ST: Důchodci závisláci

Hezké odpoledne přeji , rošťáci . Může se někdo divit , že tady narazí na takovou bandu
rošťaček a rošťáků a ne na solidní důchodce, když si čte, jak se v mládí řádilo ?
Také se u nás takhle lumpačilo. Sbírali jsme žížaly, čím větší a tlustší, tím lepší.
Pořádala se soutěž v nebojácnosti, kdo ji překousl, vyhrál barevné skleněnky, což byl
tehdy nějaký poklad. Někdy jsme je dávali bojácným holkám do lavice, paní učitelce do
čaje a do šuplíku. Myšku jsme vpustili učitelce matematiky do kabinetu a její řev málem
zbořil školu. No, průšvih to tehdy byl. Prostě , dobrá parta děsných zlobičů.
Dopisování s ruskými "děvočkami" byla také kapitola sama pro sebe. Bylo to povinné
a ty vyděračky že prý pošlou odznáček a chtěly za to pomalu půl republiky poslat k nim.
Nejraději jsem měla letní tábory v německém Graal-Müritzu , to je nedaleko Rostocku,
u Baltického moře. Byly to výměnné pobyty, češi a slováci tam, němci sem k nám. Bylo
to fajn období. V tom táboře u moře ale s námi byly i vybrané německé děti. A tam jsem
měla velkou lásku, tedy ne původně z mojí strany , ale z jeho. Byl to blonďáček , modré oči ,
opravdu hezký kluk. Že jsem ho nechtěla a nechtěla mu dát pusu, prokousl mi tehdy záda -
tedy kůži na lopatce. Žárlil na mého českého kamaráda, přiběhl, kousl mě a utekl. Ze mě lila krev,
český kamarád to na něj bonznul a on chudák měl problém. Bylo mi ho líto . Ráno na
mě čekal u chatky, s dárečkem a omluvami a nakonec jsme se stali nejlepšími přáteli
a navštěvovali jsme se až do jeho smrti před 10 lety. Některá dětská přátelství vydrží
po celý život.
Jo, tak jsem si zavzpomínala a jdu za dětmi ven. Mějte se...

 

Taky jsem si dopisovala s ruskou pionýrkou (několika). A céčka - jsem měla (ještě mám) tetu, pracovala v ZPA a tam je vyráběli. Takže mě zásobovala hojně Ve škole jsem patřila mezi "elitu" . Chudáci naši, v každém průšvihu jsem byla namočená .
Pokojíčky z krabic jsem nevedla, bo panenky mě zajímaly jen pokud měly vlasy a já v ruce nůžky . Jo, takhle ÁBíčko, když jsem si mohla pokoupit , to jo.
V Graal Muritzu jsme byli na dovolené pod stanem. Strašná zima Chudák babča furt u vařiče, většinou pršelo a fičelo, hnus velebnosti. Zpátky jsme v kufru pašovali mně zakoupené boty - celník je nenašel, ale bylo to o chlup Děda je zabalil do špinavého hadru na boty i s nějakou žížalou - ta pána odradila od bližšího průzkumu obsahu toho špinavého kusu hnusu....Odjeli jsme domů kvůli té zimě dřív, což byla klika, bo tam za dva dny přišla taková smršť, že to smetlo všechno na pláži, včetně přilehlých kempů...

 

ahoj všichni ve spolek! Pročítám Vaše příspěvky a vzpomínám na své mládí a dětství jako Vy všichni. Podobných zážitků mám také přehršel. Když jsme u těch žížal a jiné havěti,tak mám také zážitek ze současné doby. Bylyl jsme u nás v Plzni na gurmán festu loni v létě, to je moje dobrý žrádlo!!!!. Podle toho také vypadám. Mimo jiné tam byly i ochutnávky různých brouků a jiné havěti. Ochutnala jsem cvrčky nějaké smažené červy. červy nic moc, ale cvrčci výborný, chutnali jako smažené mandle a i tak křupali. Přežila bych v divočině. Měli i kobylky,ale tam byla taková fronta,že jsem to vzala. Takže jak píše pechtfógl,že je sušili,tak asi jsou dobrý. Jinak v Plzni 28 stupňů.

 

Holešovice hlásí přes 30°C, jsem pod roletou a trpím jak zvíře.
Kufříčky, to je kapitola sama pro sebe. Za nás byly jenom ty šedivé, a ani ten jsem neměla. Babička s dědečkem usoudili, že k účelu bude bohatě stačit černý kufřík na motýlky a kravaty z první republiky, taková zmenšenina toho na klobouky. Dnes bych prstíčkem hrabala. ale jako dítě jsem trpěla jako zvíře.
Moje sestra zase měla šedivý kufříček a všichni ostatní už měli s obrázkem. No a můj syn musel mít takový nějaký s dřevěnými pásky. A taky nesměl mít školní brašničku, ale batoh.

 

My jsme zase na chatě chytaly kobylky kdo jich chytil víc vyhrál.Pak jsme je všechny pustily.Skákaly jak pominutý.Brácha sjížděl na vozíčku dolů s poměrně prudkého kopce.Všehny děti ho chtěly napodobovat a tátovi pak chodili nadávat všichni rodiče z okolí že jim můj brácha kazí jejich děti.Byla to legrace.Co jsme se venku nalítaly.Všude se smělo lítat.Ted už se dětem snad ven ani nechce.Prostě je jiná doba.Ovšem zase můžou jet kam chtějí,podívat se po světě.Já měla smůlu chtěla jsem se podívat do Francie a nedostala devizový příslib.To mládí bych zpět brala ale tu dobu asi ne.

 

Jen jsem zaskočila domů, připravit té drobotině něco papat a podívat se, co hezkého
jste sem dali za příspěvky.

skalara.v .... v Graal-Müritzu a vůbec všude kolem Baltického moře je chladněji a když
prší, stojí to za to. Zažila jsem tam i slunečné a opravdu krásné dny. Ráda bych se v ta
místa ještě někdy podívala, dlouho, strašně dlouho jsem tam nebyla. Snad se mi to
povede, než natáhnu brka. Jak se z člověka stal dospělák, lákaly ho jiné destinace.
Nejdřív samo Bulharsko a Jugoslávie , pak Egypt, Itálie, Španělsko, Francie , atd.

A jdu, venku je moc hezky i když fouká dost silný vítr. Pa...

 

Jó kufříčky - i já ho měla, sestra mi ho vyzdobila, dokonce měl okýnko se záclonkami. Na rozdíl ode mne - já vše, co se mi zdá už nepotřebné vyhazuji - moje sestra si potrpí na nostalgii a do dnes má ten kufříček schovaný. Měla dva kluky a tak se těšila, že si s ním bude hrát s vnučkou, no taky se nedočkala - samí vnuci.
Taky nás naši vedli k úctě k penězům. v deseti letech jsem si vydělávala tím, že jsem tátovi čistila, krémovala a leštila polobotky - za každou botu korunu - a prala jsem mu ponožky. A za ty ponožky to teda byly zasloužené peníze, ale na druhou stranu dobrý výdělek, protože měl chudák tak poťavé nohy, že si ponožky přezouval i v práci, takže to byly dvoje denně, za každý pár taky koruna, a bylo na nanuka i na kino. Akorát je musel dávat do plechové krabice s víčkem, jinak by se to linulo po celém bytě. Když jsem ji otevřela a vysypala ponožky do vody, bylo to na kolíček na nos . Tehdy se pralo hodně věcí v rukách. Dnes se všechno napere do automatky - a pak si mají děti přijít k výdělku

 

Já jsem jednou navrhla sedmletému synkovi, že by si mohl přivydělávat, než začne dostávat kapesné do školy. Ptal se, co by to jako mělo být. Přednesla jsem, že třeba vynášet smetí. Hm... Tak čistit boty. Hm... Tak vracet lahve od sodovky. Hm... Tak chodit se sběrem. hm....
Tak co bys dělal? Že si to promyslí. Za hodinku přišel a povídá: Už vím, budu ti zvedat sirky, až ti upadnou! Jsem nekuřačka a plyn jsem zapalovala škrtadlem. Sirky se u nás používaly tak k zapalování svíček, když vypadl proud nebo o vánocích. No tak nakonec to chlapec stejně všechno dělal, ale zadarmo. Mám však podezření, že si jenom počkal na to školní kapesné.

 

Ahojky. Tak nás ten silný vítr nakonec vyhnal domů. Už nám to začalo brát
zahradní nábytek a v tom případě je lepší vše sklidit a zapadnout dom . Stejně
se děti musí osprchovat, najíst a pak přijde na řadu čtení na dobrou noc.
V posledních pár dnech čteme Řecké báje a pověsti.
A pak si bábrlinka dá také papů, pěkně v klidu , ve svém domečku, pak si udělá
kávičku, pustí telku a bude odpočívat. Však to potřebuji. Šikovná jsem byla,
na zahrádce pracovala, pingpong jsem s dětmi hrála a že jsem se nalítala,
když mi vítr bral míček.
Plevelila jsem kolem jahod a spousta je jich skoro zralých. Zítra už asi půjdu
zralé posbírat. Udělala jsem si fotečku mobilem, až bude čas, přesunu do PC
a dám sem. Vnouček Kajda mi vyplenil moji pýchu , moje krásné rudé pivoňky.
Chtěl mi udělat radost kytičkou do vázy...no, to byla radost, ale co se dá dělat.
No nic, poděkovala jsem mu, vysvětlila, že příště ať kytičky na zahradě netrhá,
protože já se na ně raději dívám venku a obdivuji jejich krásu , doma ve váze
se mi nelíbí. Vzal to a příště je prý budeme chodit obdivovat spolu. A já opravdu
kytky do vázy nemusím, venku jsou hezčí.
Tak, a jdu na chvíli k mladým. Papa..

 

Jojo,to byly casy,kocarek,pokojicky a panny me nebrali,ale sousedovi tresne,lusky na polich,indianky ,takovy Vinetu ,tobylo neco,luky a sipy,ja se mela narodit asi jako kluk,pak jsem strasne rada susila seno,lezla po stromech,bylo to takove bezstarostne,ani mama se o nas tolik nemusela bat,ted to uz neni ono

 

tak toto si taky pamatuju, jedna veš byla za 10 Kčs - tenkrát to byly velký prachy, ale za důkaz, že má student vši, bylo 2 dny ředitelského volna....já měla vlasy po kolena, tak jsem měla nárok na 4 dny, naštěstí se ty vši daly zase prodat dál, dokud nechcíply, jinak bych byla furt bez peněz

Jinak se přiznávám, že právě prodělávám naprostou ztrátu osobnosti - koupila jsem 32 husích posad a červení králíci, ovce a čuníci mají premiéru...jsou poprvé venku z lišty

 

Fíha tak vzpomínání se Vám zachtělo
Co já pamatuji.....
V první třídě jsem přišla s moldánky, když mi kluci namočili moje culíky do kalamáře a zničili mi mé hodobóžové šatičky, od té doby jsem byla snad už vždy na krátko střižená
Ve druhé třídě jsem také přišla s moldánky, protože mě nevzali do Jiskřičky a nemohla jsem nosit hrdě pionýrský šátek
Ve třetí třídě jsem měla též plačtivé období, když mě ujel autobus a já šla se spolužákem pěšky a dostala jsem první pusu
Ve čtvrté třídě jsem byla na táboře v Jelenie Góre, a tam jsem to oplakala protože jsem neuměla rusky a hrozně jsem se těšila do páté, že se naučím jazyk
A v páté třídě? Přišla revoluce a ruštiny umím max (foneticky) sedítes rybjáta! Já žuk, já žuk, já tud živů, žužůů. žužůů. žůůů. žůůů. žůůů
Hitem u nás byla sešívaná krabička z pohlednic, céčka o tom žádná a má sbírka pivních tácků byla nepřekonatelná Tatík má svou country kapelu a vozil mi z celé republiky nové a nové tácky a pak ještě ubrousky, jejda těch jsem měla taky spousty a moje ségra sbírala známky a mladší mončičáky
Krásný večer Andulííí

 

Čarodějka - já nekupovala. Též z důvodů krásného huňatého hára

 

Aničko,ty už málo pamatuješ, jiskřičky nosily odznáček, takovej dokulata s plamínkem veprostřed. Šátky až pionýři ve 3. třídě.
Jo - a umíte ještě vyřezávat lodičky a z kůry a vyrábět prak? I vrbovou píšťalku jsem kdysi dala. Teď už to nikoho nezajímá.

 

skalara.v já je kupovala pravidelně....u nás stačilo doložit vlastnictví vší v krabičce od sirek, nebylo třeba jít do extrému a nasadit je do vlasů, to bych neudělala , ale tak 5 nebo 6 živých vší v krabičce, předložených třídní profesorce, znamenalo 4 dny ředitelského volna...no nekup to

 

Čarodějko, to je mazaný
Ještě umím slib jisker, heč Taky mám několik odznáčků zdatnosti

 

Ahojík všem, vy tady takhle vzpomínáte a mě se taky zachtělo
Pamatuju na domečky pro panenky z různých krabic, na svou sbírku obalů od žvýkaček, na mega sbírku céček, známky mám doteď (dědeček kamarádky se asi v hrobě obrací, jak poctivě roztrhala a podělila nás o aršíky), spousty známek je ještě doteď v obálkách a neroztříděno a to je tam spousta pokladů. S ruštinou sem skončila v 7. třídě (stejně z ní neumím doteď nic), někde bych určitě našla pionýrský šátek, pionýrskou košili a sukni škrabavku. Taky sem nedávno (asi rok zpátky narazila) na ohoz ze spartakiady a myslím že i to nepřekonatelné švihadlo sem někde zahlédla jo nezapomenu, jakou bolest mi způsobilo, když se se s ním omylem přetáhla po zádech, jako by na vás někdo vzal prodlužovačku a silně vás s ní po zádech přetáhl.
Vzpomínám i na ty krabičky z pohlednic, mimo jiné i pohlednice sem sbírala a taky kalendáříky. Spousty jich mám od devčete z Ruska, se kterou sem si dopisovala (tenkrát snad rozhodili mezi děti dopisy a každý si nějaký vybral a s tím si dopisoval)
Angličtinu jsme měli od 8. třídy a učitelka byla jen o lekci před námi, což jí dával nemile sežrat jeden náš spolužák, jehož tatínek ho zjevně naučil perfektně anglicky. Matematická třída měla tu výhodu, že od 6. třídy jsme měli jako výjimka hodiny angličtiny kvůli programování. Učila nás tehdy skvělá lektorka a naučila nás v základu opravdu hodně, za čež sem jí dodneška vděčná.
Nezapomenu ani na pikantní poznámky našeho průseráře bráchy a že to bylo pěkný číslo (ve škole)
Na vši si nepamatuju, asi to u nás nebylo tak "in" nicméně ono stačilo dostat klíčema od třídního učitele, to totiž bohatě stačilo na týdenní neschopnost navštěvovat školu. Ale pionýr mě bavil, nebyl u nás politicky laděnej, naopak vzpomínám na spousty zábavy, míčové hry, bruslení, prostě spousta zábavy a sportu, to podle mě dnešním dětem dost chybí, pokud je rodiče neumístí do nějakého kroužku. Naše děti sport milují a dcera chodí do tanečního kroužku. Což mi připomíná, že sem v první třídě navštěvovala balet.

Díky za vzpomínky, je super se občas takhle zamyslet
danda

aby bylo zcela jasné, jaké že to švihadlo mě přetáhlo

 

Dobrý večer, musím taky přidat něco ze svého mládí. Pamatujete si na mejdlíčka za 20 hal., Kupovala jsem si je moc ráda, fotky Vinetua jsme si vyměňovali a vytvářeli alba. Vši jsme neměli, ty byly až později a z ruštiny jsem maturovala, bylo to povinné, ale dnes už neznám ani azbuku.
Dnes bylo krásně a i večer bylo teplo. Rozhodla jsem se, že si vyzkouším plavky a stalo se to, co za mého mládí. Prostě jsem z nich za ten rok vyrostla. Přeju krásý večer. Eva

 

Lidi, teď jsem lehla popelem. Co říkáte novinovému titulku: Za korupci politiků může testosteron!?

 

-pechfógl- no vidíš to chybka se vloudí, ale už je taky pár desítek let
Apropó, vybavilo se mi, když jsem mamku a mě přihlásila ve školce na spartakiádu dodnes mi to spílá ale mě se děsně líbily ty oranžové lacláče a musela jsem je mít a ještě mi vyplul na mysl památníček, to byl také hit, kdo ho neměl byl zatracen měla jsem bleděmodrý s koťátkem

PS: Tygřice ty jsi na to kápla bez gumy to nešlo, možná si ještě vybavím nějaké názvy sestav .. tak nééé jen to že měly vždy číslo před názvem něco jako berušky jedna - ke kotníkům, berušky dva - do půl lýtek atd.
Tím že jsem ze tří sester, tak to byla nejoblíbenější hra, pak šipkovaná, a už nevím jak se jmenovala hra s míček - házení o zeď - 1 krok jednou hodit a chytit, 2 krok dvakrát hodit a tlesknout, chytit... atd... nejtěžší bylo vajíčko