bolest nohy ve srovnání s tím, co mě ještě čekalo, byla minimální. Postavila jsem se a ouvej. Něco lepkavého jsem cítila mezi nohama. S hrůzou se podívala na papírek. Žádné chlupy.
„Kde jsou sakra ty chlupy? Problesklo mi hlavou.
A pak nastala panika.
„Panebože!!!“
„Kde je vosk?“
Rukou jsem si zajela mezi půlky a nahmatala lepkavou, ještě pořád teplou hmotu.
„Já se slepila!!!!“ Brečela jsem.
To bude dlouhý večer. Běžela jsem, tedy odšourala se do kuchyně pro láhev vodky. Při mé cestě za umrtvujícím lékem se všechno slepilo dohromady ještě víc a já si pomyslela, že už v životě nebudu mít žádný sex. Vrátila jsem se zpátky na místo činu, lokla si pořádně z láhve a přemýšlela nahlas, co dál. Popadla jsem krabičku a znovu pročítala návod.
„Nedoporučuje se používat na citlivá místa, jako podpaží, oblast bikin a horní ret…“
Sakra. Jak to, že jsem to neviděla?! Pozdě.
„Dobře, co rozpouští vosk?“ Uvažovala jsem nahlas.
„Teplo.“
Napadl mě znovu fén, ale po představě, že mě vezou slepenou a ještě s popáleninami na pohotovost, jsem svůj první nápad zavrhla. Břicho mi začalo nervozitou kručet a já se modlila k Bohu, že TEĎ opravdu není ta vhodná chvíle.
Po chvilce mě napadl další úžasný nápad. Horká voda!
Jasně, horká voda nahřeje vosk a já ho ručníkem setřu.
Napustila jsem si vanu a ponořila se dovnitř. Po chvilce ve vařící vodě jsem se začala rozpouštět já, ale vosk však byl pořád na svém místě. Ručníkem jsem se tu neplechu snažila otřít. Vosk jsem však rozmazávala okolo, chlupy se lepily a neuvěřitelnou bolestí jsem brečela ještě víc. Následoval další lok vodky. Vedro v koupelně a alkohol vykonal své a z brekotu jsem přešla do hysterického smíchu. To se může stát opravdu jenom mně!!!
Můj pohled padl na krabičku papírových kapesníků, které jsem si začala přikládat na inkriminovaná místa. Mozek mi už asi úplně přestal díky bolesti a alkoholu fungovat, protože si to si to jinak nedokážu vysvětlit. Samozřejmě, že se kapesníky přilepily na vosk a nešly sundat. Teď už nejen slepená, zoufalá, ale i opelichaná s asi zlomenou nohou a s nulovou hrdostí, jsem si dala druhé kolo vany. Znovu se osušila, kapesníky plavaly ve vaně, vosk však stále držel na svém místě.
„Ok.“ Zavolat na zákaznickou linku výrobku jsem ve chvilce zavrhla.
„Dobrý den, mám slepenou pipinu i zadek voskem, který jsem nahřívala fénem a nevím, co s tím?“
To byla ta poslední možnost. Pro srandu operátorům můžu být i potom. Proto jsem vytáhla svůj starý elektrický depilátor, zatnula zuby a jela. Tu neuvěřitelnou bolest bych nikdy nepřála nikomu.
„Dýchej, dýchej!“
Lok vodky. Vrrrrr. Stop. Křik. Další lok vodky. Vrrrr. Stop. Vyčištění slepeného depilátoru. Lok vodky. Vrrrr. …Zvířecí řev, který musel probudit všechny sousedy…vrrr, lok vodky….Zničený slepený depilátor.
„Ahoj mé milované kamarádky žiletky!!“
Totálně na mol, konečně bez chlupů a fungujícího mozku, s buňkami totálně umrtvenými, že kdyby mi chtěli amputovat obě nohy zaživa, necítila bych ani ň, jsem zbytek doholila žiletkami. Odplazila jsem se v bavlněných bombarďákách, napudrovaná půlkou balení dětského zásypu a s „krasotinkou“ o dvě čísla větší, do postele.
Připadala jsem si jak po divoké noci s rojem včel.
„Co se vám stalo?“ Opakoval doktor svou otázku, když jsem neodpovídala.
„Ale, uklouzla jsem na schodech….“ —

 

Krásnou, slunečnou sobotu přeji.

​

evik1016.....to byla asi kolegyně, já spinkala sladce jak lištička.

anickamalirka ....na tebe já si musím dávat majzla...nejdřív vypiji kávu a teprve
pak si přečtu, co píšeš. Monitor připravený k vyleštění, půl šálku kávy vyprskáno
kolem dokola. Něco podobného jsem kdysi někde četla, ale tohle je bomba,
musím si celé okopírovat, aby se i snacha pobavila. Díky.

Musím se poopravit, když jsem díky aniccemalirce zaprskaná jako trpící slintavkou,
a pojedu do vsi. Pa...

 

Krásné sobotní dopoledníčko, u nás slunečné ,
nakoukla jsem po dlouhé době - byla jsem nějak bez nálady, bez energie - honička v práci, honička doma - malé předškoláče se chce učit psát písmenka a čísla, a je u toho sem tam protivné, že mu to nejde. To školáče (momentálně v 6.třídě) má trošku problém s učením, navalili toho na ně nějak moc, někteří učitelé nejsou moc fajn a tak je z toho Luky pěkně rozvrkočenej a učení některých předmětů mu moc nejde. Takže doma trénujeme. Hlavu z toho mám občas jak pátrací balon.
A tatínek - zrovna tenhle týden má "rýmičku", v práci nestíhají, tak jezdí dlouho, aby to stihli dodělat v termínu. Pracuje jako zedník a v práci je i dnes. Protivnej je jak starej hroch. Chvílemi to u nás vypadalo na rozvod nebo na vraždu. Bo k té rýmě má asi i svoje dny.
A do toho všeho to pravé podzimní počasí - mlhy, zataženo, zima, tak se o mě pokoušely depresivní nálady, fujky.

Aničko - ty jsi číslo, málem jsem si cvrkla a poprskla monitor čajíkem, při té představě.... au au

Jdu poklidit, uvařit (dnes si objednali kmínovo-zeleninovou česnečku a palačinky) a odpo si půjdu počíst, co jste tu vyváděli, když jsem se flákala a zanedbávala to tady.

 

Anickamalirka,tak tohle mi nedělej.Jsem si kafem prošpricla i nos.Jěště že nemám rýmu,to by byly nudle i na monitoru.
K akci.4 postavičky oblečené a u pavouka čekám na vypadávátka.Stonek už mám.Chovám psiska na šlechtění a doplňuji kravky.Nějak jsem s nima zahýbala.Dekorace jsem nekoupila ani mazlíka.Koupím SK.
K obědu je bůček plněný liškami,hlávkové zelí a bramborový knedlík.Vypadá to že zbyde i na zítra.
Všem přeji krásný víkend.

 

Teda anicko ty jsi kus,co by jeden neudělal pro krasu,jo i takovy věci se v životě stavaji,Krkonoše hlasi-azuro,22st.na sluničku,parada,nejradši bych šla myt okna,ale bohužel je tady dcera s vnukem a včera dojel další slepejš,tak to nejde,ještě by se někde přerazili,k obidku bude sekana,brambory na šťouchačku a hl. zeli,no a odpo pujdeme na hřbitov,tak zlatička hezky vikend

 

milá Aničko,řvu tady smíchy, vnoučata totálně vyjevwená, smích jsem nemohla dobrých 10 minut zastavit. Už mám zkopírováno a potěším snachu.

 

anickamalirka, jseš opravdu skvělá ve všem, co jsi tady ukázala, určitě máš ještě skryté rezervy. Moc jsi mě pobavila. Pošlu to dál, to si memůžu nechat jen pro sebe.
pajaable, to je škoda
Co se týká akce, jde mi pomalu, no to je jasný, když pořád někde lítám Eva

 

Aničko, asi jsem jedna z mála, co se nesmějou. Mně se totiž stalo totéž v podobném duchu. Šla jsem na rande se svou životní láskou. On mě pozval na koncert vážné hudby. Já sice vážnou můžu, ale ne každou a ne vždycky. Vidina, že vypadnu na koncert autorů dvacátého toletí, kdyř zrovna nechci a budu to dvě hodiny poslouchat... Ale co bych neudělala pro osudovou lásku. Ušila jsem si podle Burdy nové šatky, zhodnotila vzhled a usoudila, že by tomu pomohla pleťová maska. V mé éře to znamenalo žloutek, olej a med. Napácala, ulehla, pro jistotu pustila Rolling Stones - a usnula. Probudila jsem se dost daleko od doporučovaných dvaceti minut, staženej ksicht, že jsem hubou pohnout nemohla... vrhla jsem se do koupelny, otočím kohoutkem - a neteče voda. A byla jsem v pytli. Mluvit jsem nemohla, viz stažená huba, do sámošky pro vodu taky ne, tam by na mně zavolali Chocholouška, s tou maskou....
V konvici na čaj byly asi dva šálky. Seškrabala jsem to, jak se dalo a teprve pak letěla pro tu balenou vodu. Vše jsem ohřála, omyla, osušila, podívala se do zrcadla a bylo jasné, že žádné líčení na světě to už nespraví. Tak jsem si oblékla krásné modré nové šaty a plížila se na koncert. No, nedopadlo to dobře. Rozešli jsem se. Kdo má poslouchat Janáčka a přitom si kradmo seškrabovat zbytky žloutkové masky za uchem, že? Asi o týden později jsem to vykládala kamarádce, když jsem jely kamsi taxíkem. Taxikář, ti zásadně neposlouchají pasažéry, že, řval smíchy tak že jsme málem dvakrát havarovali. A ještě lépe, o dva týdny později jela moje kamarádka taxíkem a taxikář vypravoval veselou historku o tom, jak si jedna nána nasadila masku, pak ji nemohla sundat a on ji vezl, i s tou maskou, na pohotovost.

 

Plzeň hlásí azuro a ve stínu 15. K obědu bramboračka a žemlovka. Ahojky všem

 

Zdravím všechny přítomné i nepřítomné. U nás sluníčko a krásně. Na oběd jsem si dala co dům dal, protože jsem sama.

Znáte rozdíl mezi mužem a jogurtem?
Jogurt má aspon'
nějakou kultůru

Dva kamarádi na cyklovýletě potkají dívku, která tlačí kolo
Jeden řekne druhému aby jel dál,že jí pomůže.
Po půl hodině jej kamarád dojede a vypráví
"Tak kolo jsem opravil, ona si sundala šortky, kalhotky a řekla abych si za pomoc vzal co chci.
Tak jsem si vzal štrůdl,co měla v batohu,krásně voněl"
"A udělal jsi dobře, ty šortky by ti stejně byly malé"

 

Když už je těch dušiček, tak si moje dušička udělala radost a poprvé za dobu hraní jsem koupila PSC a následně pomocníky na měsíc. Jak už je těch ploch hodně, ručně sklízet fakt zdržuje a popravdě - ani nebaví.

K tomu, co píše pechfógl, tak jsem udělala něco podobného. Holka mladá, nezkušená, v Kleopatře se zhlédnoucí jsem přesně to stejné - žloutek, med a olej - napatlala na tehdy hodně dlouhé vlasy. Kleopatra to prý tak dělala. Jenže ono už to patlání šlo ztuha, ovšem dostat to pak dolů, to byl téměř nadlidský výkon a docela mě překvapilo, že vlasy zůstaly na místě.
Už drahně dlouho kombinaci med, žloutek a olej používám jen při pečení.

 

Svítíčko sluní , teplíčko ....to je lábrďa, kéž by to tak zůstalo !
Přijela jsem ze vsi , dovařila , nakrmila lidská i zvířecí potvorčata , vypiji kávu a
půjdu dělat ven. Takové krásné počasí se musí využít.
U akce stojím na pavoučkovi, čekám na vypadávátka, ale nehrotím to,
času dost a dost. Je mnohem lepší využít každého slunečného dne a nedřepět
pořád u PC. Půjdu prohlédnout kurníky, králíkárny a stáj, zda je vše v pořádku
před zimou a není třeba nějaká oprava. V létě se sice vše kontrolovalo, ale
neškodí udělat průzkum zvířecího mínění o jejich bydlení jestě jednou.


Co dělat, jestliže druhého dne po svatbě přijdete domů a zjistíte, že se ve vaší koupelně koupe neznámý muž? 1) Ujistěte se, že je to vaše koupelna. 2) Ujistěte se, že toho muže neznáte. 3) Seznamte se s ním. Nyní se ve vaší koupelně koupe známý muž.


Léčebné metody naších babiček
Babička vypovídá:
"Já na zlepšení trávení piju pivo,
při nechutenství piju bílé víno,
při nízkém tlaku červené víno,
při vysokém koňak
a když jsem nachlazená, tak si dám slivovici."
"A kdy piješ vodu?"
"Tak takovou chorobu jsem ještě neměla."

 

anickamalirka: sem takové čteníčko nečekala a ta představa Tvého utrpení mě určitě nerozesmála.... (i když bokem ano) a vlastně jsem se smála vážně hodně nahlas ... jsi neuvěřitelná a vážně jsem při čtení ukápla slzu, protože něco podobného jsem zažila ... ale už hodně dávno a vím, co jsi prožívala za muka ... to víme jen my ženy .

 

Hezké sobotní odpoledne Vám všem a zvlášť velký pozdrav posílám aniccemalirce, protože jsem se už dlouho tak nezasmála a děkuji za to. Ten tvůj příběh pechfogl je taky hezký.Dopoledne jsme upravovali hřbitov a jsem z toho hodně unavená a tato návštěva u závisláků mě dodala opět elán a půjdu ještě na zahradu, protože svítí krásně sluníčko.
K akci - mám čtyři postavičky ošacené a u páté mě chybí vypadávátka
Mějte se všichni fanfárově.

 

Zdravím závisláky. Nepíši, většinou čtu a jsem rád, že jste tady na foru a jste
tak úžasní.
pajaable- u nás také sluní a děkuji za tvé příspěvky , vtipy a obrázky, jsou fajn.
anickamalirka- skvělé, děsně jsem se řezal smíchy , neskutečné,jak musela ona
dáma trpět kvůli takovému nezdárnému plemeni jako jsme my chlapi.
Tak se tu mějte a bavte nás. Děkuji vám.

 

Pechfógl,žloutková maska mi připomněla příhodu z dob našeho mládí.Kamarádka byla takový experimentátor a tak si také napatlala žloutkovou masku.Pily jsme v poklidu kafe a najednou se vrátil její muž.Kamarádka se na něj ohlédla......holky poprvé a naposled v životě jsem viděla chlapa jak leze po zdi a nemůže trefit dveře....

Ještě mi schází asi 80 hedvábíček a bude komplet hotovo.Hafanů mám 638.Snad to bude stačit.

 

Sluníčko sluní , po obědě mi tady všichni funí a já se potloukám po hřbitově a snažím se ulovit
posledních pár kousků zelených houbiček.
Přeji krásné , pohodové odpoledne , plné sluníčka a mizííím, zatím paa.

​

Paní si jde koupit papouška. Vybere si takového malého, a zeptá se ho:
"Tak co, ty malý parchante, umíš mluvit?"
A on odpoví : "A co ty stará čarodějnice, umíš lítat?"

Přijde paní do obchodu , nakoupí a chce všechno zboží zabalit. Prodavač je už z toho na nervy.
Když už to trvá asi půl hodiny, paní chce ještě koště a prodavač se ptá:
„Chcete ho též zabalit nebo na něm odletíte?”

Chlap vyhazuje tchýni z okna a říká jí: Vidíš ty čarodějnice, jinej by tě zabil a já tě pouštím na svobodu.

Kamarád navštívil druhého a ten mu ukazuje na obrázcích, svou sbírku všeho co zastřelil:
"Tady je tygr, lev, slon, zajíc, tchýně, ..."
"Tchýně??? A proč se tak usmívá?"
"Protože sem jí řekl, že se jdeme fotit."

 

Tak jsem plánovala velkou akci jako že do Stromovky, na chvilku jsem zavřela očka a ejhle, ony jsou čtyři.... akorát jsem sklidila a teď přemýšlím, co s tím životem dál.
Jeptišky se vypraví na pouť do Svaté země. Po návratu se pan biskup ptá matky představené: Tak jakápak byla cesta?
Velice strastipná otče. Po vyplutí se námořníci opili a večer nás znásilnili.
Ach bože, všechny?
Jen sestru Lukrécii ne.
A dál?
Bůh ale ty hříšníky potrestal, druhý den nás přepadli piráti a všechny je pobili. A pak nás znásilnili.
Ježíši! Všechny?
Jen sestru Lukrécii ne.I tyto hříšníky ale bůh potrestal, ztroskotali jsme a oni se všichni utopili. Pak jsm pokračovaly v cestě po souši, ale přepadli nás beduíni. A ti nás znásilnili.
Mon dieu! Všechny?
Jen sestru Lukrécii ne.
Sestro, odpust mi nevhodnou otázku, ona je ta sestra Lukrécie tak strašně ošklivá? Proč ji nechali být?
No, ona nechtěla.....