ST: Důchodci závisláci

bubák: Můžu ti jezdit umazat okna, jestli o to fakt stojíš, ale možná by to spíš měla udělat nějaká milá, bezprizorná kočka, pokud se porozhlédneš po okolí....
Medvánek: Bohužel, nepomáhá. Asi už jsem si vypěstovala imunitu jako středověcí vladaři na arzén, protože rodina ze mně byla od mých 18 měsíců zoufalá. Žrala jsem česnek, křen i cibuli za syrova, což mi vydrželo dodnes, takže výroba guláše je pro mně velký problém, nejdřív se totiž musím přežrat cibule. Možná bych měla zkusit ten arzén, ale nikde jsem nečetla, že by to zapůsobilo i na rýmu. I když lék by to byl jaksi definitivní.

 

Trochu nostalgie , asi zbytečné.
Ve vláknu u probíhající akce je diskuze o tom jakou lampičku a jak rozsvítit.
To mě připomnělo mé ranné mládí,
když po ulici chodil pan Chudoba – lampář s dlouhou tyčí s háčkem
a rozsvěcel plynové lampy ,
říkali jsme mu pan Světluška.
A když zapadl k Zelenému stromu na černé pivko,
tak kluci lezli na lampy a zase mu je zatáhnutím za očko zhášeli,
Co jsme viděli když kluci lezli na lampu v trenclích nekomentuji,
ale kluci měli moc velkou radost, když před ním utíkali a on jim hrozil tou dlouhou tyčí
Jo to byla ve Stínadlech ještě pěkná doba.

 

bubak-foukam ti bolistku,i ja mam strach o ty moje chlupaty potvory,bydlim u silnice a když nejsou večer doma tak litam se strachem kolem baraku i když je snih jen v bačkorach a pyžamu,no je to holt smutna smula

 

Pechfógl,tak to já mám ještě dalších 11 kočiček,vždyť jsem sběrač bezprizorních zvířat,ale každá kočička je jiná a šmudlit okna uměl nejlíp Muráš.
Mituli i já je každý den přepočítávám a někdy se chodím v noci dívat jestli některý opozdilec nesedí za oknem.
Vypadávátka tedy zatím moc nepadají,ale to mi připadá pokaždé a pak jich mám dostatek.

 

přeji všem dobrou noc, jsem dnes nějak znavená ... šálů jsem pochytala něco přes 30 (a něco z toho je z dárečků od sousedů), vlaječek je asi 170, napěstováno mám na 2 plochy (víc ani zatím nehodlám uvolňovat) ... ono to určitě napadá a naroste do konce akce ... na víkend pojedu k tátovi přes celou republiku, vyprat, navařit, napéct dobrůtky, poklidit, pokecat s ním, ještě že se ve svých 84 letech o sebe dokáže docela dobře postarat sám, takže se můžu ještě držet práce a vydělávat ...

 

ajtyk: Tak já myslela, že se mi to jenom jako malé zdálo, ale ona to asi byla pravda. U babičky v Dejvicích chodil Lampář, měl tyč s očkem a rozsvěcel, my na to koukaly z okna v přízemí... a taky byl u každé lampy žebřík, kdyby bylo ptořeba zasáhnout ručně - pane bože, je to jen pětapadesát let zpátky!
Jo - a kde podle tebe byla Stínadla? Já myslela, že to bylo mezi Žižkovem a Karlínem, ale od Foglara vím, že to bylo jinde.

 

-pechfógl-
Které přesně místo myslel pan Foglar , za to bych ruku do ohně nedala , já mám na mysli tu východní část pražské páté čtvrti / jak popisuje Neruda / tedy přesněji ulice v Praze za kostelem sv. Haštala - Ve Stínadlech, U obecního dvora, Kozí, U milosrdných, Anežská a Řásnovka. Pátou čtvrtí, tedy Pražským židovským městem mne provázela moje babička a říkala tady bylo, tady bylo .... Pátá čtvrt se jmenovala podle měst pražských - Staré a Nové město, Malá strana, Hradčany a Židovské město /gheto/. To patřilo vždy králi , hlavní část byla zbořena v letech 1895-1903 , ale pak ještě bourání pokračovalo až do padesátých let, zbylo pouze 7 historických objektů, možná, když budeme počítat i novostavbu Španělské synagogy, tak osm. Babička mi říkala , že skoro všichni pražané byli proti bourání, ale úředníci si prosadili svou a tak Praha přišla o jeden z nejstarších koutů města. Na to , že dnešní pražští úředníci mají alespoň kousek ponětí tom , kam chodí každý den do práce a jaká je historie toho místa , bych nevsadila ani zlámanou grešli. Z toho plyne poučení města mizí, úředník zůstává.
A ta tyč byla s háčkem, očko bylo na lampě.

 

Půlnoc za námi , šupajdím do sprchy a spát. Brzy ráno se musí vstát,
udělat prckům snídaně, nastartit afťo a vyjet směr školička. Snad nebude
taková mlha jako minulé ráno. A také doufám, že se vyhnu přesvědčování,
že školu navštěvovat je důležité a že se to musí. Také doufám, že nikoho
najednou nerozbolí hlava a bříško , jak se to takhle ráno stává.
K akci ....44 šálek , 170 vlajek, 7 úkolů hotovo, pokračování ráno, až se
vrátím.
Hezky se vyspěte. Dobrou...

​

Honzík zajde za mámou a ptá se:
„Mami, můžu jít do parku?“
„Zeptej se táty!“
Honza se nakloní k tátovi a zeptá se ho:
„Tati, koukáš se na televizi?“
„Ano!“
„Slyšelas mami, táta říká že ano!“


Jde takhle chlápek a vidí, jak se u jednoho domu natahuje malý kluk ke zvonku, ale nemůže dosáhnout. Tak chlápek přijde ke dveřím říká:
„Ukaž, já zazvoním,“ a opře se o zvonek.
„Díkes, šéfe,“ povídá děcko, „a teď zdrháme!“


Chlapeček vypráví, jak to bylo na procházce s tatínkem:
„Jeli jsme autobusem. Pak nastoupila nějaká mladá paní. Tatínek řekl, abych vstal, aby si ta paní mohla sednout.“
„Tak je to správné, drahoušku. Dámám se musí vždycky uvolnit místo.“
„Ale já jsem seděl tatínkovi na klíně!“

 

Vlajek 184, 34 šálů , rozsvíceno 8 lampiček , takže tady tu svou lampičku zhasínám a přeji

dobrou noc a hezké sny.

​

Co vznikne zkřížením světlušky a stonožky?
Lampionový průvod

Psychiatr si pozval paní Novákovou.
"Váš manžel mě požádal, abych Vás vyšetřil. Prý chodíte večer po bytě se zdviženýma rukama a roztaženými prsty.
Můžete mi k tomu něco říct?"
"Ale jistě. Čekám, až mi zaschne lak na nehty."

 

Krásné dobré, bubak, kocourka je mi líto. Když byly děvčata malá, každá měla svoje koťátko a jejich nejoblíběnějším místem byl obrubník na chodníku, přestože před barákem i za ním byly zahrádky. Potom naší ulicí začal jezdit autobus, protože se stavěl nový most a netrvalo dlouho a byly jsme bez koťátek. Ještě, že to nevěděly, děda jim řekl, že se ztratila, tak několik dní chodily a čekaly, jest-li se nevrátí a tak potom přinesly dalšího a to byl Váňa. Dnes máme ještě Zuzanku, je to koťátko po zátopách z roku 2002, strašně hodná a milá. Měly jsme Terinku, ta byla z útulku a když jsme byli před rokem na dovolené, odstěhovala se k sousedům a už se nevrátila. Občas ji vidím a když ji zavolám, tak se podívá a někdy i přijde a nechá se pohladit. Je to nevěrnice!!! Všem přeji krásný den, já musím do města, tak přijedu okolo poledne a budu se těšit na zprávičky a veselé vtípky. Doufám, Radku, že je Ti už trochu lépe. Návodů jsi dostal hodně!!! Pěkný de a ať se nám daří!!! Pa Zdena

 

ajtyk: Víš, já jsem s Foglarem mluvila, to už bydlel na Žižkově, tak jsem se poptávala, a on říkal, že to bylo v místech jeho dětsví, tedy mezi Vyšehradem, Podolím a Nuslemi. Myslím, že to i upřesňuje ve svých pamětech, ale zrovna je nemůžu najít. Víte, co je pro knihomola největší malér? Když mu někdo srovná knihovnu.Což činí moje maminka, která má dvě kritéria - velikost a barvu. O žánrech zřejmě nikdy neslyšela.
Radku, nějak jsem získala dojem že jsi Seveřan - a někde na severu Čech je medubaba, co vyrábí košer med, takže kvalitní určitě. Jen jsem zapomněla, jak se jmenuje, ale zjistím ti to.

 

pechfógl
júú, to je zajímavé, já jsem s Foglarem neměla možnost hovořit, ale tomu umístění bych věřila. Tam v okolí Botiče a v Podskalí musela být nádherná atmosféra. Představuji si, jak vše vonělo dřevem na skládkách dřeva barokních plaveckých domů, kolik muselo být tajemných koutů a koutečku mezi štosy dříví. Určitě i plavecké rituály a přísná hierarchie té atmosféře přidávaly. Já jsem se setkala jen s malými pozůstatky Podskalí, totiž s podskaláčtinou- tedy místním dost obtížným nářečím a pak s Vyšehradskými jezdci, což byla obdoba dnešních harleyářů, dětem neubližovali. Podskalí bylo také důsledně asanováno a místo přirozeného výstupu od řeky do města je tam ted rustikální nábřeží s bezcennými , jednotvárnými činžáky, a zatuchlá atmosféra kańonu.

 

Když jsem jako malá chodila s dědečekm do plaveckého muzea Na Výtoni, ještě jsme tam potkávali pár starých plavců-vorařů a ti vykládali moc zajímavé historky, třeba jak projížděli Svatojánské proudy... pro mně si vždycky našli nějakou vodnickou či rusalčí historii. Možná ještě neco z toho zachovává Vltavan, ale to už jsou jenom takoví amatéři.

 

Ahoj všichni...
Zdeni.
Kašel po medu už nemá takovou sílu a tak je lépe.
Hurá!

Magdi:
Já jsem Sokolovák a je to uvedeno zde ve hře.
Pro medík si rád zajedu.
Děkuji.

No u nás je e-e! Je pod mrakem, vlhko a zima.
Počasí tak akorát na pracovní den.
Tak že jsem zrušil dovolenou a večer si zajdu něco přivydělat.
Přeji vám všem prima hru.​

 

Někde sem slyšel,že pechfoglová s ajtyčkou byly i při defenestraci u radnice,ale moc tomu nevěřím.Malá děcka prý k tomu nepouštěli.

 

dobré dopoledne, pracovní den ubíhá, přestávečku na kávu je třeba využit k posbírání šál a kontrole hospodářství ... jinak zde (jih Čech) není tak špatně, neprší, oblačnost dost vysoká, takže to vypadá, že by snad i (pšššt - nezakřiknout!) se mohlo ukázat i sluníčko ... ať vám to všem hezky padá a šály ať nerozfouká vítr

 

Dobré rano,musim se pochlubit--- na farmě ted 96lv a baha 255 ,schrabla jsem odměnu 1fl. a jdu slavit pá

 

Hezký den plný pohody a našemu marodovi přání brzkého uzdravení.

​

U nás ráno mlha minimální, před chvílí se i ukázalo sluníčko, ale jen tak nakouklo a už je
zase za mraky. Vařím ...dnes knedlo, zelo, bůček.
Kočičky mám doma , ven nechodí a jsou spokojené a já též, protože mám jistotu,
že nechytnou žádnou chorobu a nikdo jim neublíží .
Akce se plnit daří bez problémů , jen ty šály by se mohly ukazovat častěji...ale i tak
to dám..

mituli .... gratuluji !!!!!


Povídá průvodce v ZOO: "Tenhle had má takovou sílu, že by uškrtil i vola."
I zvolá zděšeně paní Holá: "Proboha, Josef, nechoď k té potvoře tak blízko!"


"Ach mami," povídá devatenáctiletá novomanželka v den své svatby, "jaký já mám jenom strach." "Ale miláčku," usmála se matka, "neboj se, podívej se, jak to třeba dělají takoví motýlci."
"Ale mami," vrtí hlavou dcera, "tady přece nejde o motýlky,
toho se vůbec nebojím! Já mám strach z vaření."

Mladý lékař je poprvé u porodu. Asistuje mu a zároveň ho kontroluje starší kolega. Když po porodu, který dopadl výborně, starší kolega říká mladšímu svůj názor, mimo jiné praví: "Držel jste se výborně, jen jedna chybička tu byla." "A jaká?" "Po porodu se pleská po zadečku děťátko, ne maminka!"

Chlapec ze sousední vesnice šlápl své tanečnici na nožku a začal se velmi omlouvat: "Promiňte, slečno, já opravdu nerad."
"Ale to nic," odpovídá dívka, "na to já jsem zvyklá. Dělám totiž v živočišné výrobě, a tak mi co chvíli šlápne volík na nohu."

 

Taky vám to tak pomalu přibývá ?



toš se posaďte,srdíčko se zas uklidní,tlak klesne,dech zpomalí...mě se prostě nechtělo čekat,digitálně popohnáno.

 

I ty jeden šprimaři