ST: Důchodci závisláci

No tak já, nedisciplinovaný tvor, jsem opět něco naházela do akce, takže zase nevím, kolik a čeho. Zatám akciovek mám dost, skicáků přiměřeně, fixek jak noty na buben. A co hůř, dochízí mi kombajn.
Co se kočky týče, možná ji mám, možná nemám, nevím. Jídlo i záchůdek netknuty - a co hůř, neslyším ji dejcht - a já bohužel mám sluch vycvičený, takže docela běžně poslouchám rádio i televizi odvedle přes zeď a slyším i zvířátka dýchat. Jít pryč nemohla, protože jsem od jejího příchodu nevylezla ven. Jatrýrka tiše zasmrádají v misce, za chvíli půjdou do záchoda.

 

Krásný den všem, počasí nám přeje, sluníčko se směje a já mám dobrou náladu, protože jsem mezi svými milými. Makám jako barevná a když jsem dneska sklízela stonek, tak jsem si říkala, jaká by to byla pohoda, kdyby se dal sklidit podobně jako sklízí kombajn. Možná, že by stálo za to, kdyby byla nějaká akce, po jejímž splnění bychom dostali třeba nějaký zvoneček, který by nám pomohl stonek sklidit. No řekněte, nebylo by to fajn? a co na to asi RT??? Tak a teď dost povídání a snění a reálně do práce!! AŤ nám to přibývá a blížící víkend, ať si pěkně užijeme!!! Pa

 

Krásné ráno farmáři a kočičáci , závisláci .
Po bláznivém ránu, kdy se ta havěť dohadovala, kdo dnes má službu, kdo bude
kde sedět u stolu, kterou mikinu dnes nechci, kterou sukýnku si vezmu, kdo bude
kde sedět v autě , jsem už ze školy doma a je tu KLID. To je nádhera . Ač jsou
jindy celkem v klídku, dnes se to dohadovalo,strkalo , popichovalo , až už mi
tekly nervy. Ale vím, že nejlepší je si jich nevšímat , ono je to přestane bavit .
A když je před školou vyhazuji z auta , už jsou jak zlatíčka, stmelení , samá sranda,
bodejď ne, bábě zpříjemní ráno hádkami a tak je jim před školní budovou do
skoku.

-pechfógl- .... to je mi líto, myslela jsem , jak už se budete mazlánkovat .
Ona ani v noci nezkoumala nové prostředí ? To většinou dělávají. Že je až tak
vystresovaná by značilo, že musela něco ošklivého prožít nebo je psychicky
labilní. Divím se, že jestli je z útulku, že ti ji vůbec nabízeli.
Ale možná potřebuje čas a až se uklidní a zjistí, že jí nic zlého nehrozí, vyleze a
začne se seznamovat. Kočičky z útulku také některé mám, ale v pohodě , nebyl
s nimi problém . Asi bych zkusila na ní mluvit , třeba hovadinky, jen aby tě slyšela,
možná potřebuje povzbudit , jestli je tak moc vystrašená. Nevím , jak vás obě
povzbudit ...Ale držím palečky, aby se s tebou brzy skamarádila.


jaji ... na celé výchovné poradkyni je nejhorší to, že nám celkově rozhodila
vnuka - autistu . Nejen, že mu tam cpala syrovou zeleninu žvýkat, že měl pak
celé odpoledne průjmy, ale vykládala mu nesmysly, že tohle a tamto nesmí jíst.
Kdo zná, co je za problém u autisty , vybudovat mu takový jídelníček, vyzkoušet
jídla, která bude jíst, tak mě teď chápe. Léta se snažíme mu přizpůsobovat
a skloubit stravu tak, aby mu to chutnalo, aby při jídle nebyly elenty a hlavně,
aby jedl a pak přijde takové mladé jelito bez zkušeností a začne kluka blbnout.
A ještě si dovolí přes asistentku vzkázat, že kluk potřebuje jíst zdravě. Já bych
jí s takovou chutí jednu flákla. Přitom to nemá žádnou školu v tomto oboru,
jak mi bylo řečeno, je to někdo od Albertu a jezdí po školách a oblbuje. Jestli to tak
je nebo ne, zjišťovat nebudu , faktem zůstává, že dostat ji do rukou , nakopu ji sedínku.



Muž nenáviděl kočku své ženy a rozhodl se jí zbavit. Odvezl jí 5 kilometrů od domu a nechal tam kočku. Když přijížděl zpět ke svému domu, kočka už tam byla a procházela se po dvoře. Další den se rozhodl nechat kočku 10 km od domu, ale kočka byla opět doma dřív než on. Každý den zvyšoval vzdálenost a odvážel kočku dál a dál, ale kočka se stále vracela domů ještě před ním. Nakonec se rozhodl jet několik hodin, zahnul doprava, pak doleva, přejel most, zase doprava a ještě doprava a tak dále kličkoval dokud nedojel tam kde si myslel že je to naprosto nezapamatovatelné místo a nechal tam kočku. O pár hodin později volá muž domů jeho ženě a ptá se jí, „Je doma kočka?“
„Ano, proč se ptáš?“ Odpověděla jeho žena. Naprosto zničený muž říká, „Dej mi jí k telefonu, ztratil jsem se a potřebuji poradit.“


jaji ... tak jsem získala správné informace ohledně její identity , děkuji za potvrzení. My samozřejmě, tak, jak je to správné, svého výživového poradce pro vnuka máme a je to odborník a tahle holčina,která sotva vylezla odněkud ze školy, nám v našem úsilí krmit ho zdravě, ale přitom tak, aby jedl, postavila do cesty překážku, se kterou se nyní musíme porvat. Takže opět se musíme uchylovat k přesvědčování a věř, že to je pak jeden tak vynervovaný, že
potkat tu kačenu někde, nakopu jí trusník.

 

Evi, tak to tak opravdu je!!!!!!! Opravdu je to slečna z Alberta.
vím jaká je práce s autisty a proto Tě i chápu a strašně mě mrzí, když dělá někdo chytrého a naopak ublíží...

Evi, to věřím!!!!! kdyby jen nakopat sedací část těla!!!! Ta by potřebovala nakopat i mluvící část těla, aby pro příště věděla co mluvit, kde tam mluvit a s kým tak mluvit :-(

 

Mám kamaráda autistu, je mu sedmnáct a povídáme si o počítačových hrách. Nad těmi mými se útrpně usmívá, on má nějaké draky a je to příšerně složité. Chodí na střední, napřesrok bude maturovat a uvažuje o vysoké. Ovšem cpát mu mrkev by si nedovolila ani jeho matka a to je ženská od rány a od huby.
Jinak ke kočičce, blábolím k ní nesmysly každou chvíli, teď jí například recituju, co vám píšu, ale je dost zatvrzelá. Patřila prý nějaké staré paní, která šla do LDN a než odešla, kočku patřičně rozmazlila jatýrky, kuřátky a třenými žloutky. Kočička se dostala do útulku a byla tam tak zoufalá, že oni ji zas zoufale nabízeli k adopci. No jedináček, no. Dnes byla neviděna v knihovně, protože bezdůvodně vypadly dvě knihy. Takže tam je, mrška. Jsem zvědavá, jak dlouho vydrží trucovat, ale doufám, že si ten záchůdek neudělá zrovna mezi klasiky.
Víte proč Varun ještě nepíše? On nám chce dát dárek - hned dva newslettery najednou. Což mi připomíná jeden fórek, jestli tu už byl, promiňte:
Cestovatel se po delší době vrátí z džungle. Navštíví ho přítel a diví se, proč je tak skleslý.
Ale, kamaráde, stalo se mi něco strašného. Představ si, že mě unesla gorila a donutila mě žít s ní manželským životem....
No to je hrůza, to se nedivím, že se nemůžeš vzpamatovat.
Viď, kamaráde. Už je to tři měsíce, co jsem odjel a ona nezavolá, nenapíše.....

 

Nazdar závisláci.Tak jsem se vrátila,že by z Hradu?Kdeže z vycházky s novým nalezencem.Sotva jsme jednomu ztracenci našli jeho nezodpovědné rodiče(křivdila bych jim,oni ho hledali) už tu je další.Ta feňule mě totálně utahala,hodinu a půl mě vláčela po loukách,necítím hřbet.Ha,musím končit,pán domu se vrací z kontroly u diabetika,zelí asi nezabralo a výsledky nebudou valné......Podle ksichtu to nevypadá dobře,jdu předstírat práci......

 

Zelí je tak trošku laxativum. Jko lehký diabetik jsem vyzkoušela, stojí za prd. Zkus šťávu z červené řepy, pokud to do manžela dostaneš.

 

-pechfógl- ...budu držet palečky, ať si to micík brzy rozmyslí a skamarádí se. Pokud, jak
píšeš , byla tak moc citově vázaná na bývalou "mamču" , bude to chvíli trvat . Chudáček
malá, musí to být pro ni vlastně hrozné trauma ...žít léta "se svým člověkem" a pak
přijít do útulku. U mých kočiček stačí, když jedu na dovču a že mají zbylé členy rodiny
rády, přesto jsou smutné a moc nebaští . Když přijedu , můžou se zbláznit radostí a div
se nezadáví, jak se začnou cpát granulkami. A tak čím jsou starší ony i já, zvažuji, že si
dovolené kvůli nim odřeknu. Tobě přeji pevné nervy a vytrvej, odměna pak bude sladká.

 

Ahojky pechfógl (ahojky všem, to je jasný, mám vás ráda, bando )
- zkus nějakou hračku. Nějaké šidítko, třeba takové to peříčko na štangli, nebo bábrdle na provázku, třeba se číča chytne. Možná potřebuje jen čas, aby tě okoukla. A hlad dostane, neboj. Začátky jsou těžké. Možná bych jí v té knihovně udělala pelíšek, když si to místečko vybrala. Oni jsou ty mršky chlupatý rádi ve výškách, cítí tam bezpečí a může tě odtamtud šmírovat a oťukávat. Přeju ti, ať se skámošíte co nejdřív
Papa

 

No to je právě to: Číča je mazaná, protože já mám vzhledem k pohybu na vozíčku ke knihovně přisunutý jiný nábytek. Takže ona barikádnice ví, že se tam za ní nedostanu. Maximálně juknout můžu.
Pelíšek jí tam taky klidně dám, jenže ještě nedorazil. Objednala jsem, expedovali, ale přepravce má furt nějaké problémy - prý zboží bylo poškozené, já nebyla doma - on by byl fakt takovej problém poslat SMS? Musím konstatovat, že mé poslední dotazy na termín doručení už zněly dost nevlídně.

 

Složená deka či starý polštářek postačí. My těm mrchám koupily škrábadlo jak hrom, za dva litry a ty potvory ho zpočátku vůbec nechtěly. Pak se ale naučily. Jsem byla pěkně nakrknutá, když o to nejevily nejmenší zájem...

 

uf, už jen 199 hrnců.... dnes nějak ti farmáři pochopili, že chci kupovat velká množství najednou, tak mi to tam sypou ))

 

Pajaable, z toho si nic nedělej, naše milá asistentka ve školce si mě dovolila upozornit, abych byla na Pepču přísnější, že se nechce oblékat ve velkém kolektivu, tak jsem té "milé" paní vmetla do tváře, zda vůbec ví co je to autismus Že pokud potřebuji jít do supermarketu, tak max na 10 minut, než půjde Pepík do záchvatů, má prostě fobie z většího společenství max tak 15 lidí víc už nedá. A to její přísnější = jestli by byla tak laskavá a předvedla mi jak mám nemluvícímu synkovi vysvětlit, že nesmí tohle a tohle mluveným slovem Zmlkla, zbledla a už dala pokoj Jo jo a to si asistentku platíme, ale že by to bylo terno to zrovna né, proto jsem i přešla do útoku a prosadila přestup Pepíka do přípravky na jinou školu To zase na mne zkoušeli, že to nemůžu, a já proč že nemůžu, že již měli zápis, tož jsem se odvolala na fakt, že veškerá byrokracie má být vyřízená do konce května a já jim to oznámila na konci dubna Opět zmlkli a zbledli Oni totiž přijdou o dosti velký příspěvemk od státu, a to ještě nevěděli že odcházejí i dvojčátka autisté Ono mít 1/4 mega na tři autistické děti ve školce nebo nemít je trochu rozdíl, ale služby vs skutečnost je bídná a nekvalitní Ale já se snažila je dotlačit k používání struktury dne jako takové ale bohužel bez efektu, takže asi tak..
Andulííí

 

Moje zkušenost s kocourem je ta, že zásadně spí tam, kde nesmí. Pelíšek jenom vyjímečně. Má rád výšky, takže lednice-je skoro pod strop-, za mikrovlnkou, v ložnici na skříni, v noci v kuchyni na mojí židli-jsem tu sama a židlí celkem 6, za televizí v obýváku atd.Mám jej rok a asi po dvou měsících si mě na spaní vycvičil. Nemohl pochopit, proč mi to trvá tak dlouho.

Babička je tak tlustá protože má v sobě spoustu lásky

 

Zdravím, kocour a pelíšek tak fajn, kocour měl pelíšek, kocour má šplhadlo a největší zábava je spát na mě a šplhat po mě
Když ho vypoklonkuju, že se takhle nevyspí ani jeden z nás, tak se přesune k hlavě a aspoň se musí dotýkat no nechala sem ho, hlavně že sem se mohla v klidu vyspat. Z nějakého mě nevysvětlitelného důvodu kocour potřebuje kontakt, proto zásadně zkouší, co se mu dovolí a kam až může zajít. Když to nevyjde jeden den, zkouší to další den. Teď na mě naštvaně pokukuje, protože sem ho odsunula, tak uraženě odpočívá na křesle nahoře. Samozřejmě po mě háže obličeje a vyčítavé pohledy. Většinou mu ale stačí, pokud si může aspoň vedle mě sednout, když něco dělám

Všem príma den

 

pechfógl - kočka se ti nehejbe ? a nezapomněla jsi ji natáhnou ?

Já snad bdím,čtu,čtu podruhé a pak pátrám v paměni.Přehrávám celou minulost,Jasně je to tak.Nepamatuji,že by naše kočka ani pes měli někdy pelíšek.Všichni do jednoho spávali s námi v posteli.Je sice pravdou,že u dvou kusů jsem míval námitky,nutno však podotknouti,že se stejně cpali na manželčinu stranu.
Jo,tak ten pelíšek se jednou pořídil,měli v něm uskladněny hračky.

Víte, jaký je nejhorší konec vegetariána? Když je pohřben v masovém hrobě.

Víte, proč číńani nemohou být vegetariáni? Protože neexistují sójoví psi.

Pepo,pojď jíst,nebo ti zvadne oběd.

 

Můj kocour moc neuměl šplhat ale úžasně skákal.Dostal se kam chtěl,jednou mi vyskočil na rameno když jsem šla po kuchyni a já se pochopitelně děsně lekla.Skákal zásadně ze zadu.Když jsem byla loni těch 41/2 měsíce v nemocnici tak ho syn musel dát s krmením do útulku/má alergii na kočky/.Byl tam asi dva a půl měsíce a pak mu volali,že by ho někdo moc chtěl.Nevěděla jsem jak dlouho budu v nemocnici a hrozili mi druhou operací tak jsem mu řekla at si ho ty lidi vezmou.Určitě mu bylo líp u někoho kdo ho chtěl než v útulku.Třeba někde hlídá zahrádku.Byl to děsný rabiát,když mu měli dát na veterině inijekci tak z toho měli všichni doktoři hrůzu.Ale mne s manželem miloval.

 

Ahojek, no mě napadla ještě jedna historka jak jsme s kocourem jeli autobusem (drožkou). Totiž já nejsem vlastníkem přepravní bedýnky a asi bych do ní kocoura stejně nikdy nedostala, takže jsme zásadně cestovali s kšírama a tak, že kocour seděl na rameni a držel se kolem krku. Ale takhle v pohodě vydržel, ono totiž ne vždy je v drožce místo, aby si mohl člověk i s havětí sednout .
Zase na druhou stranu bylo super, jak skvěle cestu drožkou zvládal a nikdy neměl tendenci zdrhnout. Z mikiny koukala jen zvědavá hlavička a dvě packy
Na místo určení jsme dojeli vždycky a vždy to byla zábava. Cesta zpátky se taky dala, jen by mohl vážit trochu míň. Veterinář nikdy pořádně nechápal, jak můžeme takhle v pohodě cestovat.

 

S naší asistetkou nebyl problém , až tak nějak od března začala blbnout. Předtím(2roky zpět),
byl problém se školou , paní zástupkyně nějak nechápala, co je to autismus a
když kluk řekl, že nebude počítat např. 20+15 , protože ho to nebaví , když už umí velkou
násobilku , tak mu nasolila pětku. Vzhledem k tomu, že je díky své nemoci i trochu
neohrabaný a neudělal kotrmelec , dala za pět. A mě to naštvalo, spolu se snachou
jsme zajely do Plzně na SPC, tam jsme vše řekly, dvě velmi milé a erudované dámy
přijely do školy, udělaly tam pěkný randál , sepsaly vnukovi individuální plán, ale jen
proto, aby tam určily způsob výuky. Vzhledem k jeho IQ je jasné, že má obrovské
znalosti a když nechce počítat, nesmí ho nutit , známkovat z tělesné výchovy také ne.
A bylo vše v pořádku...on spokojený, že nebude k ničemu nucen a když dostane
příklady nad kterými ohrnuje nos , s klidem anglána je spočítá a s výrazem - už jsi
spokojená - je předá asistentce. Z tělesné výchovy najednou prospívá na jedničku.
Doteď to šlo, vyznamenání , pochvaly, premiant třídy.
A najednou , když vedení školy zjistilo, že se v SPC vyměnilo osazenstvo a půjde jim
na ruku, začínají kluka nervovat a pronásledovat. A včera přistála první trojka za dva roky.
A to jen proto, že nechtěl dělat časovku v matematice. Oni mají zakázáno ho k něčemu
nutit, časovky už vůbec ne a přesto ho do toho nutí. Nedodržují plán od SPC , ale
já říkám, že bavit už se s nimi nebudu. Přecházíme do jiného SPC, plán dostanou takový,
že se ani neupšouknou a běda, jak ho nebudou dodržovat, kdybych měla jet osobně
za ministrem / ní (kdo ví, kdo tam teď bude), tak tam pojedu. Já musela svojí práci
vykonávat poctivě , vyžaduji to i od ostatních a když jde o vnouče, to se neznám.
Malý má formu atypického autismu + ADHD . Obchody, restaurace , divadlo , třeba MHD,
to mu nevadí, vadí mu hrrr přístup dětí , bojí se schodů (ale za to může učitelka ze školky,
spadl jí ze schodů), nesmí se na něj křičet, k něčemu ho nutit , a když se toto dodrží,
je to prostě úžasné dítě . Se mnou je úplně spokojený, povídáme si o věcech, o kterých
nemá páru ani paní ředitelka ve škole ...on je náhodou fajn a někdy z něj vyleze takový
forek, že by to zdravé dítě nevymyslelo...prostě on je moje srdeční záležitost .

 

Tak to i to mé zlatíčko, ale bohužel má těžší formu a to dětský autismus, často zaměňováno s tím, že s toho vyroste. Pepča je nemluvící, naše komunikace se rozvíjí teprve poslední dva roky a to jen tím, že jsem po nocích (nejlépe když byla krátkodobka akční ) vytvářela komunikační karty, komunikační knihu, celkovou strukturu dne.. Kdy to co viděl na obrázku jsem do puntíku s ním provedla... Třeba i stokrát to samé, než si spojil obrázek s činností co znamená. Dnes již reaguje i na "mluvený projev = tvz, pracovně povely"
Abych byla konkrétní.. Např. Ráno 6 karet.. vyčůrat, omýt ruce, vyčistit zoubky, obléknout, jedeme autem, školka...

Pepčovi je 4,5 roku, a jediné co funguje jsou obrázky a i ty obrázky trvaly děsně dlouho než je přijal jako náhradní komunikaci Dnes se i hádá přes "mluvící proužek" Je to dva měsíce co začal opakovat slabiky a jednoduché slova. Je před námi ještě moře a moře práce. A díky němu jsem se začala na svět dívat jinýma očima, právě on ze mě udělal lepšího človíčka.
V září jak jsem se již zmínila nastupuje do třídy pro autisty a já doufám v jiný postoj než ve speciální školce kterou navštěvuje.
Hold každý má to svoje a já jen doufám, že bude umět číst, psát a počítát, jestli se rozmluví bude už jen bonus navíc