ST: Důchodci závisláci

Jsem nacpaná , unavená , skočím pod sprchu a do peřin. Něco na mě leze , ale jen
mohu konstatovat, že to je "něco" , ne "někdo" .
Dám si horkou sprchu , je mi nějaká kosa a začínám posmrkávat.
Až na dnešních zbytečně ujetých cca 80 kiláčků ( tam a zpátky kvůli skleroze),
musím konstatovat, že se den vydařil. Mám dnes další postup na baha , časovku
hotovou, husinec nakrmený , nakrmený i ostatní zvěřinec a to i v reálu.
Přeji dobrý spánek , odpočinek a krásné ranní vstávání.

Manželka se vrátí domů s nákupem, otevře dveře a uvidí na chodbě obrovské dámské kalhotky. Položí nákup na stolek a jde do obýváku. Tam uvidí obrovskou podprsenku, tak jde naštvaně do ložnice. Manžel tam leží na posteli a vedle něho sedí tlustá ženská a láduje se dortem. Manželka se ptá rozčileně manžela, co to všechno má znamenat. Manžel jí nevinně odpoví: "Jak vidíš, honí mě žravá."


Víte, že žena může za den zhubnout 300 kg?
Může. Ráno jí někdo řekne "ty kravko," odpoledne "ty bachyně," a večer "ty broučku!"


Matka sa ptá dcery:
"Tak co, vyjádřil se už ten tvůj nápadník?"
"Ano. musím počkat."
"A jak dlouho?"
"Nevím. Říkal, že jsem poslední, kterou by si vzal."



-----------------------------------------------------------------------------------


Úterý ...je tu úterý . Krásný den ,přeji všem.

 

Ahoj všem a prima den přeji. Husí akce udělána. Přeji vám všem hezký den a radost z vašich mazlíčků. Ola

 

Ahojte už mě ty husy přestávají bavit, začala jsem s nimi až dnes ráno a z toho jejich mávání křídel mám mžitky před očima

Přijde husa do baru a říká "Jedno pivo"
Barman na to "Husy neobsluhujeme"
Opakuje se to další týden a to už barmanovi tečou nervy a zařve "Jestli přijdeš ještě jednou, zastřelím tě"
Další den přijde husa a říká "Máš pušku?"
"Ne" říká barman
"fajn, tak mi dej pivo" objedná si husa

 

Krásné úterní ráno, je jako vymalované, sluníčko svítí a po večerním lijáku je i příjemný vzduch. Husky jsou hotové, jenom tu nejlepší si vykrmit a bude dobrý nedělní oběd. Teď jenom pár jich připravit na šlechtění, aby to byly ty správné parádnice!!! Všem milým závislákům krásný den a protivkové ať se nám vyhnou, ať nám ten slunný den nekazí!!!

 

Lacrima, té paní primářce bych ve vší nevinnosti (a že dokážu být nevinná, když chci), vysvětlila, že tencitát "A´t mír dál zůstává... je z Jana Amose Komenského (ta by čuměla - a kdyby byla opravdu blbá, tak by to v tom Komenském i dohledala).

 

Dobré ráno , vyspinkaní farmeráci .
Ráno u nás vedro , pomalu se začíná zatahovat a ochlazovat. Do školy jsem
děti dovezla jen tak tak na poslední chvíli, protože je děsná zábava, pozorovat
u garáže šneky, jak závodí. A když se mezi nimi objeví odlišný jedinec v černé
barvě, tak dohadování , čí že je to favorit na vítězství , člověka dokonale probudí,
pokud ještě dospává v chůzi.
-pechfógl- ...co kočičí mazlíček ? ještě se nepřišel mazňat?

 

Tomasek skolku docela prezil,sli jsme domu po,dnes se divil,ze musi znova,ale snad se to podda,kdyz jsem ho vedla do tridy tak na me delal takovy psi voci,ze jsem to malem nevydrzela.Vecer a v noci tady byla bourka a lijak az jsem sla z balkonu uklidit kvetenu,pac by mi ji vichr vodnes az do Vrchlabi,tak jsem se taky pustila do hus ,ale moc me to neba,kdyz vzpominate na hrichy mladi,deti chodili do skolky,kdyz me zacali nahanet a vyhrozovali ,ze nepujdou studovat,no nezlomili me,ale pak jsem si uzila svoje,ale co je to pryc akorat ty prospechare clovek potkava a to me vzdycky chytne vztek,Evi tak takhle presne to u nas vypada

 

Naše Anička také začala chodit do školky.Pokaždé když jí tam dcera nechá tak děsně brečí,ale pak se uklidní.Chodí jen na 2 dny v týdnu a jen na dopoledne.Pak chodí ještě v úterý na cvičení a ve čtvrtek na výtvarku.Dcera jí začala zvykat na děti.Dospělých se nebojí ale dětí ano nechce si s nimi hrát a drží se jak klíště mámy,báby,táty.Jeden kluk jí na hřišti shodil z houpačky,udělal to nerad ale ona se od té doby prostě dětí bojí.Snad se to poddá .Jsou jí teprve 3 roky tak než půjde do školy je dost času.

 

Pajaable - připomělas mi moje dětství - jezdili jsme na podnikovou chajdu, kterou naši taťci vybudovali svépomocí ze starého mlýna u Velkých Losin. Jezdilo nás tam pravidelně 6 rodin, byli jsme báječná parta, jak dětská, tak dospělácká. Mezi naše zábavy taktéž patřily šnečí závody, chytání pulců ve starých sádkách, i chytání pstruhů v potoce (už tenkrát se to nesmělo). Také jsme stavěli překážkovou dráhu housenkám (krabičky od sirek na přelézání a prolézání, špagátek mezi dvěma klacíky). Dospělí večer při petrolejové lampě hrávali Oko o sirky, které pak zůstávaly společným majetkem k zapalování ohně ve starých kachlových kamnech. Večer se dělaly táboráky, taťkové stavěli vatry vysoké 3 metry, jednou dokonce přijel na mopedu zástupce hasičů z Velkých Losin, jestli nehoří les - tak vysoko plápolal oheň. Z Losin se vozil domácí chleba, který se baštil jen tak bez ničeho, jen osolený. Jezdili jsme tam pekařským autem, upraveným lavičkami na sezení - no dnes už by to nešlo, bo by to neodpovídalo předpisům. Bylo to úžasné dětství.
Zklamání ovšem bylo, když jsem se po čtyřiceti letech chtěla na ta místa podívat. Mlýn mezitím koupily nějaké rodiny společně, nevím jaký byl další osud, ale louka okolo zarostlá na metr vysoko, mlýn se rozpadá, kachlová kamna vevnitř rozbitá - chtělo se mi brečet.Když si vzpomenu, kolik hodin práce na tom naši tátové strávili........
A k akci - husy jsem začala včera pozdě odpoledne, takže zatím splněnné jen dva úkoly, ale dnes to doženu. I když....Venku je krásně, asi budu trávit většinu času raději na zahrádce.

Ruským vědcům se povedla zkřížit zlatá rybku se žralokem a vznikla zlatá rybka, která vám splní poslední tři přání.

Malý velbloudek se ptá maminky: "Maminko, proč máme na zádech ty dva hrby?" "Víš, synáčku, to když jdeme s karavanou po poušti, tak v nich máme zásobárnu vody." -"Aha. A maminko, proč máme na očích takové dlouhé řasy?" -"Víš, synáčku, to když jdeme s karavanou po poušti, tak aby nám písek nepadal do očí." -"Aha. A maminko, proč máme na konci nohou takové chlupaté chomáčky?" -" Víš, synáčku, to když jdeme s karavanou po poušti, tak aby se nám nohy nebořily do písku." -"Aha. A maminko, není nám to všechno tady v ZOO na ho.no?"

 

Zbláznil se mi pes, nejenom, že mu nepomohla ani homeopatika ani antibiotika, ještě začal honit kocoura se kterým byli kamarádi. Tak nevím, jak to bude pokračovat. Ach jo.

Přijde pejsek domů a na lednici má vzkaz
Schovala jsem se, když mě najdeš do 10minut, upeču Ti dort, když do5, dám Ti pusinku, když do minuty, tak se pomilujeme.
PS Jsem ve skříni Tvoje kočička

 

mirakoud
Přesně tak , bylo to krásné dětství . Žádný spěch , žádné štosy úkolů domů ,
žádná technika . Dnes děti přijdou domů , úkolů mají tolik, že člověk žasne,
kdy tedy mají jít ven na čerstvý vzduch, jak jim ve škole vtloukají do hlavy,
když mají mít do druhého dne úkoly ze tří předmětů , a do toho opakovat učivo.
A když mají hotovo, rádi by dřepěly u PC nebo TV, ale to zase zatrhnu já.
Prostě naše doba dětství byla a je nenahraditelná. Těch lotrovin ...jéje . Asi, jak
je vidět z vašich příspěvků, byly hrátky nás důchodců ve všech ohledech totožné.

 

My jsme po dešti sbírali malé žabičky a vymněňovali si je - ty s ocáskem měly větší cenu. A v jezírku jsme lovili čolky jenom tak na žížalu uvázanou na niti a v potoce pod břehem raky... Krucinál, vždyť to není tak dlouho - a jsou to ohrožené druhy. Co my jsme s tím světem udělali?
Co se kočky týče - ještě nepřišla, ale v noci byla ve sprše - prozradily ji otisky pacek - nevím proč tam byla, vodu jí měním třikrát denně a ručník byl taky suchý. Na skříni taky byla, to vím proč, aby shodila dřevěnou misku se serepetičkama. Myslím, že základní problém ke sblížení je v tom mém vozidle. Klidně se chodí najíst i ve dne a poslouchá ty moje infantilní kecy, ale jakmile k ní popojedu, že ji pohladím, vznešeně odchází. Nebo, když jsem jí náhodou v cestě, dívá se na mně s výrazem "uhni, nevidíš že před tebou chci zdrhnout?" No, čekám až přijde do práce jedna kočkovitá, ona mi ji už z té knihovny vydrápne a podá.

 

Dobré poledne,
tak přidám trochu do mlýnu vzpomínek. Vyrůstala jsem sama s mámou samoživitelkou a babičkou. Máma plat cca 1300 a babička důchod 600. Alimenty 150. Přesto jsme měli zaplacený pokoj na celé léto u Máchova jezera, kde jsem trávila prázdniny. Máma měla ještě druhou práci, ale to si šetřila na zahraniční dovolené s Čedokem. Itálie, Belgie, Řecko, Francie. Já s babičkou celé léto na Mácháči. A jak bylo fajn. Vařilo se na lihovém vařiči a jednou za čas se šlo do restaurace na oběd či večeři. Dnes chudák samoživitelka má po zaplacení nájmu sotva na jídlo a potřeby pro děti do školy.

 

Jsem si vzpomněla, jak se u nás ve škole kšeftovalo - největším trhákem byly vši v krabičce od antiperlí

 

skalara v. ani nebudu hádat, která komunita měla největší výdělky.
No a co nálepky z krabiček od sirek? U nás frčely ty "anglické" Safety Match Solo Works. A angličáky....
A lístky ze sběru, aby naše třída vyhrála. Kdo byl blbec, nosil papír do sběru po dvou kilech, kdo vychcánek, řekl tatínkovi, aby je přinesl z práce....

 

U nás se tato komunita nějak nevyskytovala, bo měly svoji školu
Já sbírala hlavně pohledy a obaly od žvejk. No a céčka, to je jasný

 

Těžko, velmi těžko něco vysvětlovat, když uznávala jen Husáka, Bilaka, Jakeše ...aneb není radno dráždit hada bosou nohou.

Jej, připomněla jsi mi malé žabičky a nejen ty . My jsme s bratrancem chytaly luční kobylky ,čím větší tím
lepší , no a také nás napadlo na dovolené udělat z víček od piva malé pekáčky a ty kobylky tam na malém ohýnku péct .
Tak a teď fakt nevím, zda se u mě začalo projevovat kuchařské umění , či nějaké sadistické sklony .
Kde by mě tehdy napadlo , že někde v Thajsku to je jako pochoutka.
doufám, že mě ochránci přírody nepůjdou dodatečně udat nebo, aby mi z těch pekáčků ty kobylky neutekly ,tak jsem je naporcovala . Ono totiž panenky a méďa říkaly , že nejlépe jim chutnají stehýnka a zvláště , když jsme ukořistili
při snídani kousek másla .

 

skalara.v :I ty mládě. mně céčka potkala dvakrát: poprvé jsem je (ne)sbírala pro o deset let maldší ségru, protože jsem objevila, že v bižuterii jich mají plné pytle za 23 Kčs, jako materiál na výrobu závěsů nebo řetízků k brýlím. S partou podobně postižených sourozenců a přátel jsem se domluvili, každý koupil pytel jiné barvy, pak jsme to namixovali a dětičky nám ruce i nohy líbaly. No a podruhé se vlna vrátila k mému synovi. Naštěstí pytel máma schovala (ona furt něco schovává, protože co kdyby přišla válka) tak jsem byla znovu a vodou a nemusela se ztrapňovat jako jiní někde na střelnici. Ale zase jsem si dopisovala z ruskou pionýrkou, heč!
lacrima:No vidíš,na kobylky, zvláště sarančata, jsem úplně zapomněla. My jsme jim dělali sáňky z nití a krabiček od sirek. Nijak jsme je nemučili - že jim občas upadla nožička, to samo. Jinak za náletů kobylek ve středověku se sbíraly a jedly i u nás, prý obsahují hodně proteinu. No co taky jíst, když sežraly všechnu úrodu. Na zimu se sušily.

 

-pechfógl - já také , já také a dalo by se říct , že toto dopisování s ruskými pionýry , včetně výměny pionýrských šátků ,
bylo povinné. No, vzhledem k tomu, že jsem musela i s ruského jazyka maturovat , tak to dopisování bylo aspoň k něčemu dobré.

Céčka jsem začala také "povinně" shánět a sbírat až v době , kdy jsem měla děti a podařilo se mi sehnat taky jeden takový
větší pytel , kde byly už namíchané . To bylo slávy . Mám 3 děti, každý měly svůj dětský kufřík plný céček.
Což mi připomnělo zase ony dětské kufříky . Kdo neměl kufřík , byl , doslova kolektivem "zatracen"
Nevím jak teď , ale to platilo jak za mého dětství, tak za dětství mých dětí.

A ještě nesmím opomenout na největší dívčí hit ... pokojíčky z krabice od obuvi . Určitě jste je všichni měli.

 

Jak jsem si pročetla příspěvky, vrátila jsem se o více jak 50 let zpět a bylo to milé zavzpomínat na ty krásné bezstarostné chvíle, které k dětství patří, na různé lumpárničky, které jsme jako děti tajily a domnívaly se, že se to rodiče nedovědí. A oni věděli a dělali někdy , jako když nevědí. Tyto chvilky jsou už jenom v naší paměti a máme na co vzpomínat. Byly to krásné chvilky našeho dětství.