ST: Důchodci závisláci

já tu dnešní procházku vzdala, jen jsem napsala, že vykukuje sluníčko, tak se zatáhlo a začalo mrholit ... tak jsem se pustila do obchodování na trhu, potřebuji nashromáždit krejcárky na kukačku-hrdinku, tři už mám, tak je pak prošlechtím na karnevalovou - ta je poslední, co mi chybí do úkolu Den otevřených dveří ... jde to docela dobře, už mám na půlku

 

Přeji krásný pozdrav z večerní lesní chýše.
​

Já se konečně dostala na farmu, na PC vůbec, také už svítím a hřeju se. Ráno
mě probudil řev centrály...ona vždy signalizuje výpadek proudu. Od té chvíle
to bylo po vteřinách ..zapli, vypli, zapli, vypli..atd. Pak už nešel proud ani takto
střídavě. Kolem poledne jsem volala na poruchy a zvěděla, že oni nic neví a
že budou zjišťovat. Tak jsem tam volala v jednu hodinu a už jsem byla poučena,
že je to rozsáhlý výpadek a že je toho po pohraničí víc, že se to táhne až k
Plané u Mariánek a na Tachov a strážsko. No, že je to i jinde je sice hezké, říkám
já, ale kdy půjde proud u nás. Jo, paní,to my nevíme...Nespokojená jsem doporučila
mladým, ať vezmou děti a jedou papat někam do civilizace a já se vrhla do
fára, směr veterinární ordinace. A šupity na houby...a nasbírala jsem houby .
Za 2a půl hodinky 6 houbiček, tak akorát na polévku.
Ještě jsem zažila pěkný trapas , který již jistě bude rozhlášen po okolí , protože
zdejší poldové jsou drbny. Ale o tom zase příště.
Přijela jsem domu a ještě nic, zima, tma a až asi po deseti minutách konečně
životodárný proud...jo, těžký to život v divočině .
Jdu udělat večeři a pak ještě hodím řeč.

 

Tak toi se velice těšíme. Povídej - a nemusíš přehánět, stejně to bude stát za to.

 

Ahoj farmar-dudko

Prosím o okamžité odstranění nepovolených odkazů z podpisu.

 

Pěkný večer holky...
Tak a teď mně může být farma ukradená!
Na ČT začíná pořad co mám moc rád..!
Přeji pěkný večer všem​

 

To je přesně ta správná sekce pro navrátivší farmáře !



A jdu se vypovídat.
Jsem tu se svojí odpolední ostudou, která je již jistě známá po okolních
chalupách. Chodilo se po lese, houba žádná, jen těch šest kousků a do toho
začalo jemně pršet. Tak co ? Do auta ! Následující není jistě nic neobyčejného..
je to něco, co určitě většina z vás zažila , ať již dříve nebo v pozdějším věku.
Prostě taková nevinná romantická chvilka v zadýchaném autě a když píši
nevinná, myslím tím opravdu jen líbni mě na líčko....má drahá Evičko !
Klídek, pohoda, romantika, zamlžená okna a do toho buch, buch na okénko
autíčka. Já se lekla , že vám řeknu, že je štěstí, že máme oba ještě svůj
dokonalý chrup...mít cvakačky, tak jsme si je navzájem spokli.
Daniel (to je prosím táta lišák) otřel okno a on tam polda a za ním stojí další .
Stáhnul okno a polda ...jé, dobrý den,pane doktore a jéje , dobrý den paní
doktorko....hahaha, smál se jak tele . A ten druhý samo také. Jé a copak
vy tady spolu a v lese ? Tady byste neměli být , přemnožila se černá a co
kdyby vás někdo trefil. A zase hahaha..děsná sranda, jistě se bude tlemit
ještě týden. A to moje zlato hned pohotovou reakci a povídá , že už jsme
na odjezdu a prý " vy,mládeži si dejte odchod". Oni se řechtali a prý že jo,
pane doktore, my už jedeme, ale vy také raději domů, prý doma v teple
je líp. Je mi jasné, že se to již rozneslo, tihle dva jsou nemožně ukecaní a
ten jeden má ženu takovou drbnu...ježkovo rypáčku ! , mám já tohle zapotřebí
na sklonku života.? Mám, jinak bych to nedělala !
A to je prosím stručně a jasně vše, bez příkras .

A dodatek : za to vše může ČEZ ..kdyby šla elektřina, byla bych doma
a ne v lese!

 

já zvládám obojí naráz, koukám na telku a noťas mám na klíně

 

pajaable, máš pravdu, může za to ČEZ, ale už máš na tyhle pitominky věk a na konec, to ti můžou všichni jen závidět

​

 

evik ....pitominky v každém věku , jen se nenechat nachytat .
Jo, závidět ! ....drbat budou .
Leze na mě hlad, jdu lovit...

Madvo ...poldové pravděpodobně nezávidí, ale drbat budou a lemtat
se jak diví .

marketka47 ....alespoň vím a děkuji za útěchu, že nejsem jediná, kdo
byl načapán.

 

Jé ten příběh krásně pokračuje. Policajti závidí a nechápou, že i v našich letech je to možné, hezké a jiné. Hezký večer.

 

pajaable dobrý večer,tak jsem se musela pousmát nejsi sama,takové vzpomínky má snad každá z nás,jenom asi nejsou tak nevinné mě také načapali policajti,tenkrát jsme vezli zavařovací hrnec vzadu v autě a vyndali jsme ho ven a jim bylo strašně divné co tam ten hrnec dělá a kde jsme ho vzali.O to to bylo horší,že já se v autě mlátila smíchy pod dekou a on seděl jen v bundě,kterou si stačil přehodit. Také mi to není do dnes jasné co tam v tom lese večer dělali,když jsme tam byli mi,ale je fakt,že ho tenkrát také pozdravili ,,ahoj Franto,co tady děláš"

 

"No jo, když chytne stará stodola, to je hukot!", by ti pajaable řekl můj švagr . To totiž řekl loni mně po náhodném setkání s první láskou. I po těch téměř padesáti letech to pěkně jiskřilo Jo jo, láska kvete fakt v každým věku. To jen těm mladým se zdáme staří. A kamarádka už pár let v důchodu mi tehdy napsala, že důchodcovský věk je nejlepší období života. Tak si ho užívejme, že?

 

Ahoj babi49 a všichni noví přispěvatelé - buďte v našem klubíčku vítáni Tady se probírá lecos Vlastně vše, co se života lidského týče
Děcka, já dělala dneska ten velký kvíz na forku No, to jsem si dala. Když jsem byla téměř u konce, přijechal tata z prace a hurá do Vrchlabí - přijela tetička z Prahy, tak šupšup na návštěvu. Tak jsem teď večer musela vše absolvovati znovu. Ale hotovo
Tajemky jsem nějaké zakoupila, juž chybí jen ten zatracenej jalovec. Ještě něco zraje, tak snad...
Vařit jsem nemusela, bo jsme u babičky zpucovali čerstvě usmažené holanďáky a krůtí řízeček Zítra mám v plánu taky holanďáky s brabůrkem - mňam. Se těšim. Moc se těšim
Venku je hnus šedivej, mlha jak hrachová polívka celé dopoledne. Tak akorát na spaní. Tlamku mám věčně dokořán jak hroch. Včera večer jsem zvadla jak lilie (ulítaná z práce), ani jsem se do závisláků nedokopala Dneska se bude chrupat taky krásně, bo jsem měla dva grogy
Zavzpomínala jsem na časy svého mládí (bože, to už je dávno ) - taky jsem byla zaskočena takhle jednou v lese. Nebyli to příslušníci, ale celý štrůdl turistů
Tak papa, užívejte sobotního večera

 

skalárko , hezky si odpočiň.
Je vidět, že je nás víc ,přistižených. Mě se jen teď večer ulevilo, že zaťukali
na okýnko v počátku lesní romantiky, horší by to bylo, kdyby již pokročila
a byla rozvinutá...stát se to mohlo.
Teď jen čekám , až syn vejde do dveří a začne ...slyšel jsem, doneslo se mi..
maminko, ty řádíš ..a podobné kecičky.
A pak báby z okolí , to bude šeptání, až půjdu nakoupit , očumování a pohoršených
pohledů od těch jedubab.

 

Na jedubaby hoď bobek. Stejně by jedovaly jen ze závisti

 

Krásný večer, právě jsem dotančila ze StarDance. Ráda na to koukám. Výherce se zatím bojím typovat. Hezkou a klidnou noc, zítra pa

 

Pajaable.Takto se ti povedlo.Je to krása.Nech jedovatky ať závidí.

 

jana563 ... mě bylo krátce po tomto nedopatření řečeno toto....a teď už
si mě budeš muset vzít, aby ses nedostala do řečí.



Na toto téma jsem já ale velmi nedoslýchavá ....

 

Krásný pozdní večer, po hrozně dlouhé době jsem se vypsala na "papír" a hned dva příběhy. Jeden se odehrál ze včerejška na dnešek a jeden skoro před dvěma lety. Je to sice delší, ale pokud někdo nemůže spát Tak snad ho alespoň trochu pobavím
Tajemničky byla tragédie no což dobrou

"KUKEJ" - Když něco chci, tak to dostanu.....
Sáhněte si do vzpomínek, kdy vaše dítě něco tak hrozně chtělo, že bylo ochotno udělat cokoliv, aby se k vytoužené věci dostalo.

"Mobil, máma má nový mobil. Ten dotykový, co na něm jdou hrát hry a dívat se na youtube!!"

Pepča chodí za mnou jak ocásek, šťouchá do mě, spojuje ruce v gesto prosím.

"Ne Pepíku, nepůjčím ti mobil."

Hodil po mě vražedný pohled a utekl do obýváku. Po chvilce přichází a podává mi komunikační kartu s jeho fotografií, pod kterou je napsáno "JÁ". Hned vzápětí podá i druhou, kde je vyobrazen "TABLET". Opět opakuji:

"Opravdu ne Pepčo, je vybitý a potřebuji ho nechat nabít."

To už Pepík pomalu, ale jistě jde do vrtule, kousek poodejde, rozeběhne se pro ti mě a narazí mi do zad hlavou. Zavrčí a znovu ukazuje na kartičky, že chce půjčit telefon. Zavrtím hlavou a odkládám telefon na horní skříňku obývákové stěny.

To je ten správný čas, kdy se dostaví emoce. Vztek, křik, "vozembouch". Vysoké tóny, jako rozčilený papíňák před výbuchem. V tom se Pepík zastaví, chvilku přemýšlí a zdrhá do pokojíčku. Po chvilce si veze židli na kolečkách a pokouší se dosáhnout na telefon, ale neúspěšně. Nevadí, tak opět mizí v pokojíčku a přiváží větší židli. I tento pokus nedopadl. Pokračuje v dalších pokusech, pro změnu si donesl malou židličku, kterou postavil na větší kolečkovou židli. A druhou malou židličku, kterou chtěl použít jako stupátko, aby se dostal na židlovou pyramidu. To už jsem opravu zasáhla, protože jsem nechtěla strávit zbytek večera na pohotovosti a důrazně zopakovala, že telefon nedostane.

Celý zklamaný, rozčilený a naštvaný se šel schovat do svého úkrytu pod postel.

Druhý den ráno chtěl využít situace a znovu postavil pyramidu z židlí. A já hlava děravá, co si chtěla nabít telefon, na něj zapomněla. Mobil skomíral na horní skříňce obývákové stěny a tiše hlásal: "jsem kaput." Tak jsem telefon dala do koupelny na nabíječku a zamkla místnost na klíč. To Pepíka rozčílilo ještě víc a začala nová honba za telefonem, tentokráte na téma "dej sem ten klíč."

Začal mi prohledávat kapsy, nadával svojí "japonštinou", narážel do mě s rozeběhem. Nic nepomáhalo. A tak si vzal větší kalibr. Když to nešlo přes mamku, snažil se uvrtat do honby za telefonem své sourozence.

Mezitím co jsem dodělávala sobotní oběd, tak se Pepča spřáhl se svým starším bratrem, který mu otevřel tajemnou komnatu s mobilem.

Stála jsem před televizí v obývacím pokoji a diskutovala s dcerou. Jak jsme jely na houby, nic nenašly a zastavily se v obchoďáku a koupily si něco hezkého na sebe. V tom kolem mě proběhl Pepík se šibalským pohledem na mě mrkl a jen tak ledabyle prohodil "KUKEJ". Utíkajíc do pokojíčku s mým mobilem v ruce a radostným výskotem, že konečně nad mamkou zvítězil )))

A jak vlastně učit autistu? - Díl I. - Kutil Tim po česku. Díl první - plnou parou vpřed!
Učit autistu je o krapet složitější než "normální" dítě. A učit nemluvícího autistu je ještě o stupínek těžší.
Jediné co máte první po ruce je internet (2 roky zpětně). Hledáte jakékoliv informace, čtete mraky článků, ale kde nic, tu nic. Topíte se v moři a umíte jen polykat slanou vodu. Hodiny a hodiny přemýšlení "JAK".

Vždyť ani nevím, co to ten zpropadený autismus je, jak můžu učit svého syna? Koho oslovit? Kdo nám pomůže. A mnoho dalších otázek.......

Díky Středisku pro ranou péči Liberec ops, jsme dostali pár odpovědí. A jelikož jsem v hloubi duše snílek a nenapravitelný optimista, který je pro každou "špatnost". Pojala jsem výuku syna "ve velkém".
Jako první nám byla doporučena nástěnka, kterou využijeme na denní režim. A to bych ani nebyla já, abych z toho neudělala víkendové veledílo Proč kupovat obyčejnou malou korkovou nástěnku, když si můžu vyrobit vlastní, větší a kvalitnější

Potřebuji jen velkou desku. A jak velkou, odvětil manžel. Prostě velkou.

A tak se vyrazilo pro desku do truhlárny, několik telefonátů, jak bych si to představovala a nakonec jsme se dohodli, tedy já rozhodla )), že se pořídí taková, co se používá na zadní stranu nábytku asi 3-4 mm široká, určitě víte, kterou myslím )

První jsme nedovezli, zlomila se při nakládání na auto, druhá nezvládla cestu )) a teprve třetí nám dělá společnost do dnes )) Ještě že máme známého truhláře, co ty dvě zužitkoval

Jako druhý byl na seznamu koberec. Ptáte se proč zrovna koberec? Odpověď je jednoduchá, na koberci drží perfektně suchý zip, který používám na komunikační karty. Určitě si vybavíte, boty na sucháč, když se "přicucnou" ke koberci. Skoro reklama na "Drží to, fakt to drží." Obyčejný zátěžák ze zbytkového zboží za pár kaček.

Dále potřebuji lepidlo, no jo, ale jaké. Na štětí toto jsem nechala na specialistech a nechala si doporučit takové to, na které potřebujete i pistol. I ta pistol se sehnala, ale kamarádka byla už velmi unavená a asi v polovině se prostě zlomila )) Možná bych do známého moudra: "Ženu, prachy a auto nikdy nepůjčuj", přidala i pistol na lepidlo )) Zbytek lepidla jsme dolovali vším možným a roztírali prsty )

Tááák už jen lišty, to byla procházka růžovým sadem. Narýsovala jsem si linky a na prkénku odlamovacím nožem upižlala podle potřeby Lišty jsem zbytkem lepidla přichytila ke koberci. Už zbývá tu nádheru přichytit na zeď.

Jenže, znáte to, panelák ))) Některé stěny jsou jak papír, některé mnohokrát provrtané, podle toho jak často byt měnil majitele nebo nájemníka. A co čert nechtěl, párkrát se zadařilo projet zdí skrz s patřičnou ďourou z druhé strany. O tom, že zasádrování spolklo celý pytlík sádry se asi zmiňovat nemusím )))

Poslední úpravy, při moření lišt jsem málem padla, proč to mořidlo tak smrdí? Nechápu ) Ještě přelakovat a krasavice je na světě. Prosím uvítejte naši kobercovou nástěnku

 

jsi úžasná, perfektní nápady