ST: Důchodci závisláci

Táák a dem na to.Ňák sem farmu zanedbával a hned je vidět průvan ve stodole.Začnu něčím jednoduším,třeba superstáje,kydání hnoje po 48 hod. mě moc nevysílí.
Koukám,že tady se toho taky moc nezměnilo,od počasí přes kočičáky, po jídlo.Jo,nesmím zapomenout na zdraví,né na moje,na to my hypochondři myslíme furt,na vaše !
Poslední Akce byla v pohodě,haluz s dekorkama padla na jeden zásobník a jinak mě zajímali jen zajoši,dárky to je moje.I když mě štve,že nevím co dostávám,každý ho pošle v jinou dobu a hledat to v liště je otrava.Pop okna jsem rychle zrušil,v nich jsou dárky i od sousedů a to bych nic jiného nedělal,než je odklikával.
Šak já se rychle adaptuji,nakonec,neštítím se ničeho - ani práce.
Du komandovat ty moje pracující,nic proti nim,ale i ti největší majstři nějak odrbávaj detaily a na to já sem pinklich.Když je listela po celém obvodě,tak musí být i za zrcadlovou stěnou,sprcháčem a inf.saunou.Žádné,to není vidět,neberu.

 

Ahojky Dáši - moc vím, jak se cítíš a to, že to bolí je dané nám, kteří milují tyto "tvorečky" ze srdíčkem na dlani . Opravdu to chce nového kamaráda a vypiplat ho znovu z (plínek) .. nejlepší lék na tuto bolest je znovu utírat loužičky a vyhodit nové, rozkousané, značkové Adidasky (přítel na to stále vzpomíná) ..

 

Ahoj všichni závisláci,tak jsem se vrátila z dovolenkování na Slapech a pročítám Vaše příběhy a je mi smutno.
Dasa1143:nesmutni,cítím s tebou ani nevíš jak. Také jsem před nedávnem měla strach o Kikinu,zatím žije,ale veter.jí dlouho nedává.Tak vím jak je smutno po mazlíčkovi a jak tady někteří píší-jestli můžeš pořiď si jiného pejska-on ti tu ztrátu mockrát vynahradí.Uvidíš sama
Radku Štestí a aděl strážný stály při Tobě a to je moc dobře

 

dasa1143 - já sice žádné zvíře nemám, ani žádné neplánuju, protože jsem pořád někde, ale dva dceřiny psy a 1 kočku jsem už obrečela, trvalo to dost dlouho a vždycky jsme říkali, že to už nechceme zažít a co myslíš, mají zase kočku a psa, oba šíleně rozmazlený. Eva

 

Baroland, máš pravdu, šla jsem se podívat, já jí mám i nad vchodem do druhé místnosti v první je WC pračka a zrcadlo, já tomu říkám kredenc /dle velikosti/ a v druhé vana a sprcháč, také si se mnou užily než to obložily, ahoj, to jsem chtěla i okno, no i nad oknem je, no listely mě stály skoro polovinu ceny materiálu do koupelny, neříká se jim také pampíčka, nebo tak nějak

 

Ahojda holky...
Děkuji vám všem.
Co jsem včera nenapsal je to, že v autě seděli ještě bráchovo mláďata.
Kristýnka a Karolínka a samozřejmně moje drahá půlka.

Začal jsem brzdit hned jak jsem viděl že mu nadskočil kufr.
A že je jasné co se stane...
Kvílení jeho brzd a náraz přešlo v křik a v následný pláč dětí.
Bože, jak ten já nemám rád!
A vždy udělám vše, aby tomu tak nebylo.
Ale...

Tentokrát jsem nevěděl co.
Uhnout bokem ke krajnici?
Výstražný trojúhelník na cestu?
Nebo běžet k řidiči? Hasící přístroj?
Lékárničku? Telefon a volat pomoc?

Vteřiny, rozum velel "Utíkej k autu"
Řidič však vystoupil sám, no nereagoval, naštěstí po chvilce začal.
Někde za námi skřípali plechy, to brzdila další auta.
Jedna řidička odřela bok auta o betonový násep.

Pak už ticho...

Další lidé se přidávali s pomocí.
Policie,sanitka a hasiči.

Odjíždíme na velkou zmrzlinu a pohár.
Snad se mně už nebudou klepat ruce...

Vždy mám hřejivý pocit když si lidé pomáhají.
A tak by tomu mělo být všude.

I zde...
Kde nám to funguje myslím skvěle!

Váš Jonsdorf
​

 

dasa1143: naprosto chápu Tvé pocity a bolest, vše přejde, nejlepším lékem je nové štěně, jak doporučují ostatní. Jsem majitelkou chov. stanice, prošlo mi rukama 60 štěňat, kterým jsem pomáhala na svět, ale také mi v rukou bohužel umřelo u veta 14 psů(selhání ledvin, rakovina,...). Teď mi zůstaly už jen dvě feny, kterým radost z mimináčů už nemohu dopřát-zdravotně a fyzicky bych to nezvládla. Strašné smíření s osudem. Ty se drž, hlavu vzhůru, bude líp

 

Dasa1143 - já bych asi v týdnu navštívila nějaký ten útulek, zrovna včera ukazovali v TV, co je tam odložených, opuštěných pejsků. Takoví jsou vděční za každé pohlazení, vlídné slovo i kus toho žvance. Někteří se i dobře snáší s kočkama, takže byste s kocourem měli nového kamaráda.

 

Radku, jak jsem už psala .. záleží na předvídavosti a zkušenosti .. no nerada to přiznávám, ale Vy chlapy to zvládáte mnohem lépe a praktičtěji, jak a kde hned pomoci ... mi ženský spíše začneme šílet, co děti a pod. a snad, že se nedostaneme na určenou schůzku včas .. je to bohužel tak .. no neúmyslně, jen to máme dané a co je momentálně pod našimi "křídly" je na prvním místě až pak, když je u nás všechno v pořádku se ptáme a jdeme pomáhat druhým .. .. je to asi přírodou

 

Radku, ještě že to dopadlo, tak jak to dopadlo. Na silnici si nikdy nikdo není jistý. A bláznů za volantem přibývá, ale proti těm jsme bezmocní, ale dobrých lidí, kteří nabídnou pomocnou ruku, je taky ještě dost a to je dobře!!!
Dasa1143, pejska je mi líto, ale je mu už dobře. Byl to člen rodiny a odchod blízkého z rodinného kruhu je vždy bolestivé!
Mám dvojí radost: 1. napršely všechny sudy, máme něco přes 1000 l a zalitou zahradu a pořád ještě poprchává. 2. I když jsem se zařekla, že žetony nekoupím, nedodržela jsem svůj slib a 10 jsem jich koupila. Nepadlo nic, potom ale lístky a při zatočení se na mne usmál tolik toužebně očekávaný tulipán!!! Tím je můj stonek celý barevný a nikde není nic šedivého. Ani ten dnešní den takový není, přestože je sluníčko někde na záletech. Krásný dem všem milým!!! Zdena

 

Dáši, tak útulek bych opravdu brala, kdyby se mi toto stalo. Můj syn (už dříve) neměl práci po škole a přišel mi říci, že začal brigádně pracovat v útulku pro pejsky. No mě i vykládal, jak i tam pejsci trpí a vím, že jsem tehdy podepisovala petici ( v Brně) proti špatnému zacházení v tomto útulku a že pejsky prodávala majitelka (už nevím jméno) za peníze na pokusy .. vím, že ji tehdy vyhodili, protože to podepsalo hodně a hodně lidí ... no jsem s ním ráda probírala, co se tam děje .. můj syn si našel práci vhodnou svému vzdělání, ale se o tom občas bavíme a rádi vzpomínáme, protože jsme tomu dokázali trochu pomoci a to je to hlavní! Dáši uvidíš sama .. jen pár měsíců, než ho vychováš a potom budeš muset zase poslouchat ty a kupovat dobrůtky

 

Dasa1143: Já Ti nebudu psát ať nesmutníš. Naopak, smutni. Je to přirozené a nutné k procesu hojení. Cítím s Tebou.
Jonsdorf: Jsem ráda, že jsi stále tady. Často si při řízení uvědomím jak snadno se může stát, že v jedné vteřině si člověk někam frčí, něco si plánuje a v další už nemusí být vůbec nic. Bohužel, při řízení svým dětem často obohatím slovník o výrazy, které by znát fakt nemusely.

 

Radku-vse nejlepsi k nechtenym narozeninam,fajn ,ze jste v poradku!!!! dasa1143--boli to,vim,ale cas zahoji hodne veci,jestli ti mohu poradit,dojdi do utulku a najdi si nejakeho milacka,ktereho taky zivot naucil,vis nove stenatko je hezke,ale ja bych uz nic maleho nechtela,preci jenom mam vek a co kdyz by me prezil,tak skonci v utulku a to si nepreji,tak popremyslej,jinak ti foukam bolistkuEvi,ty si zase jela autem,nerikala jsem ti,ze ty uz jenom koste?

 

Ach jaj, čo to tu čítam? Psík na večnosti a Jonsdorf skoro tiež. Niekto by povedal - tragický deň. No pri bližšom pohľade a dlhšom zamyslení mi vychádza, že práve takto to malo byť. Psík našej milej farmáročky Dášky bol na tento koniec odsúdený už pri prvom objavení nádoru - otázne nebolo či, ale kedy. Naopak, Jonsdorf má svojho dobrého anjela strážneho, ktorý nedopustil najhoršie a veľmi sa tomu teším. Dáška - verím, že teraz je veľmi smutno (tiež som si musela poutierať oči a trošku si "dať pohov", než som si sadla ku kompíku), ale aj - bohužiaľ - toto patrí k tomu byť "majiteľom" psa. Veľká zodpovednosť za výchovu šteniatka a tiež preťažká zodpovednosť v jeho starobe či chorobe - nedopustiť, aby sa trápil bez nádeje na zlepšenie. Tiež som to zažila pred pár rokmi, keď mi moje dve zlaté papuľky odišli v máji v priebehu jedného týždňa. Mali už vysoký vek (14 a 15 rôčkov), ale hlavný dôvod bola choroba a tak jedna odišla do nebíčka pomocou veterinára a poslednej injekcie a druhá mi skonala doma v náručí skôr, než som sa odhodlala tú strastiplnú cestu na veterinu absolvovať znovu. Teraz odpočívajú blízko našej chaty a vždy si poviem, kým žili, robila som všetko pre to, aby ich život bol čo najlepší ... Tak by sme mali vlastne konať asi stále, aj voči našej ľudskej rodine, nielen tej zvieracej.

 

mituli: no jo ... je to už trošku delší dobu zpět, co jsem jela autem, ale mě to nedá a poctivě létám každý rok na sraz čarodějnic ... a mám nový motorek na koštěti se potom pochlubím, .. vážně voraz

 

Jansdorf - zvládl jsi to, jak nejlépe to šlo, tak to je a mělo být, až to vstřebáš, bude zas dobře. Přeji ti, ať už nic takového nezažiješ a tvé cesty autem jsou naprosto klidné

Dasa1143 - smutním s tebou, už jsem to jednou zažila a ještě jednou mne to čeká a jen při myšlence na to mi není zrovna nejlépe. Ale ta radost s nimi před tím nám za to stojí. Proto se zvířátky žijeme

Lacrima - to je dobře, že jsi to dopsala a podělila se o svůj velký smutek. Všichni, jak se tady setkáváme, jsme s tebou a smutníme. Určitě se mnou budete přátelé souhlasit.
Ztráta nejbližšího je vždy to nejtěžší v životě, co nás potkává, je to velice smutné. Upřímnou soustrast

 

Moji milí důchodci , závisláci , tak si tady den co den chodím číst , ale neměla jsem sílu něco napsat a ani teď nevím
zda to tentokrát dám , neboť jsem se již opakovaně o to pokoušela , ale nikdy nedopsala .
Čtu o vašich radostech i strastech , o utrpení , o neštěstí ... a samotné je mi těžko, přetěžko.
Nesnesitelné vedra jsou pryč , ale vybraly si i svou daň .
Tyto letošní žhavé letní dny mi nečekaně a z teoreticky dobrého zdraví sebraly člověka, který je nám nejblíže již od dětství .
Člověka , který nás zná již před našim narozením .
Na stole zůstaly brýle a rozečtené noviny ....

Važme si toho, co máme a koho máme. Važme si toho , že máme tu možnost se ráno probouzet . Že můžeme vidět tu krásu kolem sebe, že můžeme chodit, kam chceme. Že můžeme psát, když to naše mysl potřebuje.
Že můžeme cítit, když slova jsou zbytečná. Nikdo neví, jak dlouho tu bude, co ho kdy může postihnout.
Ale máme nejcennější dar, který si musíme užít prostě naplno. Mějme se rádi ♥

 

Dasa1143 - také s tebou soucítím, měli jsme pejska jen jednoho, německou ovčačku,báječný a hodný pes. Byla s námi skoro 14 let, pak už ji bolely klouby moc, i přes užívání patřičných preparátů. Museli jsme ji nechat uspat. Pak už jsme měli jen morčata a to poslední jsem obrečela strašným způsobem. Nemohlo jíst, nepomohlo obrousit zoubky, bylo to něco s polykáním. Krmila jsem kašičkama z rozmixovaných granulí injekční stříkačkou, specilální výživné kašičky kupovala, pít také stříkačkou, za peníze, co jsme vrazili do veteriny a léků bychom si mohli koupit morčat dvacet. Ale mazel je mazel - to není člověku zatěžko cokoli obětovat. Když jsme se rozhodli, že už nemá cenu ho nechat trápit, nebyla jsem schopná u veterináře ze sebe vypravit ani jedno slovo, jak jsem měla knedlík v krku. A řvala jsem jako malé děcko, co mu vzali na pískovišti kyblíček. Teď nemáme žádné zvířátko, ale vím, že si jednou zase morčátko pořídíme.

Baroland - tebe si sem pozvu dělat stavební dozor, až nám začnou s rekonstrukcí. Taky nemám ráda ošizenou práci a nedej bože, jak něco odfláknou - to mě ještě neznají

Lacrima - upřímnou soustrast, odchod jednoho z rodičů vždy bolí - a to že hodně a taky dlouho.

 

Venkov zdraví farmeráky !
Tak konečně doma , sice dnes bez škrábanečku, ale s hrůznými zážitky z provozu.
Já bych ty řidičáky brala šmahem. Něco jako přednost vozidlům přijíždějícím z pravé
strany tzv. pravidlo pravé ruky, to už dnes asi nikomu nic neříká. Dát přednost vozidlům
na hlavní, no, to už by člověk chtěl moc.
V Plzni lilo jako z konve a když jsem byla jednou tam, foukla jsem ještě do Rokycan,
po dlouhé době se podívat na kolegyni z nemocnice, co teď soukromničí.
Cesta zpět horor, tak si teď dávám kávu, relaxuji.
Koukala jsem na ten nový úkol...jdu do toho, to je jasná zpráva !

Lacrima .... tvoje bolest je opravdu veliká, upřímnou soustrast.

 

Lacrima - upřímnou soustrast, bolí to, ale krásné vzpomínky ti zůstanou